Tak a bylo tady zase něco na moje nervy. Hodina ZSV s prezentováním našich skupinových prací. Naštěstí jsme byli na řadě jako poslední, takže se tady celou hodinu můžu třást jako osika.

,,Odvahu, dáme to. Přece o nic nejde," blábolil David, ale já věděla své. Tohle byl ten nehorší nápad v historii. Jasný, překonat strach, ale jak to má člověk sakra udělat, když se své minulosti stále ještě bojí jako čert kříže. Něco mi přece jen zlepšilo náladu, a to když Beátina a Timova skupina předváděla svou prezentaci. Přiznám se, vyprskla jsem smíchy, když začali o brokolici. Měli tam škodlivé účinky na mozek a já se otočila na Davida a zeptala se ho:

,,Připadá ti, že jsem psychicky labilní?" Ten se na mě zkoumavě podívá a zavrtí hlavou.

,,Ne víc jak obvykle." Vyprsknu smíchy nad tou jeho odpovědí.

,,A přijde ti, že mám problémy s pamětí nebo učením?"

,,Co to máš sakra za otázky, nevím, jaká jsi byla předtím," odsekne a už z něj nedostanu vůbec nic. Tak tohle bylo divný.

***

Nakonec přijde na řadu naše skupina, a to je teprve sranda. Emma začne s obecnou charakteristikou.

,,Nejdříve si pojďme říct, co to vlastně šikana je. Především je to agrese proti druhé osobě či osobám. Úmyslné jednání, které útočí na její lidskou důstojnost a nepoměr sil. Pokud agresivní chování bude splňovat tyhle základní podmínky, dá se již hovořit o šikaně. Je to především převaha síly nad obětí. Oběť vnímá útok jako nepříjemný. Krátkodobé i dlouhodobé trvání."

Pak už přestanu dávat pozor na to, co Emma říká, furt sebou nervózně šiju. Melu palci mlýnek a tak, jenže to vypadá hrozně nápadně, když celá skupina stojíme před tabulí. Při tom, jak David začne mluvit o fázích šikany, mám nutkání neustále se rozhlížet po třídě. Když začne mluvit Max, tak už mám vyloženě vyschlo v krku, a přejíždím očima po papíru se svými poznámkami. Když mi Max předá slovo, jsem úplně bez sebe nervozitou, ale snažím se to nějakým způsobem zakrýt. Nakonec to musí uvést Jared, protože já jen lapala po dechu a nevypravila ze sebe ani slovo.

,,A nyní tu pro vás máme reálný příklad, co se opravdu stal. Šikana se nemusí projevit přímo fyzickým ubližováním na zdraví," kývne na mě, aby mi předal slovo. Podívám se na něj a pak začnu číst z papíru, protože si nejsem jistá ničím. Všichni jsou určitě přesvědčení, že jsem nervózní jen z vystupování před třídou, jen pravda je trochu jinde. I když David to asi i tuší.

,,Na jedné střední škole, v prvním ročníku, byla skupina dívek. Kamarádky každým coulem. Jen jedna z nich ‚Maya, se od ostatních trochu odlišovala. Agresor si většinou vybírá svou oběť zcela záměrně, a tak tomu bylo i u Mayi. Catherine, která skupině svým způsobem velela, se začala Maye posmívat. Nejdřív to bylo za to, že Maya vždy ví odpověď na učitelovu otázku. Poté si ji začala dobírat za to, jak vypadá a co nosí. A ostatní ve třídě k tomu začala podněcovat též," najednou jsem zdvihla oči od papíru, kde jsme ten rádoby příběh sesmolili, a podívala se přímo Beátiným směrem. Už jsem se neklepala. Uviděla jsem na jejím obličeji divný výraz, že by strach? Nebo poznání? Zkrátka najednou ze mě ta nervozita jako mávnutím kouzelného proutku spadla a já vykládala i bez papíru.

