Držela jsem Matthewa za ruku, aby udržel rovnováhu a nespadl na zadek. Oba jsme stáli na terase, před vchodovými dveřmi a mávali člověku, který k nám mířil. Ten táhl obrovský kufr, který ale v půli cesty pustil a rozeběhl se, nechávajíc ho na chodníku.

„Matty!" vykřikl, beroucí si ho do náruče a jako na povel se spustil dětský smích, který mě taky nutil se usmívat. Začal ho pusinkovat na tváři, což Matta rozesmálo ještě víc. Malýma ručičkama ho objal kolem krku a cenil těch pár zubů, co už mu s obrovským křikem stihly narůst.

„Ahoj." Pozdrav jsem mu opětovala a jemně ho políbila na rty. Pořád stál o jeden schod níž, než já, takže jsem se nemusela ani moc namáhat.

„Chyběli jste mi." Svou druhou volnou rukou objal můj pas a přitiskl k sobě.

„Ty nám taky, Kookie." Na chvíli jsem svou hlavu složila na jeho rameno a nadechla se pěkné vůně. Bez té jsem teď byla celé dva měsíce, protože měli zase své tour.

Nemůžu mu to ale zazlívat, od doby, co se Matthew narodil a my se tak definitivně rozhodli, že ho pryč určitě nedáme, snaží se urvat si každou volnou chvíli. Sice bydlel oficiálně v dormu s kluky, no pořád byl tady. I tak se věci změnily. Už jsem nebydlela s Louis v apartmánu, ale měli jsme malý dům mimo centrum, který byl o dost klidnější. Naštěstí byl situovaný na dobré straně, takže jsem to neměla tak daleko do práce a JungKook do jejich dormu.

Věděla jsem, že s tímhle se všechno stane komplikovanějším, ale bylo vážně těžké to zvládat. On pořád musel plnit své povinnosti, a i když jsem pár týdnů po porodu musela být ještě doma, pak jsem šla taky pracovat. Sice nepravidelně, ale jinak to nešlo. Museli jsme se tak střídat při hlídání, protože tak malé miminko ještě do jeslí jít nemohlo. No když se na to dívám zpětně, zvládli jsme to docela obstojně.

Byl tu, když Mattovi rostly první zuby, oba jsme při něm proseděli celé noci, a pak jeden z nás musel ráno do práce. Pak taky když byl poprvé nemocný a měl vysoké horečky. Oba jsme to nesli hodně těžce, protože to pro nás bylo něco úplně nového. Ten strach o naše dítě žádný z nás předtím nezažil a bylo to docela děsivé.

Možná bych to někdy přirovnala strachu o něj samotného. Jako když se mu stalo to s tou rukou, ale bylo to o hodně silnější. Matthew byl dítě, které bylo zcela odkázané na tom, co my dva uděláme.

Byl mu už rok a dva měsíce. Když připočítám tu dobu, co jsem v Koreji strávila předtím, dá mi to víc jak dva roky. Dva roky, co jsem nenavštívila svou mámu, prarodiče a můj tehdejší domov – Ameriku. Nemůžu říct, že by se mi moc stýskalo, no život tady byl vážně jiný. A navíc, teď už nebylo cesty zpět. Už jsem tady byla připoutaná. A nejspíš napořád.

„Je to skvělé, děkuju." Cpal do sebe jídlo, co jsem stihla dnes uvařit. Na klíně mu seděl Matt, který se ho po tak dlouhé době nemohl nabažit. Někdy mám pocit, že si k němu vypěstoval daleko silnější citový vztah než ke mně, jeho vlastní mámě. Asi to bude ale tím, že je to kluk. Ti vždy táhnou ke svým tatínkům, ne?

„Snažila jsem se, ale Jinovu jídlu se to stejně nevyrovná." Pousmála jsem se.

„Doháníš ho." Mrknul a na tváři se mu objevil ten jeho dětský úsměv. Pořád ho měl. I přes zodpovědnost, kterou teď musel oplývat, měl pořád obličej toho dítěte. Člověk by mu na první pohled netipnul, že má tolik let, kolik má a že už má vlastně dítě. I když o mně si to lidé taky často nemyslí.

