Ráno mě vzbudilo bušení na dveře. Trvalo mi chvíli, než jsem si uvědomila, kde to vlastně jsem. V Beijing v hotelu a vedle mě spal tvrdě JungKook. Promnula jsem si oči a sundala ze sebe jeho ruku. Ležel na břiše, hlavu měl zabořenou do polštáře. Ani to s ním nehnulo, musel být včera opravdu unavený. Z pohledu na něj mě vyrušilo zase bouchání na dveře.

Tiše jsem zaklela a vydala se tam. Trochu jsem se snažila si popravit vlasy, ale pohled do zrcadla, které bylo u dveří, mě ujistil, že se mi to ani zdaleka nepovedlo.

Pootevřela jsem dveře a spatřila Juri s úsměvem na tváři.

„Natasho, přišla jsem..." zarazila se při pohledu někam za mě. Hned jsem přivřela a vyšla, i když v pyžamu, na chodbu. Naštěstí tam nikdo nebyl.

„Ty tam někoho máš?" zeptala se překvapeně.

„No, jo." Podrbala jsem se ve vlasech. Štěstí, že ležel tak dobře. Neměla šanci mu vidět do obličeje, takže se maximálně ztrapním v tom, že jsem prostě strávila noc s někým cizím.

„Teda, páni." Její obličej byl pořád překvapený. Vlastně se nezmohla ani na slovo.

„Znám ho?" vyšlo z ní a to jsem pro změnu vykulila oči já.

„Ne, jeho nikdo nezná. Já, včera po tom koncertu jsem sice jela zpět do hotelu, ale dole byla zábava a já se trochu bavila." Vážně nevím, že jsem se necítila trapně. Důležité bylo, aby nepřišla na to, že v posteli leží JungKook a nedoneslo se to k panu Kwanovi.

„Nemyslela jsem si, že jsi tak divoká." Zasmála se a já tak trochu trapně s ní. Divoká, to určitě.

„Nejspíš už se s ním neuvidím, ale asi bych ho měla jít vzbudit, ať odejde." Chytila jsem za kliku.

„Jasně, v pohodě. Jen jsem chtěla říct, že kdo chce, jede se dnes podívat na Velkou čínskou zeď. Za hodinu je sraz dole v hotelové hale. Kdyby ses chtěla přidat." Kývla hlavou.

„Moc ráda, i kvůli ní jsem tady, vždy jsem se tam chtěla podívat. Budu tam." Řekla jsem nadšeně. Vážně jsem ale byla ráda, že odešla. Stres ze mě spadl, jakmile jsem za sebou zase zavřela dveře. Opřela jsem se o ně a zhluboka vydechla všechen vzduch z plic. To bylo vážně o fous.

„Natasho." Ozvalo se rozespale z pod peřiny. Donutilo mě to se pousmát. Šla jsem zpět do postele a lehla si na břicho. Podepřela jsem se na loktech a začala ho hladit ve vlasech.

„Jsi opravdu tady, nebo se mi to zdálo." Zamumlal zase do zlavce.

„Jsem tady." Šeptla jsem. Ať alespoň on má příjemné probouzení, když já jsem o to byla okradena.

„Miluju tě, už sem ti to řekl?" zívl a přetočil se na bok.

„Jo, řekl jsi mi to." Zasmála jsem se nad jeho roztomilostí. Otevřel oči a prohrábl si rozstřapacenou ofinu.

„Taky tě miluju." Odpověděla jsem a vykouzlila mu tím jeden rozespalý úsměv.

„Někdo tu byl nebo se mi to zdálo?" zeptal se a já pokývala hlavou.

„Byla tu Juri. Vážně bylo štěstí, že jsi ležel tak, jak jsi ležel. Nepoznala tě." Řekla jsem už vážně. Upřímně nevím, co by se stalo, kdyby se dozvěděla, že je to on. Řekla by to panu Kwanovi nebo ne? A kdyby jo, co by na to řekl on? Tohle mělo až moc otázek.

„Nikdo nic neví, neboj se." Natáhl se po mé ruce a stiskl ji.

„Mám obavy, že ty bys z toho měl větší problém. Mě nikdo nic udělat nemůže, maximálně tu skončím s prací a budu muset jet domů." Ta práce byla sice velký risk, ale víceméně jsem splnila dva semestry stáže v zahraniční firmě, ale co za problémy by měl on, když já odjedu a on tu zůstane.

„A to, že bys odjela, je malý problém? Proč se o tom bavíme, nechci si kazit tohle ráno." Zavrtěl hlavou a já na to raději nic neřekla.

