Pohled Elai

,,Proč na tebe tak divně koukal?" Ozval se zamyšleně bratr, když jsme kráčeli po širokém schodišti. ,,Hm?" Otočila jsem se na něj s nepochopením. Nedávala jsem pozor a slyšela jen konec věty. 

,,Proč na tebe ten kluk dole tak divně koukal. Tvářil se...já nevím. Vypadalo to komicky." Zopakoval Sill svoji otázku. Aha. Ten kluk že včerejška. Nejprve jsem se ho trochu lekla, protože jsem ho opravdu nečekala. Na druhou stranu vzhledem k jeho věku bylo logické, že bude chodit někam do školy. Jen nevypadal moc jako studijní typ, aby šel rovnou na gymnázium, ale lidé v téhle době dělají zvláštní rozhodnutí.

,,To byl ten kluk, co u nás včera klepal." Vysvětlila jsem bratrovi a ten se tak divně zalykavě nadechl. ,,V pohodě?" Zamrakala jsem zmateně a Sillen jen přikývl. Pousmála jsem se zadíval se na své upravené hodinky.

,,Měli bychom zkusit změřit stopu." Řekla jsem Sillovi a zapnula přístroj. Přede mnou se v tu chvíli rozblikla obrazovka, která začala rychle měřit sílu běhu času. Bez narušení toku času by měl čas utíkat rychlostí 24,6 tirotimů. Na holografickém displeji přeblikávala čísílka. Když bylo měření hototvé, otočila jsem se k bratrovi.

,,28,2...skoro normální. V blízké době by se tu neměla vyskytnout žádná trhlina." Oznámila jsem Sillovi a ten zamračeně přikývl. Popravdě mě tahle hodnota zarazila. Čekala jsem to nejméně ještě o 5 tirů horší a bylo mi jasné, že si to stejné myslel můj brácha.

,,Pojďme." Prosekl Sillův hlas moje uvažování nad situací. Trošku jsem sebou trhla a přikývla. Možná se máma nějak přepočítala. Třeba ten dotyčný nebyl ve škole. Mohl to být jeden z nás, který se tu třeba jen zastavil, protože si myslel, že by tu mohl být cestovatel. Ale... Máma se ještě nikdy nespletla. Ovšem zase tak málo naměřených tirů... Už teď mi to celé zavánělo nějakým průšvihem, ale rozhodla jsem se nad tím více nehloubat a radši se soustředit na pohovor v kanceláři, neboť to teď bylo naším hlavním úkolem.

Pohled Adama

,,Tvl kde jste?" Vyjel na nás Jason když jsme přišli s Danielem do třídy a v tichosti zapluli na svá místa.

,,Vysvětloval jsem nějakým nováčků kudy se dostat na sekretariát." Odpověděl přes rameno Dan a začal se hrabat v tašce. ,,Cool! Nováčci? Tak to už tu dloooouho nebylo." Nadechl se nadšeně Jas a nahodil svůj oslňující úsměv. ,,Prosím udělejte strejdovi Jasovi radost a řekněte mi, že alespoň jedna z těch nováčků je hezká holka." Povzdechl si zasněně Jas a Dan v lavici před námi jen zahýkal smíchy.

,,Vole už nikdy neříkej strejda Jason...zníš jako teplej pedofil." Smál se Daniel. Jas se na to jen zamračil a naprosto jeho výbuch ignoroval. Místo toho se znalecký otočil směrem ke mně.

,,Vlastně je to brácha se ségrou." Vysvětlil jsem mu a taky si vytáhl z batohu sešity. ,,Jak to víš?" Zamračil se podezřívavě můj spolužák. ,,No viděl jsem je už včera. Nastěhovali se do toho domu vedle nás. Jsou to mojí noví sousedi." Sdělil jsem Jasovi a ten zamyšleně přikývl. Nic na to už neřekl, jelikož přesně v tom okamžiku do učebny vstoupila učitelka češtiny a začala hodinu.

Zrovna v tyto dny jsme probírali Proletářskou literaturu a její básníky, což nikoho nijak extra nebavila. Já na tom byl nejprve stejně a nijak to neřešil, dokud nás učitelka nepřiměla přečíst si jednu z Wolkerových básní. To můj pohled změnilo o 180 stupňů. Ten týpek byl fakticky génius a jeho proletářská tvorba byla nezpochybytelná. Dokonce mě jeho dílo zaujalo natolik, že jsem si k maturitě vybral jeho sbírku Těžká hodina a rozhodně jsem toho nelitoval. Kupodivu jsem nebyl jediný, který po přečtení básně změnil názor. Dan a asi devět dalších spolužáků se nakonec rozhodlo stejně jako já, proto nám učitelka navrhla, že se na Wolkerova dílo zaměříme trochu detailněji.

