JungKook's pov

„Myslel jsem, že ji přivezeš." Smál se Tayehyung, objímajíc mě. Se všemi jsem se přivítal a zavrtěl hlavou.

„Musí čekat na získání víza." Odpověděl jsem a jejich smích odpadl.

„Proč víza, žádala o občanství, ne?" řekl nechápavě Jin.

„To sice ano, ale bohužel jí ho nepovolili." Zamračil jsem se a vzal svou tašku. Nechtělo se mi to rozebírat, a tak jsem se vydal k autu. Bylo mi ale jasné, že sotva všichni nastoupíme, spustí na mě útok otázek.

Seděl jsem vzadu vprostřed a vedle mě se posadil Tae s Jiminem. Jin řídil a na sedadle spolujezdce samozřejmě seděl Namjoon.

Zbytek seděl na sedadlech ve třetí řadě. Ještě, že to auto je tak velké.

„Jak nedostala?!" spustil ihned Taehyung a já si povzdychl.

„Prostě nedostala, ten ambasador říkal, že jsou jen speciální podmínky, při kterých se to povoluje. Nebyla tu skoro žádná šance. Místo toho jí nabídl možnost pracovního víza, které přijala. Musí proto být ještě pár dnů ve Státech a počkat na rozhodnutí." Vysvětlil jsem. Bylo mi do vzteku při vzpomínce na to. Není to fér. Mohli jsme to mít vyřešené jednou pro vždy, ale ono se zase něco musí zkomplikovat.

„Jaké podmínky? Vždyť tu má všechno! Práci, bydlení..." a pak se zarazil. Jasně, jsem tu sice já, ale nejsem žádný rodinný příslušník, ani nikdo další tady není. To že máme nějaké vztahy, ještě nic neznamená, alespoň pro ně ne.

„Buď by si mě musela vzít, nebo by musela být těhotná, anebo jsou na to nějaké speciální podmínky." Vyjmenoval jsem a oni na mě do jednoho vyvalili oči.

„Vzít si mě nechce, na to už se jednou vyjádřila dost jasně. Těhotná taky není, teda, nezmínila se a do speciálních podmínek nezapadá." Uzavřel jsem to jednoduše.

A pak bylo ticho. Asi zpracovávali to, jak narovinu jsem mluvil, ale jak jinak to mám říct, když je to pravda?

„Svatba by nebyla řešení, to je pravda." Okomentoval to Namjoon a Jin vedle něj se uchichtnul. Teda, ne, že bych nad tím nepřemýšlel, ale bylo to spíš z afektu. Jednou bych si ji vzít chtěl, ale teď jsme byli až moc mladí na tohle. A taky vím, že brát se jen kvůli blbému občanství je kravina. Chci, aby to byla svatba, která se bude líbit nám oběma.

„Jak to jako myslíš, že se nezmínila, že není těhotná. Snad to nebereš tak na lehkou váhu!" vyjekl Jimin, který se očividně probral ze snu.

„To bylo obrazně řečeno. Samozřejmě, že není." Protočil jsem očima. To je pako, panebože.

„JungKook, taťka. Musím se smát při té představě." Začal J-Hope chrochtat a na to se všichni, včetně mě, začali smát.

„Nechte toho, to není vtipný." Snažil jsem se je uklidnit, ale sám jsem se pořád smál, takže nešlo nasadit autoritativní tón hlasu.

„To je zodpovědnost JungKookie, ber to na vědomí." Strčil do mě Suga a já se zašklebil.

„Vážně se nemusíte bát, že by k něčemu takovému došlo." Protočil jsem očima a strčil pro změnu do Taeho, který se pořád řezal jak pakůň.

„Tak víš o tom, že sex tu byl původně jen za účelem rozmnožování. Teď to lidi nedělají kvůli dětem, ale protože se jim to líbí." Prohlásil Namjoon zcela klidně a celé auto se zase dalo do smíchu. Přičemž někteří hyungové i zčervenali. Bylo to totiž poprvé, co jsme se bavili o takovýchhle věcech tak otevřeně.

„Co to je, proč se o tom bavíme?!" zaklel Taehyung, naprosto červený.

„Jste jak malí, to jsou normální věci." Řekl Jin, ale u toho se taky chechtal. Těm dvěma se asi líbilo, že zbytek auta přivádí do rozpaků.

„Ne ne ne! Dělejte si to, s kým chcete a jak chcete, ale mě vynechejte, to je mravní ohrožení mládeže!" vykřikoval.

„Kdo je tu u tebe mládež. Tohle by mohl prohlašovat JungKook, když je o dva roky mladší. A zrovna ten si v tomhle směru asi nemá na co stěžovat." Jimin do mě strčil a já nepochybně celý zčervenal.

„Tak se přiznej JungKookie, jak to je. Mlčíš jako hrob." Pokračoval, na což jsem opět protočil očima. Po kolikáté dnes už?

„Vážně se o tom musíme bavit." Zabručel jsem, ale trochu úsměvné mi to přišlo. Nenapadlo mě, že bych někdy podobný typ konverzace mohl vést s hyungy. Dobře, Jin se mě na to jednou ptal, ale jinak o tom nemluvím s nikým. Trochu mě zajímalo, jestli Natasha jo. Ale holky to mají možná trochu jinak.

I když, nedovedu si ji představit, jak někomu o nás říká. Už tak je hrozně stydlivá, možná ještě víc, než já. Sám sebe nechápu, že jsem se u ní přestal tak ostýchat. Nejdřív to bylo hodně o přemáhání, styděl jsem se. Ale jakmile jsem věděl, že je moje, nějak to opadlo. Prostě jsem si to s ní chtěl užít a strach mě nesměl zadržet.

