Anno Domini MMXVIII.
Anglie
Z pohledu 3. osoby

,,Počkejte na mě!" vykřikl zrzek na dvě dívky, které se před ním se smíchem rozeběhly po cestě.

,,Ale no tak, Mathisi, přidej!" otočila se jedna z nich za běhu a pobízela chlapce k dalšímu běhu. On byl však úplně hotový. Když je konečně dohnal, se sípáním se sesul k zemi.

,,Tady někdo nemá kondičku," křenila se holka s dlouhými světlými vlasy. Overal jí obepínal boky a nahoře se zavazoval na šňůrky. Mathis z ní nemohl spustit oči. Už se šeřilo, ale stále bylo celkem dobře vidět.

,,Měl bys s námi chodit běhat každý večer, jen ti to prospěje," ozval se další člen jejich party, s naopak hodně krátkými tmavými vlasy. Též na sobě měla velmi přiléhavé oblečení, tílko, ustřižené džíny a košili.

,,Moje plíce asi umřou, opravdu myslím, že mi to dnes stačilo," dostal ze sebe udýchaný zrzek. Když mu kamarádky říkaly, jestli s nimi někam večer nevyrazí, neměl zrovna na mysli běhání. Po celodenní práci si rád odpočinul a tohle se odpočinku nepodobalo ani omylem.

Jelikož si tu dělal baristický kurz, strávil hodně času v kavárně. Světlovlasá Miriam zase dělala chůvu jedné rodince z městečka. A tmavovláska pracovala na farmě, co ležela kus za městečkem, většinou to byla práce jako sbírání ovoce a podobné věci.

Všichni tři bydleli na stejném místě, u jedné milé starší paní, která si přivydělávala tím, že lidi nechávala bydlet u sebe v domě, kde bylo několik bytů. Za ten měsíc se tahle parta čítající jednoho hocha a dvě dámy, stihla dost spřátelit. Podíl na tom určitě měl i ten kouzelný anglický venkov, kde se městečko nacházelo. Jelikož každý byl úplně odjinud, oceňovali krásy tohohle městečka, kterého by si asi nevážili, kdyby to pro ně nebylo cizí.

***

,,Je to škoda, že za týden odjíždíš," posteskne si Miriam. Mathis jen cosi zamumlá, zatímco se věnuje dodělávání kávy.

,,Tak každý máme své preference, proč někde zůstávat. Mně se odsud taky nechce, ale prázdniny za chvíli končí a já mám před sebou ještě poslední rok na střední," zamumlá Tess, zatímco se jí po těle rozleze nepříjemný mrazivý pocit jako vždy, když si vzpomene na svou školu a zejména místo, kde žila a jak na začátku léta odtama doslova zdrhala jako o život. Bála se, co se stane, až se vrátí. Kolik vzpomínek ji zaplaví. Minulost ji už tak pronásledovala na každém kroku.

,,Tak prosím, dámy, dal jsem si extra záležet," přinesl jim podnos a na něm tři roztomilé hrnečky s kávou.

,,Páni, ty obrazce ti musely dát dost zabrat," vydechne překvapením Miriam sotva na svém capuccinu spatří srdíčko, ale tak mistrovsky vyvedené, že je to až škoda vypít.

,,Ne, už jsem v latté art celkem zběhlý, a navíc tu maj senza věcičky. Taky je to skvělé cvičení na trpělivost," zazubí se a pocuchá si vlasy.

,,To bych potřebovala,já a trpělivost jsme nikdy nebyly kamarádky," podotkne Tess, zatímco siprohlíží výtvor na svém flat white. Je tam medvídek a v ruce drží malésrdíčko. Je to mnohem precizněji provedené než jen to srdíčko u cappuccina, aleona na to raději nereaguje. Nechce si připustit, že by to mohlo něco znamenat. Nechcesi připustit jakékoli city. Své a už vůbec ne Mathisovy. Zkrátka je to pro nizapovězené. Snaží se na to nemyslet. Dost už na tom, že si do života nese vícenež jen traumata.

____________________________________________________________________________
19.3. 2023

Ciao!
Ani nevíte jak jsem se na tuto chvíli a obecně na to až začnu vydávat druhý díl, těšila. Bude daleko lepší a příběhovitější 🤣 minimálně co se děje týče❤

Doufám, že se bude líbit a vy si čtení užijete.

Tuhle knížku bych chtěla věnovat svému tátovi, protože by dnes měl narozeniny. A taky svojí sestřičce, se kterou mě pojí víc než jen krásné vzpomínky na dětství.

,,Každej si nese minulost, která bolí."

Andy ❤💛