„Jo! Už jdu!" volala jsem a blížila se ke schodům. Budu se je snažit sejít je a nezabít se u toho.

„Jsi tak krásná, Natasho!" rozplývala se babička. Děda byl až moc zaměstnán nějakým sportovním programem, a tak se s námi šla rozloučit jen ona. Taxík nás měl čekat před domem a JungKook byl už oblečený do svého kabátu.

„Děkuji, babi." chytila jsem se pevně jeho ruky, když jsem byla několik schodů od cíle. Docela jsem to uvítala, takovouhle podporu bych potřebovala pořád. Oblékla jsem si svůj kabát a pořádně se do něj zachumlala.

„Asi nás nemusíte čekat, přijedeme zase taxíkem, nejspíš." do ruky jsem vzala odložené psaníčko.

„Nebudeme, pořádně si to užijte, já udělám pořádného vyprošťováka na zítra, jo?" uchichtla se a já s ní. Doufám jen, že ten nebude potřeba.

Po cestě jsem se ho držela dost pevně, protože ty lodičky si se sněhem moc nerozuměly. Hrozně mi to podjíždělo a upřímně jsem byla ráda, když jsem seděla v taxi. Nadiktovala jsem řidiči správnou adresu a on se rozjel.

„Moc ti to sluší," řekl potichu a já se pousmála. Nic jsem na to už neřekla, jen ho vzala za ruku a propletla naše prsty. Cestou jsme se stavili do hotelu a vzali dva kluky, aby nemuseli jet dvěma taxíky.

Taehyungovi jsem pěkně vynadala, když se tak necitelně cpal na zadní sedadlo taxi, ale on byl tak rozjařený, že mu to bylo jedno. Až když jsme dojeli před budovu, ze které se linula dost hlasitá hudba, rozhovor utichl a všichni to zvědavě sledovali.

Vystoupili jsme z taxi, nechali své věci v šatně a šli si koupit vstup. Na této akci se mi vždy líbilo, že tu byl velký taneční parket, který pojmul opravdu hodně lidí, takže tam nikdo nebyl nalisovaný. A pak taky tu byla hala hned vedle, kde sice bylo slyšet tu hlasitou hudbu, ale lidi si tam mohli normálně povídat, občerstvit se a vzít si něco na baru.

„Vy máte všichni stejné šaty?!" vyjekla jsem překvapeně a Jimin nechápavě pokrčil rameny. Ach jo, to opravdu moc nesplynou s davem a já tímpádem taky ne.

„Vždy chodíme v tom samém." namítl Yoongi a já protočila očima.

„Jasně, ale tady nejste jako Bangtan Boys, tady jste jen jako kluci, co se jdou bavit." začala jsem se smát. Namjoon to asi pochopil jako první a smál se semnou.

„To nevadí, jdeme se něčeho napít, asi potřebuji panáka." nechala jsem je stát a mířila si to k davu. Vlastně ani nevím, jak jsou na tom oni a pití. Já ale moc dobře ne. Stačí mi trocha a jsem dost v ráži, no dnes je Nový rok, dnes prostě můžu. Můžu se na chvíli utrhnout ze řetězu a nejspíš tady mám i dozor, soudě podle JungKookova obezřetného pohledu.

„Ať se dnešní večer vydaří!" řekl Jin a my všichni, ho v tomto následovali. Lupla jsem to do sebe a v krku ucítila známou horkost. Pak se zábava docela rozproudila. Rozdělili jsme se. Já chvíli zůstala u baru s Taehyungem a mým kontrolujícím přítelem. Pravda je, že ani nevím, komu z nás je už dvacet jedna. Mně ještě ne, takže bych správně ani pít neměla, no nehodlám si z toho dnes nic nedělat.

Taky jsem narazila na Kate a její kamarádky, kterou bych tu teda vůbec nečekala. To je má bývala spolužačka z Kansasu, a tak jsme hned musely zapít fakt, že jsme se potkaly. Ona pak byla taky předmětem Namjoonova zájmu, když se tam objevil a předváděl, jak skvělý v angličtině je.