,,Možná by to šlo zarazit i v tomhle okamžiku, jenže ani Mayina nejlepší kamarádka, Sasha, se neozvala, a to byla většinou přímým svědkem. Maya se začala všech stranit, a dívčí trio ji přesto vždy nějak našlo. Jednou ji zamkly na záchodech a ona se málem zabila při tom, jak se snažila dostat ven oknem, pak zase různé jiné věci. A nikdo na nic nepřišel. Pouze jedna uklízečka něco málo věděla...," v tomhle okamžiku jsem se zasekla.

,,Teď pro vás máme otázku, co byste Maye poradili v takovém okamžiku dělat?" zeptal se Jared spolužáků. Pár rukou se zvedlo a začalo se to rozebírat. Zajímavé bylo, že se v průběhu toho Beáta vypařila ze třídy údajně na toaletu. Sice nevím, jestli tohle byla odplata v pravém slova smyslu, ale minimálně pocit zadosti učinění jsem získala. Nakonec se zeptala samotná učitelka, co nám ty práce zadala.

,,Ano šikana je zlá věc, můžu se zeptat, jak Mayin příběh skončil? Vymysleli jste ho, nebo ...," a ted se celá skupinka obrátila na mě. Shovívavě jsem se usmála.

,,Tenhle příběh je podle skutečné události, ač se to zdá bizarní, takové věci se skutečně dějí.

A mnohdy i za našimi zády, nikdo si nevšímá náznaků. Viník nikdy nebyl odhalen ani potrestán. A Mayin příběh dopadl bohužel ne příliš slavně, jelikož se nedočkala podpory ani od učitelů ani od její rádoby kamarádky, snažila se z té školy odejít. Nakonec se jí to v polovině druhého ročníku povedlo, i když to mělo naprosto fatální následky."

Vtom se Alice naprosto nečekaně zeptala: ,,Ona se zabila? Protože tohle by mi přišlo asi jako jediné východisko, teda za předpokladu, že je ten příběh reálný."

,,Nezabila, jen odešla na jinou školu," reagovala jsem pohotově.

,,Samozřejmě, že není reálný. Copak to nevidíš, Alice? Holdensová si opět vymyslela nějakou historku, aby byla zajímavá. Tak jako vždycky. Snůška keců to je," ozvala se ta kráva, ani jsem si nevšimla, kdy se vrátila. Zatnula jsem ruce v pěst a opět povolila.

,,A tebe se na názor ptal kdo? Prostě. Jen. Sklapni!" zakřičel Max čímž naprosto překvapil. Ten postoj jaký zaujal aby mě bránil o něčem svědčil.

,,Tak dost, slečno Sheldorsová, nejde nám přece o to, jestli byl příběh reálný či ne, šlo pouze o ukázku k tématu," snažila se ji ukáznit učitelka, ale Beáta si stoupla a ukázala na mě.

,,Holdensová si myslí, že je hrozně zajímavá, když tady vykládá, jakou má temnou minulost, ale pravdou je, že byla srab! Srab něco přiznat. Myslíš si, že ti to učitelé uvěří? Když ti nevěřili tam, že tady ti budou věřit? Nemáš žádný důkaz toho, že se to reálně dělo."

Zůstala jsem na ni zírat, ona se snad chce prozradit. Až takový účinek to na ni mělo? Příběh by mohl být naprosto o někom jiném nebo i smyšlený. Hmm ale jestli chce vyložit karty na stůl proč ne. Jenže zrovna v tu osudnou chvíli zazvonilo.

,,Není to vymyšlená historka! Stalo se to, a ty to do prdele víš. To ty jsi byla ten agresor!" zasyčela jsem nahlas, už jsem se nedokázala udržet. Promnula jsem si ruce, až mi zapraštěly klouby. Pak jsem si vzala věci a vypadla ze třídy dřív, než mohla zmatená učitelka nějak zasáhnout.

Tohle byl konec, konec všeho. Sama se prozradila.

FLASHBACK - PRVNÍ DEN NA GYMPLU - únor 2017

Ani písničky od Priessnitz mi nepomáhaly překonat trému, jakou jsem cítila už od rána. Vlastně jsem asi od půl páté nemohla spát, takže jsem ještě k tomu byla nevyspalá. Naštěstí pro mě ta nová škola byla v našem městě, takže 15 minut chůze a jsem tam. Sbohem dojíždění. Už to byl skvělý pocit. Pokud tedy ještě existuje něco jako skvělý pocit.

