Prosím přečíst krátkou zprávu na konci. 

„Co je to, chtěl jsem, abyste se usmířili, ale ne skákali hned do postele." Obvinil nás se smíchem. Já se chtěla jen posadit, ale Jungkook si s tím vůbec nic nedělal. Zadržel mě v pohybu a přitulil k sobě.

„Rozhodli jsme se dnes porušit dietu a na druhou večeři objednal Suga pizzu, pojďte se najíst." Nechal dveře otevřené a taktak se vyhnu polštáři, který na něj letěl, a já rozhodně nebyla ta, co ho po něm házela.

„Máš hlad?" Zeptal se a za bradu natočil můj obličej ke svému.

„Asi bych si něco dala, neměla jsem pořádnou večeři." Přiznala jsem a posadila se, když mi to konečně dovolil.

„Musíš pořádně jíst." Vstal.

„Byla jsem celé odpoledne s Louis, a jakmile jsem přišla domů, jela jsem tady." Řekla jsem na to a pohledem zabloudila k digitálnímu budíku, který měl na nočním stolku.

„To už je tolik hodin?" zděsila jsem se. 23:02. Byli jsme tady více jak hodinu.

„Jak se dostanu domů." Otočila jsem se na něj. Stál u skříně a něco v ní hledal.

„To vyřešíme potom. Oblékni se a půjdeme dolů." Podal mi šedou mikinu. Nechápavě jsem si ji přeměřila a vzala do ruky. Proč se mám oblékat, není mi zima.

„Dole bude chladno, vezmi si to." Znovu mě pobídl. Poslechla jsem teda a oblékla si mikinu přes hlavu. Byla mi o dost větší a rukávy byly dlouhé, tak jsem je vyhrnula a začala si spravovat kapuci.

„Udělám to." Narovnal ji a pak začal upravovat i mé vlasy. Sledovala jsem jeho zamyšlený výraz během toho. Mimořádně to nebyl on, kdo mě propaloval pohledem, tentokrát jsem si mohla prohlížet já jeho.

„Taky mám hlad, půjdeme." Pousmál se, vtiskl malou pusu na můj nos a propletl prsty pravé ruky s mými.

Zhasl světýlka v pokoji a po tmě mě vedl ke schodům. Tam mě pustil a já se ho chytila za zadu za mikinu, abych nespadla, protože jsem si sotva viděla na špičku nosu. Pokoj, do kterého byly předtím otevřené dveře, a svítilo se tam, už měl zavřené dveře a ani světlo nepronikalo skrz dveře a práh.

Pizza voněla v kuchyni. Tentokrát seděli u stolu a už se pomalu nacpávali jednotlivými klínky.

„Konečně nějaké jídlo, které se nejí hůlkami." Komentovala jsem to a posadila se na volnou židli.

„Dobrou chuť." Popřál nám Jin a já si vzala klínek jedné pizzy s ančovičkami. Byla perfektní, asi jsem měla vážně hlad, i když jsem si to pořádně neuvědomovala.

U jídla panovalo nezvyklé ticho. Sama jsem byla překvapená, že nedělají žádné blbosti, jak je to u nich zvykem. Po třetím klínku jsem se rozhodla si dát pauzu. V té jsem si každého z nich prohlížela. J-Hope se tvářil nějak podezřele nezúčastněně, Jin se tvářil docela normálně a stejně tak Suga. Jimin a Taehyung byli zamračení a Namjoo, ten vlastně žádný výraz neměl.

„Jine, odvezl bys mě domů?" zeptala jsem se prosíc. Už bylo opravdu pozdě. I kdybych měla nějaký spoj, asi bych měla strach se potulovat po městě tak pozdě. Soul stejně jako jiné metropole není v noci bezpečný. Kriminalita je všude.

„Můžeš zůstat tady." Řekl Jungkook ještě dřív, než mi Jin stihl odpovědět. V tu chvíli Jimin odhodil hlasitě hůlky, kterými si nabíral nějakou zeleninu, na stůl.

„To je báječné, jen ať tady zůstane. Ty si ji alespoň můžeš ubytovat u sebe, že jo." Řekl sarkasticky. Překvapeně jsem se na něj podívala.

„A kde jinde by měla být? Jistě, že moje Noona bude spát se mnou a ne u tebe." Naštval se Jungkook.

