„Já nevím! Vedly jsme babské řeči a ona najednou zbledla jako křída. Přísahám, že splynula s těmi šaty, co mám na sobě, a pak se složila!" slyšela jsem rozruch kolem sebe a pod sebou něco měkkého.

„Natasho," ucítila jsem jemné popleskání na tváři. To mě taky přimělo otevřít oči a zamžourat do světlé místnosti.

„Jsi v pořádku?" skláněla se nade mnou Min Jee. JungKookova máma. Tvářila se dost starostlivě a v jejím pozadí jsem viděla i Hyuri a holky.

„Já jsem.."

„Omdlela jsi!" vykřikla a tím mě taky přerušila.

„Nebolí tě něco, nepraštila ses do hlavy?" ptala se mě Min Jee. Na to jsem svou hlavou pokroutila.

Pomohla mi se posadit a v tom se otevřely bez klepání dveře.

„Natasho, jsi v pořádku?" přiletěl JungKook, míříc hned ke mně.

„Nic mi není, asi jsem jen málo pila." Řekla jsem hned na to, uklidňujíc ho.

„Měla ses víc nasnídat, proč mě nikdy neposlechneš." Zabědoval, sedajíc si vedle mě.

„Jsem v pořádku." Zopakovala jsem.

„Dobře, JungKookie, vezmi ji se projít na vzduch. Obřad začíná za dvacet minut. Přijďte pak k hlavnímu sálu, ano?" instruovala nás Min Jee. On na to jen přikývl a pomohl mi, abych se postavila. Moje nohy byly trochu nejisté, ale jinak jsem se cítila dobře.

„Půjdeme k bazénu, je tam bar, kde si dáš něco k pití." Vzal mě kolem pasu, jakoby se bál, že znovu omdlím.

Po cestě jsme potkali nějaké lidi, kteří organizovali svatbu, a pak taky svatebčany. Byl tam docela mumraj. Od baru sice nešlo vidět na pláž, ale šumějící moře jsem slyšela až tady. Bylo to příjemné.

Když jsme se posadili na barové židličky, objednal dvě coly, které se vzápětí objevily před námi i s ledem.

„Opravdu ti nic není? Pořád jsi docela zelená." Zeptal se, bedlivě mě skenujíc pohledem, kterému nic neunikne.

„To přejde, už se cítím fajn." Zavrtěla jsem hlavou. Moje myšlenky ale putovaly zpět k tomu, proč jsem omdlela. Jak dlouho jsem v Koreji? Od května, je to více jak pět měsíců. A kdy jsem to naposledy měla? Bože nevím, možná se stresuji úplně zbytečně. Jenže ta nevědomost mě užírá. Jak můžu nemyslet na něco takového? Od sedmnácti, kdy beru ty prášky, tak vše šlape jak hodinky a já nemusím nic řešit. Je sice pravda, že když jsem tady, musela jsem změnit svého lékaře, ale značka antikoncepce, kterou beru, je k dostání i tu. Nebyl v tom pak žádný problém.

Můj závěr je, že jsem se jen lekla. A to pořádně.

„Nad čím přemýšlíš?" vyrušil mě z dumání a já nejspíš zbělela znovu.

„To nestojí za řeč, nepůjdeme pomalu k sálu?" změnila jsem hned téma. Ještě teď mluvit o takových věcech, to bych sebou nejspíš sekla podruhé.

„Dobře." Kývnul na to hlavou a pomohl mi z barové sedačky. U hlavního sálu už stál ženich, družičky a rodiče nevěsty. Ta sama měla přijít, až ženich bude na svém místě. Chung ještě neviděl její šaty, bude to překvapení. Dveře sálu byly dokořán, a tak jsme mohli cítit lehký slaný vánek, který šel skrz něj od moře. Na pláži bylo vše vyzdobené, oddávající stál na svém místě, zády k moři a čelem k velké květinové bráně, kde si budou říkat své sliby. Židle, jejichž nohy se bořily do písku, byly do jedné obsazeny svatebčany.

Bylo to perfektní.

„Líbí se ti to?" zeptal se JungKook.

„Čteš mi myšlenky, je to super romantické. Jako celé tohle místo." Komentovala jsem to. Pak už se rozezněla svatební hudba a Min Jee jako maminka vedla Chunga ke květinové bráně. Pak šli svědci, tedy JungKook a Hyurina sestra Tamara. A pak družičky, tedy já, Sooyung a Yoona. No a nakonec vstoupila naprosto krásná nevěsta Hyuri. Viděla jsem, jak se na ni Chung díval. Byla jeho jedinou na světě. Oči měl jen pro ni.