Cítila jsem, že to bude úplné jiné než ta slepičárna. Deweyovka byla takový ten průměrný gympl s rozšířenou výukou jazyků. Mě však do jazykovky nedali, kvůli tomu, abych toho nemusela dohánět tolik.

Byl únor, začátek nového pololetí druháku. Měla jsem štěstí, že se mi rozdílovky povedlo udělat s dobrým výsledkem a mohla jsem pokračovat ve stejném ročníku a nemusela jsem chodit o rok níž.

Mamka mi pořád říkala, že přechod ze slepičárny na gympl bude těžký, co se týče učení, ale mě to bylo fuk.

,,Klidně budu dřít, jen ať z té školy vypadnu," řekla jsem jí na podzim. A nakonec se mi to díky všem svatým podařilo. Simple plan ve sluchátkách mě trošičku uklidnil ale ani to nestačilo zaplašit svíravý pocit v hrdle. Zpod kapuce mikiny jsem se rozhlédla okolo.

Už jsem byla téměř u budovy gymplu, když Simple plan přešel k Nirváně. To mi dodalo odvahy a já zpomalila, abych se vydýchala. Párkrát jsem si odkašlala abych chrapláček nakopla. Zdráhala jsem se, sundat si kapuci, jednak kvůli osobnímu bezpečí a jednak kvůli chladu, který pronikal k mojí nedávno ostříhané hlavě. Udělala jsem to, až když jsem si byla jistá, že se nevrátím na tu slepičárnu. Nová škola, nové já. Nové a lepší. Odolnější vůči vnějším vlivům. Zlomené a pokořené já udělalo místo téhle doživotní přetvářce.

***

Propletla jsem se chumlem studentů u vchodu až dovnitř do budovy. Musela jsem najít akési studijní oddělení či co, kde se mám nahlásit. Tahle škola byla dobré bludiště. Vyznat se tu dá asi chvilku práci. Hlavně jsem nevěděla, jestli mě děsí spíš ta vycpaná zvířata nebo to množství lidí.

Nakonec jsem měla všecko vyřízený a zamířila do třídy 2.A. Bohužel současně s učitelkou.

***

,,Tak buďte už ticho, děcka," okřikla hlučící třídu učitelka hned na začátku. I tak mi neunikl vzrušený šepot, a dokonce i tohle:

,,Kámo koukej, novej týpek. Bude nás víc. Haha."

,,Tohle je vaše nová spolužačka, Teresa Holdensová," ukázala na mě učitelka a já jsem se plaše poohlédla po třídě a pak zas zabodla pohled do linolea položeného na podlaze. Nejradši bych zdrhla, kdybych mohla. Nesnášela jsem být středem pozornosti.

,,Pančelko, odkdy je Teresa klučičí jméno?" zeptal se drze jeden kluk. Jemně se mi zvedl koutek. Zřejmě ten zprvu nereálný plán funguje.

,,Proboha, Maximiliene! Je to holka," vyjekla jedna blonďatá fuchle a já se otřásla už jen při holčičím hlase.

,,Ticho! Pane Coopere, nechte si ty hloupé řeči. A teď kdo chybí?"

Došourala jsem se k druhé lavici v řadě u dveří, v první sedávají jen šprti. Vyndala jsem si sešit a propisku a skoro celou hodinu jsem se snažila tu učitelku vnímat. Jenže bylo tady tolik jiných podnětů a já zjistila, že v matice totálně plavu. To se dalo čekat. Srovnávat gympláckou matiku s tou, co se učí na slepičárně, je jako chtít po tříleťákovi, aby vyplnil daňové přiznání.

***

O velké přestávce jsem měla stále tak stažené hrdlo nervozitou, že jsem neměla ani chuť na jídlo, a to jsem si tu svačinu dokonce ráno stihla udělat. Naoko bezmyšlenkovitě jsem si čmárala do sešitu, jelikož výklad jsem nepobírala nejen v matice ale i zeměpise.

