Anno Domini MMVIII.
dies Lunae 1.Septembris

Flashback
Z pohledu 3.osoby

,,No to jsem ráda, že se mi taky někdy ozveš," zahuhlala Mia do telefonu, než její kamarád zavěsil. Za pět minut už vycházela z domu. Její nejlepší kamarád se v poslední době choval hrozně divně. Přes celé prázdniny se ani mockrát neviděli. Tak nějak jako by něco skrýval a ...celkově už jeho chování nepůsobilo tak bezstarostně jako dřív. Chtěla tomu přijít na kloub a doufala, že to bude právě dneska.

Čím by však tohle prvozářiové pondělí mohlo být zvláštní, neveděla, jen měla takový prazvláštní pocit.

Když dorazila, ještě čekala asi deset minut u domovních dveří, protože jak se zdálo nebyl nikdo doma. Pak vrzla branka a najednou, za ní cosi zafunělo.

,,Jee ty už jsi tu? Doufal, že to stihnu být tu dřív. Ahoj." Když se otočila stál tam Sam. I když dnešek nevynikal nijak teplým počasím, byl Sam totálně zpocený a vydýchával se pravděpodobně z dlouhého běhu.

,,No nazdar cizinče. Kde ses tak zřídil? Honili tě policajti nebo co?" zasmála se, když vešli dovnitř do domu.

,,Nech si ty vtípky, byl jsem běhat a možná jsem to trochu přehnal na workoutovým hřišti. Musel jsem rozchodit ten dnešek ve škole. Příšernější první den nepamatuju."

,,Kdybys mi řekl, že chodíš běhat, chodila bych s tebou," namítla zase Mia, a Sam vyvrátil oči vsloup.

,,No to sice jo, ale tys byla teď nemocná ne? Jo a vydržíš chviličku? Jen si hodím sprchu a přijdu," vyhrkl a rychlostí blesku vyběhl schody a Mia se nestačila divit. Opravdu působil, jako by mu ruplo v bedně, nikdy dřív se tak moc nesoustředil na nějaké běhání nebo posilování...jako jo sportoval, ale nikdy to takhle nehrotil. Na tom něco bude.

Vešla do kuchyně, kde v lednici vzala džus a nalila ho do dvou sklenic. S oběma pak zamířila po schodech nahoru do Samova pokoje. Milovala tenhle pokoj s balkonem, když byli mladší občas se bavili tím, že lozili z balkonu dolů. Adrenalin. V pokoji panoval pověstný nepořádek, aspoň něco zůstalo při starém usmála se. Odhrnula pár papírů, aby mohla postavit sklenice na stůl, cosi na jednom z nich ji však zaujalo.

,,Kariera.army. Náborový tým. Přidej se k elitě. Požadavky...," četla nadpisy jako ve snách. Pak prohrábla pár dalších letáků, všechny se týkaly jediného. Náboru do armády. To snad nemyslí vážně, ten idiot. Vždyt jsme ve třetáku, příští rok maturujeme a pak nás čeká vysoká v myslí ji to začalo neuspořádaně vřít. Pak jí zrak spočinul na nějaké další bichli.

,,Psychotesty a jak se na ně připravit. On to snad myslí vážně ten idiot," řekla nahlas, aniž by si to uvědomovala. Pak se otevřely dveře a ona se otočila. Sam tam stál a sušil si vlasy, jinak měl kolem pasu jen ručník.

,,Na co tak koukáš?" zeptal se jí po chvilce tichého zírání. Mia vyprskla smíchy

,,Nooo...jsi jen v ručníku," chechtala se a Sam nechápavě zvedl obočí

,,A to je k smíchu?"

,,No jasně, že je, když na sobě nic jiného nemáš," dusila se smíchem, teď už úplně rudá Mia.

,,Jo taaak, hupsík...tě to rozrušuje?" začalo mu to pomaličku docházet, jelikož mu začaly cukat koutky.

,,No zřejmě jsi tady jediný rozrušený ty ehm ,dole'," zamumlala Mia s obličejem v dlaních.

