Tři týdny uběhly skoro jako nic. Pár dní před pátkem jsem se ale nemohla dočkat odletu. Na letiště jsem nás odvezla já. JungKook slíbil, že zaplatí placené parkoviště, abychom tu auto mohli nechat. Vyzvedla jsem proto jeho a Namjoona u nich v apartmánu, a pak jsme mířili na letiště. Mrzelo mě, že se s rodinou potkáme až v Mindoru. Ale cesta byla dost složitá a oni samozřejmě letěli z Busanu s tím, že Hyuri s Chungem tam byli už dávno v předstihu, protože museli přichystat věci na svatbu.

Nás čekal let ze Soulu do hlavního města Filipín - Manila. Netrval sice moc dlouho, ale pak nás čekal ještě dlouhý trajekt na ostrov Mindoro. Jakmile jsem poprvé uviděla ty krásné písčité pláže, bylo mi jasné, proč si tohle vybrali. Bylo to nádherné. Přímo kouzelné. Tento ostrov nebyl tak zalidněný a nebyl turisty ani tak vyhledávaný. Šlo to poznat podle krásné přírody, která se na něm nacházela. Byla jsem uchvácená.

Je polovina listopadu a my můžeme vyměnit šedivý Soul za tenhle ráj. I když jen na pár dní. Po cestě, která zabrala skoro půl dnes s tím, že ráno jsme vyjížděli a pozdě odpoledne jsme dorazili do hotelu, jsem byla hrozně utahaná. Navíc mi z lodi bylo ještě špatně. Naštěstí jsem to vydržela a nezvracela, to by byla pěkná ostuda a neužila bych si ten výhled na modré moře kolem nás.

V hotelu už byli rodiče JungKooka, se kterými jsme se přivítali.

„Natasho, ty jsi nějak zkrásněla." Řekla jeho máma, když mě pouštěla z objetí. Na to jsem určitě musela zčervenat. Jako vždy, když mi někdo složí takto upřímný kompliment.

„No nemám pravdu? Moc se ti daří, když vypadáš tak pěkně."Jen jsem poděkovala a podala si ruku i s jeho otcem. Ukázali nám pak, který pokoj máme pronajatý a my si šli vybalit. Byla jsem sice dost unavená, ale bylo tu něco, po čem toužím víc. A to jsou plavky a ta pláž s téměř bílým pískem, kterou jsme viděli z našeho balkónu.

Do koupelny jsem si proto vzala rovnou plavky a převlékla se.

„Nejsi unavená? Myslel jsem, že si budeš chtít odpočinout." Řekl překvapeně, když jsem vyšla v šatech a s osuškou v ruce.

„Jsem hrozně unavená, ale do té vody musím, nebo se upeču." Zasmála jsem se. Nenamítal nic a řekl, že mě doprovodí. Taky si šel vzít věci do vody a spolu jsme vyšli na pláži. Byly u ní palmy, a tak jsem k jedné hned dala své věci. Moc lidí tu nebylo. Vážně minimum. A proto tu byl i krásný klid. Jen exotičtí ptáci a šumění moře.

„Taky se jdete zchladit?" Namjoona očividně napadlo totéž.

„Já se na to těším od doby, co jsme přistáli." Přitakala jsem a začala se svlékat.

„Noona, co to děláš?" oba na mě zůstali zírat.

„Sundávám si šaty?" řekla jsem nechápavě.

„T-ty budeš plavat jen v tomhle?" Namjoon se taky nedíval moc důvěřivě. V duchu jsem se plácla do čela, a pak se zasmála.

„Vím, že u vás je normální plavat v oblečení, ale já jsem zvyklá mít jen plavky. Asi se s tím budete muset smířit." Hodila jsem šaty k ručníku a začala si dávat do drdolu. Nebyly mi moc příjemné jejich pohledy, protože si mě prohlíželi dost okatě.

