Z pohledu Simona

,,A nepomůžeš mi aspoň s těmi lomenými výrazy?" zaúpěl jsem a složil hlavu do dlaní. Opravdu, jediné, co se vám v sobotu dopoledne chce dělat, rozhodně nejsou domácí úkoly a už vůbec ne z matiky, bo matika je zlo. Seděl jsem v kuchyni nad sešitem a okusoval tužku, protože na řešení jednoho idiotskýho příkladu prostě ne a ne přijít.

,,Hele já už matiku neměl nějakou dobu, a ještě k tomu si tady tyhle kraviny z prváku nepamatuju," odvětil mi Will, skloněný k myčce, jak do ní dával nádobí po snídani.

,,Brácho prosím, ono to vytýkání je fakt složitý," nahodil jsem štěněčí kukuč.

,,No tak ukaž," rezignoval Will a přisedl si s hrnkem kávy ke mně. Když si pročetl učebnici, tak to vypadalo, že se mu cosi začíná vybavovat. Nakonec jsme se po nějaké době i dobrali k nějakému řešení.

***

,,Fajn tak ten poslední příklad udělej sám, nejsem si sice zrovna dvakrát jistý postupem, ale co už."

,,Jojo určitě to máme dobře, a když ne tak ...to se vsákne. I snaha historika se cení," skočil jsem mu do toho a ušklíbl se. Pak jsem začal škrábat do sešitu poslední příklad, bylo to naprosto úmorné.

,,Nech si toho, jo, jsem teprve na začátku studia," ohradil se, jako by na své oslovení byl háklivý.

,,Když studuješ historii, tak jsi historik a činel a šlus," utnul jsem debatu a zavřel sešit a učebnici.

,,Jo, ale maior obor mám anglickou filologii což znamená...,"

,,Že jsi historik říznutý ájinou," rýpnul jsem si a rozesmál se.

,,Dobré ráno, mami," pozdravil Will najednou úplně jiným hlasem, než se mnou doposud mluvil. Ohlédl jsem se.

,,Ááá, dobré ránko, mami,"

,,Jaképak ráno, chlapci, vždyť už je skoro poledne. Měli jste mě vzbudit," řekla mamka klasicky snad jako vždycky a šla si taky udělat kávu.

,,Chtěli jsme tě nechat vyspat, mami, když jsi po noční. Oběd už stejně děláme my," řekl Will a najednou byl ochota sama.

,,Tím my myslí on," dodal jsem, poněvadž jsem si doteď nevšiml, že by něco vařil.

,,Doufám, že máte chuť na špenát," zakřenil se brácha, ne že by byl kdovíjaký kuchař, to ostatně ani já ne, ale něco málo jsme svedli. Museli jsme. Holt mamčino povolání, bylo časově náročné. Obzvlášť v dnešní době.

,,Wille, jsi hodný, ale neměl bys šprtat tu paleografii? Ta škola je pro tebe důležitá," namítla mamka, když se s kávou posadila vedle mě ke stolu.

,,Historik radši vaří špenát a pomáhá mi s matikou," rýpnul jsem si opět a měl co dělat abych se nezačal smát nahlas. On se jen zaksichtil.

,,Pomocné vědy historické se neurazí, když dám přednost domácím pracem," navázal na můj vtip Will a tím mi pokazil bezvadné číslo.

***

,,Odpoledne jdu ven se Sarah," sdělil jsem mamce u oběda.

,,Dobře, tak ode mě pozdravuj. A úkoly už máš všechny?" Přikývl jsem, že jo.

,,Jseš s ní pořád," odfrkl si Will znechuceně. Nebyla u něj zrovna dvakrát oblíbená.

,,No a? Aspoň někoho mám, na rozdíl od tebe. Ty jsi zase pořád na stěně s kámošema," vytknul jsem mu. Byla to pravda. Bud' byl ve škole, nebo na lezecké stěně. Doma výjimečně.

,,Kluci, tak dost, každý trávíte svůj volný čas po svém," řekla mamka rázně a pak vstala, aby posbírala špinavé nádobí. Nastal dokonalý okamžik pro moje další mistrné rýpaní.

,,Měl jsi po Veronice vůbec někoho? Vsadím se, že ne. I když vlastně ...ale ne, ta, co jsi s ní po maturáku spal, se nepočítá, že? Copak mezi historiky nejsou hezké holky?" nasadil jsem vítězoslavný úsměv. Aféra s Veronicou bylo Willovo bolavé místo, a proto jsem u něj vždycky sklidil úspěch. Velmi rád bodám do vosího hnízda. Zvlášť, když je to Willovo vosí hnízdo.

,,Nemůžeš dát pokoj?! Moc dobře víš, že jsem po ní nikoho neměl a ani nechci. Nemám na to čas, to zaprvé a za druhé s historiky se většinou učíme. A mezi angličtináři jsem rád, že si pamatuju aspoň pár lidí, natož abych tam ještě hledal holku," začal se svojí sáhodlouhou odpovědí, ach, jak jsem se dobře bavil. Jeho vztek je nutno udržovat těsně pod pokličkou, aby nevybuchl, ale jen kypěl a bublal.

,,A co tě to vůbec zajímá? Jdi s tím do háje," odsekl a s těmi vstal a zamířil pryč z kuchyně. Tss, zbabělec. Tuhle slovní potyčku jsem tedy vyhrál 1:0.

,,To jsi nemusel, Simone, víš, jak je na tohle téma citlivý," vyčetla mi mamka, která naši debatu vyslechla mlčky. Většinou se nám do toho ani nepletla. Ne že bych bratra neměl rád, to jo ...měli jsme super vztah, jen mě bavilo jej popichovat.

,,Hmm spíš se stydí. Byla to koneckonců kráva," stál jsem si za svým. Řeč byla o Willově bývalé holce. Veronica DiMatteo s ním chodila, když byl v mém věku asi. Ve druháku se mu to ovšem zvrhlo, teda on za to přímo nemohl ale...takhle to bylo. Její mamka, což byla mrcha snad ještě desetkrát větší, si začala namotávat na prst tátu. Našeho tátu. Will byl, dá se říct, jen taková návnada. Táta jí nakonec skočil na špek, skončil s mámou a odjel s DiMatteovými někam do tramtárie. Zřejmě USA.

Ergo Will má pocit viny, že je mamka bez manžela, teda tehdy měl. Dlouho si pak nemohl nikoho najít a byly to spíš jen takové nárazovky, myslím. Asi si myslí, že normální vztah nemůže fungovat a že jsou všechny holky mrchy. Jo, a že láska je pro hlupáky. Mamka všechno bere tak nějak s klidem, teda je hodně uzavřená, takže o tom v podstatě ani moc nevím. Ale naštvaná byla, to si pamatuju, ostatně kdo by nebyl. Nevěra je hnus, co si budem.

______________________________________
Zdravím od osmé kapitoly,
Doufám, že se máte dobře. Já tuhle kapitolu zbožňuju.
Hlavně ten sourozenecký vztah mezi Willem a Simonem. Jsou to asi mé nejoblíbenější postavy co se druhého dílu týče 😂

Taky se do nich promítá dost lidí co znám. Tak snad mi odpustí, že jsem z nich vzala little bit inspirace.

Mějte se krásně a skládejte básně
Andy ❤