,,Víš co, radši počkej venku," usmál se Sam, když mu to došlo a vystrčil ji před dveře.

,,A pak, kdo je tu kašpar," ušklíbla se Mia cestou a vypadala jako vařený humr.

***

,,Můžeš," ozvalo se ani ne za dvě minuty z pokoje. Mia se spokojeným úšklebkem opět vešla.

,,Kámo, já ti to musím říct, ty seš hrozně přitažlivej typ kluka. Divím se, že sis ještě žádnou nenašel," prohodila jakoby mimochodem.

,,Cože?" vyprskl Sam, jenže se zrovna v tu chvíli napil, takže měl oblečení celé mokré.

,,To jsou vtípky zase," sundal si tričko a vytřel s ním podlahu zaprskanou od džusu. Mia protočila oči vsloup. Už zase, byl pomalu polonahej, to mu to vůbec nedochází nebo co?

,,Já se zase divím, že ty máš jen toho idiota, když jsi takhle mimo jen z mýho těla," prohodil, když mokré tričko hodil na hromádku dalších špinavých věcí.

,,Richard není idiot, jen je trochu žárlivý. Já nejsem mimo, jen mě překvapuješ ...vypadáš jinak," ohradila se Mia a radši se dívala do podlahy, než si Sam oblékl čisté tričko.

,,Jo jasný, jestli on není žárlivý tak já jsem želva. A tohle mu jako děláš naschvál?" vyštěkl na ni zničehonic.

,,Proč bych měla dělat něco naschvál? Kdybych chtěla udělat něco naschvál tak to bych udělala toto," odsekla Mia, pak přišla k němu blíž, naklonila se a přitiskla na jeho rty, ty svoje. Sam vytřeštil oči, a chtě nechtě spolupracoval.

,,Eeeh," vydechl dlouze, protože k zalknutí stačilo málo.

,,Co blázníš? Chceš, aby mě ten tvůj Richard vykastroval nebo jako co?" utrhl se na ni, ale ona se jen usmála.

,,Nelíbáš zase tak špatně, měl by sis najít holku...Jo a co se týče Richarda...pche ani neví, kde jsem," založila si Mia ruce křížem a jen tak se pohupovala na špičkách.

,,Dej pokoj s holkama, nemám na ně čas. Ne teď, když ..." zmlknul a Mia se mohla jen domýšlet co chtěl říct 

,,Ale to je jedno," mávl rukou a plácl sebou na postel.

,,Když myslíš, tak ..co budem dělat? Kdy se vrátí vaši?"

,,Hmm hádám, že se ještě nějakou dobu nevrátí. Teda mamka určitě ne a Tei je u nějaké kamrádky a táta...eee myslím, že mají nějakou schůzi v redakci. Teda říkal to ráno, když jsme brali Tei do školy. Byla to sranda," zazubil se Sam. Jo už jí začínal zase připomínat toho starého kámoše, kterého tak znala. Možná zase jen moc fantazírovala a vlastně, je všechno v pořádku.

,,Tak proto jsi přišel pozdě na první hodinu?" zeptala se, když si vzpomněla na jeho ranní absenci.

,,No nějak jsme s tátou zapomněli na čas. Zavedli jsme Tei do školy a pak šli kolem tý kavárny kde dělají ty božský wafle. Prostě jsme se u nich zakecali," myknul rameny. Pak se dali do nezávazného tlachání a na chvilku bylo všechno v pohodě. Kdo by tušil, že se tenhle den pro Samovu rodinu za chvíli stane nejhorším dnem v dějinách.

***

Naprosto neočekávaně brzo, asi tak kolem páté, se ozvalo bouchnutí dveří a kroky.

,,Že by už byl táta doma? Třeba ty lístky na fotbal nakonec sehnal. Víš říkal, že už je nesežene ale třeba se stal zázrak," zatrylkoval Sam a byl ten tam, vzápětí ho Mia slyšela dupat na schodech dolů.

,,Nazdar mami," pozdravil Sam a zarazil se v půlce posledního schodu, když uviděl mamku stát na chodbě.

