Být bez mobilu byl tak osvobozující pocit, bo tyhle černý krabičky si nás dokážou dokonale zotročit. Zároveň to bylo sakra blbý skrz domlouvání brigády a tréninky. 

Snažím se makat, na sobě. A zároveň zapomenout. Protože když se člověk nudí, napadají ho divný myšlenky – smyšlenky, ale když smutek zahání prací hned je to lepší. A taky se snažím učit, bo do přijímaček zbývají pouhopouhé dva týdny. Kdybych nebyla tak v háji ze svého života, bloku a obecně, asi bych z nich stresovala víc. Nač se zabývat budoucností, když víte, že jste si posrali přítomnost. A v květnu mají vypuknout maturity, což je totálně v prdeli. Pravé peklo.

Ač jsem se snažila zapomenout, nešlo to. Moje chyby už se staly a nešlo je odestát. Moje nálada teď byla na bodu mrazu více než častěji. Přetvařováním a nucením se do úsměvu jsem trávila mnoho hodin, doma, ve škole, v kavárně i v Triogymu.

Will se neukázal. Jeho bratr mlčel jako zařezaný, kromě prvního dne, kdy vyzvídal, co se vlastně stalo. Teda neříkám, že by se ze mě nesnažil vytáhnout víc informací a neříkal, jak je z toho W v prdeli, ale proč by jinak chtěl pauzu? No nepovažovala jsem za důležité mu říkat, že jsem bez mobilu. Jinak se ale kolem nás probudilo jaro s nezvykle teplým počasím. Nedá mi to nevzpomenout si na to loňské, ještě mohlo i sněžit.

Vybavil se mi i Mark, ten psychopat, s kterým mamka randila. Co asi říká na letošní jaro? Asi nic. Prý odjel někam do ciziny. Ale víckrát už o něm mamka nemluvila. Obecně o něm od ledna nepadlo slovo, ale mamka nevypadá, že by ji to mrzelo. Něco tají, asi něco velkého protože je kupodivu taková v pohodě, a i když já jsem většinu tohoto týdne mrzutá a s náladou pod psa, nevyvolává zbytečný hádky. Zkrátka mě nechávala být. Teda ne, že by se nezajímala to jako jo, víc než dřív, ale i tak se mi nechce svěřovat zrovna jí, už jen z principu. Je to můj problém a já si ho musím vyřešit. A evidentně jsem své myšlenky vyřkla nahlas, aniž bych si to uvědomila, bo se mi dostalo odpovědi.

,,Jo a ty si myslíš, že se ten problém vyřeší sám od sebe? Nikdy se nic nevyřešilo samo od sebe," neustále na mě dorážel David a já měla chuť si nafackovat za to přemýšlení nahlas. Tenhle pátek se velmi vyznamenal.

,,No to sice ano, ale napadlo tě, ty pane Všeználku, že to třeba vůbec řešit nechci? A už vůbec ne s tebou," odseknu a doufám, že když budu nepříjemná, tak ho odradím. Jenže ouha. Nefunguje to.

,,Jak chceš, to ty se topíš v sudu plopáků. Já ti jen chtěl pomoct z toho frasně zamotaného kruhu," mykne rameny. Pak je ticho, také prostě ticho. Jenže já nechci, aby měl poslední slovo, i když to kluci většinou chtějí. Jako Will.

,,To je od tebe hezký, ale ... z toho sudu plopáků se musím vyhrabat sama," řeknu už smířlivěji. Moje depky se se mnou koneckonců táhnou už nějakou dobu, a jsou světlé a tmavé chvilky. 

,,Když ono je s tebou všechno těžký," povzdychl si Dave. Já se zas oddala svým myšlenkám smyšlenkám.

