Březen se chýlil ke konci, a to byl signál pro jaro, aby se začínalo drát na svět. Počasí už bylo opravdu teplé a dnes si dalo zvlášť záležet. Ale co já vám budu kecat o počasí, nejsem rosnička. A nejen počasí bylo tuhle sobotu nádherný.

***

Zrovna jsem se dooblékala, když se ozval zvonek. Koukla jsem na mobil a pousmála se. Bylo asi pět minut před určeným časem. On prostě nedokázal čekat před domem. Achjo. Povzdechla jsem si. O chvilku později se ozval mamčin hlas pronikavý téměř jako ten zvonek.

,,Teresoooo! Někdo tady na tebe čeká."

,,Za chvilku jsem dole," odpověděla jsem jí. Po téhle zkoušce hlasivek jsem se na sebe naposledy podívala do zrcadla. Nutno podotknout, že jsem vypadala jinak. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem se nějak přestala snažit vypadat jako někdo jiný a nechala zpod toho všeho opět vykouknout sebe, nebo ...tím, že už zkrátka jiná jsem. Trochu mě to děsilo.

Ale jak se říká: ,,Změna je život."

Pak jsem si přehodila tašku přes rameno a vyrazila dolů. Srdce mi tlouklo jako splašené. Stál tam a usmíval se. Nevypadal po nutné konfrontaci s mamkou nijak otřeseně. Jako by mi scházení schodů najednou trvalo celou věčnost.

,,Ahoj," dostala jsem ze sebe a nervózně se culila.

,,Ahoj, Tess. Páni, sluší ti to," řekl a popošel dva kroky ke mně. Cítila jsem, jak rudnu.

,,Promiň, že jsem tě nechala čekat," zamumlala jsem omluvu.

,,To je v pohodě," mávl nad tím rukou. Tuhle krásnou chvíli nám ovšem překazila mamka.

,,Tereso, na slovíčko," načež mě odtáhla do kuchyně.

,,Co má tohle jako být?" sykla a kývla hlavou směrem k chodbě, kde stál Will. Pobaveně jsem ušklíbla. Vůbec jsem jí o něm neřekla a chtěla zahrát do autu, že to byla náhoda. Ve skutečnosti to byl účel. Měli jsme se sejít před naším, aby nemusel chodit dovnitř, ale jaksi to nevyšlo.

,,To? To je Will, a pardon za to, že nemám způsoby ti jej představovat, ale na rovinu, vůbec nebylo v plánu, abyste se vy dva dnes viděli, a teď, když mě omluvíš, jdu se věnovat jemu, takže čau," řekla jsem úsečně a chtěla odejít.

,,A kdy se vrátíš?" zeptala se znovu.

,,Jejda, mami, nevím. Záleží na tom? Taky se tě neptám, když jdeš s někým ven," myknu rameny. Ona zvedne obočí.

,,Jenže tebe moje zájmy nemají co zajímat. Ale mě ano, když chodíš ven s kdekým."

,,Will není kde kdo, je to slušný kluk. Ostatní jsou kamarádi, práce a tréninky. A nevím, proč se zajímáš zrovna teď, když ses nikdy nezajímala o to, co dělám," odseknu, ne zrovna hezky. Vím, že jsem drzá, ale vůbec jsem nechtěla, aby o tom mamka věděla, natož aby ho viděla.

,,No asi tě teda nebudu dál zdržovat, dávej na sebe pozor," dořekne mamka, ale já už ji skoro ani nevnímám.

,,Proboha, mami, je mi už devatenáct. Vím, co dělám," přinutím se usmát a pak konečně odejdu. Na chodbě zjistím, že Will padl do spárů Fergiemu, který na něj poulí svá kukadla.

,,Ty jsi Tein kamarád?"

,,Jo, a ty jsi Fergus, že?"

,,Jsem Fergie," odvětí bráška a já se pousměju.

,,Tak můžeme jít?" zeptám se Willa a ten přikývne. Fergus za námi hledí, jak kdyby viděl dva mimozemšťany. Opět rudnu, a tak chci být co nejdřív venku.

***

,,Ještě jednou se omlouvám, za ten trapas a za to čekání," řeknu, když pečlivě zavřu branku a vydáme se na ulici.

,,Prosím tě, Tess, vůbec se neomlouvej. V pohodě. Vím, že jsem měl počkat venku, ale byl jsem tu dřív, tak jsem si řekl, že to zkusím," řekne a vezme mě za ruku. Nevím, jestli cítí, jak se lehce klepu, ale doufám, že ne. Pak mezi námi nastalo napjaté ticho. Kráčeli jsme ruku v ruce ulicí a bylo slyšet jen naše kroky a zpěv ptáků.

