Odpoledne jsem vyrazila na slíbené nákupy s Louis. Měla jsem našetřené nějaké peníze, které jsem dostala za práci, a tak se rozhodla si koupit pár věcí na sebe. Po dvou hodinách jsem ale byla pěkně vyplivlá, a tak se nade mnou nakupující šílenec Louis slitovala a daly jsme si pauzu v Starbucks café.

„Ještě pořádně nic nemám a tebe bolí nohy." Zabědovala, když pila své karamelové latté. Já si objednala totéž, ale upřímně, velký rozdíl oproti klasickému latté jsem neshledala. Mělo to mírnou příchuť karamelu, ale to bylo tak vše.

„Promiň. Ale máme na to ještě celý večer." Připomněla jsem ji tím, že obchody zavírají až v devět večer a do té doby máme času opravdu dost.

„Máš pravdu, jen jsem tak nabuzená na nakupování, že je pro mě těžké přestat." Řekla a já se uchichtla. Vážně je to blázen. Měla už tři tašky a já zatím jen jednu.

„Řekni mi radši co ta situace s tou tvou skupinou." Olízla šlehačku na lžičce.

„Něco se přece jen stalo." Přiznala jsem teda. Určitě bude chtít podrobnosti a já nevím, jestli jsem schopná jí to říct tak v klidu, jak ona mluví o chlapech.

„Vážně? Co, říkej, jsem zvědavá!" Vykulila oči. Dle její reakce ani nečekala, že se opravdu něco stane.

„Před třemi dny na té oslavě. On mě políbil." Řekla jsem.

„Si děláš prdel, kdo, JungKook? On tě líbal? Jaké to bylo, bože! Bylo něco víc?!" začala ze sebe chrlit páté přes deváté. Nepochybně jsem celá zrudla a místo odpovědi se rozhodla, že se napiju kávy.

„Jo, no, on mi řekl, že mu na mně záleží a pak mi prostě oznámil, že mi dá svou první pusu. A tak mi ji dal a vzal i tu mou." Začala jsem si hrát nervózně se svými vlasy, které jsem měla dnes volně rozpuštěné, a splývaly mi po zádech.

„Tak to je, páni! On ti oznámil, že tě prostě políbí a udělal to. To je srandovní." Zahuhňala se. Určitě toho chtěla hodně říct, ale krotila se a pohledem mě vybízela, ať jí řeknu všechno. Zdráhala jsem se, ale opravdu tu není nikdo, s kým bych o takových věcech mohla mluvit. Navíc, ona se zdá jako velmi zkušená a já právě zažívám svoje poprvé ve vztahu. Potřebuji, aby mě někdo podržel.

„Bylo to zvláštní. Nejdříve jsem ho chtěla zastavit a říct mu, co si to jako dovoluje? To mi to jen tak oznámí a udělá a nezajímá ho, co vlastně chci já. Jenže ta pusa byla, já byla mimo. Přísahám, že jsem několik sekund neměla ponětí o realitě a bylo to tak... nové pro mě. Vážně jsem si představovala, že svou pusu dám někomu jinému, ale teď už je jeho a přiznávám, že byla perfektní." Usmála jsem se a Louis se culila jak blázen.

„Další den byl u mě, ale já nebyla doma. Zavolal mi a sešli jsme se. Chtěla jsem mluvit o tom, co se stalo, protože ten večer na to už nebyl prostor, ale on si mě zase sprostě přitáhl do náruče a chtěl mě líbat. Byl tak neomalený. Jenže jsem to byla já, kdo ho políbil první. Asi jsem měla slabou chvíli, nebo nevím. Prostě jsem to udělala. No a pak jsme si řekli, že chceme, aby to tak bylo a i když jsem nejdřív byla proti, nakonec jsem souhlasila." Shrnula jsem události včerejška.

„Ách furt by tě líbal, tvářičku má sice jak neviňátko, ale určitě je to v duši malý ďábel. To k němu pasuje, víš, jak se říká, tichá voda břehy mele." Zamrkala škádlivě.