„Juri říkala, že asi za hodinu je sraz dole v hale, kdo se chce jet podívat na Velkou čínskou zeď. Chci tam jet." Změnila jsem teda téma a začala hledat hřeben, abych se mohla učesat.

„Pojedeme oba, máme tak málo času. Nechci ani chvíli bez tebe." Objal mě ze zadu, jak jsem seděla na posteli a hledala v tašce ty věci.

„Dobře, těším se." Otočila jsem se na bok a dala mu malou pusu na tvář.

„A jo, cos jí vlastně řekla. Viděla tu někoho ležet, musela se ptát." Zeptal se pobaveně.

„Řekla jsem, že jsem měla rušnou noc dole v klubu a že to je někdo, koho jsem potkala." Zčervenala jsem a zasmála se nad jeho výrazem.

„Někoho, koho jsi potkala? Doufám, že tohle nepraktikuješ, když jsem pryč, Noona." Stiskl mě pevněji a hned nato pustil.

„Nejsem párty typ, ale slíbila jsem Louis, že mě sebou někde vezme. Ona je v tomhle hrozná." Protočila jsem očima, česajíc si vlasy. On zašel do koupelny a umýval si obličej. Bez zeptání si půjčil můj kartáček a pastu. Dveře nechal otevřené, abychom spolu mohli mluvit.

„Vážně? Proč?" zahuhlal s pusou od pasty div si nepoprskal tričko.

„Myslím, že kdyby tady byl jakýkoli jiný cizinec, budu mluvit raději s ním, než s ní. Tím chci říct, je perfektní kamarádka, ale je tak na kluky! Pořád jen s někým flirtuje a randí. Pak se s nimi vyspí a jde dál. A nutí mě, abych to poslouchala!" plácla jsem sebou do peřin. Tak se mi nechtělo převlékat.

Pastou poprskal umyvadlo, jak se snažil zabránit dalšímu smíchu. Vyšel z něj, až když pastu vyplivl.

„To bych do ní vůbec neřekl." Opláchl se a tvář si otřel ručníkem.

Na další konverzaci bohužel nebyl moc čas. Já si vzala své věci a v koupelně se převlékla. On mezitím odešel do svého pokoje, kde se taky připravil. Vzala jsem si na sebe jen lehké oblečení, protože bylo poměrně teplo. Taky jsem si vzala svou oblíbenou puntíkovanou roušku. Je až divné, jak jsem si zvykla ji nosit. Vždy myslím na to, abych ji měla u sebe. Přitom to v Americe vůbec nikdo nenosí, jen tady je to takový trend.

Sešla jsem dolů i s malým batůžkem, do kterého jsem si dala vodu, která byla v hotelové lednici. Na jídlo si nejspíš budu muset něco koupit, a to urychleně, protože snídaně volá. Od včerejších nudlí jsem nic nejedla.

Pozdravila jsem se s ostatními. Čekalo se jen na nějaké opozdilce. Seděla jsem s Jaem v druhém autě. Byla tu taky So Young, Juri, celá skupina krom Taehyunga, který prý chtěl zůstat na pokoji a další lidé z týmu, které jsem ale znala pouze od vidění.

„Tady si dáme rozchod, sejdeme se tu přesně za tři hodiny, auta budou čekat. Pokud by někdo měl jiné plány, čísla na sebe máme." Juri se zdála být organizátorkou výletu. Nevím, jestli už tu byla, ale ukázala nám také kavárnu, kde jsme se mohli občerstvit a koupit si tu vytouženou snídani, pak stánek se suvenýry a vchod na Velkou čínskou zeď.

Dívala jsem se, jak se každý začal pomalu trousit, buď ve dvojicích, nebo trojicích. Divila jsem se, že většina měla své svačiny, a proto nešli na snídani tak, jak jsem to měla já v plánu.

„Jdeme se najíst?" JungKook mi četl myšlenky. Nezůstal tam už nikdo další, jen my dva. Přikývla jsem proto, a vedle sebe jsme se vydali do malé kavárny. Objednala jsem si mátový čaj a croasany. Tak jsem se těšila, až se projdu po Čínské zdi, že jsem to všechno skoro najednou zhltala.

JungKook si pak nasadil roušku a chytil mě za ruku. Takhle byla opravdu velmi malá šance, že by ho někdo poznal. Propletla jsem naše prsty s úsměvem a hlavu si opřela o jeho rameno. Zaplatili jsme vstup a vyšlapali schody na hradby. Krásně svítilo slunce. Fotila jsem všechno kolem. Krajinu, zeď, sebe, nás oba.

