Februarius MMXIX

Je to už celý měsíc. Celý měsíc, co mi dočista ruplo v hlavě. Měsíc od té doby, co jsem tančila na maturáku s Willem. Zdráhala jsem se přiznat si, jestli k němu něco cítím, protože merde, já nemůžu. Jo jasně, byla jsem trochu opilá, zhulená a možná proto to šlo tak lehce.

,,Nechcete mě někdo udusit? Asi mi jeblo!" skoro zakřičím, když buším do boxovacího pytle jako o život. Aneb hádání se, se svým svědomím v praxi.

,,Jsi v pohodě, T ? Zdáš se mi maličko nevyrovnaná," ušklíbne se Ricko, zatímco já vyvrátím oči vsloup, věnuju se jen a jen pytli se zarputilým výrazem.

,,Hmm, já asi vím, čím by to mohlo být. Nečekala bych, že to řeknu ale, naše naprosto asociální Tess má problémy s láskou. Je v tom až po uši, vsaď se," objeví se zničehonic Mia a její posměšky se mě dotknou víc, než jsem si schopná připustit.

,,Mio, přestaň!" obrátím se k ní se zrudlým obličejem. Ricko po Mie hodí nechápavý pohled a pak se začne smát. Mia se též pobaveně kření a ve mně vzkypí impulsivita a vztek.

,,Jděte všichni do háje!" křiknu na ně a doufám, že se mi přestanou tak pitomě řehtat. Třebaže mají v podstatě pravdu, ozve se mi v hlase potměšilý hlásek. Pak se utrhne poutko, za které je pytel přivázaný a jak do něj usilovně buším, upadne na zem.

,,T, vždyť to zničíš, zklidni se trochu!" popadne mě za ramena Jack, zatímco já si začnu stěžovat, jak mě Mia s Rickem otravují a popichují a zkrátka jsem jim jen pro smích.

,,Nikdo ti tu nic nedělá! V pohodě, jen klid Tess. Co ti vadí?"

,,Jsem jim pro smích!" vyhrknu znova. Jack mě zpacifikuje s tím jeho podělaným čištěním bloků a problémů, který stejně nefunguje. Teda jen když v to člověk věří. Což já momentálně nejsem.

Když tohle se mnou vyřeší, jdu s Andrewem do ringu.

***

,,Tess, dnes si dáš individuálko se mnou," přikázala mi Mia poté, co jsem vylezla z šaten (není nic lepšího než boxovat do roztrhání těla a pak si dát krásně horkou sprchu). Ještě stále jsem jí neodpustila ty posměšky, a jelikož k ní mám tak nějak blíž, no možná k Mikymu stejně tak, ale zkrátka vím, co si u ní můžu dovolit.

,,Proč? Vždyť Jack tu je, a neříkal, že by skupinovka nebyla, a kromě toho jsem na tebe ještě pořád naštvaná," odseknu a vyplním pauzu tím, že se napiju.

,,Hmm naznali jsme, že potřebuješ individuálko a promiň, nevěděla jsem, že se tě to předtím tak dotklo. Byla to nevinná legrace."

,,Hmm, omluva se přijímá," zahuhlám zamračeně ale už jen na oko. Nakonec ji vezmu přece jen na milost.

,,Zajímá mě ta tvá záležitost s láskou. Myslím, a oprav mě, jestli se pletu, že jsme u tebe ještě žádnou podobnou náklonnost nezaznamenali," prohodí a mile se na mě usměje. S tou milostí si to asi ještě rozmyslím. Nedělej ze mě sociální experiment, vole!

,,Ne, nepleteš se," odfrknu si, a nakonec se přinutím si k ní přisednout. V ruce stále třímám flašku a pohrávám si s vrškem.

,,Můžeš mi věřit ,Tess opravdu. Stejně si myslím, že se nemáš, komu jinýmu svěřit a klukům se to špatně říká, vnímaj to jinak než my holky," nadhodí znovu. Ještě chvilku na mě hrň tyhle kecy a přísahám, že ti jednu vrazím a je mi úplně jedno, co se bude dít pak.

,,Ty jsi mazaná, ale já nevím, jestli se ti s tím chci svěřit. Je mi jasný, že to nikomu jinýmu tak dost dobře říct nemůžu. Já si to nechci přiznat ani sama sobě. Jsem z toho totálně zmatená," vypadne ze mě, přičemž potřeba nějak zaměstnat chvějící ruce způsobí, že mi flaška spadne a na podlaze se udělá malá kaluž.