,,Čekal jsem tě později, myslel jsem, že je to táta. Těšil jsem se, že," usekl větu, když se něm matka podívala takovým zvláštním pohledem s leskem v očích, jako by se snad měla rozbrečet.

,,Ale to je jedno, rád tě vidím mami," a chtěl ji obejmout. Nedala se.

,,Táta nepřijde," řekla

,,Dobrý den paní Holdensová," pozdravila Mia, když sešla ze schodů za Samem. Snažila se o upřímný úsměv, i když věděla, že ji Samova mamka nemá zrovna v lásce. Nikdy však nepochopila proč. Snad kvůli jejím rodičům, ke většině lidí se chovali prostě povýšeně.

,,Ahoj Mio, určitě jste si popovídali, ale já teď se Samem potřebuju vyřešit rodinné věci," odvětila matka a povzdechla si. Sam byl evidentně natvrdlý, nebo to jednoduše nechápal.

,,Ale Mia je pomalu součást rodiny," namítnul.

,,Ne není, jsem ráda, že jste kamarádi ale teď by opravdu měla jít. Zajdu teď pro Tei a do té doby ať odejde," matka si vzala kabelku a klíče a opět zmizela bez jediného dalšího slova.

,,Vaše rodina začíná být čím dál tím víc divnější," podotkla na adresu Samovy matky Mia, ale Sam stál jako zařezaný.

,,Tak jdem vybalit ten nákup ne? Haloooo?!" mávla mu před obličejem, jelikož její kamarád byl jako v transu. Mia tedy vzala tašky s nákupem do kuchyně a začala všechno vykládat na linku.

,,Musím mu zavolat," řekl Sam zničehonic, vytáhl mobil z kapsy a začal vytáčet číslo. Vtom se stala ta nejdivnější věc, co opravdu nečekal. Z jedné igelitky na zemi to začalo zvonit.

,,Kam dáváte konzervy?" přišla Mia z kuchyně, když Sam dřepěl na zemi a civěl na tu zvonící tašku. Nevnímal ji. Pak se začal v té tašce hrabat až našel co hledal.

,,Proč je v té tašce tátův mobil? Proč ho nemá u sebe? A tady tohle, to přece taky vždycky nosí," řekl Sam apaticky a típnul to.

***
,,Jejda nevím, pojď mi pomoct s tím nákupem," odbyla ho Mia. Jenže pak se stala ještě horší věc, začaly se ozývat přibližující se hlasy a dvojí kroky.

,,Doprdele! Já už tady přece nemám už vůbec být," zaklela Mia a položila krabici mlíka.

,,Dodělám to. Tak čau," zamumlal Sam.

,,Drž se," objala ho Mia a lípla mu pusu na tvář.

,,Běž už," sykl Sam a Mia, ač nerada odešla zadním vchodem. Dostat vyhubováno od Samovy mamky opravdu nepotřebovala.

,,Samiiiiiiiiiiiiiiiii," pištěla Tei  když vrazila do dveří a rovnou Samovi do náruče.

,,Ahoj princezno, jak bylo u Rebeccy?" objal ji Sam.

***

Z pohledu Sama

,,Proč máš ve svých věcech tátův mobil a vůbec většinu jeho věcí?" utrhl jsem se na mámu, když mě Terezka pustila. Mamka mě odbyla mávnutím ruky, to zlověstné ticho se mi nelíbilo.

,,Samiii my dnes s Rebi koukaly na Lvího krále. Já byla Timon a ona Pumba," sdělovala mi s nadšením Tei.

,,Děti pojďte prosím sem, musím vám něco říct," zavolala na nás mamka z kuchyně.

,,Sedněte si," mávla k jídelnímu stolu. Už v tu chvíli jsem něco tušil. Bylo to sakra špatný tušení.

,,Tatínek odešel," oznámila nám a mně polilo horko, zatímco Tei na ni koukala naprosto nechápavě.