„Co je, tys mě viděl i bez toho, tak co se tak tváříš." Ukázala jsem na JungKooka prstem a ten zčervenal.

„A tys určitě viděl už hodně holek v časopisech a nesnaž se zapírat." Provrtala jsem pohledem pro změnu Namjoona, který svou tváři následoval mého přítele.

„No, ale neviděl jsem neasijskou holku." Poškrábal se ve vlasech.

„Hm, tak už jo, půjdeme teda do té vody?" sundala jsem si i sluneční brýle a byla zcela připravená na koupání.

Pořádně jsem se v té vodě vyblbla. Byla perfektní. Naše pláž byla otočená směrem k hlavnímu ostrovu, a tak tu díky tomu nebyly ani takové vlny, jako kdybychom byli v širém oceánu. Proto mohl člověk jen tak lebedit u břehu a nemusel se bát, že ho zaplaví nějaká velká vlna.

Když už slunce začalo pomalu zapadat, padala na mě únava. Vrátili jsme se proto do hotelu, kde si každý dal sprchu, a pak na večeři do hotelové restaurace. Tam jsme se taky konečně potkali s Chungem a Hyuri. Chung vypadal pořád stejně, ale Hyuri jen kvetla. Šlo na ní poznat, jak si tohle užívá. Všichni jsme tu byli jen proto, abychom oslavili jejich velký den. A věřím, že bude perfektní, protože co není perfektní na tomhle místě?

**

Svatba se konala hned na druhý den. Musela jsem vstávat brzo, abych se stihla připravit. Naštěstí jsem se nemusela starat o šaty ani o boty, protože jsem byla jedna z družiček a ty měly šaty z půjčovny, které vybrala Hyuri. Vážně jsem se divila, že chce za družičku mě, když mě vůbec nezná, ale polichotilo mi to. Nikdy jsem na žádné svatbě nebyla a teď jsem jí dokonce takhle součástí.

„Počkej, pomoz mi!" zastavil mě JungKook, když jsem chtěla už odejít. Musela jsem se převléknout v místnosti s ostatními dívkami, a pak jsme taky pomáhaly nevěstě. On, jakožto svědek Chunga, měl být do obřadu s ním.

„Už jsem ti to ukazovala několikrát!" zabědovala jsem a rychle přešla až k němu. Zručně jsem mu uvázala motýlka a pěkně ho narovnala.

„Dobrý, potkáme se tam." Pohledem jsem zhodnotila, jestli je dobře upravený a naštěstí nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Moc mu nezávidím to sako a černé kalhoty v tomhle vedru. No musí to mít jen na obřad, a pak si to sako sundá.

„A pusu mi nedáš?" zavolal zase.

„Nemůžu, mám rtěnku. Jednak by se mi rozmazala, a pak bys ji měl na obličeji." Zavrtěla jsem se smíchem hlavou a on odul tváře. Naposledy jsem na něj mávnula a vydala se do místnosti na konci chodby. Z tama už se vedl družný hovor, který ustal, jakmile jsem vešla.

„Tady jsi! Natasho, tohle jsou mé kamarádky. Yoona a Sooyung. Holky, tohle je Natasha. Přítelkyně Chungova bratra." Představila mě hned. Měla na sobě bílý župan a její šaty ještě visely na ramínku. Nedivím se, protože byly opravdu honosné a nejspíš by se jí v tom špatně dělalo cokoli.

„Ráda vás poznávám." Zamávala jsem, což mi oplatily. Vypadaly mile, ale vlastně jsem se v Koreji nesetkala skoro s nikým, kdo by na mě byl vyloženě zlý. Asi mám štěstí.

Přišla pak vizážistka, která zkrášlovala Hyuri a my si s holkami mezitím oblékaly šaty. Byla jsem ráda, že mi seděly, z jejich rozhovoru jsem pochytila, že ony si je zkoušely, když si Hyuri pořizovala svatební šaty, no já jí jen byla schopná poskytnout své míry přes e-mail a podle toho je ona nechala ušít.

