„Vy máte jídlo, vy jste skvělí!" vyhrkl Taehyung a spolu s Jiminem se vrhli na tašku, kterou JungKook nesl. Po tom, co jsem mu řekla, se na mě pořád sladce usmíval. Chtěla jsem mu říct, ať přestane, ale sama jsem se přistihla u toho, že mám asi podobný výraz, takže jsem mu to vyčítat opravdu nemohla.

„Tohle je vaše, my si to vezmeme nahoru." Vytáhl jeden plastový box a jedny hůlky.

„Ale... ale, kde mám já něco, čím to budu jíst?" zaprotestovala jsem.

„Už to vzdej, stejně tě budu muset nakrmit, k tomu nám stačí jedny hůlky." Rychle mě políbil na nos, abych nestihla protestovat a já nafoukla své tváře.

Když jsme šli po schodech nahoru, zase jsme si museli vyslechnout řadu nemístných poznámek, o kraválu a podivných zvucích, dokud nám nebyli z dosahu. Jako malé děti. Dělali to pokaždé, když jsem tady byla. Nebylo to sice často, ale občas jsem je tady přišla navštívit. Hráli jsme hry na jejich herní konzoli, ale pak jsem vždy byla u JungKooka v pokoji a buď jsme si povídali, nebo prostě jen leželi a mazlili se. Nikdy více jsem tu nepřespala, až dnes budu.

„Žárovičky." Řekla jsem potěšeně a šla je hned zapnout. Krásně ozářily pokoj a já se nemohla vynadívat.

„Možná bys tu mohla spát častěji, pak by ses jich nabažila." Komentoval to, pokládajíc jídlo na noční stolek. Nabídl mi nějaké oblečení a já se v koupelně převlékla. Vlasy jsem si svázala do drdolu, aby mi u jídla nezavazely a šla zpátky.

„Tak se jde jíst." Vyskočil na postel a já za ním.

„Sem pojď." Pobídl mě. Opřel se o čelo a nohy měl rozvalené přes téměř celou postel. Uhnízdila jsem se tedy mezi ně a zády se o něj opřela.

„Dělej tak, ať si příště nemusím vzít bryndák, ano?" sladce jsem se usmála a on se zaxychtil. Hned na to mi v puse přistály nudle. Sobě do pusy nabral kus kuřete, které ukousnul do půlky.

„Takže mě jako nakrmíš nudlemi a ty budeš jíst maso? To není fér." Obvinila jsem ho.

„Ty máš pořád s něčím problém, to je hrozné." Zavrtěl hlavou a nastavil mi ten kousek před pusu. Chtěla jsem se do něj zakousnout, ale uhnul mi.

„Neštvi mě, nebo půjdu dolů a krmit mě bude někdo jiný." Bouchla jsem ho slabě do břicha a on se rozesmál. Na to jsem dělala, že chci vstát, ale druhou rukou mě objal okolo pasu a zabránil mi v tom.

„Už budu hodný, slibuju. Dostaneš nudle i kuře." Smlouval, i když to nebylo potřeba. Od té doby, co jsme spolu mě krmí jen on. U jídla to děláme tak nějak automaticky. Ze začátku jsem to vždy zkoušela, ale po tom, co se chili omáčka dostala na mou oblíbenou halenku, jsem to vzdala.

„Máš tu ještě omáčku." Okomentoval to a ukazováčkem přejel kolem mých rtů. Pak si ho strčil do pusy a slízl. Zatvářil se spokojeně a oddělal prázdný plastový box, kde zbylo jen pár kapek omáčky. Všechno jsme to snědli, do poslední nudle.

„Jin mi říkal o tom překvapení, neprozradíš mi něco?" Lehla jsem si na bok tak, abych na něj lépe viděla a on si lehl hned naproti, taky čelem ke mně. Byl tak blízko, že jsme se téměř dotýkali nosy. Už mě to ale nedostávalo do rozpaků tolik, jako dřív.

„To je překvapení." Zopakoval skoro totéž, co Jin.

„Jsem hrozně zvědavá." Zabědovala jsem.

„Zítra se vše dozvíš, věřím, že budeš nadšená." Prsty mě hladil po tváři a občas sjel i do vlasů. Zavřela jsem oči a užívala si jeho jemné doteky.

„Už jsou to přesně 3 týdny a 5 dnů, co jsme spolu, víš to?" šeptl.

„Vím." Odvětila jsem taky šeptem, stále se zavřenýma očima.

„To je docela dlouho."

„Není to moc dlouho, jsou páry, které jsou spolu jeden a více let." Komentovala jsem to a oči na konec otevřela. Nevím, proč tuhle konverzaci vůbec začal.

„Ale my nemáme jeden a více let." Zamrkal.

„Já vím, možná proto se mi zdají některé věci zrychlené." Přiznala jsem.

„I pro mě, ale jde to všechno tak přirozeně, že se nad tím ani nepozastavuju. Chtěl bych s tebou prožít všechno, ale čas je proti nám. Měl jsem tolik plánů, kam tě vezmu, co ti ukážu, co spolu zažijeme. Můj problém byl, že mi tak dlouho trvalo, než jsem se přiznal. Všechno to byly jen sny."

„Už nejsou." Zvedla jsem pravý koutek v náznaku úsměvu. Vždy se mi líbilo, že tak mluvil. Přišlo mi, že je moc jiný se mnou a s ostatními lidmi. Mluví víc a je lepší ve vyjadřování citů. Dělá ho to tak romantickým. Přesně takovým, jaký měl být můj přítel. I když jsem si pořád říkala, že je jiný, že oba jsme někde jinde, že takhle by to být nemohlo, ale čím víc máme společných chvil, tím víc se stává perfektním pro mě. Až odejdu, bude těžké se znovu zamilovat. Nevím, jestli někde najdu tak speciálního člověka, jako je on.