„Není tvoje, kde je to napsané? Máš na ni snad nějaké vlastnické právo nebo co?" pokračoval dál a pak řekl další věci, kterým jsem v té rychlosti neměla ani šanci rozumět. Pohledem jsem vyhledala Jina, který jen pokrčil zoufale rameny. Tohle má být jako co?

„Přestaňte se hádat." Okřikl je Namjoo.

„Tak ať nám dá pokoj. A nejen on. Neřekl jsem to předtím, ale teď už to všichni víte. Natasha je moje dívka. Chci, abyste to brali na vědomí." Pod stolem jsem vzala jeho ruku do své. Chtěla jsem mu říct, ať se uklidní. Nebudeme přece kazit tenhle večer.

„Na co si tu hraješ? Celou dobu jsi k ní hnusný. Vůbec ses o ni nezajímal na rozdíl ode mě. Já jsem jí projevil, že ji mám rád. Vše bylo perfektní, dokud sis neumanul, že budeš mít něco, co chci já. Tak to je, že jo? Udělal jsi mi to schválně!" Jimin naštvaně vstal.

„Vážně si myslíš, že mám tohle zapotřebí? Flirtuješ s každou na potkání, takže mi tady nevykládej, že ses najednou zamiloval." Tohle se mi nelíbilo. Nechtěla jsem, aby se pohádali a už vůbec ne kvůli mně.

„Mě nikdo nikdy nebere vážně, tohle si nezasloužím." Jungkook vstal, když Jimin odešel.

„Co mu přeletělo přes nos?" otočil se na ostatní sedící kolem stolu.

„Asi to byla láska." Ucedil Taehyung.

„Běž si s ním promluvit a už se nehádejte. Snaž se s ním mluvit v klidu." Rap Monster se projevil jako pravý leader.

„Nechci se s ním bavit, chce mi vzít Natashu." Měla jsem k tomu taky co říct, vážně jsem tuhle konverzaci nechtěla poslouchat.

„Chovej se jako dospělý. Přece se o ní nebudete přetahovat jako psi o hračku. Už tak je chudák, že si tohle musela vyslechnout. Běž a dej věci do pořádku." Řekl nekompromisně. Po chvíli jsem sledovala jen jeho záda mizící v nějaké místnosti za obývacím pokojem. Mlčky jsem sledovala prázdné krabice od pizzy. Bylo mi za tohle trapně a taky mě to mrzelo. Doma o mě žádný kluk skoro ani nezakopne a teď o mě stojí rovnou dva.

„Omlouvám se." Povzdychla jsem si a prsty si prohrábla vlasy.

„Ty? To oni tě dostali do takovéhle situace. Teda především Jungkook, který s námi celou tu dobu nebyl schopný komunikovat. Kdyby dal jasně najevo, že k tobě něco cítí, Jimin by určitě dal zpátečku. Jungkook je pro něj jako mladší brácha, nikdy by mu neublížil." Řekl Jin dávajíc krabice do sebe.

„Mrzí mě to, nechtěla jsem to. Já jsem vážně s nikým neflirtovala. Chtěla jsem být s každým jen kamarádka." Zamumlala jsem lítostivě.

„Vztahy jsou komplikované, já vím." Ostatní se vypařili k televizi.

„Odvezeš mě teda?" pomohla jsem mu sklidit nádobí.

„Zůstaň." Pobídl mě.

„Nevím, jestli je to vhodné. Máte tu nějaký pokoj, kde bych mohla spát?" zeptala jsem se teda.

„Nemáme, jedině na gauči a na tom by tě Jungkook určitě spát nenechal." Pobaveně se zasmál. Oba jsme skládali krabice na menší kusy, aby se vlezly do odpadkového koše.

„Ale když jsem za vámi přišel, nevypadalo to, že bys s tím měla problém." Popíchnul mě. Strčila jsem do něj a nepochybně zčervenala.

„Je to s ním těžké." Přiznala jsem.

„Nechci nic uspěchat, ale on si nedá říct. Pořád by..." nedořekla jsem, jelikož mi skočil do řeči.

„Líbal a mazlil," vykřikl a já na něj skočila.

„Není pěkné to tak vykřikovat!" praštila jsem ho do ramene, ale on můj útok snadno odrazil a lehce mě od sebe odstrčil.

