Jednou jsem byla na táboře s mýmy dvěmi kamarádkami. Byla to celkem zábava, ale když jsme byly u táboráku začali vedoucí vyprávět legendy. Vyprávěli nám tři legendy. První byla o Lesomorovi a ta pojednávala o jednom vedoucím, který byl jakoby pocházel z pekla. Třeba, když se někdo bál vody tak ho tam ten vedoucí hodil. Jednou si z něj chtěli děcka vystřelit a tak mu dali do tašky hada. Zrovna ještě to ráno se šel projít k Ďablově rokli. Chtěl si zrovna dát svačinu, ale místo jídla vytáhl hada. Lekl se a odskočil dozadu. Naneštěstí pro něj byl na kraji a když skočil dozadu spadl dolů. Prý se uhodil o každičký kámen co mu stál v cestě. Jeho tělo se na dně nikdy nenašlo. Říká se, že to přežil, ale dostal tolik zásahů do hlavy, že se zbláznil. Od té doby chodí po lesích se sekyrou a straší lidi....

Druhá legenda byla o chlapci jménem Nill Fischer [Nill Fišr]. Nebyl v táboře zrovna třikrát oblíbený, zkrátka nikoho nezajímal. Jediný přítel Nilla byla voda. Trávil v ní prý tolik času až mu narostli žábry a ploutve a od té doby straší v jezeře Velký los.

Třetí legenda byla o Přízraku z Kaňonu stínů. Vypráví se, že do kaňonu šla žena, která ještě ten den zabila svého vlastního manžela v sebeobraně. Byla prý strašně vynervovaná a tak se tam ztratila. Říká se, že tam bloudí dodnes a kdo uslyší její nářek je navždy ztracen....

My jsme si z toho s kámoškou dělali hroznou srandu. Rozešli jsme se a nás poslali vedoucí pro dříví. Asi tak 10 minut jsme se procházeli po lese a sbírali větvičky. V křoví vedle nás něco zašustělo a na nás naběhl maniak se sekyrou. Na nic jsme nečekali a vzali jsme nohy na ramena a upalovali s dřívím zpátky do tábora. Po chvíli jsme zpomalili. Rozesmáli jsme se jak jsme mohli být tak blbý a nechat se napálit vedoucíma. Smích nás přešel ve chvíli, když těsně nad mojí hlavou prolétla sekyra a zabodla se do stromu za mnou. Opět jsme vzali nohy na ramena a upalovali přímou čarou do tábora. Když už jsme konečně byli mimo les zpomalili jsme. Já se ohlédla a v lese stál ten maniak se sekyrou v ruce. Dali jsem to dřevo vedoucím a šli jsme do naší chatky jakože spát. Asi do půlnoci jsme pořádali debatu o tom, kdo to byl. Něco zaťukalo na okno a my se obě ohlédli. Za oknem stál ten maniak a děsivě se usmíval. Po chvíli zmizel. Byli jsme hrozně podělaný ale stejně jsme usli.

Druhý den ráno nás vedoucí vzbudili s tím, že si půjdem zaplavat do jezera. Když jsme tam dorazili s kámoškou jsme se oblíkli do plavek a šli si zaplavat. Kamarádka zůstala u břehu a já plavala dál. Když už se mě zdálo, že to je dost hluboký potopila jsem se. Bylo tady nádherně. Pod vodou si totiž vždy pročistím hlavu. Doplavala jsem ke dnu a sledovala ryby u hladiny jak tam dovádějí. Za nějakou dobu jsem se už potřebovala nadechnout a tak jsem začala plavat k hladině. Už jsem skoro byla u ní, když v tom mě něco chytlo za nohu a stáhlo mě to hlouběji. Radši jsem se ani nekoukala co to bylo, ale snažila jsem se vymanit. Když už se mě to povedlo závratnou rychlostí jsem plavala ke břehu. Kámoška ke mě přiběhla se slovy jestli tady plavu závody nebo co. Radši jsem jí o tom neřekla, ale řekla jsem, že jsem se jenom moc zamyslela a omylem si vzpoměla na ten včerejšek. Ona jenom nad tím mávla rukou a šla se dál máchat. Já si zatím lehla na deku a začala se opalovat. Zbytek dne proběhl jinak celkem v klidu a dokonce tento večer jsme usly celkem brzo.

Další den jsem se vzbudila dříve než kamarádka, kvůli noční můře. Zdálo se mi, že nademnou stojí ten maniak se sekyrou a chystá se mě zabít. Koukla jsem se z okna a ono zrovna svítalo. Les byl prázdný, pozpěvovali si ptáčci, všude byl klid. Vyšla jsem ven z chatky a šla na verandu. Sledovala jsem tu nádheru. Potom začali probouzet instruktoři další děti. Dnešní plán byl jasný. Měli jsme jít na celodenní procházku přes Kaňon stínů.

Pomalu se blížil čas na oběd, ale instruktoři nás hnali pryč z kaňonu. Najednou se ozval jekot a všichni, včetně instruktorů, ztuhli. Jeden z nás se pomalu otočil a vykřikl. Na nic jsme nečekali a pádili jsme pryč. Před vstupem na nás už čekal autobus. Rychle jsme všichni do něj naskákali. Instruktoři počítali děti. Z ničeho nic jeden z instruktorů vykřikl. Všichni jsme se ohlédli a to co jsem alespoň já spatřila mi vyrazilo dech. Na sedadle kde seděl náš tyran byla jenom jeho hlava a ještě z ní dokonce odkapávala krev. Na našem okně jsme uslyšeli zaklepání. Opatrně jsem se s kamarádkou otočila a tam opět stál ten maniak se sekyrou a opět se ďábelsky usmíval. V rukou držel papírek a na něm bylo napsané: "Doufám, že vy dvě přijedete zas, s váma to byla zábava,,. Pak se něco řešilo vzadu v autobuse tak jsme se ohlédly a když jsme se koukly zpátky na okno už tam nebyl. Autobus se rozjel a my se vraceli domů s traumatem na celý život...