,,Kam odešel? A kdy přijde? Bude mi dneska číst pohádku?" zavalila mamku vodopádem otázek, ale ta jí na to nebyla schopná odpovědět. Původně jsem si myslel, že se třeba jen pohádali a rozešli se ale, když se mamce začaly řinout z očí slzy, pochopil jsem pravý důvod.

,,Víš Tei tatínek...tam kam odešel...z tama už se nikdo vrátit nemůže," chopil jsem se vysvětlování, ale Tei pořád hleděla zaraženě s vykulenýma očima.

,,Umřel zlatíčko," vyšlo z mamky, která si stírala slzy. I když jsme spolu v poslední době moc nevycházeli, teď jsem ji obejmul.

,,Jak jako umřel?" zopakovala Tei a vyděšeně po nás koukala. Snažil jsem se to přirovnat ke smrti jejího křečka, shodou okolností stejného jména jako táta. George. Konejšil jsem mamku a sám se to snažil nějak pochopit. Rozumem to však dost dobře nešlo. Prostě to nešlo pochopit, že by táta prostě a jednoduše umřel. Jak?! Zničehonic.

Hladil jsem mamku po vlasech a konejšil ji, zatímco Tei zmatená, jak paprika tam jen seděla a civěla na ubrus.

,,Chci jít spinkat," zamumlala, shovívavě jsem se na ni usmál, vstal a vzal ji za ruku.

,,Tak pojď," objali jsme mamku a pak odešli nahoru. Třebaže bylo Tei už osm let, v našich očích pořád to malé dítě. Trvalo dlouho, než usnula. Na tátu se vůbec nevyptávala. Jako by stále věřila, že se tu prostě zítra ráno objeví. Taky jsem v to potají bláhově věřil. Ještě chvilku jsem se na ni koukal, jak spí se svým jednorožčím druhem a pak ji pohladil po vláskách, zhasnul a odešel z pokoje.

Když jsem sešel opět dolů, mamka stále seděla u stolu a cosi datlovala na mobilu. Začaly se mi taktéž drát do očí slzy, ale potlačil jsem je. Kluci nebrečí, musím být silný, už kvůli mamce a Tei. Pomyšlení na tu absurditu, mně však nenechávalo chladným.

,,Sami, víš, jak hrozně se mu podobáš? Ach bože, co si jen počneme? Tei je ještě malá a ...," nedokončila větu a opět se rozplakala, znovu jsem ji obejmul.

,,Bude to dobré uvidíš, však to nějak zvládneme," šeptal jsem jí, věděl jsem, že je to chabá útěcha ale nenapadlo mě co dál. Pak jsem šel uvařit kávu. Jeden kouřící šálek jsem podal jí a do mého jsem přidal štědrou dávku medu.

,,Jak můžeš být, tak v klidu?" zeptala se, když si usrkla kávy, přidala si do ní mléko a asi dvě kostky cukru.

,,Ještě stále věřím, že je to snad nějaký protivný žert," odvětím, i když pravda byla pochopitelně jiná. Přisunula ke mně hromádku papírů. Přelétl jsem to jen tak zběžně, nějaké policejní protokoly. Až v půlce stránky jsem zpozorněl a vytřeštil oči

,,Sebevražda?! Důsledek pravděpodobně psychické nemoci? Co to kurva je?" poklesla mi brada, a málem jsem ten hrnek upustil, jak se mi rozklepaly ruce. Vlastně úplně celý, jsem se rozechvěl.

,,Ne! To nemůže být pravda! To přece nejde! Jak je to kurva možný?" vykřikl jsem, a zvedl se ze židle, aniž bych si toho byl vědom. Tohle bylo až příliš neskutečné.

,,On přece byl úplně v pořádku," Šokovaně jsem hleděl na mamku a čekal až mi tohle nějak vysvětlí.

,,Úplně v pořádku nebyl, nějaké ty brouky v hlavě měl. Rozumný člověk by tohle neudělal,"

,,Ale...ale táta...TÁTA byl rozumný! Nebyl to nějaký vyšinutý blázen. Ještě dneska ráno jsme se bavili. Tohle, je šílenost," ukázal jsem na papíry

,,Mohla to být nehoda...někdo ho tam mohl strčit...MUSELA TO BÝT NEHODA," křičel jsem jako smyslů zbavený.