„Takže dnes máme o důvod víc nakupovat. Musíš si koupit nějaké skvělé spodní prádlo. To je jasný!" vyhrkla a já vyvalila oči.

„Neblbni, na to, o čem mluvíš nejspíš do mého odjezdu, ani nedojde." Zavrtěla jsem hlavou přesvědčujíc nejen ji ale i sebe. Jsou to jen tři dny. Náš vztah je zatím pořád plný roztomilosti. Nechci, aby se to změnilo.

„Dojde, protože vidím, jak jsi z něj hotová už teď. Věř mi, že až to jednou k tomu bude směřovat, pohltí tě to. Vlastní zkušenost."

„On o takových věcech určitě ani nepřemýšlí a vážně je moc brzo, abychom se o tom vůbec bavily." Oponovala jsem zamračeně.

„Nemyslí?" začala se smát, což mě donutilo se zamračit ještě víc.

„Hele, nemysli si, že tady ti kluci se v tomhle liší od amíků nebo od kluků z mé země. Na celé planetě maj kluci jedno společného – a to jsou hormony. Nechci tě strašit, ale přijde to. Všechno." Rozhodla jsem se ji neposlouchat. Ať si říká, co chce. Na tyhle úvahy je ještě hodně času.

Po malé pauze jsme pokračovaly v nakupování. Už jsem se snažila nemyslet na náš rozhovor, ale je pravda, že ve mně zanechala střípky pochybností. Budu se s tím ale muset smířit a, i kdyby mělo k něčemu dojít, bude to moje rozhodnutí.

Domů jsem se dobelhala naprosto zničená. Se čtyřmi taškami. Jedny boty, šaty a sako a pro spokojenost Louis i jedna podprsenka. K té jsem svolila nejen proto, že tak naléhala, ale protože jich mám už fakt málo, takže se bude hodit.

V kuchyni seděla Cho Hee, kterou jsem pozdravila a spolu s věcmi se vydala nahoru do svého pokoje. Položila jsem je ke stolu s tím, že ještě chvíli pobýt v taškách jim vadit nebude. Svlékla jsem ze sebe oblečení a oblékla si pohodlnější tepláky s tričkem. Skočila jsem do postele a natáhla se pro svůj mobil. Teď hodlám jen surfovat na netu a odpočívat. Zarazilo mě ale, kolik zmeškaných hovorů jsem měla. A bylo to od neznámého čísla.

Čím víc jsem na to koukala, tím víc jsem se bála, že to bude JungKook. Vždyť já mu slíbila, že se domluvíme. Nahlas jsem zabědovala a vytočila to číslo zpět. Chvíli to zvonilo, ale pak mi to dotyčný típnul. To jako myslí vážně? Bude teď naštvaný nebo co? Dnes bychom stejně nic nepodnikli. Nebo on si myslel, že jo?

Najela jsem na adresář kontaktů a našla Jina, kterého jsem měla uloženého. Vytočila jsem pro změnu jeho číslo a on to zvedl téměř okamžitě.

„Ahoj, co se děje, že voláš?" příjemně se zeptal a já se musela pousmát. Mluvil naštěstí anglicky, takže jsem všemu rozuměla.

„Ahoj, Jine. Volám, protože mě zajímá, jestli je JungKook doma." Řekla jsem raději korejsky. Cizí řeč přes telefon není snad, hlavně když posloucháte. Oba jsme si to tak, alespoň usnadnili.

„Je doma, stalo se něco?"

„Já nevím, slíbila jsem mu, že mu zavolám, ale byla jsem celé odpoledne s Louis a měla vypnutý zvuk. Teď jsem si teprve všimla, že mi volal, a když jsem mu volala zpět, vypnul to." Odpověděla jsem a vzápětí slyšela povzdech na druhé straně.

„Tak proto. Celé odpoledne je zavřený nahoře u sebe v pokoji. Nechtěl mi říct, proč trucuje. To je vážně trouba."