„Jdeme tančit!" popadla jsem dva lidi, kteří seděli na barových stoličkách vedle mě a táhla je do vedlejší místnosti. Tam jsem taky hned spatřila Jimina, který si opravdu užíval své taneční kroky. Rozhodla jsem se přidat k němu a prostě nechat své pohyby fantazii. Ta byla z alkoholu sice značně omezená, ale nepřekáželo mi to.

Mohlo být kolem půl noci. Ještě tak dvacet minut a bude tu Nový rok. Všichni jsme se rozbláznili a nakonec i z JungKooka opadla ta potřeba mít mě pod dohledem. Bavil se, viděla jsem to na něm. Nikdo z nich se nebál, že je někdo pozná, lidé tady měli dost starostí sami se sebou, než aby sledovali někoho dalšího. Užívali si a blbli jako malí kluci.

Šla jsem si dát něco na bar, ale tentokrát jen nějakou colu. Moje pohyby už byly trochu vláčné, cítila jsem, že jsem za tu dobu ve víc než jen v náladě. Měla jsem trochu rozmazané vidění a komplikované myšlení, ale ještě to nebylo tak hrozné, abych snad nevěděla, co dělám. Už jsem zkrátka věděla, že mám dost a chce to něco nealkoholického.

„Jednu pepsi, prosím." zavolala jsem na barmana a ten s úsměvem přikývl. Z psaníčka jsem vytáhla malé zrcátko, abych překontrolovala svůj obličej, když je dnes výjimečně namalovaný. Stíny na svém místě, rtěnka už tam skoro žádná nezbyla, ale to nevadí. Je lepší žádnou nemít na novoroční pusu.

Pak jsem ale uviděla něčí obličej za mnou. Polekaně jsem zaklapla zrcátko a otočila se. To snad není pravda.

„Zdravím, vážně jsem nečekal, že bych tě tu potkal." to je ten blonďák z kluziště, co to do mě tak nemotorně napálil a moje kolena teď hyzdí dvě hnusné modřiny. Ještě štěstí za tmavé silonky, nešlo to tolik vidět.

„To nápodobně." zamračila jsem se a poděkovala, když se přede mnou objevila sklenička s plechovkou pepsi.

„Nezníš moc nadšeně, omluvil jsem se ti tehdy." vyhoupl se na sedačku vedle mě.

„To sice ano, ale urazil jsi tehdy mého přítele." zavrčela jsem nepřátelsky.

„To byl tvůj přítel? Ten Asiat? Takže ne výměnný student?" začal se smát a má vráska na čele se prohloubila.

„Promiň, dělám si jen legraci. Nemám nic proti, jen to často nevidím, takže... vážně se omlouvám. Můžeme dát něco na usmířenou?" nečekal na mou odpověď, která by byla určitě záporná a objednal dvě skleničky Tullamore Dew, kterou ještě k tomu nemám ráda.

„No ták," pozvedl ji hned, jakmile ji barman položil na pult. Napodobila jsem ho teda a dala to do sebe, ať to máme za sebou. Dobře, jestli jsem si předtím připadala opile, nevím, co byl tohle za stav.

Mohla jsem tam s ním sedět nějakou dobu, dokud se u baru neobjevily dvě známé tváře. Taehyung a JungKook.

„Natasho, už nepij." zasmál se vesele Tae, sedajíc si vedle mě a mávajíc na kluka. Vlastně si uvědomuji, že ani neznám jeho jméno, no nijak mi to nepřekáží.

„Už mám jen colu." ukázala jsem na plechovku a drkla do něj. Už mi to stačí, sama to na sobě cítím.

„To je ten, co tě srazil?" zeptal se JungKook korejsky, takže ten vedle mě nerozuměl.

„Jo, znovu se mi omluvil, takže to hodlám nechat být." mávla jsem rukou.

„Tybrďo, ty umíš tu zvláštní řeč? Co to je, čínština?" dožadoval se pozornosti kudrnáč a já se uchichtla. Učit se čínsky by asi nebylo úplně tak jednoduché. Už s korejštinou jsem měla slušné problémy a to Číňané mají ještě ty svoje tóny. Uf, vlastně jsem z toho vyvázla celkem dobře.

„To je korejština, čínština zní trochu jinak." opravil ho Taehyung se smíchem.