,,Nebyla to nehoda drahoušku. Také bych si přála, aby to tak bylo," pohladila mě po ruce, ale já se jí vysmekl.

,,Lžeš! Pohádali jste se, že? A proto to udělal!" vykřikl jsem znovu a pak prostě a jednoduše odešel a nechal ji tam sedět. TO JE KURVA ABSURDNÍ!

Pak jsem ještě několik hodin proležel v posteli, poslouchal snad všechny písničky od Nirvány a snažil se to pochopit. Na tohle ale normální rozum nestačil.

***

,,Sakra byla to nehoda a ty to moc dobře víš!" Vyštěkl na mě strejda zatímco chodil po kuchyni jako vzteklá veverka, co jí někdo sebral oříšky.

,,A co je tohle? Hmm? Policejní nález říká, že to byla sebevražda. Chtěl to udělat," opáčil jsem a předhodil před něj tu kupu papírů.

,,Hele prostě on byl ožralej jak tygr. Kdybych teď do tebe nalil flašku slivovice, nebo to je jedno čeho a ty bys to vyžahl, tak bys byl taky opilej a bylo by ti úplně jedno, ale úplně jedno co děláš," mlel pořád dokola a já už toho měl dost.

Když jsem se ráno vzbudil, myslel jsem si, že se mi to jen zdálo, že je to nějaký vtip ...a pak na mně přišlo bolestné uvědomění. Krutá realita.

No a pak slezu dolů a vidím tady tu nasranou veverku. Nešel jsem do školy, protože...bylo moc věcí k řešení. No a skončilo to hádkou s touhle sketou.

,,Nevěřím tomu, že by se táta tak opil, až by nevěděl, co dělá. On nikdy moc nepil, to ty seš na to specialista. Ty chlastáš první ligu. A nevím, kdo tu vymetá všechny bary a kasina a kdo má dluhy kam se podívá,"

Bylo to moje slovo proti jeho a bylo to jak dva ostré nože. On ...nesnášel jsem ho. Od raného dětství jsem ho nenáviděl. Nikdy se neoženil, ale o ženské neměl nouzi. Jedna děvka střídala druhou. A on mi tu bude říkat, že můj otec pil jak duha, tak to teda ne.

,,Chlapče, jsi ještě mladý a nezkušený. Plácáš tady sračky, bo tě jimi odmalička krmili. Nemáš ještě rozum," odsekl. Pak přešel ke skříni a vyndal ...tátovu sváteční whisky. Jak věděl, že tam je bylo pro mě tajemstvím.

,,Možná ho nemám, ale znám tátu. Vím, že by ...," ale opět mě nenechal domluvit.

,,Tak schválně...když do tebe teď naliju pět panáků a uvidíme co to s tebou udělá," vzal dva panáky a nalil do nich až po okraj jantarově zbarvené tekutiny.

,,Nepotřebuju nic zkoušet, prostě to vím," stál jsem si na svém, a přesto jsem se toho chopil a na ex ho do sebe naklopil. Tekutina mi sjela do krku a krom jemně šimravého pocitu to neudělalo nic.

***

,,Co se tu děje?" Přišla zničehonic mamka.

,,Ale nic se tu neděje, zjevil se tu pan idiot a myslí si, že spolkl všechen rozum světa," zaprskám a jdu ten hnus zapít vodou.

,,Nazdar Zoe, já jen Samovi vysvětloval svou teorii a on mi nevěří toť vše," sprásknul rukama strejda a já se tak tak držel abych na něj nevyletěl.

,,Byrone, mám toho dost i bez tvých řečí. Co vaše matka? Jak ta to snesla? Řekl jsi jí to doufám," řekla mamka, zatímco si unaveně sedla na židli, zřejmě toho moc nenaspala.

,,Ano moje matka to ví. Málem z toho chytnula infarkt," odvětil jí stručně strejda. Pak si mamka všimla těch panáků a té flašky. Na dotaz, co to tu dělá, jí strejda začal vysvětlovat svou teorii.

