JungKook's pov

Ležel jsem u Natashina boku a měl zavřené oči. Nechtělo se mi spát, ale nechtělo se mi ani nic dělat. Ona seděla a něco si četla, a já přemýšlel. U toho jsem hladil její velké břicho a trochu doufal, že se ten v něm zase ozve. No dneska mě hodlá ignorovat, zdá se.

„Kookie." Zvedl jsem svou hlavu, když mě oslovila.

„Hm? Chceš už jít spát?" zeptal jsem se. Nedivil bych se, kdyby se jí už chtělo, bylo vážně pozdě.

„Ne, pojď ke mně." Zatvářil jsem se trochu nechápavě, když dala pryč knížku. Sesunula se zpět pod peřinu a já ji teda objal kolem ramen. Nebyli jsme u sebe moc blízko, protože mezi námi bylo její bříško, ale nevadilo mi to.

„Můžu už zhasnout, jestli chceš." Byl jsem překvapený, když mě začala líbat, ale rozhodně jsem neprotestoval. Krom jiných věcí je to jedna z mých oblíbených činností.

„Co je, jsi nějaká přítulná." Nemohl jsem si odpustit, když mě objala kolem pasu a zatahala za tričko na spaní.

„Pojď se pomilovat."

Zastavil jsem veškerou činnost.

„Co?"

„Slyšel jsi mě." Zamračila se a snažila se mě znovu políbit.

„Co je to s tebou, nemůžeme se milovat, jsi těhotná." Pousmál jsem se. To na tu chvíli zapomněla, že je v jiném stavu nebo co?

„A to neznamená, že nemůžeme." Trochu se odtáhla, když zjistila, že vůbec nespolupracuju.

„Natasho, já bych rád, ale neměli bychom, máš rizikové těhotenství, mohlo by ti to ublížit." Pohladil jsem ji po vlasech.

„To není fér, vždycky když chceš ty, tak jo a teď, když chci já, tak mě odmítneš." Odula tváře, na což jsem se zase musela maličko usmát. Je tak hrozně roztomilá.

„Neblázni, hrozně rád bych, ale vážně ne." Zavrtěl jsem hlavou. Na to si jen povzdychla a otočila se na záda s pohledem upřeným do stropu.

„Ale no ták, přece nebudeš uražená." Šťouchl jsem jí prstem do tváře a přitulil se k ní.

„Budu." Zabručela.

„Noona, až se narodí, pomiluju se s tebou, kolikrát budeš chtít." Pořád jsem sledoval její obličej z profilu. Byla tak pěkná. A ty její vlasy, kterých jsem se nemohl nabažit. Někdy, když na ně svítilo slunce, byly jako zlaté. Pořád si neuvědomuju, jaké štěstí jsem měl, že si vybrala mě.

„Slibuješ?" na chvíli na mě pohlédla.

„Slibuju." Zasmál jsem se. Byla pak trochu povolnější a vzala mě k sobě do náručí. Hladil jsem ji ve vlasech a za nějakých dvacet minut slyšel jen její klidný dech. Usnula rychle, musela být unavená po dnešním dni.

Opatrně jsem se vyprostil z jejího objetí a rozhodl se jít ještě dolů. Pořádně jsem ji přikryl a zhasnul světýlka kolem postele. Dveře jsem nechal přivřené a vydal se do obýváku, odkud hrála televize.

Seděl tam Yoongi a Hoseok, pozdravil jsem je a svalil se na gauč, který byl volný.

„Kde jsou ostatní?" zeptal jsem se, zaměřujíc se na televizi.

„Namjoon si usmyslel, že dostal chuť na nudle. Nechtěl to vytahovat před Natashou, když ví, jak je jí z nich blbě." Zasmál se Yoongi.

„Šli se projít a koupit si je." Dodal pak. Je pravda, že už nemívá ranní nevolnosti, ale nudle jsou jejím úhlavním nepřítelem.

„A co ona, spí?" na to jsem jen přikývl.

„Já nejsem unavený, tak jsem šel tady." Natáhl jsem se po chipsech, které měli na stole a oba z nich ujídali.

„Pěkně s ní cloumají hormony jen co je pravda. Jednou vypadá, že se chce rozbrečet, a pak se zase směje, je to zvláštní." Uchichtnul se Hoseok, křoupajíc další brambůrku.