Bylo vtipné slyšet Jina říkat slovo trouba. Vlastně jsem ho to naučila já a ať jsem chtěla sebevíc, prostě to není jeho slovo. Jemu ale hrozně zalíbilo a teď tak „nadává" každému.

„Přijeď sem, Natasho, on si asi umanul, že o něj zase nestojíš. To mu musíš vyvrátit jen ty sama." Zaklonila jsem hlavu a tiše zavrčela.

„Už je pozdě, neměla bych se jak dostat domů." Podívala jsem se na hodinky. Sice mě to mrzelo, ale to se vážně urazil jen kvůli tomu, že jsem mu nezvedala mobil? A já jsem v tom perfektním pohodlném oblečení a mám se zase převlékat?

„Já tě pak můžu odvést nebo zůstaneš tady. Do práce zítra nikdo nejde, nedělal bych z toho problém."

Nakonec jsem teda souhlasila, i když se mi to ani trochu nelíbilo. Rozhodně jsem tam nechtěla zůstávat, ráda spím ve svém. Pojedu tam, vyřeším to, co nejdřív, a pak pojedu hned domů.

V půl desáté večer jsem dorazila před dům, ve kterém jsem byla jen párkrát. Zazvonila jsem na zvonek a čekala, kdo mi otevře.

Byl to RapMonster, dobře už Namjoon. Namjoon zní opravdu lépe než rapující monstrum.

„Ahoj, pojď dál, Jin říkal, že přijdeš." Pustil mě a počkal, až se vyzuji. Pak zavolal něco dovnitř tak rychle, že jsem neměla tušení, co řekl. Hned na to se přišel přivítat Jin s milým úsměvem, Jimin, který si neodpustil chvíli, aby mě nepostiskal a Taehyung. Suga na mě jen mávnul od televize spolu s J-Hopem. Podle zvuků jsem usoudila, že hrají nějakou hru.

„Přišla jsi za mnou, Noona?" Jimin mi položil ruku na ramena a nasadil svůj flirtující výraz. Má ho skoro pořád, ale vím, že jen laškuje a nemyslí to nijak víc.

„Ne, jsem tu kvůli..." usmála jsem se, ale zarazila mě osoba stojící na schodech.

„JungKookie, máš návštěvu." Otočil se na něj Jin.

„Tak se jí ujměte někdo, kdo o ni stojí." Zavrčel naštvaně a vydusal schody zase zpátky. Překvapeně jsem se dívala na místo, kde ještě před chvíli stál. To vážně? Opravdu bude dělat takový tyátr kvůli pár zmeškaným hovorům. Dobře bylo jich tam docela dost, ale to ho nenapadlo, že třeba s někým jsem, nebo nemám čas. Vždyť bych se mu ozvala hned večer.

„Jdu za ním." Povzdychla jsem si a sundala Jiminovu ruku ze svého ramena.

„Poslední dveře v chodbě." Zavolal Namjoo a já mu kývnutím poděkovala. V chodbě byla tma, ale v jednom pokoji nechali rozsvíceno a otevřené dveře, takže jsem viděla dobře na cestu. Čím víc jsem se blížila ke dveřím na konci chodby, tím víc jsem zpomalovala. Nechtěla jsem se hádat, jenže on mi nedával jinou možnost. Nějaký vztah máme možná necelé tři dny a on už takhle. To se mi nelíbí, přece si nemůže myslet, že budu celý den sedět u mobilu a čekat, že zavolá. Pořád přece máme své životy.

Dneska jsem byla na zkoušce z angličtiny a je successfully passed, takže mám skvělý den! Proto jsem se rozhodla potěšit i vás a hodit sem nový díl. Hrozně děkuji za komentáře, jste skvělí. Jsem moc ráda, že se vám fan fiction líbí a dáváte to takhle najevo. Ani jsem upřímně nečekala, že by to mohlo mít takový úspěch.

Mějte se krásně a ať se vám daří :) Díl bude zase podle ohlasů z vaší strany, jestli budete mít zájem.

Andy