Obřad jsme sledovali všichni se zatajeným dechem a já se pak přidala ke spoustě holek, a taky plakala dojetím.

Když to skončilo, byla jsem fakt ráda, že se můžeme vrátit do hlavního sálu, kde byla velká hostina. Všichni si oddechli, že zmizeli z toho slunce. Je sice fakt, že to bylo romantické, ale bylo tam neskutečné vedro. Někteří muži v oblecích se dokonce zapotili, což se ani nedivím.

Po hostině začala normální zábava. Někteří tančili, někteří se bavili, každý dělal, co se mu líbilo. Dveře na pláž se znovu otevřely a některé děti si hrály v písku.

„Natasho, jsi v pořádku? Slyšel jsem, že jsi omdlela." Zvedla jsem hlavu na Namjoona, který přišel k hlavnímu stolu. U něj seděli pouze rodiče a svědci s partnery, takže jsem měla tu čest i já, že sedím u jednoho stolu s nevěstou.

„Je mi fajn." Pokývala jsem hlavou.

„To je dobře a půjdeš tančit?" dal přede mě svou ruku. Překvapeně jsem pozdvihla obočí, ale přijala.

„A netvař se tak, měl jsi dost času na to ji vyzvat." Zavolal za JungKookem, který zůstal sedět. Na to jsem se jen zasmála a po vzoru ostatních dala jednu ruku na jeho rameno a druhou do dlaně. Byl ode mě o dost vyšší, vlastně byl vyšší než JungKook, i když ten rozdíl nebyl nějak velký.

„Obřad byl vážně moc pěkný, co říkáš?" začal konverzaci. Já jsem se na to samozřejmě rozvášnila. Byla jsem tím vším kolem nadšená.

„Ani jsem se tě nezeptal, co tvá práce, jak to jde?" a zase je to tu. Vždycky všechny rozhovory snad s každým, koho znám, sejdou k práci. No nepřekáží mi to, je to fajn práce a baví mě.

„Jsem teď hrozně důležitá, už jsem odvezla Exo na několik rozhovorů." Zasmála jsem se a oba jsme na chvíli zastavili, čekajíc na další písničku.

„Teda, trávíš s nimi dost času. Není v tom žádný problém, že ne." Zeptal se vážně.

„Ne, ale tys očividně měl problém se Suhou, jak jsem se už dřív dozvěděla." Obvinila jsem ho, že mi tohle zatajil.

„Už je to v pohodě, ani o nic nešlo." Zavrtěl hlavou, znovu mě chytajíc, když se z reproduktorů něco ozvalo.

„Rozčílilo mě jen to, že ho tak bránil. Měl jsem potřebu zase bránit tebe, když patříš k nám. To lídři dělají, starají se o svoje lidi." Poučil mě.

„Tak patřím k vám jo." Uchichtla jsem se. To mě vážně pobavilo.

„Patříš k JungKookovi, takže patříš k nám, ať už se ti to líbí nebo ne." Pokrčil rameny. Nechápavě jsem nakrčila obočí, když mě pustil, ale došlo mi proč, když ho vystřídal někdo jiný.

„Moc písní jsi nám teda nenechal." Protočila jsem očima. Neobtěžovala jsem se ho chytit za ruku, jako předtím Namjoona, a jen objala jeho krk. Hráli nějaký slaďák, tak jsem si položila hlavu na jeho rameno. To bylo o něco pohodlnější.

„Přesně dvě, to stačí." Zněla odpověď. Tanec vážně není moje oblíbená činnost. Ráda se koukám, když někdo tančí, ale jinak jsem na to úplné dřevo. Tohle přešlapování mi vyhovuje, ale tuším, že je to hlavně proto, že ho můžu jen objímat a nikomu to nepřijde divné.

Tančila jsem pak i s Chungem a Min Kinem. K tanci mě vyzvali i kluci, co neznám a i když se mi vážně nechtělo, zdvořile jsem jim věnovala jeden tanec.

„Asi jsem si protančila boty." Dosedla jsem ke stolu, kde seděli ti dva. Namjoon byl do něčeho zaujatý a vykládal, JungKook asi dělal, že poslouchá, ale moc dobře vím, že mě po očku neustále sledoval.

„Jestli pro tebe někdo přijde, odmítni." Zastavil Namjoon vyprávění a uvolnil mi židli mezi nimi.