„Ale nemusíš vařit jen asijská jídla, víš, že si klidně dám i něco jiného." Položil své hůlky do prázdného talíře, a pak trochu pozvedl nohy. Matthew se zachechtal a pevně ho chytil za tričko, aby nespadl.

„Vím, ale chtěla jsem ti dnes udělat radost." Vzala jsem talíř a dala ho hned do myčky na nádobí. Posadila jsem se naproti nim a sledovala, jak do sebe byli zainteresovaní.

JungKook byl skvělý táta. Občas mi přišlo, že je v něčem i lepší. Neznepokojovalo mě to ale, protože jsme se tímhle doplňovali. Já zkrátka zvládala něco a on něco jiného.

„Chyběl jsi mu." Promluvila jsem.

„Taky mi chyběl. I ty... ale s námi je to jiné. I když mám vždy chuť tě obejmout a nemůžu, alespoň spolu mluvíme a tak trochu ze mě ten stesk opadne. I když jen na chvíli." Pousmál se, prohrabávajíc jeho vlásky. Nos zabořil do jeho hlavy a donutil ho se tak zase smát.

„Ale jeho se jinak nenabažím, než když ho mám u sebe." Odsunul se od stolu a spolu s ním se postavil.

„Můžu ho dnes uložit?" zeptal se.

„Jistě," přikývla jsem. Matty se na tohle bezpochyby těšil celou dobu. Sice nám toho zatím moc nepoví, ale občas zažvatlá, řekne slovo, ale především vnímá, co se tady kolem děje.

Byl už večer a čas na spaní. Správně by už dávno spal, ale bylo mi jasné, že by neusnul. Věděl, že se JungKook dnes vrací a nemohla jsem ho ochudit o jeho příchod.

Když odešli do jeho pokojíčku, sklidila jsem zbytek věcí ze stolu a všude pozhasínala. V koupelně jsem se jen rychle umyla, vyčistila si zuby a s notebookem se posadila do postele. Vždycky takhle pracuju, protože dům je moc malý na to, abych tu měla nějakou pracovnu.

Už týden pracuju na tvorbě tour rozvrhu pro Exo. Popravdě jsem myslela, že se k práci s nimi po návratu do firmy, už nevrátím. Ale jejich manažer se mnou byl moc spokojený a více mě angažoval. Pořád tu sice byla ta divná atmosféra mezi mnou a Sehunem, ale už jsem na to víceméně zapomněla. Nemá cenu se tím trápit a bylo to už dávno. Hodně dávno.

„Usnul rychle." Prošel kolem JungKook a já přikývla. Na chvíli se zavřel v koupelně, ale ne na dlouho.

„Přece nebudeš teď pracovat." Trochu jsem zaprotestovala, když zaklapnul můj laptop a dal ho na zem.

„Mám toho hodně. Když jsi byl pryč, nebyla jsem v SM dlouho." Povzdychla jsem si a celá se zatřásla, když jsem ucítila, jak si sedá vedle a tiskne se ke mně. Po tom všem jsem se rozhodně nezbavila takových pocitů. Pořád se mnou jeho dotyky dělají to všechno a jsem pak úplně mimo.

„Já tu taky nebyl hodně dlouho." Rozhodně ho to neodbylo. Spíš naopak, přitáhl si mě do náruče a začal líbat můj krk. Jemnými pusinkami obdarovával mou bradu, a levou stranu krku, až k ramenu, ze kterého vzápětí shodil jemné ramínko mé noční košile.

Na těle mi hned vyskočila husí kůže a moje ruce chytili jeho obličej, aby se už nemohl pohnout dál. Zvedla jsem ho k tomu svému, a pak se naše rty setkaly ve vášnivém polibku.

„Tak jsi mi chyběla, Natasho." Zapředl spokojeně a přivodil mi tak další malý úsměv.