,,A co to vlastně máme v plánu? Včera jsi mluvil o nějakém překvápku," zeptám se, jelikož mi dojde, že vlastně vůbec nevím, co budeme dělat.

,,Chci tě vzít na jedno místo, asi ho znáš, nebo možná ne, kdoví. Jsem si jistý, že tam bude hezky," odvětí, ale víc mi neprozradí. Začínají ve mně hlodat pochyby. Mít první rande v devatenácti, to je asi...dost pozdě. Ale co člověk nadělá, když je ještě v patnácti dost velký dítě na to, aby se zabývalo kluky, či něčím takovým, a pak jsou mu lidi kolem absolutně putna. No a když se pak překlene do rané dospělosti začne, uvažovat co je s ním sakra špatně a dojde mu, že by se asi měl zajímat i o druhé a že ve stránce sociální značně zaostává a začne blbnout.

,,Dáš si kávu?" přetne mé filozofické úvahy Will a já překvapeně zamrkám.

,,Eee ...promiň ...nevnímala jsem. Co, že jsi to říkal?" a zase zrudnu rozpaky, že jsem vůbec dovolila svým myšlenkám se zatoulat někam do háje a vůbec nevnímat, kam vlastně jdeme.

,,Ptal jsem se, jestli zajdeme někam pro kávu? Nevím jak ty, ale já bych si dal," uslyším v jeho hlase nepatrnou výtku.

,,Jo, káva zní jako dobrý nápad," přisvědčím a umíním si, že své myšlenky už nenechám rozutéct kdoví kam.

***

,,No, a tak jsem to merovejské písmo zaměnil s karolínskou minuskulou, protože mi to Denny špatně poradil, a utrhnul jsem si ostudu před všemi, co se mnou chodí na PVHčka."

,,A on je mezi tím nějaký rozdíl? Já asi tyhle pojmy slyším poprvé," zeptám se zmateně poté, co mi celkem dlouho líčil nějakou historku ze školy. Naše první ofiko rande se vyvíjelo docela v pohodě. Hlavně tak nějak přírodně, bo už jsme byli dávno za městem. Teď jsem byla upřímně ráda, že se oblíkám tak jak se oblíkám, jelikož tady na parádu nebylo zrovna vhodný prostředí. Ne, že by se mi to nelíbilo. To se mi náhodou líbilo. Mezi velkým množstvím lidí jsem se necítila zrovna nejlíp a tady jsme byli jen my dva a příroda. Nikdy jsem na žádném rande nebyla, ale tohle se mi líbilo.

,,Bohužel je. Ta doktorka si určitě doteď myslí, že jsem zaostalý idiot," zaksichtí se Will a zprudka oddechuje. Těžko říct, jestli to bylo tím, že jsme stoupali po příkrém kopci vzhůru nebo tím, že ho mrzelo, že ho ta učitelka měla za idiota.

,,Já si nemyslím, že jsi zaostalý idiot," usmála jsem se na něj.

,,Děkuju, Tess, tobě to věřím," oplatí mi úsměv a já cítím, jak jihnu. Že se rozpouštím jako led, když ho vhodíte do horké kávy.

***

,,Tak jsme tady," zazubí se Will, když se konečně vyškrábeme do kopce a před námi se objeví výhled do široširé krajiny. Les kolem je místy pokácený, ale i tak to má svoje kouzlo.

,,Tak za tohle to stálo. Je tu pěkný výhled. A to město...zdá se odsud tak daleko. Chodíš sem často?" zeptám se, když si sedneme na trávu. Vytáhne flašku s vodou a oba se napijeme.

,,Teď už jsem tu nebyl dlouho, ale dřív ano. Byl tady vždycky takový klid, člověka rušily jen jeho myšlenky."

,,O vtíravých myšlenkách mi něco povídej. Nedají si pokoj," podotknu, když si vzpomenu na chvíle, kdy se svýma myšlenkama nedokážu vydržet ani vteřinu. Pak si lehnu a položím mu hlavu do klína. Začne mě hladit po vlasech.

,,Něco tě trápí?" zeptá se, a pak pokračuje dřív, než se zmohu na odpověď.

,,Tohle místo v sobě má nějakou čarovnou schopnost, všechny problémy už mi pak zdaleka nepřišly tak hrozné, jako kdyby mě to tu konejšilo."

