Na obrázku je Sillen.

Pohled Elaiy

Věděla jsem, že máma bude vyvádět, že jsem tomu klukovi otevřela. Bylo mi to jasné už z pohledu, který po mě vrhla když si se mnou vyměnila místo ve vchodových dveřích. Nechtěla jsem čekat na její kárání, a proto jsem radši využila příležitosti, sebrala své dokumenty a rychle vyběhla do prvního patra.

Tam jsem málem narazila do Sillen, který stál a zvědavě koukal na dění před domem.

,,Co se děje?" Ptal se s neskrývaným zájmem. ,,Přišel za námi nějaký kluk." Vysvětlila jsem klidně. Brácha na mě vyvalil oči, ale nic na to neřekl.

,,Otevřela jsi mu?" Zamračil se na mě a já jen protočila oči. Nechtěla jsem poslouchat kázání a od Silla už vůbec ne. ,,Nepřestal by bušit." Pokrčila jsem rameny a přišla k pootevřeným dveřím. ,,To ale přece neznamená, že jen tak otevřeš." Řekl výchovně brácha. Snažila jsem se ho ignorovat a prohlédla si pokoj přede mnou. Byl to pokoj pro Sillena. Jednalo se o obyčejný útulný pokojík s velikým oknem, postelí, skříní, psacím stolkem a starým počítačem ještě s hardwarovou počítačovou skříní. Takové starožitnosti.

,,Hele El, posloucháš mě?" Chytil mě Sill za rameno a otočil k sobě. ,,Jistěže." Odsekla jsem mu a vtrhla svoji paži. ,,Musíš dbát na opatrnost. Jeden hloupý krok by nás mohl všechny-" ,,Co Sillene? Co? Prozradit? Není mi deset, bratře. Vím co je vhodně říct a co zase ne. A i tak. Myslíš, že by tomu vůbec někdo uvěřil? Že jsme z budoucnosti ve které se celý svět hrne do záhuby?" Řekla jsem dosti tvrdě. Bušilo mi srdce a v očích mě začaly štípat slzy. Na tohle jsem nebyla zvyklá. V naší době citové projevy téměř neexistovaly. Projev citu na veřejnosti byl brán za velkou ostudu. Vše co se dělo mimo rodinu se podřizovalo zákonům nejvyšší etikety.

,,Chováš se jako lidé tady, El. Nechováš se jako vědec. Chováš se až příliš jako divoška." Řekl překvapený Sillen, obešel mě a s tlumeným skřípnutím dveří se zavřel v pokoji. Jeho slova mě opravdu zarazila. Jak to jako myslel? Jsem přece pořád stejná. Trochu imoulzivní, ale na tom není nic špatného.

S povzdechem jsem se otočila k dalším dveřím a nakoukla dovnitř. Velká vana, záchod, skříňka a dvě zrcadla. Koupelna. Aha. Otočila jsem se na patě a došla k posledním dveřím v tomto patře.

Tentokrát už jsem vešla správně. Obyčejně vybavený pokoj stejně jako Sillenův, jen v oranžových barvách. S lehkým pocitem úlevy jsem vešla dovnitř, posadila se na postel a konečně položila štos papírů. Věděla jsem, že bych si měla pročíst všechny věci a připravit se, ale nedokázala jsem to. Hlavou se mi začínalo honit až příliš mnoho myšlenek, které jsem nebyla schopna koncentrovat.

Složila jsem ruce na prsou a přišla blíže k oknu. S překvapením jsem zjistila, že kluk, který u nás před chvílí bušil, stál teď u sousedního pozemku a bavil se s nějakou dívkou s kudrnatými zrzavými vlasy. Chvíli na to dívce mávl rukou skoro před obličejem, otevřel branku a vešel do zahrady. Musí to být náš soused. To vysvětluje, že se k nám přišel podívat. Pravděpodobně očekával úplně jiné přijetí.

Trhla jsem sebou, když matka vešla do mého pokoje. Vůbec jsem jí neslyšela přicházet.

,,El. To bylo velice neopatrné." Řekla autoritativně, když za sebou zavřela dveře. Nechtěla jsem na to odpovídat. Jen jsem přikývla a zadíval se do podlahy.

,,Mluvila jsi s ním?" Zeptala se mě a já zvedla oči. ,,Ne, jen jsem se ho zeptala co tu dělá. Pak jsi přišla ty." Odpověděla jsem pravdivě. Přece nejsem malé díťě, abych udělala něco hloupého. ,,Vím jak mluvit s lidmi. O nic nešlo." Dodala jsem. Máma jen klidně přikývla, sedla si na postel a poplácala vedle sebe, abych si přisedla.

,,Už jsme to probraly s Madrid. Jsi už veliká holka Elaio a my ti věříme. Proto budeš mít tentokrát možnost ukázat své schopnosti v hledání cestovatele." Řekla chápavě. Pak se na mě usmála. Vypadala unaveně. ,,Táta by byl na tebe pyšný." Povzdechla si a podívala se z okna. ,,Mami chtěla jsem s tebou mluvit o tátovi. Víš přemýšlela jsem, že možná někam odešel s tetou. Hodně spolu pracovali na stroji času, tak třeba našli možnost jak to všechno napravit...já. Nikdy jsi mi neřekla kam zmizel a on-",,Promluvíme si o tom později. Měla by sis pročíst ty dokumenty. Zítra začínáme." A chvilka milého chování byla zase pryč. Matka prudce vstala a vyšla že dveří. Vlastně jsem ani nevěděla co jsem jiného očekávala. O tátovi jsme se prostě od Nehody nebavili a tečka. Jenže já tomu pořád nerozuměla a potřebovala jsem pochopit co se stalo. Musela jsem jen doufat, že odpověď příjde brzo.

Zavrtěla jsem hlavou a do klína si přisunula dokumenty. Musím se soustředit na misi. Čeká mě tu nový úkol a já musím být připravená.

Otevřela jsem papíry a podívala se na Rodný list. Vítej Maio Clark, přichází tvůj čas, pomyslela jsem si.