„Taky jsi mi chyběl, hrozně moc." Píchla jsem ho do tváře hravě. Rukama jsem objala jeho krk a nechala se stáhnout do měkkých peřin. Ta nám v činnosti ale dost překážela, a pak taky, oba jsme hořeli touhou a zdálo se, že je nám pod ní hrozné vedro.

Byli jsme bez sebe hodně dlouho a šlo to poznat. Nezdržovali jsme se proto žádnou dlouhou předehrou a prostě ze sebe svlékli své oblečení. Tisknout naše těla k sobě.

Pravou nohou jsem objala jeho pas a zapříčinila tak kontakt na intimních místech, který nás ještě více poháněl v pokračování.

Jenže než se stihla stát něco dalšího, ozval se hlasitý křik z vedlejšího pokoje.

Oba jsme najednou zakleli.

JungKook se svalil vedle a nahlas si povzdychl.

„Já nebo ty?" zeptal se.

„Půjdu já, určitě si po cestě unavený." Rukou jsem nahmatala svou noční košili a natáhla ji na sebe.

„Nejsem, ty jsi k němu vstávala celou tu dobu, nech to na mně."

Rychle si oblékl alespoň kalhoty od svého pyžama, a pak utíkal vedle. Byla jsem zklamaná, hrozně jsem se těšila, že můžeme být takhle zase spolu po hrozně dlouhé době, no něco – tedy někdo, nám to očividně nechce dopřát.

Mohla jsem ležet asi deset minut s rukama založenýma za hlavou, když se vrátil zpět do místnosti.

„Nechce tam zůstat sám." Ozval se a nesl Matthewa v náručí.

„Ale copak je." Převzala jsem si ho a zabalila ke mně do peřiny.

Něco nesrozumitelného zažvatlal.

„Před pár dny mi ho na chvíli hlídala Louis. Jenže ho nechala koukat na něco strašidelného." Vysvětlila jsem a uvolnila mu místo, aby si mohl lehnout vedle.

„Myslíš, že se mu něco zdálo?" začal ho JungKook hladit ve vlasech.

Opatrně jsem ho položila mezi nás a setřela všechny slzičky.

„Asi nám to ještě nepoví, ale tipuju. Do té doby měl docela klidné spaní." Vysvětlila jsem.

„Víš že mi trošku připomíná ovečku? Začínají se mu vlnit vlasy." Uchichtla jsem se potichu. Matthew na nás koukal a asi vůbec nechápal, o čem se bavíme, no byl spokojený, protože jsme tam byli oba s ním.

„Ovečku?" JungKook se rozesmál taky, a jak jsme se tak oba smáli, začal i ten malý špunt.

„Jsi naše malá ovečka Matty." Cvrnkla jsem ho do nosíku a on chytil můj prst do pěsti.

„Roztomilá ovečka." Začal ho JungKook všude pusinkoval. Malý se začal kroutit jako žížala.

„Ať ho moc nerozdovádíš, bude těžký ho uspat." Podotkla jsem, no stejně se usmívala. Je zkrátka pěkné je vidět spolu.

Jen mi pokýval na souhlas, a pak toho nechal. Natáhl se pro peřinu a všechny tři nás více přikryl.

„Dobrou." Řekl.

„Dobrou." Odpověděla jsem.

To něco malé uprostřed zažvatlalo cosi podobného, a znovu nás tak donutilo se uchechtnout.

Zase jsme po dlouhé době byli spolu jako rodina.

Příběh komentovat nebudu, protože dle mého názoru není moc co. Zkrátka je tu jeden, dle mého, docela roztomilý bonus. Doufám, že vás potěšil - vy co ještě nespíte, tak pěkné usínání a těm, kteří si to přečtou až ráno při vstávání tak hlavu vhůru, jestli vás to uklidní, taky vstávám do školy a nechce se mi -_-.

No a k tomu gifu? Ten je tak zatraceně HOT!

P.S.: Zdál se mi sen - sprchovala jsem se s Kookiem, nechtěla jsem se probudit :'D. Jsem na tom asi už fakt blbě, když se mi zdá něco takového.