Chvíli mlčím, jako bych o jeho slovech přemýšlela, a pak mu začnu vyprávět o všem možném, nervozita ze mě spadne jako mávnutím kouzelného proutku. Začnu mluvit o tom, že si vlastně vůbec nejsem jistá přijímačkami na výšku a už vůbec ne maturitou a vlastně celou mojí budoucností. O té chmuře, která mě doprovázela celou zimu, a že se zmírnila vlastně jen díky němu. Po nějaké době mi dojde, že je vlastně hrozně fajn si o tom s někým popovídat, aniž by to byl někdo z Triogymu, kde se naše obavy možná tak analyzují a určují problémy.

,,Takové obavy z vlastní budoucnosti má snad každý, i já jsem si tím loni prošel. Přijde mi to hrozně dávno," uklidňuje mě Will, když ho konečně zase pustím ke slovu.

,,Nojo ale ty jsi to zvládl a určitě na výbornou a teď jsi na výšce," namítnu trochu kousavě. Zvednu se zase do sedu, abych mu viděla do očí.

,,Prozradím ti tajemství, dostat se na výšku není to hlavní. Hlavní je se tam udržet. A jestli máš obavy teď, tak se ti budou vracet každého půl roku na konci semestru. Nejhorší vždycky bývá ten první, to se nejvíc vyhazuje," začne mluvit s velkým zanícením o vysokoškolském systému, až mě to začne trochu děsit a uznám, že maturita oproti zkouškám na vysoké opravdu nic není. No asi záleží jakým.

,,Třeba takový blason erbu to je opravdu lahůdka, bojím se celkem těch letních zkoušek," otřese se. Teď byla řada s utěšováním na mně:

,,Určitě to zvládneš, věřím, že jo," pohladím ho po ruce.

,,Dějiny mě baví, ale přijde mi, že ke studiu historie je potřeba spousta zbytečností jako to písmo a ty erby a to všechno, o čem jsi mluvil," vyslovím něco, co už jsem chtěla říct předtím, ale jaksi jsem k tomu sbírala odvahu pomalu, bo to znělo jako hanění jeho oboru. Asi ho to opravdu bavilo, když o tom tak mluvil.

,,Ale nezbytné k tomu, abych prošel do dalšího ročníku. Historici to asi musí umět. Aby dokázali přečíst ty staré listiny a tak. Archiváři to mají ještě těžší, myslím. A to nemluvím o tom, co musí zvládnou Archeologové."

,,Pff, spousta práce, ale proti gustu žádný dišputát," odvětím.

,,Máš srandovní hlášky, Tess," rozesměje se nahlas a já se zatvářím rozpačitě.

***

Když jsme se v podvečer vraceli opět do města, bylo mi i trochu smutno, že už se rozloučíme. S Willem se tak úžasně trávil čas, když člověka opustí rozpaky a nervozita.

,,Moc se mi s tebou líbí, ale čas utíká jako splašený. Tak kdy to zopakujeme?" zeptá se, když dojdeme zhruba napůl cesty k ulici, která už je kousek od mého domova.

,,Co nejdřív," vyhrknu, ale pak si přitisknu ruku na ústa.

,,Tedy, až budeš mít čas, vím, že to máš těžký na organizaci se školou a s prací a tak," dodám na vysvětlení.

,,Nojo, škola mi problém nedělá, rozvrh mám celkem v pohodě. Ale ty máš taky dost nabitý program, ne? Škola, učení na maturu a přijímačky a brigáda-"

,,A tréninky, ale to se dá nějak uzpůsobit," skočím mu do toho.

,,Nějak to vymyslíme. Děkuju za hezké odpoledne, Tess, užil jsem si to," a na tváři ucítím lehký polibek.

,,Taky jsem si to užila, Wille, moc," odvětím a najednou se mi z toho objetí nechce. A tak tam stojíme uprostřed chodníku v milostném objetí.

Jenže i tenhle dokonalý konec se prostě musí pokazit. Začne mi vyzvánět mobil. A zrovna Hey Brother, típnu to, protože vím, že je to Sam. Kazišuk jeden. Zavolám mu pak.

,,Tak se měj hezky, lass. Musím jít," řekne Will a já se neudržím a rychle ho políbím ještě jednou. Tak rychle a dravě, jako ...jako na rozloučenou, což tak vlastně je.

,,Ty se měj taky hezky, dobrou," zamávám mu a pak se každý rozejdeme ke svému domovu.