„Jo to mi povídej." Zamumlal jsem spíš pro sebe.

„Co, co provedla, jsme zvědaví!" otočili se oba. Nepochybně jsem zčervenal.

„Ale nic, nebavme se o tom." Mávnul jsem rukou a posadil se na pohovce. Nebyl poblíž žádný zlavec a já si neměl co dát pod hlavu.

„JungKookie!" řekli dopáleně oba dva a já se zasmál. Jsou tak zvědaví. Nejradši by o ní chtěli vědět všechno, ale to nejde. To smím vědět jen já.

„Myslím, že se to v ní všechno nějak bouří. Dneska po mě chtěla, ať se pomilujeme. A když jsem jí oznámil, že to nejde, když je těhotná, naštvala se. Bylo to legrační." Pokrčil jsem rameny, krčíc čelo. Oba se najednou začali smát.

„Teda, to bych nečekal a může se to vůbec?" zajímalo Yoongiho.

„Víš, že ani nevím? Myslím, že jo, ale jen, když nemá žádné problémy, což ona má. Rozhodně by taková věc nebyla bezpečná. I když, neriskoval bych to ani, kdyby byla úplně v pořádku." A pak taky, ne že by se mi takto nelíbila, nebo mě, já nevím, nevzrušovala, ale vážně nevím, jak se to s takovým břichem provádí.

to jsem nepochybně zčervenal, často o takových věcech nepřemýšlím.

Kluci se vrátili asi za hodinu. Všichni jsme si ještě povídali, ale pak se každý postupně rozutekl do svého pokoje. Já to zabalil ještě před půlnocí a vážně měl problém se vměstnat do postele. Nevím, jestli bych si neměl pořídit nějakou větší.

**

„Přestaň být na nervy, ona to zvládne. Vrátíme se za pár dní." Uklidňoval mě Jimin, když jsme seděli v letadle. Neměl jsem dobrý pocit z toho, že ji nechám samotnou, no Louis slíbila, že teď nebude chodit za Harrym, ale bude doma s ní. Trochu mě to uklidnilo, ale i tak. Bál jsem se o ni. Byl už začátek dubna a její termín byl ani ne za měsíc.

„Já vím." Zamumlal jsem s myšlenkami stále někde jinde.

„Tak přestaň být neustále mimo." Strčil do mě se smíchem, na což jsem převrátil oči.

„Ještě jsem doma neřekl, co se změnilo." Přiznal jsem.

„Jako, že adopce nebude?" na to jsem přikývnul.

„Ale tvoje máma byla proti tomu, takže by s tím neměl být problém." Nechápal.

„To jo, ale určitě sem bude chtít přijet, až se narodí, nebo nás donutí, ať přijedeme my tam." Zabručel jsem.

„A co je na tom špatného, jasně, že bude chtít poznat své vnouče, ještě když si předběhl Chunga." Uchichtl se a já s ním. Jakmile se to brácha dozvěděl, hned mi zavolal. Řekl, že prý jsme trochu přehodili pořadí, na což jsem mu odvětil, že máme vlastní pořadí. Smál se pak a přál nám štěstí. No v tu dobu jsme si ještě mysleli, že si ho nenecháme.

„Pak taky, pořád se nemůžeme domluvit nad jménem." Přiznal jsem.

„Máš nějaké nápady?" ozval se Namjoon z mé druhé strany a já se na něj otočil.

„Ani ne, spíš je problém v tom, že ona chce anglické jméno, ale já chci, aby měl korejské. Přece jen, žijeme snad tady, ne?" vysvětlil jsem zamračeně. Tohle je asi mimo mé chápání. Je tak tvrdohlavá, někdy je to až ke vzteku.

„Nedivím se jí, vezmi si, že bude mít tvoje příjmení, korejské občanství, chce, aby měl kousek i z ní a ona je pořád Američanka." Poplácal mě po ramenu.

„Jak je to vůbec s jejím pobytem tady? Může tu být jen na dva roky, ne?" otočil se Taehyung ze předního sedadla.