***

Nečekala jsem, že by mě mohlo něco vytrhnout z tý rutiny, co jsem si zavedla, ale sakra nesnáším tahleta mamky překvápka. Ale co dá čekat od života, že? Nic dobrého. A jsem sakra pesimista, tak mě nechte bejt. Prostě čekáte, že všechno zůstane ve starých kolejích, ale zkrátka život je plný drobných překvapení.

Došla jsem domů až večer, bo jsem se velmi úmyslně sekla v Triogymu. Mia odcházela pomalu půl hodiny poté, co jsem tam přišla a když jsem pátrala po důvodu, Miky mi s rošťáckým výrazem ve tváři prozradil, že má rande. Když jsem však vyzvídala koho, to se začal cukat, že to neví. Brblal, že moc vyzvídám a že mi do toho nic není. Doba se asi zbláznila. Nejdřív zjistím, že Mia má asi vážnou známost a pak se mi ještě potvrdí mé teorie, co se týče mamky. Semínko podezření ve mně klíčilo už nějakou dobu.

Zas tu sakra někdo byl. Stála jsem na chodbě, opírala se o zeď a váhala, zda jít dál či ne.

Chybou však bylo jaké místo, jsem pro své smyšlenkování vybrala, jelikož se otevřely dokořán dveře od záchodu a praštily mě do obličeje. Teda spíš je kdosi rozrazil.

Chytla jsem se za nos, a přitom si všimla, jak na mě zírá neznámá zrzka. Obočí jí překvapeně vyjelo nahoru.

,,Jejda promiň," vyjelo z ní, já nic neřekla a zavřela se v koupelně. Ruku jsem měla plnou krve a z nosu mi kapalo.

***

,,Co se stalo?" objevila se zničehonic ve dveřích mamka. Stála jsem v předklonu nad umyvadlem a tiskla si palcem a ukazováčkem nosní křídla.

,,Nic! Co by se asi stalo? Jen mi teče krev z nosu, jak vidíš," zahuhlala jsem nakvašeně. Jak kdyby neviděla.

,,Přinesu ti led," řekla a odešla. Zdvihnu oči vsloup. To je fakt karma tohleto. Asi bych se měla naučit rozhodovat rychleji, protože když to nechávám na okolnostech, nedopadá to dobře. Mamka se vrátí během chviličky.

,,Ještě to teče?" zeptá se naivně a dá mi za krk něco neuvěřitelně studeného, zabaleného do utěrky. Led to sice není, ale jako by byl.

,,Kdyby to ještě teklo, už jsem asi vykrvácená, mami," podotknu s lehkým náznakem sarkasmu.

,,A to bychom rozhodně nechtěli, že? Rozhodně ne dnes," vrátí mi kousavou poznámku.

,,Už asi dobrý, jen si umeju ruce od krve, ať ti neděsim návštěvu." Zvlášť když jeden člen návštěvy to způsobil.

***

,,Teiiiiii," zaječí neuvěřitelně radostně Fergus a sletí ze židle, sotvaže mě spatří. Přihrnu se k němu.

,,Nazdárek prcku," skloním se k němu, abych ho mohla pořádně obejmout.

,,Hezký večer přeju, kdybych věděla, že dnes máme na večeři hosty, přišla bych dřív," rozhodnu se hrát extrovertní divadélko. Až tak moc se musím přemáhat. Mrknu na mamku, která kupodivu zrudne jako ředkvička. Muž vstane.

,,Ááá tak ty budeš Teresa, že? Jsem rád, že tě konečně poznávám, slyšel jsem o tobě jen samé báječné zvěsti, mladá dámo," napřáhne ke mně ruku a já ji stisknu. Jestli postřehl to, jak se mi klepou ruce to nevím, ale rozhodně se usmíval. Šlo poznat, že to bylo upřímné. Minimálně z jeho strany. Z mojí ani náhodou. Ten týpek může mluvit o štěstí, jestli je aspoň z poloviny normální. Jelikož bych nesnesla, aby byl Fergie zase zklamaný.