Mia se na mě podívá s takovým tím zvláštním úsměvem.

,,To je tak roztomilý, když jsi roztržitá. Nemusíš mi nic povídat, jestli nechceš. Koneckonců jsem s tebou stejně chtěla probrat něco jiného," mávne rukou jako by o nic nešlo. Když uklidím tu potopu, začnu si místo flašky hrát s relaxačním míčkem (jo, takových pičovinek je tady hodně, ale nejsou moc používané). Jenže já ty její taktiky prokoukla a ona taky zná moje slabiny. Téměř všechny. Bohužel.

,,Hele, Mio, jak dlouho tě znám? Tři roky? No nějakou dobu už to bude. Poznám, když na mě šiješ nějakou boudu," rýpnu si do ní pro změnu já. Ona chvíli přemýšlí, jak mi to vrátit.

,,No nevím, jak ty, ale já tě znám už od tý doby, co ti bylo pět nebo šest. Občas jsme pro tebe se Samem chodili do školky. I když ,přijde mi, jako by to bylo v jiném životě," rozesměje se. Tentokrát mě dostala, mi to vůbec nedochází třeba. Chvíli pátrám v paměti, ale je to s ní mizerné, protože mám zafixované, že dětství bylo šťastné, protože jsem měla komplexní rodinu a kamarády, ale že by v něm figurovala Mia si nějak nevybavuju. Kdo by si pamatoval bratrovy kamarády.

Mia pak musí odejít, bo se někomu něco stalo a jako zdravotník má být u všech zranění. Po pár dechových cvičeních na zklidnění se snažím připravit na to, co jí řeknu, protože je mi jasné, že s tamtím tématem ještě neskončila.

Když se jí potom snažím vysvětlit ten chaos v mé hlavě, ocením především její schopnost naslouchat. I když nejsme kamarádky v pravém slova smyslu, beru ji tak. Tady a teď ji tak beru. Jistě, občas mě naštve, bo je o devět let starší a ten přístup k některým věcem je jiný a taky je to především moje trenérka, i když s poněkud kamarádským přístupem. Kromě doby, kdy jsem byla malá, jsem kamarádek nikdy moc neměla. Když nepočítám lidi ze základky anebo Nicole v prváku na slepičárně. I když, ta byla taková na baterky. Nezastala se mě, když to bylo nejvíc potřeba.

Mnohokrát ve mně sílil pocit, že si hraju na chudinku, že jsem přece dřív bývala víc společenštější, že přece nejsem typický introvert odmalička. Jenže ani mezek by se v tom nevyznal. Jsem šťastná i v něčí přítomnosti, stejně tak jako sama. Ale občas je to přesně naopak. Je to frasně jednoduchý. Člověk je tvor společenský, a tak bych si neměla vyčítat, že k Willovi zřejmě něco cítím.

***

Dalšího dne se neděje vůbec nic zvláštního, tedy ve škole ne. Maturity se blíží, přijímačky se blíží, a i tak na nás chrlí učení a úkoly. Nakonec je možná dobře, že nematuruju z dějáku, protože už s tím vším ostatním budu mít co dělat.

V ZSV přijde cizí učitelka, teda ne cizí, jakože bychom ji neznali, ale ne ta, co máme obvykle. Takže supl.

,,To vypadá na volnou hodinu, super," zamne si David spokojeně ruce. Jenže tahle radost mu dlouho nevydrží, protože učitelka jakýmsi zázrakem jeho poznámku asi slyšela, bo se zrovna nechala slyšet.

,,To však neznamená, že budete mít volnou hodinu. Uděláme si skupiny po asi pěti lidech," tleskne rukama a já nezřetelně vyvrátím oči vsloup.

,,Tak vy máte dost, paní. Kde si myslíte, že jsme? Na základce?" zamumlám, a Dave vyprskne v hlasitý záchvat smíchu. Nakonec se mu podaří připojit k nám do party ještě Jareda, Maxe a Emmu. Když se celá třída nějak poskládá, dostaneme další instrukce:

,,V těchto skupinách mi zpracujete témata, která jsem napsala tady na tabuli," poukáže na svůj nádherný škrabopis. Tu by měl někdo naučit psát tak aby se to dalo přečíst a nemuseli jsme to pět minut luštit. I když ono by možná stačilo nesedět tak vzadu.