„No ták, jsi jediný, kdo tu má holku, nikoho jiného nemůžeme rozebírat." Namítnul a já si nahlas povzdychl.

„Nevím, k čemu bych se měl přiznávat. Namjoon sám prohlásil, že je to normální." Nějak jsem se snažil vybruslit.

„Ááááh, Kookie má tyhle věci za sebou, to je jasné." Objal mě kolem ramen a rozcuchal vlasy.

„Myslím, že už dávno." Práskl mě Jin, což zase vyvolalo velké haló. Ten taky co neví, nepoví. Probodl jsem ho pohledem, ale pořád mě přemáhal smích, jak jsem viděl jejich rozjařené obličeje a Taehyungův doslova rudý.

„Vážně? Kdy se to stalo?" Suga mě zase praštil do ramena a já se po něm ohnal. Bylo mi jasné, že se jich v tomhle směru do konce jízdy už nezbavím. Rezignoval jsem proto.

„Už loni, když jsem ji vzal do Busanu." Odvětil jsem.

„Oh a bylo to romantické?" zajímalo J-Hopa.

„Jo, docela jo, myslím." Pokrčil jsem rameny. Pravda je ale jinde. Bylo to perfektní. Neplánoval jsem to a to bylo možná i dobře. Stalo se to pak naprosto spontánně a nebyl tak ani čas na nějaké pochyby nebo obavy z její strany. Za což jsem byl i rád. Nevím, jestli bych ji v tomhle směru dokázal uklidnit, protože to pro mě taky bylo nové.

„Kookie romantik, to bych do tebe neřekl." Okomentoval to.

„Já docela jo, pasuje to k němu." Sundal Jimin ruku z mých ramen, za což jsem byl rád. Alespoň jsem nebyl tak stísněný a pás se mi nezařezával do ramena.

„A pak?" na to jsem nechápavě pozdvihl obočí.

„Co jako." Otočil jsem se na Hobiho, který na mě cenil své zuby, a díky tomu jeho oči byly moc malé.

„Děláte to někdy." Vykřikl a hrozně se u toho rozesmál.

„Ty skřete!" chtěl jsem se na něj vrhnout přes sedačku, ale jednak mi to nedovolil pás, a pak taky Tae, který seděl už tak skrčený u dveří a hrozně se smál.

„Jine, řekni mu něco, jak to mluví!" začal jsem Hoseoka mlátit do ruky. Bylo to ale ze srandy.

„A jak jsem to měl jako říct." Hájil se a útok mi vracel.

„Hele uklidněte se, jakožto velitel vozidla vám to přikazuju!" ozval se Jin a já se teda posadil zpět. Spravil jsem si pocuchané vlasy a strčil do Taehyunga, aby se přestal pořád tak červenat.

„Tak co." Strčil Jimin pro změnu do mě.

„To sem jako u výslechu nebo co? Nejsem povinný vám nic říkat." Založil jsem si ruce na hrudi.

„Ale Kookie, jsme jen zvědaví." Začal se lísat. Opět jsem převrátil očima a vyfoukl ze sebe vzduch.

„A proč bychom jako neměli." Řekl jsem skrz zuby. No i tak mě všichni slyšeli a Namjoon mi ukázal zdvižený palec. Jasně, trochu jsem je setřel, proč bychom nemohli.

„A je to dobré?" uslyšel jsem z pravé strany a vyvalil oči. Tae promluvil a fakt to nebyla inteligentní otázka.

„Ježiši co je, tak pořád do mě šijete, že se chovám jak děcko a když mě něco zajímá, tak se tváříte takhle." Nafoukl své tváře a já samozřejmě neodolal. Píchl jsem do jedné z nich prstem a on se zakabonil.

„Jo, jinak by to lidi nedělali." Odpověděl jsem. Další Namjoonův zdvižený palec.

„Tak já nevím, jak to taky můžu vědět, když jsem holku ještě neměl." Odul se a v tu chvíli vážně vypadal jako děcko. Velké přerostlé dítě s nadutými tvářemi, které mě zase vybízely, abych ho zase do nich šťouchl. Stihl vyfouknout ten vzduch ale dřív, než jsem to  udělal.

„No když sem Natasha přišla, zdál ses být až moc dospělý!" rýpnul si Jimin.

„Taky jsem nechtěl, aby si o mně hned myslela, že jsem pako." Obhájil se a začal přese mě Jimina šťouchat do loktu.

„Ne, líbila se ti. Moc dobře to vím!" začal mu to jmenovaný vracet a to už jsem do toho musel vstoupit i já a zadržet je, jinak by do té bitky zahrnuli i mou maličkost.

„A komu se nelíbila." Utrousil Suga.

„Já ji chtěl jen za kamarádku už na začátku." Vykřikl Jin, držíc pevně volant. Docela obdivuju, jak stíhá všechno sledovat. Já, když mi Natasha ukazovala, jak řídit, byl úplně mimo. Viděl jsem jen to parkoviště před sebou. Nic jiného pro mě neexistovalo.

„Tak fajn, ten zbytek ne a vyhrál to náš maknae." Utrousil Namjoon. A já se uchichtnul. Kdo by to byl čekal. Jedna normální holka se objeví v naší blízkosti, a tak si nás získá. Sám jsem to moc dobře nechápal. Vždyť na ní nic tak extra nebylo. Vídali jsme modelky, herečky a zpěvačky. Které byly považovány za jedny z nejkrásnějších žen v Koreji. No my všichni si stejně oblíbili tu jednu. Plavovlasou Američanku, která nám nosila oběd.

Moji Američanku.

Jelikož jste mě komentáři a votes moc potěšili, tady je další díl :)