***

Z pohledu Willa

Když jsme se rozloučili, ještě chvíli jsem hleděl za ní, jak odchází. Zprudka jsem vydechl. Na jednu stranu jsem byl rád, že to mám za sebou a na druhou stranu jsem chtěl být ještě s ní. Bylo to jedno z nejlepších rande, jaké jsem měl. Odhadnul jsem dobře, že v přírodě to bude lepší než jít někam do města.

Domů jsem přišel asi docela zasněný bo jsem si vůbec nevšimnul, že mamka není doma zato Simon na mě byl nastartovaný hned u dveří.

,,Tak co?" vyhrknul sotva jsem se vyzul a prošel chodbičkou do kuchyně.

,,Taky tě rád vidím brašule, jo bylo to fajn," usmál jsem se. Pak jsem se porozhlédl a došlo mi to.

,,Mamka ještě není doma?" dostal jsem ze sebe zaraženě.

,,Nó neni, asi je s Erikem," zamumlal a usadil se na židli.

,,Kdo je Erik?" nechápal jsem.

,,Ten její novej objev."

,,Ty už jsi ho viděl?" vyptávám se dál.

,,Ne, neviděl. Aleee myslím, že bude fajn. Tráví s ním dost času. Což jí rozhodně prospěje. Víš co, aspoň už nemyslí jen na práci." Uznám, že na jeho řečech asi něco bude. Pak si dáme večeři a pustíme si film. Čas na Marvel, jak to nazval a pustíme si první díl Avengers. Sice je starej jak svět, ale to se vsákne.

***

Mamka se vrátila zrovna v nejvíc napínavý chvilce a upřímně, mě docela překvapí.

,,Ahoj kluci," ozve se a já lehce nadskočím. Simon se otočí.

,,Ahoj," zamumlám, aniž bych zvednul pohled od obrazovky. Tony Stark mě momentálně fascinoval víc. Viděli jsme to tak stokrát ale i tak jsem dokázal předstírat, že jsem zaujatý do sledování filmu.

,,Nazdar mami, tak co s Erikem?" nepáře se s tím a jde rovnou k věci.

,,Jak víš? Uh, nojo hezky," odvětí mamka a sedne si k nám.

,,A jak jste se měli vy?" zeptá se a Simon si s ní nenuceně začne povídat.

,,,Psssst," syknu, ale evidentně mě nikdo nebere v potaz. Pauznu film a podívám se na bratra.

,,Tak chceš kecat, nebo dokoukáme ten film?"

,,Co seš tak zpruzelej najednou? To se ti to dnešní rande tak moc posralo, nebo co?" vypálí na mě odpověď s razancí dělové koule.

,,Ty debile!" zahuhlám ale mamka zmerčí slovo rande a povytáhne obočí.

,,Tak proto jsi hned po obědě zmizel ven, myslela jsem, žes šel na stěnu. Proč takové tajnosti zlatíčko?" zeptá se mamka a já se podívám na Simona. Kdyby můj pohled mohl zabíjet, už by se svíjel v agónii na zemi.

,,Tak sorry, nevěděl jsem, že chceš, aby to bylo tajný," omluví se ten skrček, ale já jeho omluvu neberu.

,,Proč takové tajnosti mami? Tys nám taky neřekla o Erikovi," odseknu a tím dám najevo, že v tomhle tématu nehodlám pokračovat. Znovu zapnu film a dokoukám ho až do konce bez jediného slova. Mamka to asi po pěti minutách vzdá a odejde. Simon jde rezignovaně uklidit talíře po večeři a uklidit v kuchyni. Když se ozve závěrečná znělka, ozve se rána a řinkot rozbíjeného nádobí. Unikne mi pohled od Tonyho a zvednu své tělo z gauče.

V kuchyni se mi naskytne pohled na rozházené střepy zřejmě talíře. Začnu se smát.

,,Ty si magor brácho," poušklíbnu se. Zvedne se ze země s provinilým výrazem.

,,To byla nešťastná náhoda," řekne jako by si myslel, že ho snad budu za to trestat. Já ne, to spíš mamka.

,,Pojď pomůžu ti to uklidit," vezmu ho na milost, když se ozvou kroky na schodech. Vezmu do ruky jeden z větších kusů toho, co zbylo z talíře a začnu je házet do koše.

,,Dávej pozor, jsou ostrý!" vyřkne bratr, ale je to hadra, bo se to stane dřív, než to stihne doříct.

