JungKook's pov

„Když nebude moci spát, tak do desíti maximálně." Dával jsem instrukce.

„To nám jako nějak něžně naznačuješ, že ho bude těžký uspat?" tipoval Jin.

„Nevím, nikdy bez nás přes noc nebyl." Pokrčil jsem rameny.

Docela mám obavy, že kvůli tomu ztropí scénu. U kluků jsme byli často, je na ně zvyklý, ale na noc s ním je vždycky alespoň Natasha. Určitě bude pár hodin v pohodě, ale netuším, co bude předvádět, jakmile zjistí, že se ani jeden z nás nevrací.

Je mi to líto, ale jsme rodiče na plný úvazek skoro pořád, hlavně Natasha je. Není to tak, že bychom se ho chtěli na jednu noc zbavit, ale snad si po roku a půl zkrátka zasloužíme večer jen sami pro sebe.

„My to zvládneme, že jo?" drkl Hoseok do Jina povzbudivě.

„Ty jsi dneska chůva číslo jedna, takže se starej." Odvětil mu Jin.

Na to si jmenovaný jen povzdychnul a vydal se za tím torpédem, aby ho nějak zabavil. Jediné štěstí, že v hotelových pokojích není tolik vybavení. Člověk se pak nemusí bát, že se někde praští, bude strkat prsty tam, kam nemá a podobně. No zásuvky ho přitahují jak magnet a těch tu je, naneštěstí, fakt dost.

„Nemusíš se kvůli tomu cítit blbě." Z přemýšlení mě probral Jin, který mi položil ruku na rameno.

„Necítím... já..." snažil jsem se říct, ale zase mi skočil do řeči.

„Nejradši bys ho vzal sebou, vidím to na tobě." Pousmál se.

„Nechceme se ho zbavit, že ne?"

„Jistě, že ne. Prostě si užijete pěkný večer a ráno si ho zase vyzvednete. Zasloužíte si to. Hlavně Natasha, která s ním je dvacet čtyři hodin denně." Postřapatil mi vlasy, na což jsem se zašklebil.

„Dobře, tak... všechny věci jsou v té tašce. Kdyby něco, mám zapnutý telefon."

Naposledy jsem se zadíval na Matta, jak si na zemi hraje s autíčkem a pomalu se vydal ke dveřím jejich pokoje.

„Tak ho zase pěkně vypni. Ještě vám to zkazí rande. My se o něj postaráme, neboj." Zavolal Hoseok.

„Fajn, zítra." Kývnul jsem na něj.

„Zítra! A moc nezlobte!" zněla odpověď od obou.

Jen jsem se pro sebe uchichtnul a vydal se až na konec chodby. S Natashou jsme měli větší pokoj, aby se do něj vlezla i postýlka, kterou nám hotel zařídil. Bylo to ale téměř bezvýznamné, protože jakmile Matthew zjistil, že spíme v jedné místnosti, chtěl spát s námi. Bylo nemožné ho v té postýlce uspat.

Snažil jsem se ho ukolébat u sebe v náručí, a pak jsem ho přenesl zpět, no pokud se stalo, že se během noci vzbudil, spustil křik na celý hotel. Po třech nocích tady jsme to oba vzdali.

„Už jsem tady, můžeme jít?" otevřel jsem dveře našeho pokoje s těmito slovy.

„Jo, hned." Dávala si něco do kabelky, ale vzápětí mi začala věnovat pozornost.

„Sluší ti to." Pousmál jsem se.

„To bude asi tím, že na mně vidíš po dlouhé době něco jiného, než tepláky." Popíchla mě.

„Líbíš se mi i v teplácích, takže na tom nesejde." Vzal jsem jí za ruku a potáhl blíž k sobě.

Tak jsem se těšil, že můžeme být chvíli spolu. A sami. Sice mě snad nic neudělá šťastnějším, než když se kolem mě motá moje vlastní miminko, no někdy je ho všude tolik, že to chce i malou pauzu. A tu budeme mít dneska.

Zamknul jsem a společně jsme se vydali do restaurace, kde jsem nám předtím nechal rezervovat stůl.

„Řekls jim, co a jak?" opřela se zboku o mé rameno, když jsem nás pomalu vedl z hotelu pryč. Snažil jsem se dávat pozor na cestu, ale moc mi to nešlo, jelikož mi pohled neustále utíkal k ní. Bože byla tak pěkná. A moje.

Sice ne ještě manželka, ale aspoň snoubenka. Chvíli mi trvalo, než jsem se rozhoupal, ale chtěl jsem na to tu správnou chvíli. No teď... všichni ostatní utřou nos, protože patří jenom ke mně. A k Mattovi.