Rychle projedu témata očima a skoro se mi zvedne žaludek. Nejsem jediná, kdo reaguje divně.

,,Šikana, drogy, alkohol, agrese a domácí násilí, gamblerství a vandalismus. To jsou mi teda problémy. Pomalu celá etopedie," zanadávám nahlas. Nebyla jsem jediná, kdo reagoval divně, ani Emmě to nebylo zrovna po chuti.

,,Tak co vezmem?" zeptá se tiše skupiny. Já s Davidem máme okamžitě jasno.

,,Drogy nebo šikanu," vyhrkneme unisono. S tím mám zkušenosti. Bohužel. Nakonec to rozseknul Max a nahlásil učitelce, že si zabíráme téma šikany.

Timova skupina zřejmě chtěla to samé, jelikož Beáta se na Maxe, no spíš na mě, podívá tak zabijáckým pohledem, že by si jeden myslel, že jsme jí vzali medvídka nebo něco. Nakonec si ukořistí téma drogy. Neméně povedené. Třeba bych je mohla popíchnout tím, že by mohli donést i vzorky. Že bych jim byla velmi ochotně nápomocná. Ale pak se mi to rozleží v hlavě a řeknu si, že nebudu dráždit hada bosou nohou. Už tak si o dost koleduju.

Mezitím, co si i zbytek třídy rozhází témata, učitelka píše další poznámky k zadání.

,,Poslouchejte! Zpracujete to do powerpointové prezentace. Musí tam být stručně charakteristika vašeho zvoleného problému. Nějaké formy, druhy a tak dál. Zkuste najít nějaký příklad z praxe plus jeho řešení. A samozřejmě zdroje." Učitelka domluví a já zavřu oči, napočítám do deseti, zhluboka se nadechnu a opět vydechnu. Mou hlavu právě napadl riskantní podnik. Jak sfouknout dvě mouchy jednou ranou a poprat se s minulostí jednou provždy.

,,Tak jdem se domluvit, kdo co udělá?" zeptá se Max.

,,Jasně, já třeba začnu tou charakteristikou," nabídne se Emma. Vlastně ji moc neznám. Přijde mi taková, že se do dění ve třídě moc nezapojuje. Protože má nos pořád zabořený v knížkách. I když jako asi to je ideální.

,,Jasně a já si vezmu ty fáze, i když vůbec nevím co se tím myslí," přizná se Dave a prohrábne si už tak dost rozcuchané háro na hlavě.

,,Když ty si bereš fáze, tak já druhy pokial je to něco jiné."

,,Hmm, takže nikdo se nehlásí o příklad z praxe? No, dobře tak já to nějak vymyslím," vypadne ze mě nervózně. Propletu si prsty a začnu palci točit mlýnek, abych nějak skryla třes rukou.

,,Já to zpracuju do celku teda, když se tak hezky umíte domluvit beze mě," rýpne si Jared.

,,A nějaké projevy, ne? Jakože co se ještě nepovažuje za šikanu a co ne? I když občas to člověku přijde vcelku zřejmé. Jo a řešení toho tvýho příběhu Tess," mrkne na mě.

,,Hmm jo jasně, to jsem zvědavá, jak to budeš řešit. A to jako nepoznáš oběť šikany, když ji před sebou vidíš?" vypadne ze mě a provinile si přitisknu ruku na pusu.

,,Hej a víte, co se říká, také to že, agresor byl jednou oběť, a proto pak šikanuje. To bys tam mohla dát taky, Tess," to je snad poprvé co na mě Max přímo promluví. Jen překvapeně zírám.

,,Takže mu nemáš mít za zlý, že tě šikanuje jenom proto, že byl sám šikanovanej?" podotknu a nasadím lehce sarkastický tón.

,,Tak jsem to nemyslel, jejda, samozřejmě, že s ním nemáš soucítit, ale musíš hledat příčiny, abys mohla vyvodit důsledek."

,,Jdi do prdele ty, moralisto. Ani nevíš, co to šikana je!" prudce se zvednu ze židličky až spadne na zem. Nevšímám si toho a odejdu ze třídy.