„Sundej si to, alespoň na chvíli, chci pěknou fotku." Zaprosila jsem. Nikdo kolem nás nebyl. Nemohl ho nikdo odhalit. Rezignovaně si sundal roušku a schoval ji do kapsy.

„Tak pojď, než sem někdo přijde." Vzal do ruky můj telefon a objal mě rukou kolem ramen. Byl vyšší, a tak na nás nastavil fotoaparát a stiskl několikrát spoušť. Usmála jsem se poprvé, podruhé a po třetí jsem mu dala pusu na tvář. Asi jsme na chvíli zapomněli, že jsme na veřejném místě, ale vyrušila nás skupinka turistů, která se blížila. JungKook mi hned podal zpátky telefon a nasadil si roušku.

Procházeli jsme se dál. Občas jsme si povídali o ničem a někdy zas o něčem. Hodně rychle to uteklo a ke skupince jsme pak museli běžet. Stála tam už auta na odvoz. Byl čas obědu, a tak jsme v hotelu zamířili zrovna do jídelny. Obědy byly v ceně a večeře také. Bylo tak super, že se o to člověk nemusel starat. Navíc jsem díky tomu měla nějakou šanci vyzkoušet čínská jídla.

Seděli jsme u velkého stolu, když nás číšník obsloužil. Pak se rozjela klidná konverzace.

„A jaké jsou tvé plány, Natasho. Až pojedeš domů?" zeptal se najednou Jae a já překvapeně zdvihla hlavu.

„No, mám ještě rok vysoké školy před sebou. Budu pak promovat." Odpověděla jsem. Tvářil se docela zaujatě.

„Páni, to pak budeš velmi vzdělaná." Na to jsem se zatvářila pobaveně.

„A potom? Máš nějaký sen, co bys chtěla?" pohled jsem upřela na So Young a napila se vody.

„Vlastně ani moc ne. Díky této stáži budu mít snad větší šanci sehnat práci. Ráda bych žila na Floridě, ale spíš se přestěhuji do nějaké klidnější oblasti, protože tam bývají často hurikány. Tornáda u nás doma mi docela stačí." Napíchla jsem vidličkou chobotnici a strčila si ji do pusy.

„Hurikány? Je vůbec nějaké místo v USA, které je bezpečné?" pozdvihla obočí Juri a já pokrčila rameny.

„New York je docela bezpečný, ale zase je tam mnoho kriminality. Víc než kdekoli jinde." Zauvažovala jsem.

„Nechceš zůstat raději tady? My máme v Koreji smog, ale jinak se nám žije dobře." Prohlásil Jae a ostatní mu dali za pravdu. Pak ještě dodal, že žádné hurikány, tornáda, ani příliš velká kriminalita.

Pohledem jsem vyhledala JungKooka a přistihla ho, jak mě sleduje. Věnovala jsem mu úsměv, ale on opětoval pouze neurčitý pohled. Takhle to bylo skoro vždy, kdy se mluvilo o Americe ve spojitosti s mým domovem.

„Měla by ses tu dobře a očividně se ti zalíbili i asijští kluci." Mrkla na mě Juri a já ihned zčervenala.

„Vážně?" So Young prahla po podrobnostech. Vážně mi nebylo příjemné, že se o tomhle baví a jsou tu i lidé, se kterými se moc neznám.

„Jasně, dneska jsem ji byla budit a přiznala, že s někým strávila noc. Muselo to být divoké, když ještě tak pozdě ráno u ní spal, viď?" drkla do mě kamarádsky a já ze sebe vydala trapné uchichtnutí.

„A kdo to je? Je to někdo od nás?" Jae se zdál, že ho to taky dost zajímá.

„Ne, není." Zavrtěla jsem hlavou s úmyslem to dál nerozebírat.

„Ale nestyď se. Prostě se trochu odvázala a zašla včera na nějakou párty. Docela jsem si říkala, kdy zrušíš ten tvůj nevinný postoj. Vždy to tak bývá, tichá voda břehy mele." Juri mě objala kolem ramen.

Namjoon mě ale zachránil. Převedl pozornost na jiné téma a já byla ráda, že už o tom nepadlo ani slovo. Vážně jsem se necítila dobře, že si o mně teď nejspíš mysleli, že jsem nějaká záletnice a střídám kluky. Bohužel, možná to uškodí mé pověsti, ale musím chránit naše tajemství.

Nevím, jestli být ráda, nebo smutná. Vážně jsem překvapená z 1.1K přečtení. No spíš mě mrzí, že převládá těch "tichých" čtenářů. Málokdo napíše, co si doopravdy myslí. Škoda.