„Chtěla jsem být jen zdvořilá, ale teď to asi udělám. Nesnáším tancování." Zaúpěla jsem a svou hlavu položila na Kookieho rameno. Už byl večer a někteří lidé začínali být docela opilí. Byla sranda je sledovat.

„Nepij dnes, Noona." Požádal mě hned, co jsem si chtěla vzít sklenku vína.

„Proč ne? Dám si jen víno." Zatvářila jsem se nechápavě.

„Co když se ti udělá zase nevolno, neriskuj to. Zajdu ti pro něco na bar, jestli chceš." Protočila jsem očima a přikývla teda.

„Je tak starostlivý, neleze ti to na nervy?" zeptal se Namjoon.

„Přesně!" vyjekla jsem.

„A víš co mi nedávno řekl? Že má pocit, že ho všichni ještě berou, jako malého kluka, a proto si chce dokázat, že už je velký a že jsme si nějakým způsobem vyrovnaní. Přitom mám občas pocit, že to on je tu starší." Řekla jsem skoro na jeden nádech.

„Nikdy předtím tak starostlivý nebyl, ale dá se to pochopit, prostě má jen strach." Opřel se o svá kolena lokty a pohled nespouštěl z tančících lidí. Čím víc hodin bylo, tím víc jich tam ubývalo.

„Jenže já jsem velká holka. Nepřijela jsem tady, abych ho měla pořád za zády." Povzdychla jsem si.

„No svým způsobem to na něm miluju, dává mi tím neustále najevo, že mu na mě záleží." To se mi na tváři objevil malý úsměv. Namjoon se na mě otočil, a taky se usmál.

„Co je?" znejistěla jsem.

„Slyším tě takto o něm mluvit poprvé, je to pěkné." Přikývnul. Zavrtěla jsem hlavou určitě s rudnoucími tvářemi a byla ráda, že se předmět našeho hovoru vrací i s pitím.

Po půlnoci jsme se vydali na krátkou procházku po pláži. Lidí na svatbě prořídlo ještě víc a už tam byli buď moc opilí lidé, nebo hlavní svatebčané, kteří museli zůstat až do konce a postarat se o ostatní.

„Hvězdy jsou tu vážně zářivé." Zahleděla jsem se nahoru. Zastavili jsme a on mě napodobil.

„Máš pravdu, v Soulu nejsou skoro vidět a v Busanu záleží hodně na počasí a smogu." Přitakal. Mlčky jsme je sledovali a u toho slyšeli jen šumění moře s občasnými útržky hovorů ze svatby. Bylo to ale docela daleko. Světla se nám pomalu ztrácela za palmami a jediné světlo tu pak byly hvězdy a měsíc.

„Vzpomínáš, když jsem tě vzal poprvé k mým rodičům?"

„Jo, prožil jsi dětství na moc pěkném místě. Škoda, že jsi neviděl Kansas, je to sice něco úplně jiného, ale taky by se ti to líbilo." Odvětila jsem jednoduše a za ruku ho táhla blíž k mokrému písku. Boty jsem obuté už dávno neměla, nebyla jsem na ně zvyklá a šíleně mě z nich bolely nohy. A šaty byly krátké, takže jsem si klidně mohla zchladit chodidla.

„Stýská se ti, Natasho?" zeptal se najednou a já vycítila jeho pohled.

„Možná po některých věcech." Taky jsem se na něj podívala. Bylo šero a jeho bílá košile doslova svítila v té tmě.

„Kterých?" vybídl mě, nespouštějíc oči z mých.

„Po prarodičích, pak trochu po americkém jídle." Zamyslela jsem se. Po čem dalším? Můj domov byl Kansas, ze kterého jsem se musela přestěhovat. Bylo to spíš to místo, které mi chybělo, než Amerika jako tak.

„Ale nevrátila bych se. Ne teď. Mám tu všechno, co potřebuju." Pousmála jsem se. To mi taky oplatil a vzápětí se mé nohy odlepily od mokrého písku. Svýma rukama jsem objala jeho krk a nechala se líbat.

Chtěla jsem odpovědět na vaše komentáře, ale z nějakého důvodu mi to nefunguje :( Takže se omlouvám.

Snad se tenhle díl, i když celkem o ničem, aspoň trochu líbil :) Další přibyde Things we wanted - tu už chci prostě dozveřejňovat, co nejdřív :D

Otázka: Co říkáte na ta parna? Máte/nemáte rádi?

P.S.: Na tom gifu je takový ťunťa. Prostě bunny teeth guy :3