,,Tess!" volal na mě hlas, ale já nereagovala.

,,Tereso!" ozval se znovu, ale já se nemínila otočit.

,,Hej! HOLDENSOVÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" přidal na hlasitosti a přibližoval se. Maličko jsem se začala klepat. Chtěla jsem se otočit a odejít od skříněk do třídy. Naběhla jsem však přímo Simonovi do rány.

,,Ty mě neslyšíš nebo co?" zopakoval znovu, už klidněji. Na vteřinu jsem se na něj podívala a pak zase uhnula pohledem. Byla tu tuze zajímavá podlaha a já přitom zjistila, že jsem si ráno vzala každou ponožku jinou.

,,Můžeš mi vysvětlit ten včerejšek?" zeptal se znovu, ale já se otočila na patě a odcházela na druhou stranu chodby. On šel však pořád za mnou. Zrychlovala jsem tempo, ale on šel za mnou a pořád na mě mluvil. Došla jsem až k naší třídě a vklouzla dovnitř. On však vešel za mnou.

,,TESS! TAK SAKRA MLUV SE MNOU? STALO SE NĚCO S WILLEM?" zakřičel přes celou třídu až se ta většina lidí, co už tu čekala na hodinu, zvědavě otočila. Nasadila jsem si kapuci mikiny a zaplula na své místo vzadu vedle Davida, který na mě pohlédl se zdviženým obočím. Sesunula jsem se na lavici a schovala si obličej do dlaní. Ležela jsem na ní tak, že to muselo vypadat hrozně. Simon asi zůstal stát kousek ode mě. Uslyšela jsem Davida, jak říká:

,,Nech ji bejt!"

,,Počkej, ale ty tomu nerozumíš, ona..."

,,Prostě běž pryč!"

Pak se zapojil asi i Jared, jelikož jeho hlas jsem slyšela taky.

,,Asi bys měl vypadnout, mám ti ukázat, kde nechal tesař díru nebo co?"

Začala jsem se zase chvět a klepat nohou. Přemáhala jsem vzlyky. Nebreč! Nebreč! Nebreč!

Kdosi mi třásl s rameny a konejšivým hlasem opakoval moje jméno.

****

S křikem jsem se vzbudila a div opět nespadla z postele. Vytřeštila jsem oči, když jsem u postele viděla stát mamku.

,,Vstávej, Teres, už je tři čtvrtě na osm. Meškáš do školy," řekla už trochu podrážděněji, jako by to už stokrát opakovala.

,,Co?" ospale jsem zamžourala na budík. Opravdu už se rafička blížila k osmičce.

,,Co se ti proboha zase zdálo? Že ses nemohla ani vzbudit," zeptala se, zatímco jsem se mátožně zvedala z postele. Beznadějně zamotaná do peřiny jsem stejně hodila hubu na zem. Tvrdé vzbuzení.

,,Nic zvláštního," opáčím, zatímco se po čtyrech hrabu ze země. Postavím se a ona se na mě podívá.

,,Máš tady modřinu," ukáže na můj bok, kde mi zpoza trička, co mám jako pyžamo, vylézá cosi fialového. Zakryju si to tričkem.

,,To je asi z tréninku," zamumlám a jdu se převlíct do něčeho, v čem by se dalo existovat.

,,Děkuju za vzbuzení, mami," poděkuju jí a doufám, že po tomhle už odejde z pokoje. Jenže ona tam pořád stojí a zírá.

,,Kde jsi včera byla?" vysloví a mě je jasné, že následuje minimálně pětiminutový výslech. Povzdechnu si. Začnu v hromadě prádla hledat tričko a ty roztrhané rifle co jsem měla včera.

,,Byla jsem venku s kámoši," odvětím prostě, třebaže ne zrovna úplně popravdě a začnu se oblékat. Pak ještě popadnu košili, která vypadá, že to ještě jednou snese. Naházím si učení do batohu a jsem připravená vyrazit.

,,Chceš hodit do školy? Povezu Fergieho až na půl devátou," změní najednou tón, až mě to samotnou zarazí.