****

Tohle napětí se tak nějak potom rozpustí a nabyde jiné podoby odpoledne U Dvou Slunců a není způsobené nikým jiným než Willem Hollisterem. A už vůbec nemluvím o tom, jak jsem začala být roztržitá. Vůbec nechápu, co tu dělá, když je půlka týdne. Přece bývá celý týden v Ově, ta sice není zas tak daleko, ale i tak.

A když už jsme u té roztržitosti, stala se mi ta nejhorší věc ever. Zrovna dneska sem na nenápadnou inspekci zavítala majitelka kavárny a chudákovi Carly nic neřekla. Jak s tím však souvisím já?

Zkrátka nesla jsem tác, kde byl mimo jiné i karamelový fondán a zrovna jsem podívala, kam si Will sednul a fondán skončil, na zemi, na mě a taky na luxusním kabátku této dámy. Aneb takové to klasické klišé, když se po někom ohlížíte a s někým se srazíte. Strhlo se doslova boží dopuštění. Madam křičela cosi o nevychovaném stádu dobytka. Donekonečna jsem se jí omlouvala. Obě, já i Carly, jsme se to snažily dát do pořádku.

,,Buďte si jistá, má drahá, že zaplatíte čistírnu! A nevím, nevím, na vašem místě bych se možná i bála, že přijdete o místo, když zaměstnáváte tak neschopné lidi. Jsme snad chráněná dílna?" nad jejími slovy jsem se roztřásla, při tom uklízení té pohromy. Ale s Carly to ani nehnulo, byla pevná jako skála.

,,Samozřejmě, že vám zaplatíme čistírnu. Jsem si jistá, že všichni tady jsou naprosto kompetentní lidé pro tuhle práci."

,,Omlouvám se, byla to nehoda," špitla jsem znova ale málo platné, madam hartusila dál.

,,Nevyhazujte Carly, opravdu to byla jen nehoda, a ty se stávají, jsme přece lidi," přidal se na naši stranu Benjamin. Bylo to milé.

,,Však vy uvidíte!" a s hlasitým klapáním svých bot odkráčela z kavárny a práskla za sebou dveřmi. Roztřeseně jsem sjela na podlahu, bylo mi fuk, co bude. Nejvíc mi bylo líto hostí, že to museli vidět a slyšet. Tuhle příšernou scénu. Byla bych se rozbrečela, kdyby mě Ben nezvedl z podlahy.

,,Pojď se převléct," řekl konejšivě. Když jsem se v místnůstce pro zaměstnance převlékla do čistého oblečení, odvedl mě zadními dveřmi ven na malý dvorek.

,,Dáš si? Vím, že se někdo tak uklidňuje," vytáhl pufíka. Usmála jsem se a přikývla.

,,Jaká to je příchuť?" zeptala jsem se, když jsem si potáhla, a na elektronce zasvítilo modrý světýlko.

,,Apple peach, moje oblíbená, i když peach ice taky není k zahození, " odvětil, když jsem mu ji podala.

,,Jsou mnohem lepší než ty klasický, už kvůli těm vůním, co?"

,,No hlavně kvůli těm škodlivinám."

Pak jsme jen tak mlčky postávali, vyměňovali si pufíka mezi sebou a já se snažila neklepat jak ratlík.

,,Hele neber si to za vinu, to se občas stane, prostě jen malá nehoda," narážel tím na předchozí událost.

,,Hmm máš pravdu asi, čas vyrazit zpátky do boje," naposledy jsem vyfoukla kouř a vrátila mu elektronku. Možná jsem působila falešně s až moc velkým nadšením.

,,Jasně, hlavně to nevzdávat," ušklíbl se Ben. Vevnitř jsem trochu pookřála, když jsem si studené ruce omývala pod teplou vodou.

Když se mi potom podaří nějak se zpět dostat do procesu, moje kroky neochvějně zamíří k Willovi.

,,Ahoj," usměje se, když mě uvidí a já mám pocit, že mi vyskočí srdce z hrudi, jak rychle se rozbušilo.

,,A-ahoj," vykoktám a opět jsem určitě celá rudá rozpaky. Pak mi to však nedá a zeptám se:

,,T-ty jsi tenhle týden doma? Nemáš školu?"

,,Mno ne, mám normálně školu, ale dneska jsem se tu měl sejít s bráchou. Ohledně něčeho rodinného, co se prý nedá vyřešit po telefonu."

