Vylezu pomalu ze stanu a vidím pět banditů a jeden z nich byl můj starý známý ze včera - temný les.
"Ale, ale, ale kohopak to tu máme". Řeknu pomalu a s mírným úšklebkem. Ten ze včera něco pošeptá ostatním a všichni se začnou třást strachy. "Máte deset vteřin na to, abyste odešli a nic vám neudělám".
Jim je asi jedno, jak moc dobrosrdečná na ně jsem, protože se na mě rozběhnou s mečema v rukou. "Vaše chyba." Řeknu a vytvořím vodní koule, jednu pro každého z nich. Po tom co jsem je vytvořila, se zarazili, ale hned se zase rozběhli mým směrem. 'Jejich chyba' a s těmito slovy jsem na ně ty koule vyslala. Všichni se svalili na zem. A jen dva se postavili a odběhli..... další tři, co to nepřežili jsem hodila do jezera. Ten ze včera to zase přežil. Snad ho zase někdy potkám. Je s ním sranda.

Šla jsem tedy dál - směr sopka. Pohlédnu k té sopce, která se tyčí nad údolím a halí ho celé do polostínu. Vydím, jak na okraji sedí ta dívka, se svým fénixem. Vyrazím k ní, zrovna když skočí do kráteru. 'Doufám že se jí nic nestalo' říkam si a přidám do kroku. Jsem už na okraji kráteru a vidím tu dívku, jak trénuje se svým fénixem. Po nějaké chvíli přistála - protože létala na svém fénixovi - a dívala se na mě. Vytvořím vodní skluzavku a sjedu k té dívce - proč taky používat nohy že ?
Zrovna si vzpomenu, že jsem v tom údolí nechala skoro všechny věci... no nic ... jsem to ale chytrý člověk. "Co potřebuješ"? zeptala se. "Měla jsem o tobě vizi, a byl v ní i bleskový mág. Mělq jsem také vizi o škole v mracích. Neznáš nějakou"? Chvíli se zamyslela a pak řekla "Vlastně ano, jedna je za temným lesem". Tak jsme se někam dostali. Váhala jsem, ale nakonec jsem se zeptala "Ten fénix ... roste nějak rychle, na to, že jsi jeho vajíčko našla teprve před týdnem, nemyslíš?" myslím, že mi začala věřit. "A jak se vlastně jmenuješ?" Zeptala se mě po chvilce ticha. "Syndra Winterová. A....jak se jmenuješ ty ?" Odpověděla jsem ji, a přitom jsem slyšela, že je tu ještě někdo -a to nemyslím jejího fénixe. "Jmenuji se Istalarí, ale klidně mi říkej Lara. A můj fénix se jmenuje Sunset." Ano byla jsem si jistá, někdo nás sleduje. "Hele nepříjde ti, že tu nejsme-" Přerušila mě Sunset. Zpívala nejprve nádhernou a jemnou píseň, ale potom zvážněla a mě připadalo, jakoby nás chtěla před něčím varovat. Otočila jsem Hlavu tam, odkud jsem slyšela zpěv fénixe a spatřili ho. Byl to ten kluk ze školy v mracích.

Vydal se ladným krokem za námi. A podle mě kolem sebe udělal štít, ale tesrpvat to nebudu. Lara dala znamení Sunset, aby si ji sedla na rameno."Hledám tu jednu ženu, vypadá jako ty," Řekl ten hulvát a jeho ošklivým tlustým prstem mířil na mě." Zabila ředitele naší školy a obvinila z vraždy mě. Prý je někde tady, neviděli jste ji?" Oh... no já žádné ošklivé a sprosté vrahy neznám. "No tak já opravdu žádného ředitele nezabila a nikoho, kdo vypadá jako já neznám... tak dokonalý obličej..." chtěla jsem pokračovat, ale on mě musel skočit do řeči "Takže jste nikoho neviděli?"zeptal se znovu. "Viděla jsem hodně lidí," odpověděla jsem,"Nikoho tak krásného jako jsem já... A v jaké škole že jsi zabil toho ředitele ?"
"Já nikoho nezabil." Přecedil  skrze zuby a připravil si nějaké kouzlo. Nevím, jestli úmyslně, nebo jestli ještě svoji moc neumí pořádně ovládat a tak se jen rozčílil a hnedka mě kvůli tomu zabije. Raději budu trochu hodnější. "No jo prosimtě..." mávla jsem rukou "vždyť jsem se jen zeptala, z jaký seš školy." Taky hnedka musí šílet. "Jsem z kouzelnické školy v Timecrossu a mimochodem, jmenuji se Lloyd." usmál se na Laru a mě začal ignorovat. Takže... "Škola v oblacích" řekla jsem svou myšlenku nahlas. "Ahoj Lloyde. Já se jmenuji Lara, moje kamarádka, se kterou ses již skamarádil je Syndra." Ukáže na Sunset "A tohle je můj fénix Sunset." Skvěle... Lara mě tu musí představovat, jako bych to sama nedokázala. "Ty asi ovládáš oheň, čirou náhodou tu mám knížku o jednom kozlu pro tvůj element." Super... takže teď ji dává dokonce dárek. A na mě se vykašle. Já ho našla prvního Laro. Já mám právo ho okrást!
"A já vodu. Určitě sis také všiml, že vrahu... teda Llokre" Musela jsem se do rozhovoru znovu zapojit, nebo to dopadne špatně. Ale nedal mi knížku, takže ať neočekává, že budeme přátelé. "Lloyde… a pro tebe taky mám knížku i když jí jistě tvá dokonalost nepotřebuje." Lloyd, nebo Llokr. Skoro stejný... ale je pěkně drzý. Ne že já bych nebyla, ale... on je drzý na mě. "No já umím teda opravdu mnoho kouzel, ale děkuji" knížku jsem mu vzala a rychle ji prolistovala. Nic moc zajímavého. Až na hydru. Ta mě zaujala. "A jmenuješ se divně... Lloyme."

Ode mě se slova Lloyd nedočká. Po tomto rozhovoru jsem si šla zabalit věci, které leželi dole pod sopkou.'Vypadali spolu ale docela roztomile... doufám že se spolu dají dohromady, jelikož Blesk vznikne pouze spojením Ohně a Vzduchu.'

Rychle jsem si zbalila věci a vysprintovala jsem nahoru do sopky. 'Hlavně jim to nesmím říct, jelikož je nikdo nemůže nutit do pohlavního styku. A kdyby o tom věděli, tak by se jim do toho možná nechtělo... Budu je hold muset sledovat a ve vhodnou chvíli zakročit a lehce je občas postrčit správným směrem.'

---------------------------------------------------------

Tak další kapitola za mnou.... odjíždím k tetě, a nevím kolik budu mýt času na psaní... no budu tam skoro týden. Tak potkali jsme už i Loyda (Strange Magic-element vzduchu) určitě si to taky přečtěte a element ohně taky.

Sephinrot :3