Noc byla jako vždy příšerná. Alespoň se mě nic neviditelného nepokusilo zabít.... Ráno jsem vstala asi ve 3 ráno. Vzbuzení doprovázela příšerná bolest zad a hlavy, které vůbec nepovolovali. Byla jsem ráda, že jsem bolestí nespadla z postele. Hlava mě bolela čím dál víc, a mě vůbec nedošlo, že se blíží další vize.

Mé vize jsou čím dál divnější.

Vize :
Viděla jsem nějaké budovy... byly mi velmi povědomé, ale já nevěděla od kud je znám. Všechny ty budovy zářily... pak jsem viděla jak do těch budov někdo vstupuje. Odkud tu osobu znám!? Osoba vstoupila do jedné té budovy... bylo to celé zvláštní. Poté co vešla se celý obraz zahalil tajemnou mlhou a mě začala bolet hlava.
---
Byla jsem nucena vizi předčasně ukončit. Předčasné ukončení je velmi bolestivé a je nesmírně složité, ale musela jsem zjistit, proč mě znovu bolí hlava.
****

První co jsem cítila byla bolest hlavy. 'Achjo...'. Pak jsem se s trhnutím posadila a znovu jsem se praštila do hlavy. Tak aspoň vím proč mě bolí.
Chtělo se mi zvracet, kvůli předčasnému ukončení, ale já to nějak přežiju. A ke všemu mám hlad. 'Musím mít pořád samý modřiny a škrábance'? Asi jo, protože mi začalo zápěstí pořádně natékat a fialovět. 'Achjo...' Šla jsem tedy na snídani. V domě bylo ticho. Chvíli mi to přišlo divné, pak mi ale došlo, že jsou asi tři ráno, a tak asi všichni ještě spí. Pomalu jsem šla do kuchyně - pokud se tomu dá říkat kuchyň - a prohlížela jsem si dům. Tini je opravdu divný člověk. Všude samé květináče s podivnými rostlinami a na všech poličkách byly hromady papírů. 'K čemu to asi potřebuje'? Sedla jsem si na židli a přemýšlela jsem, co bych si dala. Pak jsem se koukla vpravo, odkud se ozval divný zvuk. 'Lloyde... přestaň chrápat'. Lloyd spal na nějaké divné rostlině a hrozně hlasitě chrápal. Vedle té květiny byla hromada oblečení. 'Achjo'. Jednoznačně to vyhrál čokoládový dort... Ale pochybuju, že tu Tini má ingredience. Začala jsem prohrabávat všechny šuplíky a skříňky a hledala jsem cokoli by se dalo dát do čokoládového dortu. 'Asi by to chtělo čokoládu...' Kam by mohla Tini dát čokoládu. Otevřela jsem poslední skříňku. Byla tam jen samá zelenina. 'Doprde...čic !' Naštvaně jsem popadla dvě mrkve - jestli to byly mrkve - a mrskla jsem s nimi na zem. Za těma mrkvema něco bylo. 'Ale, ale, ale. Tini... styď se.' Šťastně jsem se usmála. Za těma asi mrkvema byly sladkosti... snad tuna. Začala jsem vyhrabávat všechny sladkosti co šly a pořádně jsem si ukousla z nějaké čokoládové sušenky. Vzala jsem tedy čokoládu a šla hledat další ingredience...

-- Po dvou hodinách --

Asi podruhé v životě jsem vařila. Ale celkem mi to šlo. Snad. No... Okolo páté hodiny jsem měla dort hotový. 'Tak... Jdu jíst.'
'Ne počkat! Ukážu ho ostatním... a pak ho sním. Na ostatní seru! Já si to uvařila a já si to sním.'

Šla jsem tedy hledat ostatní. Uslyšela jsem podivné zvuky z pokoje, kde byl Moesaši. Šla jsem se tam podívat. Moesaši ležel v posteli a spal. Nebo to aspoň hrál. Okno na verandu bylo divně zavřené. Byly v něm totiž skřípnuté závěsy.