Ostrá hrana střepu mi přejede přes dlaň a vytvoří mělký řez. Vyřine se mi z ruky krev a já upustím střep na zem.

,,Jau," syknu a utíkám ke dřezu. Když už mi stéká na ránu vlažná voda objeví se v kuchyni mamka.

,,Co jste tu prováděli?" vykřikne, když uvidí moje zranění.

,,Rozbil jsem talíř, když jsem dával nádobí do myčky a Will se říznul o střep, když mi to pomáhal uklízet," odpoví jí Simon a tváří se zkroušeně.

,,Nic to není," odseknu a vyndám ruku zpod proudu. Jenže to bylo asi moc brzo.

,,Ukaž," vezme mamka mou ruku a otočí ji dlaní vzhůru.

,,To, že nic není? Dyť je to aspoň dva milimetry. Wille nemůžeš takhle..."

,,Vždyť říkám, že to nic není," syknu a chci jí ruku vyškubnout, ale ona ji drží pevně.

,,Necukej sebou. Ošetřím ti to. Simone podej mi lékárničku prosím," řekne mamka hlasem nepřipouštěje odpor. Vždy když vidí, byť sebemenší zranění, udělá děsný humbuk. Přepne z role mamky do role zdravotníka a úplně zmagoří. Simon opatrně obejde střepy a chvíli se hrabe ve skříňce kde jsou léky atd. Pak vytáhne krabici a mamka mi řekne ať se posadím. Odfrknu si a svěsím ramena. Nakonec ji nechám ať mi to ošetří. Vydesinfikuje mi tu, podle mě, drobnou ranku a pak mi dlaň obváže sterilním obvazem, aby absorboval tu krev.

,,Tak a je to," zaváže mi konce obvazu do mašličky. Prohlédnu si svou levou ruku, koukají mi z toho jen prsty.

,,Děkuju mami," řeknu už klidněji. Ona se na mě ani nepodívá. Uklidí zdravotnické potřeby zpátky do skříňky a Simon mezitím opatrně douklízí ty střepy.

,,Kluci vím, že teď můžete vnímat, že teď dávám před vámi přednost Erikovi, ale není to tak," řekne mamka do napjatého ticha.

,,My si nemyslíme, že mu dáváš přednost," ozve se Simon, ale já ho opět sežehnu pohledem. Nemůže aspoň chvíli držet zobák?

Sedneme si na gauč, každý z jedné strany vedle ní.

,,Víte, co jsme si vždycky říkali? Musíme držet při sobě, když budeme mít tajemství a budeme se hašteřit, přijdeme o to nejcennější, co máme." Začne zase s těmi svými motivačními řečmi. Začala tohle praktikovat, když se rozváděli s tátou. Tehdy nás to sejmulo hodně, hlavně Simona. Bylo mu teprve dvanáct a bez táty byl docela ztracený. Měl s ním dobrý vztah. Ne, že já ne ale na něj byl hodnější jen proto, že byl mladší a já ho upřímně řečeno sral. Kdyby ale věděl, že jsme si podobní...docela. Popravdě jsem měl víc povahu po tátovi a Simon zas po mamce.

,,Dlužím vám vysvětlení, mám vás moc ráda a Erik je fajn chlap. Už se scházíme dosti dlouho, a tak bych k vám měla být upřímná."

,,Jen aby to nebyla zas nějaká pochybná existence, nechci, aby ti ještě někdo ublížil," odfrknu si, když si vzpomenu na těch pár marných pokusů.

,,Neboj Wille, opravdu je hodný. Máme se rádi a tak. Proto chci abyste ho taky poznali, udělali si o něm vlastní obrázek."

,,Jasně mami, jsme rádi, že jsi šťastná. Těším se až ho poznám," projeví nadšení Simon jako dokonalý syn. Já tak nadšený nejsem ale nakonec mu taky nějak přizvukuju.

,,Jo jasně, udělám si o něm o vlastní úsudek a pak uvidím, jestli to budu akceptovat nebo ne," zahuhlám ale podaří se mi vyloudit jakýs takýs úsměv.

,,Děkuju, moc to pro mě znamená. Tak a teď co ty Willie?" pohladí mě mamka po zádech a já se ošiju. Nesnáším, když mi tak říká. Copak jsem malé mimino?

,,No měl jsem dneska něco jako rande řekněme," přisvědčím, jelikož je mi jasné, že už nemá smysl zapírat.

,,Něco jako rande znamená co?"

