24. června 2024

Skoro tomu ani uvěřit nemůžu, ale je to tak. Jsme konečně u konce. Každý příběh má svůj konec i když se může zdát, že je tohle never ending story. Před nějakými pěti lety a asi dvaceti třemi dny jsem si v random červeném deníku nalistovala čistou stránku, vzala do ruky obyčejnou tužku a začala psát o postavě co miluje sport a nesnáší se socializovat se spolužáky ve škole. Nepopírám, že mě prapůvodně inspirovala jedna wattpadová knížka, avšak mohu s jistotou prohlásit, že ve výsledku si vlastně podobné nejsou. Pokud nepočítáme oslovení T. které jsem pro svou postavu měla ze začátku. Existovalo jen příjmení Holdensová nebo oslovení T. které se postupně přerodilo v Tess. Jen škola, neutěšená rodinná situace a Triogym jako safe place. Takhle to na začátku vypadalo. Teď končím s dvěma knihami sepsanými jak ručně, tak ve wordu a vydanými na wattpadu. Opravdu bych chtěla zkusit, zaletět do minulosti a říct svému mladšímu já, že ji napadlo fakt něco skvělého. Jenže kdybych jí prozradila ten úspěch, a to všechno co jsem si vytvořila, asi by mi nevěřila. Rozhodně by byla podezíravá. A možná by to ani nevzniklo, kdyby ty okolnosti byly jiné.

Červený a modrý deník se od sebe pochopitelně velmi liší, u prvního dílu jsem ani netušila co mi vlastně vzniká pod rukama, načež u druhého už jsem si toho byla silně vědoma. Nebo jsem se o to aspoň snažila. Druhý díl vzniknul protože, jsem chtěla pokračovat a nějak rozšířit obzory. Zahrnout do toho daleko více postav. Což se mi myslím, docela povedlo. Hlavně se mi podařilo dát prostor i jiným rodinám.

Hollisterovi jsou sice další tragedy famílie but nevermind. Will je prostě chodící red flag a zároveň přesně ten typ dreamboyfrienda pro Tess ( pro mě vlastně taky.) I když čtenářským miláčkem mojí bety se hned vedle Sama, stal Simon. Ani nevím jak. Možná protože má mnohem lepší charakter, než jeho bratr. A nebo je zkrátka na Samově straně a prostě Willa nemusí. 

Psaní druhého dílu mi šlo tak nějak rychleji, aspoň v hrubé fázi psaní a přepisování. Bylo jasné, že tenhle díl bude mít víc kapitol. Tak nějak mi to pak všechno splývalo dohromady a byl v tom trochu bordel. Betoval se první díl. Přepisovala jsem druhý. Do toho jsem začala patlat i věci mimo a taky jsem si omylem vytvořila i třetí díl a pár příběhů vedlejších postav.

 Myslím, že Nath_Lupin se jednou vyjádřila, že je to celé jedna velká horská dráha emocí. První díl padáš a padáš do hloubky bezmezné deprese a najednou se tu zjeví pink fluffy unicorn v podobě druhého dílu a na svém duhovém obláčku tě vynese do oblak.

Ovšem ani ten druhý díl není úplně bez poskvrnky, nějaké depkoidní kapitoly se tu též našly, především čtvrtá a dvanáctá kapitola. Cítila jsem nebo spíš Sam cítil potřebu se sem vsáčkovat s pár flashbacky a trochu vysvětlit rodinnou situaci a tak podobně. 

Zpátky k betaci a korektování. I u tohoto dílu pochopitelně patří mé velké díky Nath_Lupin jelikož jsi, už tak spjatá s příběhem, že bych si to bez nedokázala představit. Popravdě si bez tebe ani nedokážu představit svůj nynější život, bo koho bych pak 24/7 otravovala s různými problémky, že? 

Moc ti děkuji, že jsi to se mnou zvládla (a v budoucnu tě ještě asi budu otravovat xd, you know). Jsem ráda, že sis postavy oblíbila a že i když jsem asi byla hodně otravná s tím, ,,kdy bude betaceeee?" jsi to se mnou nevzdala. Děkuji, že jsi mě vzala na místo, jehož lokace mám spojeny právě s tímto příběhem. Víš prostě všechno o tom, co jsem za tu dobu pěti let vytvořila. Je to i vymýšlení a psaní dalších věcí k vedlejším postavám. Dokonce malé díky patří i Dobbince (úžasně otravné ale skvělé sestřičce mého betovacího zázraku), která si vyzkoušela betovat jednu kapitolu a byla to opravdu zábava, tenhle rodinný podnik. 

Moc děkuju všem, co mě na této cestě příběhem doprovázeli. (všechny moje skvělé uprchlice)

Omlouvám se všem, z kterých jsem si brala inspiraci. Jo například můj opět nejlepší kámoš vede stále prim v tom, že je prostě chodící inspirace v mnoha oblastech (abych tu nezmiňovala jen zeleninu a dysfunkční rodinné prostředí) Díky moc. To bys nečekal, že budu mít po dvou letech i druhý díl, že? Aspoň tohle mohu říct, jelikož když jsem psala poděkování u prvního dílu, netušila jsem, že naše přátelství se nám ještě vůbec kdy podaří slepit. Tehdy to vypadalo navěky ztracené. Jsem ráda, když se něco podaří v životě spravit.

Jsem vděčná každému, kdo příběh četl především Antares Jordan AmaziliaColibri13
Děkuju za vše, moje věrná čtenářko. Omlouvám se, že jsi musela čekat od března až doteď, než se příběh definitivně uzavře. Holt komplikace s betacemi.

Děkuju i své sestřičce, která mě podporuje v mém psaní, a dokonce mě poňoukla i k napsání něčeho před dějem obou dílů. Mohli bychom tomu říkat prequel o jedné fav vedlejší postavě. No pochopitelně, že si Sam zaslouží svůj vlastní příběh.

Díky Story jsem poznala spoustu nových věcí. Ať už se jedná o naši milovanou armádu spásy, která se nám v nadcházející třetí světové bude hodit. Nebo o Nirvanu a Kurta Cobaina, který zemřel bohužel již před třiceti lety. I tak stále dokáže zaujmout, dokonce i Gen Z. A to je mistrovství. Mě si získal opravdu celým svým srdíčkem i teď v téhle době.

Moje okolí ovšem zájmy jako je rešeršování co se týče army tématu nebo poslouchání Kurta Cobaina, pro mě dříve tak netypické, zrovna neocenilo. Už je to tak velkou součástí mě, že odtrhnout už by to asi jen tak nešlo. Většina psaní se však uskutečňovala opět jen díky tomu, že jsem moc prokrastinovala od učení. Hlavně na závěrečky. Ale ty jsem nakonec úspěšně zvládla.

Takže prostě děkuji a děkuji a činel a šlus.

Loučí se Andy ❤

Toka_Weasley stále platí, že můžeme nahrát audio? Myslím, že by byl druhý díl velmi dobrý. Mnohem lepší než ten první, i když má taktéž svoje mouchy.