Pomalu pootevřel jedno oko uviděl mě. Pak i to druhé. Hned potom potichu zaklel. "Sakra." Usmála jsem se na něj. "Dobré ráno. Je ti už lépe ? No doufám že jo... Nechceš kousek čokoládového dortu? Před chvíli jsem ho dodělala." Najednou odněkud ze stropu seskočila Lara "Já bych si dala" a lysáčky se na mě usmála. "No dobrá. Tak pojď Laro. Moesaši pojď taky. Bude ti potom líp." Lara se rozběhla do kuchyně a já počkala na Moesašiho. Vypadal dost zmateně. "Neboj. Ten dort není jedovatej."

Moesaši se nechtěl hnout z místa. "Nemáte tady nějaké oblečení ?" zeptal se mě. 'Ajo....on nemá oblečení. Tak mu nějaké budu muset sehnat.' Rychle jsem se rozhlédla po pokoji. Nikde nic. "Chvíli počkej, hned se vrátím s nějakým oblečením." Běžela jsem k Lloydově hromadě. Myslím, že mě Moesaši začíná mýt rád... Lloyd je naštěstí jeden z těch, co nemají o oblečení nouzi. Ale chtělo by to vyprat. Tak jsem vzala nějaké spodní prádlo, kalhoty a košili a běžela jsem k Moesašimu. "Už jsem tu Moe. Tady máš. Já počkám za dveřmi, abys měl soukromí."

Po tom, co se Moe převlékl jsme vyšli směr kuchyň. Došli jsne tam právě v čas. Loyd už nechrápal, ale snažil se sežrat můj dort. 'No to teda ne chlapečku'. Vyslala jsem na něj vodní kouli a on spadl na zem. "MŮJ DORT"! zařvala jsem na něj a běžela ke svému miláškovi.
Abych ukázala, že nejsen mrcha uřízla jsem z dortu pidi částečky, aby většina zbyla pro mě a ty kousíčky dám každému z nich. Zbytek si sním sama. 'Muhahaha'.

Ten můj mega kus jsem do sebe hodila dřív, než ostatní snědly své pidi kousky. 'Dala bych si ještě'.

"Fialový jahody"! Zařvala náhle Tini. 'Co to ta bláznivá ženská říkala'? Asi by jsme k ní měli jít. Mohlo by se jí něco stát... třeba ji sežere nějaká kytka. "Jdeme za ní, než se jí něco stane". Řekl Loyd a já s ním asi poprvé doopravdy souhlasila.

Vyšli jsme ven a já musela Moemu pomoct, aby nespadl na zem. "Co se děje"? Zeptal se Loyd. "Zfialověli mi jahody "! začala hysterčit Tini. Je fakt cáklá. Uslyšela jsem zakřupání dřeva a otočila se na Tinin dům, kterému najednou začala hořet střecha. 'Je deset stupňů a jí blafne barák... výdržné'. Z přemýšlení mě vytrhl Moeho hlas "Lidi"? zeptal se nejistě. Všichni jsme se na mě otočili a on zřejmě ještě víc znejistěl. Po chvíli se ale znovu rozmluvil. "Já jen...jestli nechceme skončit na prach tak...prostě by jsme měli vypadnout." Vykulila jsem na něj oči a zeptala jsem se ho. "A co se děje tak nebezpečného "? Tini mezitím chytla histerický záchvat, že ji hoří dům. "Co se děje ?! Útočí na nás drak ty huso hloupá". Řekla mezi vzliky a začala běhat z místa na místo. 'Já nejsem žádná hloupá husa ty ušmudlaná mrcho '! řekla jsem si pro sebe a radostně jsem se ušklíbla. Jen to Tini dořekla ozval se ohlušující řev. Všichni se otočili na Tinin dům, teda jestli se To dá nazvat domovem. Tini se na svůj dům smutně koukala. Její dům hodně moc hořel. Celý. Hodně, hodně moc. 'Kurva '!