„Neboj se, jednu noc to zvládnou. Možná bude trochu vzteklý, ale dobře to dopadne." Jemně jsem ji hladil po ruce.

„Když on je poprvé..."

„Já vím." Přerušil jsem ji.

„Ale už není tak malé miminko, že by to bez nás nevydržel." Napomenul jsem ji. Když budeme pořád přemýšlet nad tím, co asi dělá a jestli se nic neděje, tak si ten volný večer ani neužijeme.

„Máš pravdu." Povzdychla si.

„Taky jsem z toho trochu nervózní a nevěřím, že to říkám, ale byl bych radši, kdyby tam byl Tae, protože to s ním umí nejlíp. No strávil jsem s nimi několik let, sice jsou občas paka, ale věřím jim." Je pravda, že někdy to nevypadalo, jakože mají situaci pod kontrolou, ale vím, že to vždycky myslí dobře. Máme toho už tolik za sebou, až se to zdá v mém věku nemožné. Nikdy bych tam Matthewa nenechal, kdybych nevěřil, že se o něj postarají. Bude s nimi v pohodě.

„Fajn." Vzdala to.

V restauraci jsme se dlouho nezdrželi. Snědli jsme jídlo, dali si víno, dezert, a pak se vydali projít po městě a na konec i po pláži.

Při tom všem jsem úplně zapomněl na všechny problémy a starosti. Zase jsme byli po dlouhé době jenom my dva.

„Chceš ještě někde jít nebo se už vrátíme do hotelu?" zeptala se s pohledem stále upřeným na třpytící se moře.

„Co myslíš?" zastavil jsem v chůzi a otočil se k ní čelem. Dával jsem jí prostor, ať rozhodne ona, co budeme dělat. No přišlo mi moc brzy na to, abychom tuhle noc ukončili, přestože kostel už dávno odbíjel půlnoc.

„Nevím." Usmála se nejistě a víc si přitáhla mé sako k sobě.

Neodolal jsem a vzal do ruky pramínek jejích světlých vlasů. Dal jsem jí ho za ucho, a pak obalil její pas svýma rukama.

„Proč se na mě tak díváš?" věnovala mi nechápavý pohled.

Na to jsem neznal odpověď, a tak jsem jen pokrčil rameny. Nerozumím svým pocitům, že jsou pořád stejné jako na začátku. Že ji pořád stejně miluju a se vším, co spolu prožíváme, je to snad ještě silnější. No vím, že to tak chci napořád.

„Někdy mě napadá, proč jsi vlastně semnou." Přiznal jsem.

„Protože tě miluju?" nahodila pobavený obličej.

„Já tebe taky, ale... divím se, že jsi ještě neutekla po tom všem, co se kolem mě děje." Ani se mi teď nechtělo vzpomínat na tu hrůzu, která vypukla, když se Matthew narodil. Paparazzi byli všude. Všichni mě, kluky i společnost bombardovali otázkami. Nehledě na to, že jsme se museli jednou dokonce neplánovaně odstěhovat, protože fanynky zjistily, kde bydlíme. Bylo mi najednou zle z celé té slávy. Chtěl jsem prostě jen klid. Být s nimi a užívat si společných chvílí.

Pořád tady ale byl někdo, kdo nám to kazil. Nemohli jsme jít ven na procházku s kočárkem, aniž by nás po deseti minutách nezačal někdo pronásledovat. Bylo mi to tak líto. No nemohl jsem s tím nic udělat.

„Pokud tě to zajímá..." odmlčela se.

„Tak máš pravdu, že to nebylo jednoduché. A není to jednoduché. Ale jednou jsem si tě vybrala a zkrátka tě beru se vším."

Prohlížel jsem si její obličej, když mluvila a vnímal své vnitřní chvění, když mě objala kolem krku.

„Je mi lí-..."

„Ne, přestaň." Zvážněla.

„Nechci, aby ses za něco omlouval. Dneska si to přece chceme užít."

„Jsi úžasná, víš to?" opřel jsem své čelo o její a pevně se k ní přitiskl.

„Uhm, tak mě polib a už neremcej." Na to jsem se uchichtl a splnil její požadavek.

Nakonec jsme se rozhodli si koupit něco dobrého k pití, ovoce, a pak se vrátit do hotelu. Rozhodně se mi zamlouvala představa vany s pěnou. I když by se mi v tu chvíli zamlouvalo cokoli, kde je ona.

Nemohl jsem se cítit líp, když jsem ji konečně měl celou v náručí a mohl jsem se jí dotýkat a líbat ji přesně tak, jak se mi chtělo.

„Ty jsi blázen, ne... bude to všechno mokrý." Protestovala, ale nevydržela to stejně jako já a na konec propukla v hlasitý smích. Vytáhl jsem nás oba dva z vany, protože na činnosti, co jsem chtěl provádět, se bude hodit jiná místnost, než je koupelna.

