V médiích je Elaia

,,Trvalo ti to." Prohlásil znuděně bratr, když jsem za ním po vyučování přišla. Nenápadně jsem proklouzla tomu klukovi odvedle a běžela až skoro na konec školy za Sillenem.

,,Promiň, jeden kluk mě neustále sleduje." Oddechla jsem si a opřela se žádám o stěnu.
,,Kluk?" Zamračil se bratr.
,,Ano, Adam, ten ze včera. Chtěl mě po vyučování provést po škole." Vysvětlila jsem Sillovi. Ten na to nic neříkal a jen si promnul čelo.
,,Možná by se nám hodil kontakt s někým z civilu." Poznamenal Sill věcně.
,,Jak to myslíš?"
,,Chápej, mohl by vědět kdo je v okolí nový a tak. Mohl by nám pomoct najít cestovatele." Řekl nadšeně Sill a chytil mě za ruce. Měl pravdu, to rozhodně ale na tom Adamovi se mi něco vůbec nezdálo. To jak za mnou dolízal po každé hodině...bylo to podezřelé. A rozhodně okaté.

,,Rozumím tvým záměrům, Sille, ale nejsem si jistá, zda je to nejlepší nápad. Mám pocit jako kdyby po mě šel." Vysvětlila jsem bratrovi své obavy.
,,Jak jako šel?" Nerozuměl mi Sill. Povzdechla jsem si. Nechtěla jsem své obavy vyslovit nahlas.
,,To jak chvíli potom, co jsme vešli do domu na nás hned klepal. Jak se vyděsil když nás ráno uviděl a jak mě pořád pronásleduje...nemyslíš, že nás mohl včera vidět přicestovat?" Řekla jsem téměř šeptem. Bylo vidět jak to Sillena zarazilo. Nad touhle možností asi nepřemýšlel.

,,El, hlavně to neříkej mámě, ano? Má toho teď po tátovi moc a akorát by jí to vystresovalo." Oznámil mi bratr rozhodně. A měl pravdu. Máma se tak změnila, vypadá jako kdyby se obracela sama do sebe. Ale měla by to vědět. Kdo ví kam by to mohlo dojít, kdyby to byla pravda?

,,Ale co mám teda dělat? Mám se s ním bavit a zjistit co ví? Já na tohle přece nejsem, ani nevím jak bych to měla zjistit. Třeba bych mu měla rovnou vymazat paměť a-"

,,Ahoj...chlapče! Co to tu vy-vyvádíš?" Já i Sill jsme sebou vyděšeně škubli za sebe. Pár metrů od nás stála Madrid, která právě vyšla z boční chodby a skláněla se nad klečící postavou.

Postava chvíli klečela bez pohybu, potom se narovnala a vyšla ze stínu chodby.

,,Adame? Ty jsi nás snad špehoval?" Zalapala jsem po dechu, když jsem pohlédla do obličeji chlapci s kaštanové hnědýma vlasama. Cítila jsem jak se Sill vedle mě napjal. Bylo to jasné. Tenhle kluk si pěkně koledoval a Sillen byl připravený ho na to velmi srozumitelně upozornit.

,,Ne to ne, to bych si nikdy...hledal jsem tě, měl jsem tě totiž provést, pamatuješ?" Vychrlil nervózně můj spolužák a já měla co dělat abych neprotočila oči. Jistěže si to pamatuji, proto jsem taky co nejrychleji zmizela ze třídy.

,,Ale proč jsi byl přikrčený u skříňky?" Ozval se můj bratr silným nebojácným hlasem. Zněl jako nějaký řečník.

,,Upadl mi na zem plánek s mapou, ohnul jsem se pro něj, abych ho zvedl." Objasnil nám své činy Adam. Vypadal jako štěně. Měl doširoka otevřené škemrající oči.

,,Tak jo. Hele Mai, já už půjdu. Měla bys jít se svým novým spolužákem." Prohlásil autoritativně bratr a já sebou trhla. To myslí fakt vážně? Vždyť ten kluk nás musel stoprocentně sledovat, ne-li slyšet! Všechno co si tu namyslel jsou kecy.

,,Jsi si jistý? Máma by-"
,,Máma tu teď není, El." Zašeptal mi do ucha bratr mé pravé jméno. Bylo zvláštní ho zase slyšet.

,,Tak dobře, já půjdu." Hodila jsem po bratrovi ten nejfalešnější úsměv a udělala pár kroků vstříc k Adamovi. Ve stínu chodby jsem zase uviděla Madrid. Úplně jsem zapomněla, že tam ještě stojí.

,,Tak já půjdu. Uvidíme se doma, Maio." Prohlásil Sillen a vydal se směrem k Madrid, která se rozešla hned za ním.

,,Promiň já...bylo to fakt trapné já se omlouvám." Přispěchal ke mně Adam se sklopenýma očima. Povzdechla jsem si. Co bych mu asi měla říct? Že tu nechci trčet s klukem v pubertě s nevyrovnanými hormony a snaží se udělat dojem na holku, která pochází z budoucnosti, kde se na toto chování pohlíží s úkosem?

,,V pořádku, zapomeňme na to." Usmáka jsem se a stihla se zarazit než jsem mu vysekla pukrle. Musím si to víc hlídat.

,,Dobře, díky." Odpověděl mi chlapec a pokynul mi rukou do tmavé chodby odkud jsem předtím přišla. Uculila jsem se na něj a udělala několik rychlých kroků, abych se dostala co nejdále od jeho přítomnosti.