Z hořících sutin náhle vylétl červený drak a mohutnými křídly rozehnal kouř až jsem se skoro udusila. Drak vzlétnul a poté se silnou tlakovou vlnou dopadl na zem. Viděla jsem, jak Moe spadl na zem. 'Bábovka' řekla jsem si pro sebe a trochu jsem se zasmála. Podívala jsem se na ostatní a viděla Laru, jak nebojácně zaútočila na draka svím mečem. Drak se k nám otočil bokem.
"Mohl bys být tak laskav a trochu nám s ním pomohl, pane draku"? zakřičela Lara směrem k Moesašimu a já jen nechápavě přihlížela. Moe jí něco řekl a Lara opravdu nevypadala nadšeně."Zkuste ho oslabit". řekl Moe nakonec. "A jak asi"?
Moe ihned odpověděl "Víš co se stane, když ucpeš aktivní sopku!? "Vybuchne"? odpověděla mu Lara nejistě.
"Dobře, zkus si ho představit jako sopku". řekl on a přeskočil ocas draka. Já takové štěstí neměla a ocas mě odmršil asi tři metry daleko a obličejem jsem dopadla do bláta. 'Fuuuj'!
Lara se ke mě a k Lloydovi rozběhla a my se mezitím snažili přemluvit tvrdohlavou Tini aby vstala ze země.
Náhle se ale drak vzchopil a ve vzteku sejmul Tininy jahody ohňem. 'Tini bude nasraná'. Poté se buďto nadechl, nebo dělal uvnitř tlamy něco divýho, ale jednoznačně potom zařval. Najednou ze shora přiletěla rychlostí blesku Sunset, přistála drakovi na hlavě, chráněné šupinami, a snažila se mu zřejmě vyklovat oči. Pak se zjevila zřejmě Lloydova hydra, která vypadala trochu postiženě a u Lloydovích nohou se začaly docela rychle vytvářet liánové výhonky. Drak udeřil rozzuřeně směrem na hydru a ta se s podivným výkřikem rozplynula. Liány náhle obvázali drakův ocas. To ho velmi rozzuřilo a už se připravoval na vychrlení smrtících plameny směrem k Tini, ale Tini se jen tak nedala. Omotala mu liány kolem tlamy a s cvaknutím jí zavřely. Liány drakovi ještě obmotali všechny čtyři nohy a tak pod náporem nakonec klesl k zemi s doprovodem malého zachvění země. 'Tini je sice borec... ale teď je moje chvíle'. řekla jsem si a zamrazila jsem spolu s Lloydem drakovu tlamu.
Lara si mezitím mumlala nějakou pitomost. 'My se snažíme a ona žvaní kraviny'.
Lara přestala žvanit a pak mi došlo, že asi dělala nějaké kouzlo. Asi se jí ale moc nepovedlo.

'A zabijeme teda toho draka'? Docela jsem se nudila a tak jsem neviděla, co přesně se stalo. Ale led u drakovy tlamy se asi roztříštil a pořezal ho. Krev byla skoro všude. 'Kolik tak může mít drak krve'.
Drak náhle zuřivě zařval a všechny liány ve chvíli přetrhal.
'Že to toho draka baví... nechce už umřít ?'

Sledovala jsem ostatní jak chaoticky pobíhají a já dostala chuť na čokoládu. 'Čokoláda'.
Drak se zhluboka nadechl a pak vychrlil mím směrem sloup ohně. 'Čokoláda... počkat... neměla bych uhnout '?

Skočil přede mě jiný drak a zachránil mi život. "Díky". pípla jsem, že mě asi nebylo ani slyšet.

Šokovaně jsem sledovala, jak ten zlý červený drak něco vrčel na toho hodného a štvalo mě, že neumím... Dračsky ? Drašsktsky ? Dřačšstsky ? ...
No to je detail ! Prostě jsem nevěděla co se děje.
Pak začal i ten hodný 'doufám, že hodný' drak něco vrčet na toho zlého a takhle na sebe vrčeli asi půl hodiny a já se fakt mega nudila.

Po dlouhém rozhovoru se chystal zlý červený drak zaútočit na mého zachránce. 'No konečně se něco děje '!

Na nebi se ale bohužel objevil další drak. 'Nikdo vás sem nezval'.
Malý černý drak přistál na těle toho červeného a zakousl se mu do krku. 'Jau '!
Zlý drak toho černého shodil a ulétl pryč. 'SRABE'!

****

Další kapitola je tu !!!
Sice po hodně dlouhé době, ale zato je to hodně dlouhé.
Omlouvám se za chyby, kterých tu bude určitě spousta.

Seph~