„Jak dlouho budeš tady? My můžeme zůstat v Beijing tři dny." Řekl Taehyung mezitím, co se cpal nudlemi. Jejich komentáře o dietě v troskách mě vážně bavily.

„Na tři dny." Řekla jsem a setkala se s překvapenými pohledy. Pouze Jin se vědoucně usmíval.

„Jak je to možné?" zeptal se JungKook, pořád nesundávajíc ruku z mých ramen od té doby, co jsme se dostali do jejich apartmánu.

„Pan Kwan mě chtěl odměnit za mou práci. Na tom, co teď děláte, mám vážně zcela minimální podíl, ale řekl, že jsem se hodně zlepšila a můžu se podívat, jak vystupujete." Usmála jsem se a pohodlně se uvelebila na gauči. Moc to nešlo, vzhledem k tomu, že nás bylo celkem osm a gauče tu byly jen dva + jedno křeslo. Na jednom jsme proto museli sedět tři a to Suga seděl na zemi. Musela jsem se tak velmi uskromnit, aby se vedle mě z jedné strany vlezl JungKook a z druhé J-Hope.

„To je skvělé, půjdeme se podívat na Velkou Čínskou zeď!" plánoval Jin.

„A nakupovat." Ozval se Namjoon.

„Cokoli budete chtít, ale teď mi dejte trochu těch nudlí, umírám hlady." Natáhla jsem se pro zbytek a i jedny nerozbalené hůlky. Položila jsem si to na kolena a správně si dala hůlky do rukou.

„Co je? Chcete vidět, jak jsem se zlepšila?" zatvářila jsem se ďábelsky a nabrala trochu nudlí. Strčila jsem si je do pusy a přehltla. Nikde ani kapka omáčky. V duchu jsem se ale smála. Vůbec se to nezměnilo, měla jsem jen štěstí.

Nabrala jsem další a JungKook otevřel pusu. Soustředila jsem se, ale stejně mu zůstala omáčka na bradě.

„Dobře, žádná změna, jsem ráda, že se mi to nedostalo na tričko." Přiznala jsem s červenými tvářemi.

„A co ta brada, Noona? Já ti taky vždy poskytuji servis se vším všudy." Ohranil se.

Palcem jsem setřela omáčku a pak prst strčila do pusy.

„Zajímalo by mě, jak dlouho bych tu musela žít, abych to uměla vážně dobře." Zauvažovala jsem.

„To je vážný důvod zůstat v Koreji o něco déle. Když ses to pořádně nenaučila do teď, do srpna nemáš šanci." Smál se mi Namjoon. Semkla jsem rty a usmála se. Už tu byla polovina května. Tři měsíce a pojedu domů. Napořád se rozloučím s tímhle vším.

„Až jednou budete mít dítě, bude ho muset krmit JungKook, protože ty to pořád nebudeš umět." Pořád se tomu smáli, no já s ním moc ne. Neměla jsem ani šanci se tomu začervenat, protože je jasné, že k tomu by nikdy nedošlo. My dva spolu nemáme žádnou budoucnost. Teda, máme budoucnost do konce srpna. Pak se naše cesty navždy rozejdou.

Byla jsem tak ponořená v myšlenkách, že jsem si ani nevšimla konverzace, která se stočila úplně někam jinam. Podívala jsem se na osobu vedle sebe, která byla očividně taky zamyšlená a prsty něžně hladila mé rameno.

„Půjdeme?" naznačil rty. Na to jsem kývnula hlavou. Beze slov jsme se zvedli a šli vedle.

**

Nevím, kde jsem nechala dech, ale kyslík v plicích jsem postrádala. Pálilo mě z toho na hrudníku, ale to bylo to poslední, co mě teď zajímalo. Utírala jsem si kapičky potu, které stékaly občas přes můj nos a byly otravné. Pár jich ale steklo na můj krk, protože jsem je utřít nestihla.

