Už bylo před Vánoci. Hrozně jsem si přála, abych mohla jet domů a strávit je s rodinou, ale tady nic takového nemají. Slaví sice Ježíšovy narozeniny, ale je to pouze jeden den a to je 25. Prosince. Bylo mi smutno, že kolem tohoto data je několik akcí, kde musím být nápomocná týmu, takže udělat si menší dovolenou nešlo. Rozhodla jsem se ale netrápit se tím. Musím si užít čas strávený tady v tomhle městě a státě, nejspíš se sem už nevrátím a Vánoce i Nový rok budu příště slavit doma s rodinou.

Už to byly čtyři měsíce, co jsem tady. I když jsem měla občas perné chvilky, jsem ráda, že jsem to zvládla a myslím, že se začínám s touhle kulturou sžívat. Taky jsem začala chodit do intenzivních kurzů korejštiny a znalost tohoto jazyka prohloubilo i to, že ji vlastně slyším všude kolem sebe. Občas mě to nutí usmívat se, když poslouchám, jak mezi sebou mluvím a občas zaslechnu něco, čemu rozumím. Jsem schopná říct nějaké věty, moje slovní zásoba je omezená, ale jsem pyšná na sebe, co všechno jsem se už naučila. I v práci mi řekli, že dělám pokroky a občas se semnou snaží konverzovat v korejštině.

Jejich angličtina se taky velmi zlepšila, ale co se divím. Angličtina se zdá být opravdu jednoduchá oproti korejskému jazyku. Nevím teda, jak to vidí oni, ale na střední škole jsem se učila španělsky a to mi taky přišlo o dost jednodušší než tohle.

Jediné, na co jsem se snažila nemyslet, bylo, jak byl ke mně JungKook zlý. Dobře, nemůžu říct, že zlý jako zlý, ale šlo na něm poznat, že mu prostě vadím a já vážně nevěděla proč. Snažila jsem se na tohle téma mluvit ještě s Jinem, ale ten tvrdil, že nic neví, že vše ví V a ten zásadně neprozrazuje ničí tajemství. Nevím, o co šlo, ale rozhodla jsem se s tím smířit. Nicméně, je to jeho problém, já s ním žádný problém nemám.

Za ten čas, co jsem tady, jsem se hodně scházela s Louis. Byla perfektní. Ukázala mi spousty krásných míst. Mimo typické památky v Soulu jsem se vydala i mimo město. Díky focení pro nějaký magazín jsem viděla přírodu a skalní jeskyně Seokguram se sochou budhy a jeho strážců. Bylo to nádherné. Louis mě povodila také po velmi užitečných místech. Vzala mě na nákupy, do kaváren, které jsou v jejím top žebříčku. Všechno tohle se mi určitě bude hodit.

Snažila jsem se vše brát pozitivně, ale čím více se blížilo 25. prosince, byla jsem smutnější.

„Co se děje Noona," Jimin se posadil vedle mě na sedačku. Jae mezitím mluvil s ostatními a domlouvali se na choreografii k vystoupení, které bude přesně 24. prosince večer.

„To nestojí za řeč." Odvětila jsem s mávnutím ruky a promnula si oči. Už bylo sedm večer a já byla po celém dnu unavená. Buď jsem je natáčela, nebo nosila jídlo, pití, pomáhala s přepisováním formuláře – jo s formulářem. Znak neumím ještě ani jeden, ale snad podle toho, jak jsem to přepsala, to poznají.

„Asi jo, když se trápíš." Položil opatrně svou ruku na mou, kterou jsem měla na kolenu. Všimla jsem si, že tady se nikdo netrápí tím, jak jsou lidé k sobě kontaktní. Kdyby se mě takhle dotkl jiný kluk, myslela bych si, že se mnou flirtuje, ale u nich si nic takového nemyslím. Dělají to tak i mezi sebou a já zjišťuju, že čím víc jsem osamělá a stýská se mi, tím více je mi to příjemné.

„Jimine." Zvedla jsem hlavu a prohlédla si ho tak, jak sedí vedle mě. V upoceném tričku a krátkých šortkách. Pozvedl koutky, když jsem ho oslovila a čekal, co mu řeknu.

„Hrozně se mi stýská." Přiznala jsem a můj hlas zněl plačtivě. Nebudu plakat, nejsem žádná suška a není to tak dávno, co jsem si volala s mámou. Jenže ona je pořád vytížená a nemá tolik času na skype.

„Ale né." Zavrtěl hlavou. Jeho ruce obalily můj pas a přitáhly si mě k němu do obětí. V první sekundě to bylo trochu divné, ale to hned pominulo. Hlavu jsem si opřela o jeho rameno, které bylo horké, a taky ho objala.

„Nesmíš být smutná," postiskal mě.

„Snažím se, ale za pár dnů jsou Vánoce a já neuvidím svou rodinu. Vždy jsem byla s nimi a teď je to pro mě už dlouhá doba. Moc mě to mrzí." Utřela jsem si tváře, ale asi to pro teď bylo zbytečné.

