Z pohledu Tess

,,Takže ty tvrdíš, že to nejsou depky?" zeptá se Mike znovu. Zavrtím hlavou.

,,Depky možná, ale ne deprese. Depka je krátkodobá špatná nálada, zatímco deprese je těžká, dlouhotrvající a v těžších formách životu nebezpečná porucha. Mnohdy mezi příznaky patří suicidiální myšlenky a tendence," dokončím a ušklíbnu se. Všechno je v nejlepším pořádku. Co se týče přetvářky tak určitě.

,,Víš, já ti nějak nevěřím," zapochybuje Mike.

,,Tak když ti tady odpapouškovala celou wikipedii," vloží se do toho Charlie. Je vlezlá jak svině. Co na tom, že máme náš obvyklý večerní kruh. Dneska se nás tu sešlo sedm. Já, Charlie, Sophie, Andrew, John a Mike s Jackem. Po Mie jako by se v poslední době slehla zem. Zřídkakdy se zdrží až do večera a chová se divně. Chápu, to, čeho u nás musela být svědkem, muselo být hrozný, ale působí to tak, že se vyhýbá ona mně, a ne já jí. A nebo to má co dělat s tou její vážnou známostí. Ale kdo to do háje je, že jí tak popletl hlavu?

,,A teď si všichni položme otázku, co nám v poslední době udělalo radost?" řekne Jack a na mnoha tvářích se vyskytne potměšilý úsměv. Jack a jeho otázky, to je legrace sama o sobě. Pátrám v paměti, ale jelikož holt tohle temné období nemá zrovna moc světlých stránek, nemůžu na nic přijít.

,,V poslední době mi udělal radost táta, už se s mamkou nehádají tak často a doma je víc klid," řekne Charlie a pohodí svým zrzavým culíkem.

,,Já jsem rád, že tu máme skvělý kolektiv," řekne bez mrknutí oka John. Pak pokračují i Andrew a Sophie. Když dojde řada na mě, stále nevím, co říct.

,,Mě udělalo radost, když jsem ve škole z posledních cvičných didaktických testů v ajině dostala skoro plný počet bodů," plácnu nakonec a zřejmě to postačí. Tedy ne, že by nebylo nic lepšího na skladě, zkrátka jen nemám náladu. Samozřejmě, že doteď ten den asi nebyl dost špatný, aby se to nemohlo posrat ještě večer po příchodu domů. Typické, jak typické. I kdybych se na krásně zbavila všech svých depkoidních a úzkostných stavů, tohle zůstane jako poslední. Když chce jedna z nás vyvolat hádku jen proto, že má pocit, že ta druhá v sobě něco dusí, dopadne to katastrofou. Jak kdybychom byly v době před dvěma lety. DEGRADACE. Jako i když dílem jsem si z mamky dělala srandu, bo její otázky byly k popukání.

***

,,To jako už nikdy nepovedeš normální život?" zeptá se, když uklízíme prádlo ze šnůry.

,,Ne, můj normální život skončil v osmi letech, no možná v desíti, těžko říct," zamumlám.

,,Trochu brzo, nemyslíš?" zdvihne obočí mamka

,,To jo, ale sama znáš okolnosti lépe než já. A navíc, k čemu je mi být normální?"

,,Tereso, nedělej hlouposti. Přece se nebudeš trápit pro deset let starou minulost," řekne tím svým zdánlivě přesvědčivým hlasem. Zdvihnu oči vsloup.

,,Když tak už jedenáct, ale pro to se netrápím. Ptala ses, jestli povedu ještě někdy normální život, tak ti říkám, že můj normální život skončil," odvětím netrpělivě.

,,Měla bys," jenže já ji to ani nenechám dokončit.

,,Co bych měla? Co? Žít jako by se nic nestalo? Doprdele ale ono už se to kurva stalo! Nejde to jinak! Chápeš! Podělala jsem to! Vždycky se něco podělá," vykřiknu a pak se rozbrečím.