„Jo, ale dostane trvalý pobyt, když čeká dítě. Bylo to vážně hodně administrativních věcí. Samé formuláře, testy, bylo to otravné." Převrátil jsem oči, když jsem si na to vzpomenul. Opomněl jsem ještě to, jak všude na úřadech mají na všechno čas.

„Ale máte to za sebou, teď bys měl zařídit jiné věci." Řekl Namjoon.

„To je taky ta věc, ona se mnou bydlet nechce a já se k ní přestěhovat nemůžu, to jako budeme žít odděleně?" nadzdvihl jsem obočí.

„Proč nechce bydlet s námi?!" vykřikl Tae a směšně pootevřel pusu přesně tak, jak to umí jen on.

„Jak bychom to asi udělali? Není tam dostatek místa pro další dva lidi." Řekl Namjoon.

„To je pravda, dítě musí mít někde pokoj a vidíš... máte už nějaké věci?" vyhrkl pro změnu Jimin a já nepochybně zčervenal. Hádáme se o jméně, ale nemáme zařízené vůbec nic.

„Měl bys to rychle napravit." Pokýval hlavou, když uviděl můj výraz. Neměl jsem k tomu už co říct. Byl jsem rád, když se objekt jejich zájmu přenesl někam jinam. Mohl jsem tak přemýšlet o těch všech věcech. Asi bude vážně lepší, když bude Natasha bydlet u ní v apartmá. Ona a Louis tam mají jednu místnost, která slouží jako multifunkční. Možná kdyby s tím Louis souhlasila, mohl by mít pokoj tam. Předtím jsem u ní často přespával, mohl bych to tak dělat i teď.

Nebo bych mohl přemýšlet o našem společném bydlení, ale pořád mi přišlo, že nejsem dost velký na to, abych se odstěhoval od hyungů. Je to ironie, že jsme si stihli udělat dítě, ale jiných věcí se bojíme. Věci jsou občas dost nepochopitelné.

Za pár hodin jsme přistávali v Hanoi a ten ruch kolem mě vytrhl ze všech mých myšlenek. Všude byla spousta fanoušků, co na nás čekali. Bylo to moc pěkné. Na hotelu jsem zavolal Natashe, abych ji ujistil, že jsme dojeli v pořádku a taky abych ujistil sebe, že ona je v pořádku. Zněla v pohodě, tak jsem neměl důvod si dělat starosti. Ať už chce nebo ne, poznám, když se něco děje. Vždycky.

Museli jsme jít pak na rozhovor, po kterém byla show. Sice se plánovalo, že tu budeme jen pár dní, ale o to byl náš rozvrh nabitější.

„Vydali jste novou desku, jaké jsou vaše další plány?" zeptal se MC a Namjoon začal odpovídat. Všichni jsme k tomu něco dodali, blížilo se tour, bylo o čem mluvit.

„Často tady nerozebíráme osobní témata, ale uniklo na veřejnost, co se stalo Exo, prý tam byla také tvoje přítelkyně, je to pravda?" otázka byla mířená na mě. Vážně nejsem dobrý v mluvení, nechtělo se mi nic vysvětlovat.

„Je to pravda, byla s nimi, ale naštěstí je v pořádku." Přikývnul jsem.

„Ty máš teď asi jiné věci na práci, než je koncertování, dá se tady tohle vůbec skloubit do hromady?" usmál se.

„Je to těžké. Vážně bych teď byl raději doma, ale musím plnit své povinnosti." Znovu jsem odpověděl.

Byl jsem rád, že už to dál nerozpitvával. Měli jsme pak nějaké úkoly, které jsem si docela užil. Vždy rád něco plním, jsem v tom dobrý. Rozhodně více, než v mluvení.

Po rozhovoru přišla show, So Young nás namalovala a dala nám kostýmy. Přál jsem si, aby už byl večer a my měli po práci, ale vše utíkalo moc pomalu.

Lidi, už se to blíží.

Už jak jsem odepisovala některým, tak jsem psala, že možná (ještě to nemám úplně rozmyslené), bych pak občas mohla napsat nějaký dodatek/bonus k této fan fikci, když je o ní takový zájem. Rozhodně není ani pro mě jednoduché, abych se s nimi rozloučila :)

Moc děkuji za komentáře/votes! Jste nejlepší!!!!