,,No, a tak jsem chtěl Samovi názorně předvést, co s ním alkohol udělá. Velmi mě to s Georgem mrzí, ale zkrátka to byla blbá náhoda. Neměl se v úmyslu zabít. Normálně to člověk neudělá," zakončil svou zpověď.

,,Lžeš! Táta nebyl opilec, na rozdíl od tebe. Nikdy ti na něm nezáleželo, protože byl starší a tys vyrůstal v jeho stínu. Protože on něčeho dosáhl a ty ne," křičel jsem, protože mě nesnesitelně štval.

,,Ty o nás nic nevíš!" vyštěkl strejda

,,Myslíš si, že jsi bůhvíjak chytrý chlapečku, ale pleteš se! Neříkám, že ho něco netrápilo, ale nešel se zabít schválně. Já měl taky v životě problémy, ale nikdy jsem se nechtěl zabít," a to už jsem nevydržel a skočil mu po krku. On, jak na to nebyl připravený, skončil na zemi.

,,DOST! Přestaňte ! Same...proboha" zmohla se konečně mamka na nějakou tu reakci. Snažila se nás rozervat od sebe. Jediné, co nás definitivně rozdělilo byl příchod mojí sestřičky.

,,Co tu děláte?" zeptala se s očima rozšířenýma hrůzou a taky trochu zvědavě. Pustil jsem toho ničemu a zvedl se.

,,Tei, ale to niiic jen si tu se strejdou trochu hrajeme," usmál jsem se jako sluníčko, přičemž mi ze rtu kapala krev na podlahu. Ten zmetek na tom nebyl lépe, měl modřinu nad čelem a mám pocit, že jsem zasáhl jeho nos.

,,Ahoj Tei, omlouvám se, že nás vidíš v takovém stavu, ale tvůj brácha se se mnou trochu nemůže shodnout na jedné věci, víš jde o tvého tátu," začal vysvětlovat strejda a já vyvrátil oči vsloup. Namočil jsem si kapesník a přitiskl si ho na pusu abych se zbavil té krve.

,,Táta není mrtvý...já to vím," narovnala se Tei důležitě. Mamka ji chtěla uchlácholit, ale ona se jí vysmekla

,,Mně se o něm zdálo. Povídali jsme si, nebyl mrtvý. Říkal, že se zase uvidíme, jen ne teď v tomhle životě," řekla a já měl najednou pocit jako bych jí měl věřit.

,,Tei, vím, že chceš, aby to byla pravda, ale nevymýšlej si ano?" kývla na ni mamka a pocuchala jí dlouhé vlásky.

,,A je to pravda!" rozplakala se a utekla.

,,Vy nemáte ani kouska citu fakt! Ani jeden!" Rozezlil jsem se a opustil kuchyň, protože jinak bych zase někoho zmasakroval.

______________________________________
Tahle kapitola mi dala hodně zabrat, hlavně po psychické stránce co si budem. Ale zas jako ono je dobrý se z těch depkovejch věcí vypsat.
Moje beta tuhle kapitolu popsala vyloženě jako na houpačce xd.
Jo já to beru jako jednu z nejvíc depka kapitol v knížce.

Na poslední třetině má podíl i jeden člověk s kterým jsem vedla debatu. Takovou hrozně zajímavou na téma právě sebevražd atd. Vím, že to je také tabu téma ale, možná kvůli tomu, mě to baví rozebírat.

Tahle tragédie nás koneckonců provází celým Story a teď už to vlastně víte úplně celé. Aneb klišé toho typu, že neumím psát o spoko rodinkách ale jen o těch které jsou vlivem nějaké tragédie narušené či rozpadlé.

Protože i když už je s tím člověk po defacto deseti letech smířený, stále to nějakým způsobem vnímá. Ačkoliv už dávno přestal věřit na zázraky, jako malá Tei, nebo si jako Sam přestal klást otázky typu proč to udělal a co ho k tomu vedlo.

Andy❤