,,Normální život pro mě zkrátka neexistuje! Už nevím, co to znamená," vypadne ze mě ještě, když se opět proměním v pokojovou fontánu a uteču nahoru do svého pokoje. To slané svinstvo je v poslední době tak nevypočitatelné. Ten večer usnu brzy, aniž bych udělala, byť jen jediný úkol do školy. Ne, že by na tom záleželo. Ne, že by na něčem ještě záleželo. Můj život se zkrátka posral a bez Willa už neměl cenu.

Z pohledu Willa

,,A správnou odpověď nám poví třeba pan Hollister," řekla učitelka a obrátila se k řadě u okna. Jenže sezení u okna má své úskalí, většinou takové, že člověk má stále nutkání se z něj koukat ven. A přesně to jsem taky dělal.

,,Wille, Osina na tebe mluví," sykl Denny, když do mě nenápadně drcnul.

,,Prosím, jaká byla otázka?" pohlédl jsem na učitelku.

,,Jakou ve třetím řádku vidíte ligaturu?" zopakovala a já mžoural na okopírovaný text před sebou. Ani jsem netušil, jaké to je písmo, natož jestli jsou tam nějaké spešl věci. Ale určitě byly, jinak by se neptala.

,,Nevím," řekl jsem popravdě bez dlouhého přemýšlení.

,,Zkuste aspoň něco." Po mém bezduchém čumění na papír, to se mnou učitelka vzdala.

,,Tak pan Evans, když nevíte," vyzvala učitelka mého spolusedícího. Ten jí vmžiku odpověděl. Chvíli jsem se snažil dávat pozor, ale bylo to jako házet perly sviním. Zbytečné.

***
,,Kámo, co ti je? Seš takový, jak bez života. Já tě ty PVHčka doučím, jestli chceš," zeptal se Denny, když už to nevydržel.

,,Nic mi není," zamumlal jsem, ale opak byl pravdou. A jak bolestnou.

,,Jen tohle asi není pro mě," vyslovil jsem zničehonic myšlenku, s kterou už jsem pár týdnů koketoval. Totiž, jestli by se dalo zařídit abych nestudoval dvouobor, ale jen anglickou filologii. Bylo by to lehčí. Rozhodně lehčí. Tuhle kombinaci nás studovalo asi patnáct. Na historii i angličtině zvlášť bylo ovšem ohromně moc lidí. Ne, že by mě historie nebavila, to jo, jen jsem cítil, že Pomocné vědy historické mě zmáhají více než jsem ochoten připustit. Už v zimě jsem Paleografií a zimními erby tak, tak prošel. Vůbec nechápu, proč jsem byl takový blázen a chodil na historii. No větší šílenství není. Jakože pro lidi, co jsou do toho zapálení ano, ale nějak jsem naznal, že já takový magor nejsem.

Když jsem Dennymu během přednášky Dějin středověku tenhle plán vyložil, moc se mu nezamlouval. Byl to fajn kámoš, ale nijak moc by mi nevadilo, kdybych už v historii nepokračoval.

***
,,Kámoši být tebou, tak to udělám hned. Protože jestli máš pocit, že ti to nic nedává tak nemá smysl tam být," řekl Maty, když jsme se odpoledne sešli na koleji. Sám studoval jenom Anglickou filologii a říkal, že mu to ke štěstí úplně stačí.

,,Souhlasím s Matym, jestli tě to nebaví, tak to zkus nějak ukecat na jednoobor," vrazila dovnitř Melanie. Další z naší party. A nějakou dobu zřejmě i Matyho holka.

,,Poslouchat za dveřmi se nesluší, ale dík za názor," odvětil jsem jí. Vytáhl jsem z batohu věci a vyrovnal je na stůl. Vytáhl jsem si anglický slovník a chystal se pustit do úkolů.

,,Co blázníš, Wille! Teď se přece nebudeš učit. Mam pro nás plán. Jim a Mary se taky přidají a možná, že i Nikki," mrkla na mě spiklenecky.

,,Dej pokoj s Nikolou i ostatními slepicemi," zavrčel jsem tiše. Nestál jsem o žádné holky a žádný seznamování.

,,O co jde?" zeptal se Maty, když si mu sedla na klín. Udělal jsem velmi neslušnou grimasu.

