Kuro

Šel jsem se podívat za Christiánem, jestli už se uklidnil a kupodivu byl úplně v klidu.

Seděl na gauči a díval se na horor, co byl v televizi. Horory jsem sice moc nemusel, ale nechtěl jsem vypadat jako strašpytel.

Sedl jsem si na druhou stranu gauče a po chvíli se odvážil přisednout si blíž k němu.

Odkašlal jsem si, abych na sebe upoutal pozornost, a když se na mě podíval, sklopil jsem zrak."Promiň, že jsem se tak choval."Jen kývl hlavou."Dobrý..."

Řekl prostě a dál se díval na televizi jakoby nic. Mohl jsem si ale všimnout lehkého úsměvu na jeho rtech.

Když horor skončil, třásl jsem se jako osika a pořád si dokola opakoval, že to není realita.

Vyjekl jsem, když jsem uslyšel zvonek a zalezl pod deku na které jsem seděl, zatímco Christián šel otevřít narušiteli.

Christián

Po tom hororu jsem zůstával ledově klidný, zatímco on se třásl a kousal do nebohého polštáře v jeho objetí.

S úšklebkem jsem se na něj díval z chodby, dokud jsem zrak neodvrátil ke dveřím, abych mohl přivítat nově příchozího.

Hned jak jsem otevřel, naskytl se mi pohled na blonďáka se sklopenou hlavou. I tak jsem v něm ale poznal toho z uličky."D-dobrý den. Prosím vás, má máma si tu půjčila misky, a řekla mi ať vám je..."

Až teď se mi podíval do očí a taky mě poznal. Roztřásly se mu kolena."Opravdu? O tom já nic nevím. Asi si je musela půjčit služka."

Snažil jsem se udržet vážný výraz, ale jeho pohled byl k nezaplacení."T-to jste v-vy."Špitl vystrašeně a chtěl se dát na útěk, ale já ho vzal za paži a vtáhl do domu, kde jsem ho okamžitě přišpendlil na zeď a zacpal pusu.

Dveře jsem zabouchl a pak jen slyšel Kurovy kroky, které se rychle přibližovaly.