„A nikdy nebudou." Dal mi za pravdu a políbil. Svými měkkými rty slíbával ty mé přesně tak, jak to mám ráda. Zamilovala jsem si slíbávání mé brady a tváří. Bylo to tak sladké. Přitulila jsem se blíž k němu a nevadily mi jeho ruce, které se mě začaly dotýkat na těle.

Když si vyžádal vstup do mých úst, objala jsem ho kolem krku a přitiskla blíž k sobě. Myslím, že už asi nebylo možné, protože mezi námi nebyl centimetr volného místa. Jeho ústa, která směřovala z mé pusy a tváře stále níž mě donutily vzdychnout. Přísahám, že v tu chvíli mé tělo hořelo. Jednu svou ruku jsem položila na jeho pas, kde se krčilo jeho tričko. Prsty jsem zavadila o nahou pokožku jeho boku a ucítila ten elektrizující pulz, který z něj přeskočil na mě. Určitě se mi zježily chloupky na celém těle. Ani při husí kůži ta horkost neustoupila. Byla stále silnější, až jsem myslela, že shořím.

Stále jsem cítila ty elektrizující pocity, když svou pravou dlaní sjel na mé koleno. Dotýkal se ho tak opatrně, až jsem měla pocit, že se mi to jen zdá. Něžně pohladil mé nahé lýtko až k zákolenní jamce, za kterou pomalu potáhl. Moje noha v tu chvíli nebyla spojena s mým mozkem. Následovala jeho pohyby. V jemném pokrčení zůstala zapřená o jeho bok, kde ještě před chvíli byla moje ruka.

Zdálo se, že on na rozdíl ode mě naprosto věděl, co s rukama. Jednou se musel zapírat vedle mé hlavy, aby mě nezalehl a tou druhou stále hladil mé koleno. V hlavě mi hučelo, jako když se vaří voda ve varné konvici. Přišlo mi, že nemůžu dovolit, aby se jeho rty dostaly dál než k prohlubni spojující můj dekolt a krk. Chytila jsem tedy jeho bradu do svých prstů a posunula ji zpět na své rty.

Pochopil to hned, ale už se nezabýval žádostí o vstup, jako vždy. Svedl vášnivou bitvu o nadvládu v mé puse, a pak se pro změnu vydal k mému uchu. Určitě musel cítit, jak jsem se otřásla při skousnutí mého ušního lalůčku. Dokonale tak odvrátil pozornost, od jeho pravé ruky, která sjížděla z kolena dál. Brala sebou i jeho dlouhé tričko, které jsem měla na sobě.

Stihla to ale sotva do půlky, když všechno tak rychle, jak to začalo, i skončilo. Někdo totiž zabouchal na dveře jeho pokoje. Byla jsem tak omámená tím momentem, že jsem se nestihla vůbec vzpamatovat a dotyčný byl v pokoji.

„Tady se dějí nemravnosti!" vykřikl Taehyung. JungKook zareagoval a hned se posadil. Vypadal vážně hodně naštvaně.

„Neříkal jsem už jednou něco o chození do mého pokoje?!" zakřičel, až mu přeskočil hlas.

„Tak se nečerti, Kookie, ze všeho děláš hned vědu." Odvětil Taehyung, nic si nedělajíc z toho, že sem vtrhl zrovna v intimnější chvíli.

„Tohle není fér, proč nás aspoň chvíli nemůžete nechat na pokoji?!" vstal. Z očí mu doslova šlehaly blesky. Já si mezitím spravila tričko a posadila se na posteli.

„Musíme zabránit, aby nedošlo k něčemu, co nechceme." Odvětil Tae chytře a já vyvalila oči. To jako myslí vážně?

„To co se tu bude dít snad necháš na nás ne?!" strčil do něj JungKook.

„Tohle už nikdy neuděláš, je ti to jasné?" vytlačil ho pryč ze dveří a zavřel je za ním.

Složila jsem ruce do klína a sklopila hlavu. Bylo mi hodně líto, že to tak skončilo. Ale především jsem se styděla. Vážně jsem si nepřála, aby nás v takové chvíli někdo viděl. Ještě k tomu, když to bylo poprvé. Bylo to pro mě dost intimní a nehodlala jsem to sdílet s někým dalším.

„Omlouvám se." Sesunul se vedle mě.

„Není to tvoje vina." Řekla jsem na to tiše.

„Soužití s nimi někdy není vůbec lehké." Promnul si obličej unaveně a nahlas vzdychl.

„Ještě když se mi to tak líbilo." Zamumlal a svou rukou překryl tu mou.

„Netrap se. Půjdeme raději spát, hm?" zahnala jsem veškeré špatné pocity z toho a rozhodla se myslet jen na ty dobré, které jsem cítila předtím.

„Dobře." Zhasl světýlka u postele a oba jsme si lehli. Počkala jsem, až se přikryje a uvelebí a svou hlavu položila na jeho rameno. Jeho klidný dech zklidnil po čase i ten můj a já odešla do říše snů.

Čau všichni!

Nechtěla jsem sice přidávat díly tak rychle po sobě, ale dokud je mám napsané, tak proč vás nepotěšit :) Komentáře a votes naopak potěší mě ! :P