,,No přece ta kalba v Taurus' club. Slíbila jsem to Charliemu, že tam přijdeme celá banda. Takže já se jdu nachystat a přijdu pro vás," oznámila nám to jako hotovou věc, políbila Matyho a odtančila pryč z pokoje.

***
,,Jak jakože nikam nejdeš? Kámo však ta ajina počká. Pojď," hučel do mě Maty, ale já si sedl s knížkou na postel, opřel se o zeď a pustil se do čtení.

,,Proč si v poslední době taková konzerva, Wille? Jen proto, že ti nevyšel vztah, nemusíš hned nenávidět celý svět," opřel se do mě zase Maty.

,,Já nejsem konzerva! A neser se do mých vztah", já se taky nezajímám o to, jak s Melanií šukáte jak králici!" zvýšil jsem hlas a hodil jsem po něm polštářem. Byl jsem v poslední době spíš jako časovaná bomba. I jen zmínka o něčem jako je vztah či holky mě dokázalo roznítit.

Vtom sem opět vlítla Melania a tentokrát i s Mary. Ta byla typická tím, že často měnila barvu vlasů. Až moc často, ale tak Jimovi to evidentně nevadilo. Ten byl hrozný flegmatik a upřímně jsem nechápal, jak jim to mohlo fungovat.

,,Jste hotoví? Mohli bychom se jít ještě někde najíst."

,,No já hotový jsem, ale tahleta nudná konzerva asi ne," stěžoval si Maty a všichni se otočili mým směrem.

,,Proč ne? Wille, vždyť Nikki se už těší," vyhrkla Mary.

,,Jděte do háje, i s tou Nikolou. Ta se může jít vycpat. O holky nestojím. A krom toho si potřebuju dočíst tohle," řekl jsem, nasadil si sluchátka a otočil se ke zdi.

,,The History of Britain: From Neolithic Times to the 21st Century," přečetla nahlas Melania.

,,Teda Wille, já tě nepoznávám, kdo by se dobrovolně učil, když může dělat něco jiného," sedla si vedle mě a sundala mi sluchátka.

,,On! Bo se chova jak kokot!" prohlásí Maty docela naštvaně.

,,Lidi se mění," zamumlám a nasadím si sluchátka zpátky a snažím se ty ostatní nevnímat. Snažím se vnímat jen a jen Master of Puppets.

,,Zvlášť když mají zlomený srdíčko, že?" rýpne si Maty a já se na něj zaškaredím.

,,Láska to je nemoc zlá, každý na ni svůj lék má," začne notovat Mary a já už se držím vyloženě silou vůle abych nebouchl jako ta bomba. Tik-tak-tik-tak. Ve sluchátkách se mi ozve zvon, který ohlašuje příchod For Whom The Bells Tolls.

,,No nic, my jdem. Užívej samoty. Konzervo," pronese ke mně poslední poznámku můj spolubydlící a odtáhne celou tu bandu pryč.

***
Po půl hodině jsem odhodil knížku, nedokázal jsem ani číst. Měl jsem jí plnou hlavu a nedokázal se na nic soustředit. Od toho večera jsem se v našem městečku pomalu neukázal, ne po tom, co jsem se vrátil domů a bratr ze mě tahal rozumy. Už bych se byl teď zas rozbrečel. Tak moc na dně jsem byl. Od té doby jsem jí napsal snad tisíckrát. Neodpovídala, ani nezvedala telefon. Když jsem se pokoušel zavést hovor na toto téma s bratrem, odpovědí mi bylo vždy to stejné.

,,Ona se se mnou míjí a když už tak nemluví, ale je na ní poznat, že se trápí. Určitě," ujišťoval mě. Měl jsem mu však věřit? No nevěř vlastní rodině, že.

Všeobecně se zdálo, že mi láska a štěstí dopřány nebudou. Vzal jsem si mikinu, mobil a sluchátka a vyrazil na toulky ven. Ale není moc o co stát věřte mi. Krásný to tady rozhodně není. I když Ústí je na tom asi hůř, tu to taky není žádná hitparáda. Každou chvíli se někde střílí nebo tam skáčou erasmáci ze střech výškových budov, bo už je nebaví žít. A to nemluvím o tom, když se hraje hokej.