„Spíš jsem si nejdřív říkala, že když to pro oba bude poprvé, tak v těch věcech nebudu sama, ale on se chová, jako by už dívku měl." Vzala jsem do ruky utěrku a začala utírat nádobí, které umýval.

„Všechno chce čas. Buď ještě chvíli s námi a já tě pak odvezu, slibuji." Přikývla jsem teda, a jakmile jsme uklidili vše, šla jsem s ním do obýváku. Uvelebila jsem se v křesle, které bylo prázdné, a byla ráda, že se nemusím tlačit na gauči. Jungkook ani Jimin tady ještě nebyli. Asi to byl dlouhý rozhovor.

Hlavu jsem si opřela o opěrku a zadívala se na televizi. Hned na to jsem to vzdala, protože tam běželo něco korejsky a u toho já neměla šanci. Bylo tu zhasnuto a světlo šlo jen od televize. Oni do toho byli očividně úplně zažraní a mně se klížily oči. Bylo pozdě a byl to opravdu dlouhý den. Jindy o tomto čase už spím. No a teď jsem taky spala.

Nespala jsem dlouho a probudilo mě nějaké šustění. Televize byla zhaslá, ale byla rozsvícená solná lampa na stole, asi aby tu nebyla úplná tma. Zamžourala jsem a rozhlédla se kolem sebe.

„Pojď, usnula jsi. Lehneš si do postele." Zmateně jsem se narovnala a nevnímala jeho ruce, které mě chtěly zvednout. Zahlédla jsem Jina a Sugu, kteří uklízeli deky, ve kterých asi předtím leželi.

„Počkej, Jin mě měl vzít domů." Zaprotestovala jsem a dala Jungkookovy ruce pryč.

„Je pozdě, Noona, bude skoro jedna v noci. Už nikde nepojedete." Sklonil se a já už neměla víc sílu protestovat.

„Dobrou noc." Ozvalo se za mými zády. Mávla jsem rukou, a pak hlavou padla na jeho rameno. Nesnáším, když mě někdo budí. Jsem vždy, mimo a nemůžu se probrat. Trvá mi to vždy dlouho. I to je důvod, proč ráno vstávám skoro více jak hodinu předtím, než odcházím na metro. Musím se pořádně vzpamatovat.

„Chytni se, půjdeme po schodech." Řekl tiše a já teda s povzdechem obmotala ruce kolem jeho krku.

„Už mě nenuť se hýbat, jo?" zamručela jsem unaveně, i když mi bylo jasné, že se budu muset svléknout z té mikiny.

Odpovědí mi byl jeho smích. Loktem otevřel dveře do svého pokoje, aspoň předpokládám, a za chvíli jsem ucítila zase tu příjemnou aviváž.

„Měla by ses svléknout, nechám ti tu něco na převlečení a půjdu se mezi tím umýt." Rozsvítil světýlka kolem postele a vydal se ke skříni.

„No jasně, to by se ti líbilo." Řekla jsem do zlavce a on se zase zasmál. Asi to s Jiminem dopadlo dobře, má velmi dobrou náladu.

„Natasho," posadil se na postel vedle mě s hromádkou oblečení na kolenou.

„Nech mě spát. Určitě jste se na mě s Jinem domluvili." Obvinila jsem ho.

„Prostě jsi usnula, nevidím velký problém v tom, že zůstaneš tady." Odhrnul mi vlasy z obličeje, které mé oči ochraňovaly před světlem.

„Tak mě nech dál spát." Zaskučela jsem.

„To ti to mám svléknout sám nebo co?" nazdvihl obočí.

„Svlíkni mě z té mikiny a zbytek mi nech." Zvedla jsem ruce před sebou. Zatímco já čekala, on si mě prohlížel, jestli to myslím vážně. Když mi svlékne mikinu, neudělá snad nic špatného. Myslím, teda.

Dlaněmi tedy sjel na mé boky a začal ji hrnout nahoru. Pak jsem se musela trochu nazdvihnout, ale díky její velikosti to šlo rychle a já ji měla dole.

Zavrtěla jsem se více do peřiny s účelem pokračovat ve spánku bez ohledu na to, jestli mám rifle nebo ne. Chvíli bylo ticho, až jsem si myslela, že odešel do té koupelny, ale to mi vyvrátily jeho ruky, tahajíc mě za tričko.