„Sorry, mně to zní docela stejně." mávnul rukou. Nedivím se, mně poprvé taky.

„Noona, za chvíli bude půl noc, jaký je další plán?" JungKook se zamračil na osobu vedle mě, ale jeho pohled trochu zněžněl, když se setkal s mýma očima. Nevím, jestli se před ním styděl, ale celou dobu mlčel a tohle mi jen pošeptal do ucha.

„Půjdeme na náměstí? Bude tam určitě ohňostroj." oddělala jsem smítko z jeho saka a spokojeně se pak usmála. Měl docela dost rozcuchané vlasy z tancování, ale zjišťuji, že se mi to na něm takto líbí více.

„Už je dost hodin, půjdeme, takže, užij si večer." kývla jsem na kudrnáče, který nás sledoval.

„Tak brzy?" podivil se.

„Máme už jiné plány." chytila jsem JungKooka za ruku a on mi pomohl seskočit na zem z vysoké barové židličky. Docela jsem byla ráda, že mě tak drží, moje nohy asi nebyly přímo spojeny s mým mozkem a bylo to trochu otravné. To se mnou určitě udělal ten poslední panák silné whiskey, dorazilo mě to.

„Aha, tvůj přítel nemluví?" prohlédl si ho tak, jak stál vedle mě.

„Ne, ale tvoje drzá povaha mu nejspíš nestojí za mluvení, měj se." protočila jsem očima. Byl tak arogantní.

„A to co bylo." začal se smát Tae, když jsme mířili do šatny.

„Potkala jsem se s ním už dřív, když jsme byli bruslit, je otravný." Mávla jsem rukou. Nestojí to za rozhovor.

„Vypadalo to, že ses docela bavila, než jsme tam přišli." Zabručel JungKook podrážděně, svírajíc mou ruku v té své.

„Jo, na chvíli se totiž přestal chovat jako arogantní debil a dalo se s ním mluvit." Odvětila jsem na to. Chtěl něco dalšího namítnout, ale zarazila jsem ho. Zastavila jsem se v chůzi, a když se ke mně otočil, ruce jsem mu dala kolem krku.

„Zla-to, dnešek je perfektní a určitě ještě bude, nějaký nemachrovaný frajer nám to nezkazí!" pousmála jsem se. Nejdříve se tvářil nabručeně, ale když jsem si držela svůj úsměv takovou dobu, povolil, a taky mi ho oplatil.

„Uhm, teď mi dej pusu, už stejně nemám žádnou rtěnku." Nakázala jsem mu. To už vycenil v úsměvu i zuby a sklonil se k polibku.

„Ale noták, jsem tu taky." Protáhl Taehyung otráveně, stepujíc kousek od nás.

„Tak běž radši sehnat ostatní, ať jsi alespoň užitečný." Odpálkoval ho JungKook, nevěnujíc mu už ani pohled.

Naštěstí poslechl, a tak jsme si za chvíli všichni oblékali své kabáty. Venku byla šílená zima, pořádně jsem se zabalila a ocenila, když mně ještě čísi ruka objala kolem ramen. Měla jsem tak větší šanci zahřát alespoň horní část těla, když nohy v tenkých silonkách jsem měla zmrzlé na kost v tu ránu. Atmosféru mi to ale nezkazilo.

Na náměstí byla strašná spousta lidí. Všichni čekali na odpočítávání.

„Miluju ohňostroje, už aby to bylo!" radoval se Taehyung, jako malé dítě. Všichni jsme se mu na to smáli. Až jakmile lidé kolem začali odpočítávat, tak jsme ztichli a přidali se k nim. Křičeli jsme na celé kolo.

„Doufám, že nový rok bude ještě lepší, než ten předchozí." Řekl JungKook vedle mě.

„Nový rok bude perfektní, všechno vyjde nám oběma tak, jak si přejeme." Odvětila jsem na to, svírajíc mu ruku.

Vzápětí po jedničce se ozvaly hlasité rány od ohňostroje, který se objevil na nebi. Já ale nevnímala nic, soustředila jsem se na svou první novoroční pusu.

Otázka: Znáte smuts? Jestli jo, co si o tom myslíte.