„Je mi to fuk." Zaculil jsem, a pak ji opatrně položil na postel. Nechtěl jsem se od ní vzdálit ani na minutu, takže jsem tam byl za chvíli taky a oba jsme tak zamokřili celé prostěradlo. Po slepu, mezitím, co jsem se věnoval její jemné kůži na krku, jsem nahmatal peřinu a odhodil ji pryč, abychom ji taky nezamokřili.

Vůbec mi ta voda a pěna nepřekážela, spíš naopak.

Přitiskl jsem svůj hrudník k jejímu a ucítil, jak splašeně jí bije srdce. Mé na tom bylo úplně stejně, odpovídalo.

Navzájem jsme si věnovali malý úsměv předtím, než se naše rty opět střetly v polibku. Byl bych to nejradši udělal všechno hned, ale nechtěl jsem spěchat, protože vím, že nás nic nehoní. Můžeme takhle ležet a mazlit se klidně celou noc.

A já jí ani pak nebudu mít dost.

Ucítil jsem, jak mě jemně pohladila po zádech, což mi hned zapříčinilo husí kůži. Znovu mě to donutilo pousmát se a tentokrát jsem vyrazil na průzkum. Ústy jsem sjel na její bradu, a pak doputoval i k ušnímu lalůčku. Div jsem se nezatetelil vzrušením, když tiše zavzdychala. Její ruce mě ale moc rozptylovaly, proto jsem jednu z nich chytil do své, propletl naše prsty, a pak ji položil vedle její hlavy. Ne násilím, kdykoli ji mohla zase vymotat.

„Počkej..." zastavila mě udýchaně. Docela jí dalo práci něco říct, ale ani se nedivím. Bylo pro mě teď tak těžké přestat.

„Hm?" zvedl jsem k ní pohled a střetl se s tím jejím. Oddaný a rozněžnělý. Vždycky se tak na mě dívá. Jakoby mi snad mlčky říkala, že takhle to má být, že mí věří a že je moje. Kdyby to snad bylo možné, roztál bych v tu chvíli jako ledovec. A pak ji ulíbal k smrti.

Taky jsem to nevydržel a rozhodl se to hned uskutečnit.

Políbil jsem ji na nos, na tváře, a pak i na rty, které byly z našeho líbání už trochu oteklé.

„Ne, Kookie..." lehce do mě zatlačila.

„Copak?" odtáhl jsem se znovu a odhrnul jí pravou rukou vlhké pramínky vlasů z čela.

„Musíme si vzít ochranu."

„Dobře." Kývnul jsem hlavou a znovu ji políbil. Ta ještě chvíli počká.

„Ne, hned nebo se k tomu pak nedostaneme." Znovu mě odtlačila a podzvedla se na loktech, takže jsem byl nucený si skoro sednout.

Obdivuju, že je v tuhle chvíli tak zodpovědná. Do teď sice vypadala úplně mimo, no její hlava, zdá se, pracuje daleko líp, než moje. Já bych se na to zase vykašlal.

Až dokud mě něco nenapadlo.

„Tak si ji neberme."

„C-co?" zamrkala zmateně.

„Prostě si udělejme další miminko." Řekl jsem, co mě napadlo. A čím víc jsem nad tím přemýšlel, tím víc se mi to líbilo. Já chci mít rozhodně více dětí než jedno. A na co mám čekat?

„To myslíš vážně?" vypadala překvapeně a fakt nevím, jestli jsem v tu chvíli něco nezkazil. Ona to možná nevidí stejně.

„Nemyslel jsem si, že Matthew zůstane sám. A na co víc chceš čekat?" pořád jsem bedlivě sledoval její výraz a snažil se z ní něco vyčíst.

„Řekneš něco?" vybídl jsem ji, když dlouho mlčela.

„Zaskočil jsi mě. Já chci další dítě, ale nemyslela jsem si, že ty bys tak brzo chtěl." Prohrábla si vlasy a konečně přestala pohledem tikat všude po místnosti a podívala se na mě.

„Chci." Rychle jsem ji povalil zpátky do postele, až překvapeně zvískla.

„Tak... jo" Věnovala mi úsměv, což jsem jí oplatil a i s ním se přitiskl zpět na její rty.

Jsem upřímně překvapená, kolik z vás si přečetlo minulý bonus a překvapili jste mě, jak se vám líbil :) Tak jsem se dnes, na počest toho, že vyšlo to slavné, dlouho očekávané MV, rozhodla taky vydat ještě jeden bonusek. Tento díl je spíš taková chvilka Natashi a JungKooka.