,,Hej ,kámo! No ano, ty! Ty novej nebo nová nebo co jsi," pomalu jsem se otočila za hlasem. Byl to ten kluk, co si myslel, že jsem kluk.

,,Co je?" odsekla jsem.

,,Proč seš tak nepřátelskej? My nekoušeme. Odkuď jsi, nezdá se mi, že bych tě znal a já odsuď znám skoro všechny," bombardoval mě otázkami a sednul si na svou lavici, aby byl blíž.

,,Odsaď ty vole, odkial asi," odbyla jsem ho prostě.

,,Ty si fakt tak blbej, že nepoznáš, jestli je to holka nebo kluk?" zasmál se jeho spolusedící.

,,A jak asi, ty debile, hlas má hrubej, jako by byl nachlazenej, kozy to nemá a zadek taky ne. A takhle by si žádná holka vlasy neostříhala, teda moc takovejch neznám," měřil si mě pohledem Maximilen a já uhnula pohledem a zírala někam na jeho papuče.

,,Nechte ji už proboha být, vždyť vidíte, jak je nesmělá. Člověku to chvilku trvá, než se adaptuje na nové prostředí," ozvala se zase ta bloncka.

,,Nepotřebuju bránit od tebe, ty muréno," vyjelo ze mě pohrdlivě. Vzápětí jsem se zvedla a zamířila ze třídy pryč.

,,Ta ti to dala, co Elis," rozesmál se zas ten idiot.

,,Kráva, nechte ji být, když jsme jí zjevně někde u prdele," ulevila si bloncka.

***

,,Takže tu máme novou studentku, že?" Tuhle větu jsem slyšela za dnešek už asi pětkrát.

,,Můžeš jít dopředu a říct nám pár slov o sobě? In english, please. A sundej si tu kapuci, laskavě," vyzvala mně učitelka.

,,Mmm - my name is Teresa Holdens. I am from this town. I am sixteen years old. I am introvert," začala jsem pomalu chraptivě.

,,What else? From which school are you ?" doptá se učitelka.

,, I was in pedagogy high school," zamumlala jsem s odporem.

,,So welcome in our school, Teresa, thank you," učitelka mi věnuje úsměv a já si můžu jít sednout.

První den nebyl vyloženě horor. Snad začínají lepší zítřky.

____________________________________________________________________________

Bonsoir
Nebojte ještě žiju, jen jsme si teď s Nath_Lupin daly malou pauzu. Nicméně tahle kapitola navazuje zcela na část 18.kapitoly a s těmi tématy jsem se inspirovala ve škole akorát tehdy téma šikana zpracovávala jiná skupina.

Touhle částí bych udělala pomyslný puntík za hlavním tématem co se nám rozvíjelo v prvním díle. Zkrátka spravedlnosti bylo aspoň pomyslně učiněno zadost a upřímně vůbec jsem tehdy nečekala, že by se situace takhle vyvinula. Postavy dokážou překvapit.

Tuhle kapitolu věnuju AmaziliaColibri13. Moc děkuju za všechnu podporu a propagaci kterou mým knížkám věnuješ. Jsem ti moc vděčná. Přeju všem, aby nemuseli prožívat to co prožily naše osobnosti a prožívají naše postavy💛
Co se týče flashbacku v druhé části této kapitoly, ten jsem napsala někdy krátce po nástupu na novou školu takže by se pocity daly nějak porovnat. Původně jsem vůbec netušila kam tu scénu dám ale přijde mi, že se sem hodí.

Jinak bych se chtěla zmínit ještě o jedné epizodní postavě a to Max Cooper. To je prostě mega chábr, který nejdřív Tess moc nemusí ale nakonec v průběhu času změní názor a postaví se na její stranu a brání ji proti Beátě.

A to bude ode mě prozatím vše, i tak se moc vykecávám 🤣
Užívejte poslední zbytky prázdnin a nepochcípejte v těch vedrech
Andy💛