Moje rameno, přesně tam, kde jsem měla shrnutý rukáv od trička a líbaly mě jeho rty, hořelo. Mokrými polibky přešel zpět ke krku a od něj k mému citlivému ušnímu lalůčku. Když ho skousl mezi zuby, zavzdychala jsem. Motýli v břiše by z toho měli být už dávno po smrti, ale já stále cítila jejich šimrání.

Pořád to byl jen on, kdo se mě dotýkal, já nedostala šanci dotknout se jeho a přitom jsem ho měla tak blízko. Moje zdráhavost se ne a ne vytratit. Když jeho rty zajaly mé, zcela odvedl pozornost od jeho ruky, kterou položil na pravý bok. Cukla jsem sebou, když se dotkla mé pokožky a snažila se vyhrnout mé tričko nahoru.

„Počkej." Zatlačila jsem ho do hrudě a on se musel odtáhnout.

„Co se děje?" zastavil se v pohybu.

„Pořád mám tu jizvu." Prsty mě chytil za bradu a otočil tak mou odvrácenou hlavu zpět. Čokoládovým pohledem našel můj a něžně se pousmál.

„Mě nezajímá nějaká jizva. Jsi krásná i s ní." Zašeptal. Nevím přesně, na co jsem v tu chvíli myslela. Myslím ale, že jsem měla úplně prázdnou hlavu. Prostě jsme se zbavili mého trička. Přes celou tu mou stydlivost jsem nepocítila stud. Bylo to poprvé, co jsem byla před nějakým klukem jen tak a já se nestyděla. To mě taky donutilo k úsměvu.

Pořád se díval do mých očí a zatvářil se nechápavě, když si všiml mého úsměvu.

„Jsi na řadě." Oznámila jsem. Nasadil vyzývavý výraz a prostě si přetáhl své tričko přes hlavu. Neodtrhla jsem pohled od jeho tváře a on od té mé. Možná jsme si trochu dávali povolení, abychom se podívali i jinde, ale nikdo nechtěl být první, kdo to poruší. Jenže zvědavost tentokrát dohnala mě. Prostě jsem očima sklouzla od jeho malého úsměvu na vypracovaná ramena i břicho.

Možná bych podotkla něco o tom, ať to s formováním postavy zase nepřehání, ale překvapil mě, když mě chytil za nahý pas a přitiskl k sobě.

„Už dost bylo mluvení." Zamumlal do rtů. Něžně je líbal a nutil mě, abych se v tom všem zase ztrácela. Svoje ruce jsem položila na jeho ramena a překonala veškerý svůj stud. Já můžu taky, když i on. Sotva patrně jsem se dotýkala jeho pokožky na napnutých pažích a prsou. Čím víc jsem si byla jistější, tím byla plocha, kde byly moje prsty, větší. Na konec jsem přejala dlaní po jeho břiše a objala ho kolem boků. Víc jsem toho nestihla, protože z polibků, které věnoval mé nově odhalené pokožce na hrudníku, jsem byla úplně vedle.

Všechno kolem bylo zamlžené, ale tak příjemně. Prostě jsem nepotřebovala mít přehled o tom, co je kolem. Tohle mi stačilo. Přivádělo mě to do tranzu, kde jsem byla jen já, on a slast.

Asi jsme byli jako ztracení, oba dva. Naprosto pohlcení sami sebou, jsme se nemohli nabažit polibků a doteků.

Stávaly se stále vášnivějšími, myslela jsem, že už to snad víc nejde, ale emoce, jaké ve mně vzbuzovaly jeho silné ruce, dotýkajíc se mě tam, kde nebyl ještě nikdo předtím.

Moje záda ovanul chlad, když na posteli poklekl a mě vzal sebou. Nezaváhala jsem ani na okamžik a nedovolila naše odloučení. Znovu jsem se svým hrudníkem zapřela o jeho a prsty vjela do jeho vlasů, které byly ze zadu propocené. Tolik to s námi dělalo. Cítila jsem to mezi námi.