„Ještě se mi do těch šatů nechce, je brzo." Všechny jsme se podívaly na hodiny. Bylo teprve jedenáct a obřad proběhne až v pravé poledne. Už jsme byly nalíčené, učesané, jen Hyuri chyběly její šaty.

„Jsou opravdu krásné, musely být drahé." Poznamenala jsem při pohledu na ně. Byl to ten princeznovský typ šatů. Měly zdobený korzet a obrovskou šifónovou sukni. Já bych možná upřednostnila méně těch třpytek, ale střih měly opravdu pěkný.

„Chung se docela plácnul přes kapsu." Přikývla se zkřiveným obočím.

„To věřím, ale chce si tě vzít, tak se musí snažit." Na to jsme se všechny zasmály.

„Myslím, že tobě by JungKook koupil i dražší šaty než tyhle." Poznamenala, na což jsem nepochybně zase zčervenala. Tyhle řeči mě přiváděly do rozpaků. Bylo to asi proto, že jsme byli ještě tak mladí. O těchhle věcech ani jeden z nás neuvažoval – nepočítám teda ten jeho nerozvážný proslov o svatbě, abych dostala občanství. To byl ale pitomý rozhovor. A od té doby jsme se o tom naštěstí nebavili.

„Řekla jsem mu jasně, že jestli mi koupí ještě něco drahého, tak ho zabiju." Řekla jsem na to.

„Proč? Dostalas od něj něco?" zajímala se hned Yoona. Podle toho, co jsme si stihly říct, jsem pochopila, že ho zná. Bydlí v Busanu nějakou dobu a nebydlí ani daleko od domu jeho rodičů. Sooyung naopak žije v Japonsku a s Hyuri chodila do školy. Je zvláštní, jak se lidé občas najdou.

„Dal mi auto. Teda, dostala jsem ho od něj a přátel dohromady ke svým narozeninám, ale je mi jasné, že to všechno inicioval hlavně on." Přiznala jsem. To auto je... prostě, leží mi v žaludku, že jsem něco takového dostala a vím, že mu to nikdy nevrátím. Řetízek, který mi dal o Vánocích, byl sice taky pekelně drahý, ale na ten bych případně měla, kdybych šetřila, ale na to auto... to fakt ne.

„Teda páni. Hýčká si tě." Komentovala to Sooyung. Na to jsem už neměla co říct.

„Holky, nevěřím, že se dnes vdávám." Prohlásila Hyuri a odvedla tak hovor ode mě, za což jsem byla ráda. Čas už se blížil, a tak jsme se všechny postavily a začaly jí pomáhat do šatů. Yoona jí je pak vzadu stáhla tak, jak mají být a aby vše drželo na svém místě.

„Jsou perfektní." Rozplývaly jsme se.

„To vlastně ani nevíte, jaký problém jsem málem měla!" vykřikla Hyuri, držíc si korzet. Vypadalo to srandovně, pokaždé, co Yoona zatáhla, tak to s ní škublo.

„Zrovna na dnešek mi měla přijít má perioda. Hodně mě to naštvalo, a tak jsem to musela posunout. Hlavně kvůli svatební noci, ale pak taky... ty šaty jsou tak bílé!" bacila se do čela a holky se zase rozesmály. Smála jsem se jen chvíli, než mi došla jedna zásadní věc.

Kde je vlastně moje perioda?

Každému asi dojde, kam tohle směřuje, ale já to nechci více komentovat. Když jsem tu ff psala, tak jsem prostě psala, co mě napadlo a jak se mi to líbilo. Šlo to nějak samo, přirozeně. Jestli se to někomu zdá klišé - pak souhlasím, ale měnit to nebudu. Tohle je moje první a musela jsem se s ní vyřádit se vším všudy - díky za pochopení :D.