,,Také tě ráda poznávám, můžu ti tykat, že jo?" řekla jsem nonšalantně, zatímco se v duchu přela se svým svědomím, abych nezdrhla nahoru a hleděla si svého.

,,Jasně, já jsem Alan. A tohle jsou mé děti," mávl na ty dvě další individua.

,,Theo a Aimée," Dodal a kývla jsem na ně. Zrzka zrudla. Celkově to začínalo připomínat nějakou trapnou telenovelu. A jelikož ke sledování telenovely je potřeba jídlo, po vzájemném seznámení, jsem se do toho voňavého pokrmu konečně mohla pustit. Musela jsem uznat, že tentokrát se mamka vytáhla.

***

,,Ty lasagne se ti povedly, mami," zazubila jsem se na ni přes stůl. Normálně bych mohla dávat kurzy herectví z toho, jaká jsem dobrá herečka.

,,To jsem ráda, ale ocenila bych, kdybys občas byla doma a pomáhala s vařením," zaslechla jsem v jejím hlase nepatrnou výtku. Hmm něco pravdy na tom bylo. V kuchyni jsem se moc nevyskytovala, zkrátka nebyl čas. Mám pocit, že připálím i čaj.

,,Já ráda vařím," ozvala se zrzka.

,,No jasně, z tý tvojí Číny jsem blil ještě dnes ráno," odvětil jí ten kluk, vypadali mega podobně, takže asi budou dvojčata. Oba měli hnědé oči, kluk měl však vlasy spíš do hněda než do zrzava. Pokradmu jsem se podívala na Alana, zřejmě měl dřív stejné, teď už však prokvetlé stříbrem. Když mě přistihl, že si ho prohlížím, rychle jsem uhnula pohledem do svého talíře.

,,Já vařil s maminkou bábovku, dali jsme tam rozinky," vykřikl Fergie.

,,To je skvělé, už se těším, až tu tvoji bábovku ochutnám. Jsi šikulka, Fergusi," usmál se na něj Alan a já se poušklíbla nad tím, jak se bráška celý rozzářil. I když jsem byla proti šikulkování, protože je to také nekonkrétní. I když tu je pochopitelně šance na změnu. Patrně tu nějaká je. Tuhle krásnou chvíli ovšem přeruší jedna z těch moderních vymožeností, jež se zove mobil. A můžu říct, že mamka má děsně trapný vyzvánění. I když spíš jen vtipný.

,,Ferda Mravenec se vám klaní.
To jsi ty?
To jsem já.
Slečno Beruško či snad paní?

Paní.
Já povím vám.
Před Vaší krásou ledy tají,
no a i já.
Vy Eva a já Adam v Ráji,
no to bych si přál.
Co si to usmrkanec myslí?
Ne, na mě dojem neudělá!
Víš, kdo jsem já, Beruška nádherná
a ty jen mravenec.."

Dokonce i mně cukaly koutky, Když to mamka jde zvednout a poodejde, dáme se do tichého smíchu. Všichni čtyři, jen Fergie to nechápe.

Mamka je vmžiku zpátky a s kyselým výrazem mi podává mobil.

,,Pro tebe," řekne a já vytřeštím oči. Smích mi zmizí z tváře. Kdo mi proboha může volat? Nikdo nezná mamčino číslo. Nebo jsem ho minimálně nikomu v Triogymu ani Carly z kavárny nedávala. Převezmu telefon s knedlíkem v krku.

,,Haloo? U telefonu Teresa Holdensová," řeknu do telefonu a snažím se, aby se mi netřásl hlas.

K mému překvapení se ozve mně dobře povědomý hlas.

,,Čau, Tess nemusíš tak formálně. To jsem já," Pomalu vyjeknu, když ho uslyším. Mé obavy se okamžitě rozpustí a upřímně se usměju.

,,Čau, brácho," řeknu schválně nahlas a odejdu z kuchyně. Vmžiku vyběhnu schody nahoru, aby společnost neslyšela ani jedno mé slovo.

