„Takže ty jsi naše divoška?" utahoval si ze mě J-Hope a ostatní se nepřestávali smát.

„Co se stalo?" vyletěl Taehyung, když jsme vešli do jejich apartmá po obědě.

„Nic, a nech toho! Utahuj si laskavě z někoho jiného." Strčila jsem do něj.

„JungKookie spal u Natashe a ráno ji přišla vzbudit Juri. Teď si všichni myslí, že tam měla nějakého neznámého kluka. Takže se ukázalo, že je vlastně pěkně divoká." Vzal mě kolem ramen, ale já ho hned se smíchem odstrčila.

„Omíláš to celou cestu výtahem a i teď, už to vážně stačí." Protočila jsem očima a dosedla na sedačku.

„Protože mi to přijde vtipné, a taky si z vás můžu utahovat." Zašklebil se a posadil se vedle mě. Jeho pochlebování utnul až Jin, který začal s ostatními rozebírat plán na dnešní odpoledne a zítřejší den.

„Co je ti." Šeptla jsem a natáhla se po JungKookově ruce a chytila ho za ni.

„To je jedno." Odbyl mě a já se zamračila.

„Není." Oponovala jsem a stáhla ho z opěrátka gauče, na kterém seděl, vedle mě. Hlavu si opřel o mé rameno a povzdychl si.

„Tak moc jsem chtěl říct, že jsi moje, ale nemohl jsem." Řekl tiše.

„Já vím, že jsi chtěl." Přitakala jsem a povzbudivě do něj šťouchla, ať se už nemračí.

„Kookie." Oslovila jsem ho.

„Hm." Zamručel.

„Víš, že to zní stejně, jako Cookies?" uchichtla jsem se.

„No a co jako." Řekl nechápavě.

„To znamená, že když ti kluci říkají Kookie, pro mě to zní, jako že tě oslovuji „sušenko"." Vyprskla jsem smíchy. Chtěl se tvářit uraženě, ale moc mu to nešlo. Začal se smát taky.

„Nebuď smutný, vykašli se na to, co se stalo ráno. Jsem tady ještě dnes a zítra. Musíme si užít ten čas spolu." Na to souhlasně pokýval hlavou.

„Dnes ve tři máme vystoupení v nějaké show. Má to trvat do pěti, pak máme prý volno. Musíme se začít připravovat." Namjoon se ujal velení. Já se rozhodla rozloučit a jít do svého pokoje. Na vystoupení s nimi určitě nepojedu, budu čekat tady anebo se půjdu projít po městě, což jsem nakonec i udělala.

Nešla jsem daleko od hotelu, protože to tu vůbec neznám, čínsky neumím a znaky taky nerozeznám. Procházela jsem se parkem, kde jsem taky potkala Jaeho.

„Co tady děláš? Ranní výlet ti nestačil?" zeptala jsem se překvapeně.

„Chtěl jsem chvíli klidu bez ostatních z týmu. Jsme spolu teď moc často a občas mi to leze na nervy." Přiznal. Tomu chápu. Asi by mi taky lezli na nervy. Všichni. Přece jen, být na cestách pořád s těmi samými lidmi, pracovat téměř od rána do večera. Člověk během turné nemá téměř žádné soukromí ani čas na odpočinek či relaxaci.

„Nebudu tě rušit." Usmála jsem se tedy.

„Ne to nevadí, klidně zůstaň. Už tu nějakou dobu sedím." Ukázal na lavičku. Park byl přesně před hotelem. Měli jsme ho jako na dlani. Posadila jsem se vedle něj a začali jsme si povídat.

Kolem půl šesté zastavilo před hotelem velké černé auto a z něj vystoupila skupina. Jin si nás všiml a zamával. Ostatní pak po jeho vzoru, na což jsem se pousmála.

„Jsi s nimi velká kamarádka." Komentoval to Jae.

„Hodně jsem si na ně zvykla, to přiznávám. Nejdřív jsem byla docela nervózní z převážně mužské populace v práci, ale brzo jsem si zvykla." Odvětila jsem s pohledem upřeným na JungKooka, který šel po schodech směrem ke vchodu do haly hotelu, postavil se před něj a čekal na ostatní členy, vím moc dobře, že jeho pohled utíkal i sem. Ani jsem si to neuvědomila, ale povzdychla jsem si nahlas.

„Co jsi tady, pořád tě kontroluje." Otočila jsem se na Jaeho a zjistila, že sledoval ten sám objekt, co já.

„Jak to myslíš, že kontroluje." Nechápala jsem.

„Tak, jak to říkám. Stalo se něco mezi vámi, nebo se mi jen zdá, že se jeho chování vůči tobě do jisté míry změnilo?" když se otočil hlavou ke mně a chtěla jsem se odvrátit, ale zadržel mě.

„Možná trochu, asi si zvykl na to, že tu prostě jsem. Ze začátku mě neměl rád." Zamrkala jsem. Z části to byla pravda. Rád mě neměl, nebo teda, měl, ale choval se, jakoby neměl.

„Vážně?" zeptal se vážně.

„Jistě, nic v tom nehledej." Nevím, jestli mi uvěřil, měl moc neutrální pohled. Ale asi se stávám velmi dobrou lhářkou. Na to vážně nejsem pyšná. Dnes je to už podruhé, co jsem musela někomu do očí lhát. Nejdřív to byla Juri ráno a teď je to Jae. Dva lidi, které mám ráda.