,,To znamená, že jsem mu před nějakým časem dohodil kámojdu," rozřehtal se Simon a já po něm hodil polštář, aby mě nesral. I mamce cukaly koutky.

,,Kolik jí je?" zeptala se. Vyvrátil jsem oči vsloup.

,,O rok mladší jak já," odvětím.

,,Je ve čtvrťáku na gymplu," prohlásí zase Simon a já už mám chuť ho uškrtit. Proč jsou mladší bratrové vždycky taaak otravní.

,,Máš ji rád?" zeptá se zase mamka a já zrudnu jako pivoňka. Zakývám hlavou.

,,Víš mami, je to opravdu těžký, ti něco sdělovat, když je u toho tenhle skrček, kterej si myslí kdovíjak není úžasnej," vyhrknu, jelikož on už se zas chystá něco plácnout.

,,A jak to teda bylo?"

,,Potkali jsme se v lednu na Gaudeamu v Brně, no vlastně to byla trošku nehoda. A pak ...dobře uznávám, že ta spojitost se Simonem tam je. Ale já tehdy nevěděl, o koho jde."

Simon se opět rozesmál a já vyprávěl tu historku, jak jsme se seznámili a pak zjistili, že pracuje se Simonem v kavárně. Pak jsem ke svému štěstí a jeho smůle připojil i historku o spojitosti s Jeffersonovými.

,,Není to náhodou ta dívka z toho plesu?" zeptala se zničehonic mamka a já se pousmál a přiznal barvu.

,,Jo to je ona, byl to její maturák."

,,S tím jsem mu taky pomoh já," ozval se Simon znovu.

,,Pfff fajn, tak jsi mi možná trochu pomohl a co na tom?"

,,Vždyť je to hezký, proč jsi na něj naštvaný? A jak se jmenuje?"

,,Jmenuje se Teresa," odvětím zasněně jelikož miluju vyslovovat její jméno.

,,Ale říká se jí Tess a taky to byly její narozeniny nedávno jak jsme byli na tý stěně a pak v tom baru," vyhrkne Simon zase a já už to nevydržím a jednu mu fláknu.

,,Přestaň už konečně!" zakřičím na něj. Když jsem konečně bratra umlčel a dostal jsem své zadostiučinění tím, že jsem mamce prozradil, že se tam opil jak hovado, byl jsem konečně spokojený.

,,Tak to už začínám chápat, a už jsi poznal její rodinu?"

,,Mamiiiiii!"

,,No co, jen se ptám. Jestli už je to tak vážné."

,,Bylo to jen jedno rande," opáčím ale Simon mamce začne něco šeptat.

,,Ale Simone, už toho opravdu nech. Já to poznám sama, že je do ní zamilovaný až po uši. Ty si myslíš, že jsem si všechny ty události nespojila? Vždyť vám tam pořád figurovala nějaká dívka. Jsem tak ráda, že sis někoho našel. Doufám, že vám to vyjde."

,,Díky mami."

***

Z pohledu Simona

Ksichtil jsem se jak idiot, když jsem Tess tu zprávu psal.

,,Tvůj milovník mě zmrzačil." Odpověď přišla zcela záhy.

,,Jakto?"

,,Jelikož jsem mamce prásknul, že měl rande a ona vyzvídala."

,,Jejda a jak to dopadlo?"

,,Jo fajn to dopadlo. Každej pozná, že je do tebe zamilovanej až po uši."

*smajlíky*

,,Jenže ho sralo, že jsem mamce vyklopil, jak se to všechno seběhlo."

,,Co se, jak seběhlo?"

,,No víš ...to všechno."

,,Simone! COS VAŠÍ MAMCE VYKLÁDAL?"

,,Že jsem vás dal dohromady!"

,,Tak v tom případě sis tu facku zasloužil."

,,Ale no taaak, přiznej mi nějaký zásluhy."

* potlesk *

Vtom jsem z vedlejšího pokoje uslyšel smích. Vstal jsem z postele a přešel potichoučku na chodbu a k jeho dveřím.

,,Tys mu fakt napsala, že si ju zasloužil?" řekl bratr potichu

,,Jo, však je to pravda. Když je taková tlučhuba." Uslyšel jsem Tessin hlas z telefonu.

Zmetci, nastražili to na mě.

,,Ty seš geniální Tess."

,,To víš učím se od mistrů."

,,Miluju tě."

,,Taky tě miluju."

_______________________________________
Bonsoir
Doufám, že jste si to krásné klišé randíčko užili. Miluju ten rodící se vztah Tess a Willa. A kdo taky ne, že XD