Zbalila jsem si všechny věci, a šla jsem nahoru. Najednou jsem slyšela výbuch a tak jsem přidala do kroku. Začala jsem volat jejich jména, ale neslyšela jsem žádnou odezvu. 'Ten blbec Loyd udělal určitě nějakou blbost' říkala jsem si, když už jsem byla na vřšku sopky a viděla jsem jen  kouř. "Loyde ty idiote cos to zase proved"? Rozeběhla jsem se k místu, kde jsme před tím stály a chtěla jsem Loyda zaškrtit. Měla jsem o ně strach. A on zase dělal nějakou kravinu. "Promiň, já jsem jenom něco zkoušel". 'Jasně zase má vysvětlení, který potvrzuje jeho nevinu'. Ach....jak moc ho chci zabít, ale kvůli Laře se snažím krotit..... prozatím.

Chvíli jsme se ještě štěkali, a v tu chvíli mezi nás Lara vyvolala ohnivou stěnu. 'Díky Laro' řekla jsem si a nepatrně jsem se pousmála. Měla jsem divný pocit, a začala mě bolet hlava. 'To snad ne! Snad ne další vize'. Ztratila jsen vědomí a těžce jsem dopadla na teplou zem.

Vize :
Byla jsem v lese....ne spíš v pralese. (velkej rozdíl) Koukala jsem se kolem, s nadějí že někoho, nebo něco najdu. V pravo ode mě jsem viděla jeden stom, který byl ošklivě pořezaný, a z té díry mu tekla pryskiřice. Pak kolem mě prošla dívka s nějakou mastí, a tu pak začala nanášet na tu ránu. Ten stom jí odpověděl. Co ? Ten strom jí odpověděl! "Díky Tini " řekl jí velmi chraptivým hlasem. "Nemáš zač Starodube. Kdyby tě zase nějaký ent přepadl zase jdi za mnou". Odpověděla mu tichounkým a celkem vystrašeným hláskem. Pak se ta dívka prudce otočila a zaječela.

***

Probudila jsem se. Musela jsem párkrát zamrkat, abych se ujistila, že už nejsem v lese. Nejdřív jsem se protáhla a křupání ných kloubů slyšeli snad i u mě doma. Po chvíli jsem si sedla. "Co tak čumíš Loyde ?" Zeptala jsem se Loyda který na mě koukal vyděšeným a trochu naštvaným výrazem. Po chvíli sezení  jsem se ztěžka vyškrábala na nohy a cítila jsem pulsující bolest zad a hlavy. 'Kruciš zase mám bouli na hlavě' řekla jsem si, a dotkla jsem se bolavé části hlavy. "O čem si měla vizi ?" Zeptala se mě Lara". Aspoň že tu je Lara, jinak bych Loyda už dávno zabila. A to ho znám ani ne hodinu. "O zemní čarodějce, která léčila mluvící strom". Odpověděla jsem, a potom, co jsem si tu blbost co jsem řekla, uvědomila, jsem se začala smát. 'Teď si myslej, že jsem magor.No super'! Teď mi to došlo ona a bleskový mág končí naší skupinu. Proto by jsme se ji měli  pokusit najít. Jdu přemýšlet o všech pralesech, co znám, a o těch v nichž prý žijí entové (mluvící stromy). Těch pralesů nebude zase tak moc hodně, ale i tak.... pár jich bude. Hodilo by se vědět, kde začít...
A proč ta dívka vykřikla?...Snad se jí nic nestalo...

Lara nechala konečně zmizet ohnivou stěnu, a vydala se s ustaranýmvýrazem ke mně. "Nevíte o nějakém pralese, v němž žijí entové"? Zeptala jsem se. Doufám, že mi pomohou, protože z toho, kolik podle knih u nás doma existuje pralesů je mi blbě. "Hmmm myslím, že jsem o něm něco slyšela. Nech mě se zamyslet ". Odpověděla mi Lara a hned si zavolala Sunset na poradu. Za Larou jsem viděla Loyda, který si četl. (Jako vždy) Vypadal velice zaujatě, a já ho nechtěla rušit. (I...will...kill ...you...soon...Loyd) Hrozně mě štve...nevím proč... ale stačí už  jen jeho existence. "Sunset prý nad jedním takovým lesem letěla, takže nás povede. "Řekla Lara, která se zrovna domluvila se Sunset. "Holky už běžte, já vás doženu". Řekl, a přitom čuměl do tý pitomý knížky Loyd. "Hlavně si nazapomeň tu knížku. Dobře hoří a bude zima". Podle jsem se usmála, otočila jsem se na podpatku svých bot, vzala si své věci a šla za Sunset.

Před námi byl les. Prales.....tolik stromů na jednom místě. Jakej je rozdíl mezi lesem a pralesem ? Počet stromů ? No...nechtěla bych je počítat. "Tak jo. Jsme tady. Musíme najít nějaký dřevěný dům, poblíž kterého léčila ten strom". Řekla jsem. 'Jak veliký je kruciš ten prales!? V takle velikém pralese nic nikdy nenajdeme. 'Hmm třeba malý lesní požár pomůže. No...určitě řekne ne'. Pomalu jsem se otočila k Laře. "No...nechtěla bys...to tu trochu pročistit "? Zeptala jsem se nadějně. "Jak to myslíš"?zeptala se mě nechápavě. "No.....maličký požár "? Podívala jsen se na ní nevině, a nepatrně jsem se nadějně  pousmála. Lara se nadechla a vydechla a snažila se uklidnit...to jsem asi přehnala. "Syndro nejsi ty malinko nahlavu? Už jsi stejná jako Loyd. Oba ekologové lv.0 takže na maličký, a třeba i na velký požár zapomeň". Řekla naštvaně Lara, a vypadala, jako kdyby v sobě dusila malilinký požár. "Sklidni se Laro, to byl jen vtip". Řekla jsem a svíjela jsem se na zemi smíchem nad její reakcí. Po chvíli mě to přešlo a tak šli jsme hlouběji do lesa... pralesa.

Vedle mě byl malinký potůček, ale voda v něm byla nespokojená. Byla nakažená. Bylo v ní něco, co tam nepatří. Byla v ní krev. "Hej Laro,pojď sem. V tomhle potůčku je krev. Když půjdeme proti proudu, možná najdeme toho z koho teče". Tak jsme šli, proti proudu potůčku hlouběji a hlouběji do nepropustného pralesa. Krve je stále víc a víc, a je mi jasné, že tu osobu brzy najdeme snad to není ta dívka ...

------------------------------------------------------------

Koho najdeme, a co se mu stalo, že krvácí? Je to ta dívka, co léčila enty ?

Další kapitola na světě.Omlouvám se, že jste tak dlouho čekali, ale skoro týden jsem nemohl napsat ani slovo. Tahle kapitola je trochu delší, než ostatní, tak snad vám to čekání vynahradí.

Sephinrot :3