Zatvářím se nechápavě.

,,Ale vždyť ten tu dnes není, prohazovala jsem si s ním směnu. Říkal, že se potřebuje učit na test z dějáku, že v tom příšerně plave." Po mých slovech Will vyprskne zbytek kávy, kterou dopíjel.

,,COŽE?! To je ale idiot! Já se sem táhnu jak debil a on," vyjekne rozčileně. Pak mu dojde, co udělal se zbytkem kávy a začne to utírat ubrouskem.

,,To je v pohodě, nech to být," mávnu nad tím rukou.

,,Takže on je doma? Tak já kvůli němu zajebu tři přednášky a on je doma. Díky Tess, asi mu rozbiju nos, až ho uvidím," line se z něj vodopád slov, co ještě všechno bratrovi udělá, a já si začínám myslet, že Simon snad měl nějaké postranní úmysly. Pak se rozloučí a vyletí z kavárny jako vystřelený šíp.

***

Z pohledu Willa

Když docházím domů, úplně sálám zlostí. Ze mě si ten skrček dělat prdel nebude. Rozrazím domovní dveře.

,,UVĚDOMUJEŠ SI, TY SKŘETE, ŽE VYSOKÁ ŠKOLA NENÍ HOLUBNÍK! MÁM KVŮLI TOBĚ ABSENCI! A DOJET SEM Z OVY TAKY NENÍ JEN TAK!" křičím na celý dům. Můj povedený bratr vyleze z pokoje s andělským úsměvem.

,,Jeee, ty už jsi tady paráda. Nechceš mi pomoct s tím, starověkem? Je to děsný mordor. Nebo rovnou vyřešíme ty mamky narozky? Víš, že je to za chvilku," vypadne z něj a já nevěřím vlastním uším.

,,To se mi snad jen zdá?! To jsme přece po telefonu vyřešit mohli!" plácnu se rukou do čela. Pak si jdu do kuchyně nalít sklenici vody, abych po ním něčím nemrštil.

,,Noo jako mohli, ale když už seš tu," myknul rameny bratr.

,,Jo a proč jsi teda řikal v kavráně, když seš doma, do prdele!" utrhnu se znovu na něj. Simon se zatváří jako ukázkový příklad nechápajícího člověka. Nebo toho, kdo nechápajícího jenom dělá.

,,Já ti řek, že v kavárně?" ujede mu a ani se nesnaží skrýt úšklebek jako by se v této situaci, kdy já jsem popelavý vzteky, bavil.

,,Ano, v kavárně! Psal jsi, že budeš mít směnu!" ukážu mu v mobilu konkrétní zprávu.

,,Ahaa, oops, sorrky, brácha," odvětí, nicméně já to neberu.

,,Tos udělal schválně! Věděls to! Věděls, že tam půjdu. Tak sis s ní prohodil směnu. Ty jsi takový debil!" zvýším už zase hlas. Všechno už mi do sebe začíná zapadat.

,,Hmm no možná. Na vysokoškoláka uvažuješ celkem bystře. I když se o OSU povídá, že je to nic moc. To, kdybys byl třeba na MUNI, to by byla jiná," rýpne si do mě. Hlasitě si vydechnu a počítám do deseti. Snažím se ten vztek odlifrovat někam pryč, ale moc dobře se mu nechce.

,,Tak pokecali jste aspoň, když jste se tam tak náhodou potkali nebo byl šrumec?" zeptá se jako by se nechumelilo. Ještě stále mě nepřešla chuť ho uškrtit.

,,Moc ne, spíš vůbec. Měli tam šéfku. Drama," odvětím a už vůbec mu nechci vykládat, co se tam stalo.

,,Jo a už máš konečně to její číslo?"

,,Co se staráš!" odseknu nevraživě. Od toho plesu, tedy už celý měsíc, do mě pořád rýpe. Kdyby jen to, přímo s tím vopruzuje. Pořád dokola.

,,Poslouchej ,ty skrčku! O co se tady jako snažíš?" vyštěknu na něj už zas hněvivě.

,,Eee, o nic, jen se zajímám. To se nemůžu ani zeptat? Vždyť na tom plese jste byli naprosto kouzelní." A zase. Ten idiot o tom prostě mlít nepřestane.

,,Proboha, proč to furt řešíš? Jeden večer a nic víc. Nic víc to nebylo."