,,Prosimtě, co s tebou je? Možná tucetkrát jsem ti volal, psal a nic. Proč mě tak děsíš!" utrhne se na mě. Zaslechnu v jeho hlase starost, jenže nijak mě to nevyvádí z míry. On dokáže šílet kvůli blbostem, teda pokial se to týče mě.

,,Sorry, jsem bez mobilu. Se mi náhodou rozbil ten minulý víkend, ale to jsi tu byl, ne? Nebo jsem ti to neřekla?" odvětím ležérně, a pak ještě dodám se špetkou sarkasmu. ,,Asi jsi musel být strachy bez sebe, že ses odvážil zavolat na mamčin mobil. Co se děje tak akutního? Netušila jsem, že ještě máš její číslo. A proč ses na mě nezeptal Mii? S tou přece v kontaktu seš!" ozvu se dotčeně. Taky bych ho mohla naštvat tím, že Mia někoho má a že má chudáček smůlečku.

Zničehonic se ozval potlačovaný smích a šramot. Buď už mi straší ve věži, a nebo mám slyšiny. Každopádně to znělo jako holčičí smích.

,,No to se taky divim. A ne nic akutního se neděje, jen jsem chtěl vědět, jestli žiješ. Jakože slyšet tě, chápeš," vypadne z něj naprosto nicneříkající odpověď.

,,Jo, žiju, kvůli tomu ses nemusel obtěžovat volat," ztěžkne mi hlas, jako bych si jazyk podložila pelyňkem.

,,A s Willem ses usmířila? Bylo by škoda, kdybyste se rozešli jen kvůli tomu, že jsem ze sebe udělal vola," zeptal se. Tak nějak jsem to čekala. Zvedla se ve mně vlna vzteku, smutku a bůhvíčeho ještě. Snažila jsem se to potlačit.

,,Do toho ti nic není a ano, seš kus vola, to víme všichni už dávno. A nehodlám s tebou diskutovat o tomhle," vyjelo ze mě nakvašeně. Znovu se ozval šramot a dušený smích. Klíčilo ve mně semínko podezření.

,,Ty tam někoho máš? Jakože někoho, kdo nás může slyšet?" zeptám se, i když nevím, jestli se dovím pravdu.

,,Neee," zachechtá se Sam. Začnu být podezřívavá asi. Protože takhle se on nechová. Fakt je to kus vola.

,,To jen Fred tu dělá bordel, bo jsem mu řek, že jdu volat s Tess a on žil v domnění, že jdu volat nějaké buchtě," vysvětluje a já se tomu rozhodnu věřit, ať se tam děje cokoli. Uklidním se.

,,Hele, Sami, moc ráda jsem tě slyšela, ale budu muset končit. Máme návštěvu víš..." on pochopí.

,,Jejda, ruším, že? Tos měla říct hned. Jen jsem ti chtěl zlepšit náladu. A znám je?" ušklíbnu se.

,,Stopro ne," pak ztlumím hlas pro případ, že bych i shora šla slyšet.

,,Je to mamčin nový přítel, dokonce má i děti. Myslím, že jim je tak okolo třinácti," dokážu si představit ten jeho výraz v tuhle chvíli. Musí být vyjevený. Stejně jako tehdy.

,,Páni, tak doufám, že je lepší než ten předtím," ozve se po chvilce.

,,Jo, zdá se v pohodě. Ferguse si už asi úplně získal, i když ten není zrovna náročný,"

,,Tak ho pozdravuj, a že bych ho někdy rád poznal," zachechtá se znovu a teď jsem to já, kdo nahodí divnou grimasu. Ten má teda nápady.

,,D-do-dobře, tak pa," vybreptám maličko zmateně.