„Rozumím ti, já jsem neviděl svou rodinu už půl roku, vždy je to těžké. Většinou je navštívím chvíli, ale loučení je o to horší. Musíš být silná. Oni na tebe počkají a pak budeš zase s nimi." Pohladil mě po zádech a já si povzdychla.

„Už neplakej, sice jsi krásná i tak, ale bez slz jsi mnohem krásnější." Prsty mi setřel všechny slzy a já zahanbeně otočila hlavu pryč od jeho. Sama jsem si utřela tváře a usmála se. Možná něco takového potřebuji. Vážně mi to dodalo sílu. Pak jsem si všimla, že lidé v místnosti utichli, alespoň skupinka, která k nám byla nejblíže.

„Musel jsem ji rozveselit, je smutná." Obraňoval se hned Jimin a já přikývla. Bylo mi trapně, že mě vidí brečet. Nechci vypadat jako nějaký ufňukánek.

„Objetí!" zakřičel V a skočil na gauč těsně vedle mě, hned na to jsem přestala dýchat, když mě ze zadu objal tak silně, div mi plíce nepopraskaly. Následovali ho všichni ostatní. Jen Jae se díval a smál a vedle něj stál JungKook mračíc se na mě.

„Jungooku, ty se nepřidáš?" zasmál se Jae a strčil do něj.

„Tohle já nemám zapotřebí." Odvětil mu korejsky a odešel z místnosti. Zamrzelo mě to, ale jak říkala jeho problémy, jeho problémy, já mám svých dost.

„Zítra bude perfektní den, užiješ si ho. Uvidíš skvělé k-pop vystoupení těch nejlepších skupin úplně zblízka. Budeš z toho mít zážitek." Suga mě utěšoval a prozrazoval mi zítřejší plán. Přikyvovala jsem a rozplývala se nad jejich roztomilostí při snažení mě rozveselit.

Pak se ještě zkoušelo, přičemž jsem měla možnost si to taky zkusit. Jestli mi něco v životě nepůjde tak je to tanec a brát jídlo hůlkami. J-hope, který je prý z nich jeden z nejlepších tanečníků, se mi snažil vysvětlit jednotlivé pohyby, ale já byla jak prkno. Alespoň jsem ale u toho zapomněla na stesk.

Večer jsem odjela domů a povečeřela s paní domácí. Připravila jídlo s názvem Bo Ssam. Jsou to kousky vepřového masa zabaleného v listech zeleniny. Jedla jsem ho poprvé a musím říct, že mi velmi chutnalo. Po celém dnu jsem byla hrozně unavená, dala jsem si sprchu a zalezla do postele. Druhý den jsem naštěstí nemusela brzo vstávat. Sraz s týmem jsem měla až odpoledne, kdy jsme jeli do KBS Hall na zkoušku.

Ráno ve mně už vrcholila nervozita. Byla jsem do teď sice na pár promo akcí, ale ni tak velkého. Bude tam velký mumraj, hodně fanoušků a jiných lidí. Mám z toho docela strach a ani nevím, co si mám obléct. Rozhodla jsem se ale pro klasickou ačkovou sukni a košilí. Vypadalo to pěkně a decentně. Podpatky jsem ani neriskovala a nazula rovnou baleríny. Někdo by možná řekl, že to kazí dojem, ale mně se to líbilo a bylo to pohodlné.

Oblékla jsem se do teplého kabátu a mířila na metro. V patře, kde se jindy cvičilo a nahrávalo, panoval zmatek. Všichni něco nosili do výtahu a poletovali po chodbě. Dokonce se mi zdá, že jsem zahlédla i pana Kwana, kterého vůbec během dne nevídám, výjimečně ve výtahu, ale opravdu málokdy.

„Tady jsi, Natasho. Potřebuji, abys pomohla So Young s kostýmy." Rychle jsem přikývla, položila svou kabelku na nejbližší stůl a šla do kostymérny. So Young dávala černá saka se zlatými aplikacemi do obalů, aby se nepoškodila nebo nezašpinila. Pozdravila jsem ji a následovala jejího vzoru.

„Dnes to bude velké, těšíš se?" zeptala se mě, zatímco skládala boty. Bylo legrační, jak u každých bylo napsáno jméno, co je čí.

„Těším, jsem vážně ráda, že se toho můžu zúčastnit, ještě jsem nic podobného neviděla." Přikyvovala jsem a skládala košili se sakem do bílého vaku. Stihly jsme prohodit ještě pár slov, když se tam nahrnuli další lidé.

„Potřebuji, abys mi dnes výjimečně pomohla s make-upem. Vím, že na tohle nejsi školená, ale jsme docela v časovém presu a já to sama nestihnu. Věřím, že to jako holka máš v sobě." Na to jsem vyvalila oči. To snad nemyslí vážně. Já a make-up? Kreslím si jen linky a dávám řasenku. Žádný make-up ani nic dalšího. Stručně mi vysvětlila postup a sama začala dávat make-up Sugovi, který si dnes vyžádal speciální linky, které bych asi ani nezvládla.