„Co to děláš?" to mě opravdu dokonale probudilo.

„Obleč si, co jsem ti donesl." Ten je ale, věděl, že tohle zabere a já se převléknu. Mezitím, co mířil ke koupelně, já po něm stihla hodit několik polštářů, co byly na posteli. Se smíchem se tam zavřel a já se teda rozhodla převléct. Stáhla jsem si upnuté kalhoty a tričko, co jsem měla na sobě. Sáhla jsem po bílém tričku s nějakým nápisem a přetáhla si ho přes hlavu a vzala i druhý kus oblečení. Byly to nějaké tepláky. Vstoupila jsem do nich, a nasadila si je na boky, ale sotva jsem se pohnula zpět na postel, zase mi spadly. Začala jsem na nich proto hledat nějakou gumu, kterou bych je stáhla, ale nikde tam nebyla, nebo jsem ji v tom šeru neviděla, já nevím. Naštvaně jsem z nich vylezla, dala je na židli vedle a skočila zpět do postele. To tričko mi dělá noční košili, nepotřebuji spodek. Zachumlala jsem se do peřin a hned zalitovala, že jsem po něm hodila všechny polštáře. Žádný mi totiž nezbyl.

Už jsem začala zase usínat, když jsem slyšela, že otevřel dveře od koupelny. Ještě něco šmátral, ale pak se zhasly žárovičky a kousek vedle se prohnul.

„Zvedni hlavu." Poslechla jsem ho a on mi pod ni dal polštář. Cítila jsem tahání peřiny, a tak jsem trochu povolila její stisk.

Doufala jsem, že usnu co nejdřív, ale díky představě, že leží kousek od mých zad, jsem byla zase zcela probuzená. Nejsem ještě připravená sdílet s někým postel. Přijde mi to tak osobní.

Mezi tím, co jsem se snažila vnitřně zklidnit a neležet tak zkoprněle, mohlo uběhnout další deset minut. Strašně jsem se polekala, když se pohnul a jeho ruka pod peřinou objala můj pas. Ucítila jsem i jeho teplé nohy.

„Kde máš ty kalhoty, Noona." Určitě věděl, že nespím.

„Padaly mi." Otřásla jsem se pod jeho dechem, který jsem cítila na své šíji. Přitulil se ke mně a více nás přikryl peřinou, takže jsme jí měli oba dostatek.

„Máš hrozně studené nohy, je ti zima?" zeptal se.

„Jen trošku." Přiznala jsem. Odjakživa jsem zimomřivá a na nohy trpím nejvíc. Často spím i s hrubými ponožkami. Ty mi Jungkook asi nepůjči.

„Oddělej je od sebe." Řekl.

„Cože?" zamračila jsem se, i když to neviděl.

„Prostě je dej trochu od sebe." Zopakoval. Nechápala jsem, co chce, ale udělala jsem to tedy. Jednu svou nohu vložil mezi ně, takže jsme se dotýkali lýtky. Je pravda, že když mě mělo co hřát, bylo to hned příjemnější, ale vážně jsem byla z téhle pozice nesvá.

„Mluvil jsi s Jiminem." Očividně se i přes pozdní hodinu ani jeden nechystal jít spát.

„Mluvil." Odpověděl

„A?" byla jsem zvědavá.

„Je na mě naštvaný. Vše jsem mu vysvětlil, ale bude mu trvat nějaký čas, než se s tím smíří." Zabručel.

„Mrzí mě to, já nechtěla, aby se to stalo."

„To nebyla tvoje vina. Už se o tom nebavme. Jsem pak naštvaný." Řekl jen a promrvil se.

„Dobře, dobrou noc." Ukončila jsem rozhovor.

„Dobrou, baby."  

Budu stručná, s kým by měla být jednodílovka si napsala jen jedna holčina, takže předpokládám, že o to moc lidí nestojí. Nevadí, jakmile chytím nějaký nápad, napíšu pro Tengu-chan ff s Namjoonem ;). Ale našla jsem jeden super příběh v aj a zajímalo by mě, jestli by o to měl někdo zájem, kdybych ho překládala. Je to s BTS a je to dost fantasy o andělích a tak, četl se skvěle. Dejte mi vědět, nebudu to překládat pro sebe ;). 

Andy