,,Brou noc," rozloučí se. Nu naštvaná zrovna nejsem, ale asi ani moc happy. Jako jo, náladu mi zvedl, ale když sejdu dolů, zas zafunguje moje místová paměť. Vzpomenu si na to, co bylo před týdnem. Co tady na chodbě vyváděl, jak byl nepřátelský k Willovi. Jenže jakmile dovolím myšlenkám zatoulat se k Willovi, oči se mi opět zalévají slzami. Promnu si je. Chvilku trvá, než se uklidním a vrátím do jídelny za těmi existencemi.

***

Z pohledu Sama

Sotva jsem zavěsil a pohlédl na Miu, rozchechtali jsme se jako dva blázni. Trvalo to tak dobrých pět minut, až mě bolela bránice od věčného chichotu.

,,No já nevím, čekala jsem něco víc. Kdybys ji viděl. Posledně byla na tréninku úplně schlíplá. Zkrátka totálně smutná a zničená. Myslela jsem, že tobě se třeba svěří s tím, co ji trápí," povzdechne si Mia, když se přestaneme smát. Pokrčím rameny.

,,Byls přece u toho," dodá, načež utrousím, že ona taky, a ještě k tomu střízlivá.

,,Možná by mi řekla víc, kdybys tu nezačala šramotit a chichotat se," odseknu, jenže ona na mě hodí ten štěněčí pohled, kterým mě vždycky dostane, jelikož by pod ním roztál i ledovec.

,,Promiň, když mě to přišlo tak vtipné," zamumlá. Mávnu nad tím rukou.

,,Omluva se přijímá, Vaše roztomilosti," mrknu na ni. Jelikož jsme při hovoru s Tess každý seděli na jednom konci Miiné postele, přisunul jsem se k ní blíž.

,,Už se netrap, s Tess se to nějak vyřeší," pohladila mě po obličeji. Zatetelil jsem se vzrušením. Už dlouho jsem číhal na tuhle chvíli. Tohle je určitě ta správná chvíle.

Vezmu ji za ruku, a pohladím ji. Přiblížím se k jejímu obličeji a nakloním se na stranu, abychom se nesrazili nosy.

,,Co to děláš?" vyjekne.

,,Pššt" položil jsem jí ukazovák na ústa. Pak se jemně dotknu jejích rtů svými. Zadržím dech z té posvátné chvíle. Její rty chutnaly jako kokosové mléko, bezpochyby to bude nějaký balzám nebo tak něco.

Trvalo to jen okamžik, a přesto se mi to zarylo do paměti jako žádná jiná vzpomínka. Zmocňoval se mě opojný pocit a srdce mi bilo tak rychle, že asi brzy vyskočí z hrudi. Pomalu jsem se od jejích rtů odtáhl a podíval se jí do očí. Nejdřív jsem v nich uviděl zmatek, a pak rošťácké vzrušení. Usmívala se, to bylo dobré znamení.

,,Ty mě někdy děsíš, Silver víš?" řekne a já začnu zmatkovat, protože mi nedocházel význam jejích slov.

,,Eh co? Udělal jsem něco špatně? Protože jestli jo..." zvedl jsem se z postele.

,,Ty, pako, nic špatného jsi neudělal. Jen nad tím zbytečně moc přemýšlíš. Chováš se jako vystrašený puberťák, a ne rozumně smýšlející dospělý," zasměje se zvonivým smíchem. Zakřením se.

,,Bronx, v tvé přítomnosti nemůžu rozumně přemýšlet."

,,Že ti to ale trvalo, ty kuse vola," použije Tessin výraz, zatímco jí cukají koutky.

Přitáhne si mě opět k sobě na postel a obtočí kolem mě ruce. Převážíme se a spadneme dozadu. Uchopí mi hlavu jemně ze stran a palcem přejíždí po lícních kostech. Vtom na rtech ucítím vůni kokosu podruhé a začnu s lehkým nádechem spolupracovat. Nejhezčí večer v mém dosavadním životě.