,,Dobrý den třído. Jak jsem vám minule slíbila, přečteme si několik dalších básník od spisovatele Jiřího Wolkera a podrobně si je rozebereme. Takže se prosím posaďte a nalistujte si v čítankách stranu 36." Uvedla hodinu profesorka a my se posadili. Vytáhl jsem zpod pouzdra učebnici a dal jí doprostřed, aby na ní viděl i Jason, neboť on si prostě učebnice odmítal nosit.

,,Jedná se o úryvek z Balady o očích topičových. Chtěla bych vás požádat, abyste úryvek nejprve sami přečetli a potom se k němu slovně vyjádřili. Dám vám tedy teď chvilku." Prohlásila blonďatá učitelka s brýlemi a sama otevřela knihu. 

,,Do háje, fakt se mi nechce nic po ránu číst." Zakňoural vedle mě Jason a já jen protočil oči. ,,Drž hubu a čti." Sykl jsem na něj a sám zabořil oči do knihy.  ,,Ty volé." Zaskuhral spolužák a znuděně si podepřel bradu rukou. ,,Buď rád, že nás nechá si něco číst a že nemusíme celou hodinu jen opisovat z tabule." Řekl jsem Jasonovi. Tohle na něj reagovalo mnohem lépe. Položil ruku a zahleděl se do čítanky. ,,Já si myslím." Odfrkl jsem si pobaveně a přidržel si stránky, aby neměly tendenci se zavírat.

Ve chvíli kdy jsem dočítal posledních několik řádků z ukázky, ozvalo se zaklepání na dveře. Zvedl jsem hlavu, stejně jako většina třídy, a pak jsem vytřeďtil oči. Dovnitř vešla sekretariářka a vedla s sebou tu tmavovlasou holčinu.

,,Promiň, že ruším Abey, jen jsem přivedla tvoji novou žákyni." Zažvatlala sekretářka a se zahuhláním zmizela že třídy. Tu tmavovlasou holku tam prostě nechala jsem tak stát bez představení a nebo jakéhokoliv uvedení.

,,Ahoj, jak se jmenuješ?" Usmála se na tu krásku češtinářka. Holčina se na ni uculila a pohodila svými vlasy. ,,Moje jméno je Maia Clark, nedávno jsme se sem přestěhovali z Brooklynu." Řekla velmi mile. ,,Z Brooklynu? To je docela dálka." Přikývla uznale učitelka. ,,Dá se to." Odpověděla klidně Maia, jako kdyby nevnímala všechny moje spolužáky, kteří na ní vyvaleně koukali.

,,Dobře Maio, někam se posaď a snaž se chytat. Zařídím pak někoho aby tě provedl po škole a pomohl ti se zorientovat v předmětech, učivu a učebnách." Uzavřela celé přivítání nové spolužačky češtinářka. Starala se o nováčka proto, že byla zástupkyně našeho třídního, takže to zjevně pojala za své.

Tmavovláska se rozhlédla po třídě, snažíce si najít nějaké místo. Očima přejela postupně lavice až se zastavila pohledem na mě. Pravděpodobně si mě všimla až teď. Překvapivě ji to na nějakou dobu vyvedlo z míry a pak sebevědomě vykročila kupředu. Celou tu dobu mě její pohled propaloval. Měla velmi uhrančivé oči. Nemohl jsem uhnout pohledem. A pak trhla hlavou, čímž rozpojila náš oční kontakt a sedla si do lavice přímo za mnou a Jasonem, neboť se jednalo o poslední volnou lavici ze třídy.

,,Hej brácho, jsi v pohodě? " Lehce se mnou zatřásl Jason. Rychle jsem zamrkal a přikývl. Ale nebyla to pravda a myslím, že i můj ne příliš chytrý spolužák to věděl. Byl jsem zmatený čím dál víc a přestával jsem si být jistý tím, co jsem včera viděl na vlastní oči.

Musím se prostě k té holce dostat blíž a zjistit pravdu. To by přece nemuselo být tak těžké. Holky jsou dosti ukecané a neumí si dávat pozor na jazyk. Stačí je vyvést z míry a prostě se prořeknou. Tak to totiž funguje. Hned po vyučování se nabídnu učitelce, že Maiu provedu. A konečně zjistím co je vlastně zač.