,,A ty bys chtěl, aby bylo?" mrkne na mě. Oženu se po něm a vlepím mu pohlavek, bo už se opravdu nedokážu udržet. Aneb prudká impulzivita v praxi. Dárek od otce, který se na nás vysral.

Z tohohle martyria mě nakonec a kupodivu vysvobodí mamka, která přijde zrovna ve chvíli, kdy by nejspíš došlo ke rvačce.

Kouknu se na hodinky, je šest večer. To není zase tak brzo, na to, že tam byla celý den.

,,Simoneee? Jsi doma?" ozve se její hlas z předsíně.

,,Jooo, tady jsem," odpoví jí Simon a z nějakého nevysvětlitelného důvodu si přestane mnout bolavé místečko a začne se smát. Mezek.

,,Nazdar, zlatíčko. Dneska si budeš muset ohřát jídlo od včera nebo si něco udělat. Přišla jsem se jen převléct, za chvilku odcházím na schůzku."

,,Cože?" vyjeknu a teprve teď mě zaregistruje.

,,Wille! Co tady děláš?" pomalu ze mě chytne infarkt, když mě vidí.

,,Taky tě rád vidím, mami," usměju se a jdu ji obejmout, jelikož svým příchodem zabránila katastrofě. Pak se trochu vzpamatuje.

,,Drahoušku, proč jsi mi nedal vědět, že přijedeš? Ty nemáš zítra školu?" Myknu rameny.

,,Hmm to byla taková přepadovka na rychlo," zamumlám.

,,Noo, opravdu mě to mrzí, zlatíčka, ale budete se muset obejít beze mě. Kdybych věděla, že dojedeš, tak bych si to dala na jindy."

,,To je v pohodě mami, netrap se tím," mávnu nad tím rukou a snažím se ji ukonejšit v tom falešném pocitu viny.

,,Jojo, zvládnem to tu," řekne Simon prostě. Ani jeden se nezmíníme o tom, co bylo předtím. Náš soukromý problém se utají i před ní.

***

Když mamka odejde do své ložnice, dojde mi, že mu asi dlužím omluvu.

,,Sorry, že jsem na tebe tak vyjel," zamumlám.

,,Nápodobně, promiň, že jsem tě vyprovokoval, a tak jsem to zmotal," odvětí.

,,Hej, s kým myslíš, že má mamka tu schůzku? O tomhle jsem neměl ani páru?" načnu z jiného soudku. Změna tématu prospěje oběma.

,,Netuším, ale není to poprvé. Už to bude asi trošku vážnější randíčko," sdělí mi bratr s takým tím potutelným úšklebkem ve tváři.

Když se před námi objeví mamka, skoro se jí leknem. Snad nás neslyšela.

,,Páni, sluší ti to, mami, jsi kočka," vyseknu jí pochvalu. Studem se dokonce začervená.

,,Děkuju, Willie, tak se tu mějte, kluci moji," políbí nás oba na tvář, popadne kabelku a už je v trapu.

,,To byl teda fofr," podotknu.

,,Tak jdem na ten starověk?" ohlédnu se po něm, jenže on už se zase tlemí nad tím, co ho právě napadlo.

,,A kdy ty budeš mít rande s Tess?" rýpne si zase.

,,Dej pokoj," odvětím se smíchem, pak popadnu polštář a hodím ho po něm. Oplatí mi to a začneme polštářovou bitvu jako když jsme byli malí. Hmm nemám mu to už za zlé. Myslel to v dobrým slova smyslu, jen já reaguju trochu přehnaně, vzhledem k okolnostem. 

______________________________________
Bonjour/Bonsoir

Máme tu další kapitolku a musím se přiznat, že je to jedna z mých oblíbených❤❤❤
Miluju svoje postavy. Miluju ty smyšlený scény a ty problémy co se jim dějou. Trápení s láskou a kdovíčím ještě. Řekla bych, že ani já jsem na začátku nečekala, že se bude druhý díl tak moc lišit od prvního, ale je to tak. A je to úžasný. Doufám, že i vám čtenářům se druhý díl líbí...
Nebo si možná víc libujete v těch depkách, kdoví :-D

Každopádně je to skvělý, když si postavy žijou svůj život...tedy když já jim vymýšlím jaký povedou život :- D

Tak se budu těšit zase u další kapitoly.

Andy❤🤘