Když jeho pravá ruka opustila moje záda a začala pracovat s páskem na jeho kalhotách, chytila jsem ji.

„Počkej." Řekla jsem zase a on se na mě podíval. Jeho oči byly jiné, odráželo se v nich tolik vzrušení. Neznám je takhle ale věřím, že i mé vypadaly podobně. Čelo zpocené, trocha vlasů lepíc se ke spánkům a zorničky rozšířené. Do toho ten splašený dech a zdvihající se hrudník.

„Takhle to přece nechceme." Abych pravdu řekla, v tu chvíli jsem tak trochu bojovala sama se sebou.

„Jak takhle." Odvětil nejistě, ale myslím, že to hned pochopil. Jen možná nevěřil, že jsem to všechno opravdu zastavila.

„V hotelovém pokoji, když je vedle dalších šest lidí. Takhle by to nemělo být." Pustila jsem jeho ruku, kterou jsem držela.

„Ale já..." začal hned, ale přerušila jsem ho.

„Já vím, já taky, ale chci, aby to stálo za to." A na to tu nejsou podmínky. Pohladila jsem ho po tváři a setřela všechny zbloudilé kapičky potu, co na ní měl. Ještě chvíli asi vstřebával, že se dneska nic opravdu nestane, ale po chvíli se jeho tělo uvolnilo.

„Máš pravdu." Svalil se na záda a za ruku mě potáhl k sobě. Cítila jsem ještě stále nevyprchanou horkost jeho těla.

„Musí to být speciální a to tady není, nechal jsem se unést." Pravou rukou mě zabalil do obětí a já se uvelebila pohodlněji. Oba jsme mlčeli, sledujíc strop hotelového pokoje, navzájem se hladíc. Prsty jsem kopírovala obrys jeho tváře, zatímco on měl prsty v mých rozcuchaných vlasech. Jako by nestačilo, že mi je pocuchal už dost.

„Trochu jsme se utrhli ze řetězu." Uchichtla jsem se a on se mnou.

„Nepřekáží mi to, ale." Otočil hlavu směrem ke mně. Natáhla jsem se, abych mu mohla dát ještě jednu pusu. Asi toho do našeho odjezdu nebudu mít dost. Už teď se mi stýská, když na to pomyslím.

„Přespíš tady?" zeptal se a já hned zavrtěla hlavou.

„Nebudu spát v jednom pokoji s Taehyungem." Řekla jsem rázně.

„Proč ne, budeš v mojí posteli, ne v jeho." Odvětil a já ho šťouchla do nahého ramene.

„Ne, vážně ne. K tomu mě nepřemluvíš. Určitě by nás zase probudil necitelným způsobem a o to já nestojím." Oponovala jsem.

„Takže mě necháš samotného, abych si užil jeho buzení?" zatvářil se smutně.

„Můžeš spát ty u mě, to je dobrý kompromis, ne?" navrhla jsem teda a jeho výraz zmizel. Místo toho vycenil zuby v širokém úsměvu.

„Tak to je jiná a jdeme hned teď, protože jsem tak moc unavený, až mám strach, že usnu bez tebe." Vstal a nechal mě samotnou. Sledovala jsem jeho záda, jak se napínají, když se natahoval pro své tričko. Já ho napodobila a spolu jsme pak zamířili do mého pokoje, který byl o několik pater níž a co naplat, byl o dost skromnější než apartmán, který měli oni.

Myslím ale, že oběma to bylo zcela jedno. Lehli jsme si do ustlané postele a povídali si, až dokud nepřišel spánek a sladké sny. A že po tomhle se moje fantazie dokonale utrhla z řetězu.

Hm, kdysi jsem psala i žhavější scény a neměla jsem s tím problém, no tady to pro mě není tak jednoduché :D Nicméně, už jsem si trochu zvykla a v jiných ffkách to tak nevinné asi nebude.