,,Jo, to by se šiklo, díky," usměju se na ni. Pak ji nechám vyjít z pokoje jako první a poté odejdu i já. Zavřu za sebou a říkám si, že mi na tom stále něco nehraje.

Bojím se, aby dnešek ve škole nebyl jako ta noční můra. Ne, že by se včerejšek nevyvedl, to jako jo. Jen jsem se pohádala se Simonem, protože jsme si s Willem udělali tak trochu srandu na jeho účet. No možná moc krutou, nevím. Pak jsem se styděla, jelikož to byl fakt kámoš, i když jsem si něco začala s jeho bratrem.

Dá se říct, že jsme měli takový první skutečný rande. Přijel z Ovy a šli jsme se projít po městě. Povídali si a drželi se za ruce. Jo to bylo fajn. Pak jsem musela na směnu do kavárny. A on tam zůstal se mnou. Seděl u baru, pozoroval hemžení kolem a občas jsme prohodili slovíčko. Říkala jsem mu, že tam nemusí se mnou být, že je to určitě děsná nuda, ale on tam prostě jen seděl a zevloval. Pak dělal nějaké věci do školy a tak. To tam Simon ještě nebyl. Jenže pak přišel, a to bylo to, co se tak moc posralo.

***

,,Hej! Šípková Růženko, dneska máš volno?" mávnul mi David před obličejem, když jsme šli z oběda.

,,No? Co? Jo asi jooo," zívla jsem a dala si ruku před pusu.

,,Co je za den?" zeptám se, jelikož mi to už vůbec nemyslí.

,,Středa hele, asi dvacátýho března," pospíšil si se svou odpovědí Jared. Vtěrka jedna.

,,Tak to směnu nemám a do Triogymu asi t-taky nemusím," zamumlám.

,,Paráda, tak to se jde k nám. Učit se maturitní otázky," zamne si ruce můj nejlepší kámoš a já zaúpím. Byl s tím tak otravný. Jeden by neřek, že to bude tak hrotit. I když...víme, jak naše společný učení dopadalo.

,,Můžu taky?" ozval se zas ten vtěrka a já si dala hodně práce s tím, abych nevyvrátila oči vsloup.

,,No jasný, ale našemu studijnímu tempu musíš stačit," zachechtal se David a já byla ráda, že prostě nic neřeší a má v piči. Taky jsem většinou měla, ale v poslední době ne. Ne, když mi hlavou lítaly zamilované myšlenky, co se Willa týče.

Cestou ze školy jsme se ještě stavili v obchodě pro nějakou chálku a pak se vydali k Jeffersonovým, aneb do oázy klidu a míru, jak jsem to nazvala. Ne, že bych tam byla vyloženě často, to ne. Ale párkrát už za ten půlrok jo.

,,Chceš?" nabídnu mu automaticky, když vytáhnu pufíka. Usměje se a vezme si ji.

,,Takže jedem do jablek, jo?" rýpne si a já se ušklíbnu.

,,Myslel jsem, žes kouřila normální cigarety," podiví se Jared. Oba se rozesmějem jak idioti. Teda jen já a on se rozkašlá, jak to vdechne.

,,Už dávno ne hele, teď jedu jen elektronku a zeleninku," zanotuju a cítím, jak se mi vrací ten způsob optimismu, kterým oplývám tak zřídkakdy.

,,Zajímavý, rozhodně zajímavý," řekne a mykne rameny. Jak kdyby mu to bylo líto. Obecně já a on, to bylo na dlouhý povídání. Rozhodně mezi námi bylo nějaký dusno, který jsem okázale přehlížela.

***

,,Nazdárek, Chels," zdravím se s jejich psem aka chlupatým smetákem jako se starou známou. Podrbu ji za ušima a ona ani neblafne. To je obrovský pokrok. Davidova sestra Sarah ze mě pochopitelně tak nadšená není. Nesnáší mě už od začátku, co jsme se poznaly. To ještě chodila se Simonem.

,,Zdar sestřičko," pozdraví ji David a přátelsky ji šťouchne do ramene.

,,No nazdar, lepší sebranku sis vybrat nemohl. Cvok a tahle divná borina," vyvrátí oči vsloup. Místo toho, aby odešla, však dál oxiduje v kuchyni.