„J-Hope bude mít dnes jen lehce zvýrazněné oči, to není nic těžkého, tak šup." Jmenovaný si sedl přede mě a vycenil zuby. Nejprve jsem si teda pořádně vyčistila ruce, podle vzoru So Young, a pak mu na pleť dala zklidňující hydratační krém. Byl tak laskav a rozetřel si ho sám. Pak báze pod make-up, ať se jim při troše potu hned nesmyje a pak samotný make-up, který byl velmi krycí. Dokázal vykouzlit krásnou alabastrovou pleť. Rozetřel si ho sám, já jsem ho jen upravila do ztracena i na lícních kostech a vrhla se na linky.

„Snad ti teda nevypíchnu oko." Povzdychla jsem si a on mávnul rukou jako největší frajer. Když jsem sledovala So Young, byl u ní už Jimin a byla s ním téměř hotová. Byla vážně profesionálka.

Šlo to těžce, třepala se mi ruka a trochu to bylo kostrbaté, ale naštěstí jsem to vylepšila špulkou na čištění ucha. Popravila jsem to a kupodivu to vypadalo dobře. Jmenovaný byl spokojený, tak jsem mu tvář lehce zapudrovala a na daných místech rozjasnila, jak říkala So Young.

„JungKook," tleskla vedle mě a ukázala na mé sedadlo. Zamračila jsem se stejně, jako on, když zjistil, že ho budu muset nalíčit já.

„Já chci spodní i horní." Řekl. Jen jsem přikývla a doufala, že to nějak bude stačit.

Na prst jsem nabrala krém a dala mu ťupky velikosti hrášku na čelo, nos, tváře a bradu. Kývla jsem, ať si to rozetře, ale on sklopil hlavu. Nechápala jsem, co dělá, a tak se podívala, kam směřoval jeho pohled. Jeho ruce byly černé od nějaké špíny.

„Pomáhal jsem s nošením věcí." Podíval se zpět na mě.

„Tak, nevadí." Povzdychla jsem si a položila teda prsty na jeho tvář. Začala jsem rozmazávat krém na čele, pak i na tvářích, obkroužila jsem jeho nos a krém na něm taky rozmazala. Bylo mi z toho divně. Nemáme se rádi, teda, on mě nemá rád a teď nejspíš je naštvaný, že musí snášet moje doteky. Zavřel oči a povzdechl si. Nechali jsme krém 20 sekund vsáknout, pak jsem mu rozetřela i bází a na ni make-up.

Jestli jsem se cítila blbě u roztírání blbého krému, bylo pro mě ještě těžší mu malovat linky. Naše oči od sebe byly asi 10 cm, a zatímco já se snažila soustředit se na práci, on mě propaloval pohledem.

„Zavři oči." Pokynula jsem mu, a když tak udělal, snažila jsem se o horní linky, ve kterých nejsem vůbec zběhlá. Naštěstí to dobře dopadlo a já je opět špulkou do ucha ještě lehce rozmazala. Nakonec jsem byla ještě spokojenější než poprvé. Ještě pár takových linek a bude ze mě přeborník.

Beze slova se zvedl a odešel. Já vím, že to není jako od So Young, ale snažila jsem se a on mi neřekl ani děkuji. Je vážně zvláštní.

So Young chyběl už jen V. Začala jsem proto hledat svou kabelku, a za chvíli jsme byli připraveni k odchodu. V dodávce jsem dostala visačku, na které byl z druhé strany čip. Je prý nutné, abych ji měla u sebe, jinak by mě mohli vyhodit. Přestože přenos měl začít až za celých 5 hodin, byla tam strašná spousta fanoušků. Před námi vystupovala z auta jiná skupina, která měla ještě víc členů než BTS a spolu s ním jejich tým. Pak zastavila černá dodávka a vystoupili Bangtan Boys. Vítali se s náruživými fans, podepisovali se a chytali je za ruce. Auto před námi odjelo, a pak jsem mohla vystoupit já a zbytek týmu. V ruce jsem držela tu visačku a hned toho začínala litovat. Měla jsem si ji připnout. So Young a Juri chtěli, abych jim něco vzala, jenže ona mi spadla. Rozhodla jsem se, že jim pomůžu, a pak se pro ni sehnu. Vyndala jsem potřebné kostýmy, a pak se sehnula pro tu visačku. Auto mezitím odjelo a já stále klečela na zemi.

„Natasho!" zvedla jsem hlavu a uviděla Juri, která na mě mávala.

Chtěla jsem zavolat, že hledám tu visačku, ale ve změti těch lidí, do mě někdo strčil. Neudržela jsem se v kleku a spadla na záda. Ostrá hrana chodníku mě bouchla do zad. Ihned jsem se chtěla zvednout, ale něco mi to nedovolilo. Brzdění pneumatik bylo poslední, co jsem slyšela.