„To je dobře, tak pak nic nebrání tomu, abych teď udělal tohle." Z ničeho nic se objevily jeho rty na mých. Překvapením jsem nechala oči otevřené, skoro neschopná pohybu. Tohle bylo vskutku to poslední, co jsem od něj čekala. Jakmile jsem se během dalších sekund vzpamatovala, ihned jsem se odtáhla.

„Proč jsi to udělal?" vstala jsem překvapeně.

„Protože se mi líbíš, už nějakou dobu." Řekl prostě. Panebože, co je to s těmi lidmi? Celou dobu o mě nikdo v Americe ani nezakopne. Přijedu sem a stojí o mě najednou ne jen dva, ale rovnou tři? Tohle se neděje, je to šílené.

„Promiň, ale já tě mám jen za kamaráda." Zavrtěla jsem hlavou, ustupujíc, když se taky postavil.

„To můžeme změnit." Natáhl se pro mou ruku, stále doufajíc.

„Ale já za tři měsíce odjíždím pryč, tohle by nemělo vůbec žádný význam. Promiň, Jae." Řekla jsem lítostivě. Vypadal docela zklamaně, ale nevím, kde dal hlavu. Řekne mi to teď, tři měsíce před odjezdem?

Moje hlava málem praskla z toho množství myšlenek, co se mi v ní honilo. Podíval jsem se zpět k hotelu. Auto už před ním nestálo a viděla jsem poslední, Jiminova záda, jak mizí ve dveřích. Rozešla jsem se tam. Velmi rychle, aby mě Jae nemohl zastavit nebo na mě zavolat. Bylo mi hodně divně z toho všeho.

V hale jsem nastoupila do výtahu a vyjela do 12 patra, kde měli oni apartmán.

Zaklepala jsem a čekala, jestli někdo otevře. Museli tam být, kde jinde by byli.

„Ahoj," Jin otevřel dveře a zůstával v nich stát.

„Ahoj, pustíš mě dál?" ohlédla jsem se na prázdnou chodbu a čekala, až ustoupí.

„Nevím, jestli bys tu teď měla jít." Řekl na to.

„Cože? Co se děje." Nechápala jsem.

„Viděli jsme tě, jak se líbáš s Jaem, to se děje." Naklonil se přes jeho rameno Taehyung s naštvaným výrazem.

„Ale tak to nebylo..."začala jsem hned. To snad nemyslí vážně. Nenechají mě ani nic vysvětlit? Já přece nemůžu za to, že mě Jae prostě políbil.

„A jak? JungKook to viděl, je teď v pokoji a pláče, proč jsi to udělala, Natasho?" zamračeně jsem vzhlédla k Jinovi.

„To Jae mě políbil, panebože, byly to dvě sekundy. Já jsem to nečekala, ale hned jsem mu řekla, že mezi námi nic víc není ani nebude. Možná jste se měli podívat do konce, když už jste neměli nic lepšího na práci, než mě šmírovat." To jsem už byla vytočená já.

„Nevím, jestli ti můžeme věřit, ublížila jsi Kookiemu."

Na to jsem si povzdychla. Chvíli jsem hleděla na špičky svých bot, a pak hlavu zase zvedla.

„Vážně si myslíte, že bych letěla až sem, abych si ho omotala kolem prstu, nebo co si to teda myslíte, a zároveň to táhla ještě s někým dalším? Tohle já nemám zapotřebí. Mohlo to vypadat špatně, ale copak si nezasloužím ani špetku důvěry?" na to zůstali oba mlčet.

„Řekněte mu, že zítra pozdě v noci odlétám, jestli mě chce ještě vidět, má možnost. Je mi to ze srdce líto, ale jestli mi nevěří, není tu třeba mluvit." Vztah je o důvěře. Jestli on ke mně žádnou nemá, pak je tohle všechno zbytečné. Sebrala jsem se proto a šla znovu k výtahu. Chvíli jsem na něj čekala, a když přijel, vstoupila jsem do něj.

Dveře už byly skoro zavřené, když tam někdo strčil ruku.

„Je to pravda? To on na tebe něco zkoušel?" zeptal se JungKook udýchaně.

„A co sis sakra myslel?" vyjela jsem už.

„Že sotva jsme se rozloučili my dva, tak jsem utíkala za ním?" zavrčela jsem naštvaně.

„Já nevím, co jsem si myslel. Byl jsem jen moc naštvaný, když jsem viděl, jak tě políbil. Asi jsem v tu chvíli nepřemýšlel." Přiznal a polekal se, když do něj znovu narazila dvířka, která se snažila zase zavřít.

Chytila jsem ho za tričko a potáhla dovnitř, aby se výtah mohl zavřít.

„Tak někdy použij hlavu, dobře? Já tě miluju, proč bych tohle dělala? Přece jsme si řekli, že my dva budeme své první lásky."

„Promiň, Noona." Objal mě a hlavu si položil na mou hlavu.

„Taky tě miluju. Už nikdy o tobě nebudu pochybovat, slibuju." Jelikož jsem nestihla stisknout tlačítko mého patra, výtah se rozjel úplně do přízemí, kde si ho někdo přivolal. Ještě chvíli jsem si užívala v jeho objetí, ale netrvalo to dlouho. Výtah cinknul a my se odtáhli. Stáli jsme vedle sebe jako cizí lidé a sledovali ostatní, kteří nastupovali. To už jsem stiskla své patro, a tam jsme pak oba vystoupili.

Hej tak fajn, mám to sem vůbec dávat? Protože komentář mi napíše jeden člověk a tomu to můžu poslam majlem rovnou celý soubor, kde je tahle ff a nemusím tu ztrácet čas.