,,Neurážej moje kamarády," odsekne dost důrazně a Jared kdovíproč vyprskne smíchy. Vtom se ta blondýnka zničehonic otočí ke mně.

,,Ty prej chodíš se Simonovým bratrem? Prej vás dal dohromady. Po té kalbě přišel do školy úplně zrušenej," postupně ztišuje hlas, když to říká a já na ni zazírám značně překvapeně.

,,No chodím, představ si to," odpovím, ale pak už mě nenapadá co dál říct.

,,Ty s někým chodíš? A pročs nám to jako neřekla?" ozve se najednou Jared docela uraženým hlasem. Povzdechnu si.

,,To je jedno, neřeš to," snaží se to David urovnat, ale to napětí ve vzduchu už je patrné.

,,Vysmahni, ségra!" sykne ještě na svou sestru, ale ta se jen zapitvoří a pak milostivě zmizí. Poberem věci a dojdem k Davidovi do pokoje.

Vyžahnu jednu plechovku redbullu skoro na ex v marné snaze a s nadějí, že nebudu tak strašně unavená a nebude se mi chtít spát.

Sednu si na zem do tureckého sedu a opřu se zády o zeď.

,,Tak dneska bych to viděla třeba na ZSV? Co vy na to?"

,,Hmm, když to nebude právo nebo psychologie proč ne?"

,,A Sociologie by mohla?" zeptám se, když vytáhnu ze složky v batohu nějakých pár random papírů, které se ukážou jako otázka číslo 10.

,,Hmm asi jo," zabručí David, zatímco se dá do hledání potřebné otázky u sebe, pak sebou plácne na postel.

,,Není to fér," prohlásí Jared zničehonic, když se začtu do Metod výzkumu.

,,Že my máme vypracované otázky? Sorry kámo, máš být víc pohotovej. Matura je za rohem," rýpne si David, ale Jared zavrtí hlavou.

,,To jsem nemyslel, jen není fér, že ty máš Kate a Tess taky už s někým randí a já ....nic," povzdechne si frustrovaně.

,, Pfff. Faber suae quisque fortūnae," zamumlám a ani nezvednu oči od papíru.

,,Co?" nechápe a já se konečně přiměju k němu zvednout pohled. Vypadá ztraceně. Zmateně. Jak chameleon v pytlíku lentilek.

,,Každý je svého štěstí strůjcem," prozradím mu.

,,To sis hezky vymyslela," odvětí mi poněkud kousavě.

,,To jsem nevymyslela já, ale Crispus Caius Sallistius," odseknu naoko naštvaně, ale ve skutečnosti to ve mně bublá smíchy.

,,To je zas kurva kdo?"

,,Jeden římský historik, žil někdy dost dávno asi. Nevím kdy, to už mi Will neříkal," pokrčím rameny.

,,Tak budeme tlachat nebo se učit?!" přerušil nás David a já měla chuť se rozesmát. Jeden uražený a žárlivý a druhý naštvaný, to se nacházím ve velmi vybrané společnosti.

,,Samozřejmě, že učit," dáme mu za pravdu, aniž bychom to tak skutečně mysleli.

,,Tak mi něco řekni o longitudinálním výzkumu," vypálí na mě a pro změnu já koukám jak zmatenej pštros.

,,Longi co? Co to kurva je? Kde to máš?" horečně listuju poznámkama a on ukáže asi někde na třetí stránce úplně dolů.

,,Kámo to je srágorina, nejdem ven?" vstanu a hledám po kapsách zapík, krabičku s brkem a sklíčko.

,,To beru," přidá se ke mně Jared a David se s povzdechem přidá. Zeleninu zrovna nemusí.

Jareda úplně vypnem, i když to vůbec nebylo v úmyslu a my dva poté debatujem nad otázkama týkající se filozofie, jelikož to je v týhle náladě nejlepší. No uznejte, nevedu teď tak hrozný život. Vlastně si nemám na co stěžovat. 

______________________________________
Vždycky si je na co stěžovat xd třeba že došla zelenina. Eh omlouvám se, že teď dlouho nebyla kapitola. Beta má tuze na pilno na nové škole 😂😂