Anno Domini MMXIX.

Ianuarius

Jaká je pomíjivost světa? A co teprve času? Člověk se ani nenaděje a už je po Vánocích. Na tom nic pomíjivého nebylo. Učitelé na nás nahrnuli hromady učení a teď jako vypracovávejte maturitní otázky do čtyř předmětů, když to nemůžete flákat v těch ostatních, zároveň máte šichty v kavárně a taky se minimálně dvakrát týdně musím ukázat na tréninku, sic by mě Jay vykuchal. Ach, a ještě jsem, milánkové, zapomněla, že do toho všeho se musím učit na přijímačky na výšku. Ne vážně mi asi vybouchne hlava. A to bude horší výbuch jak v Hirošimě. Inu, jak říká Dave:

,,Je to k posrání."

Ale je tu i světlá stránka věci a tou je jedno takové setkání...ale to vyprávím upe ze špatného konce. Za tím vším stojí Gaudeamus, to je řekněme veletrh vysokých škol, taková akcička pro středoškoláky, aneb jak se jeden den ulít z toho kolotoče učení a vyrazit s partou do velkoměsta, kde se to vždycky konalo. Ne Praha to nebyla

A tak se dostáváme k tomu, proč sedím u tohohle debilního stolečku v nějaký určitě bezejmenný kavárně a čekám, až nám Will donese kávu. No nieje to roztomilé? Říkáte si, že mi už musí šplouchat na maják? Jo, tak to je nás víc. No, dnešek se zdá všeobecně zvláštní.

Když jsme sem s partou dojeli, ještě to nějak šlo, jenže když jsem zrovna odcházela z jedný přednášky, co se specializovala na mediální studia, vrazila jsem do takového toho nízkého stolíku s prospekty, co stál zvenku u dveří a jak jsem zavrávorala, tak jsem ještě do kohosi drcla. Když karma, tak pořádná, zřejmě. Nu mě bolelo koleno a tomu týpkovi se rozsypala celá složka.

,,Sorry, já ...jsem nemehlo," vylítlo ze mě a začala mu pomáhat se sbíráním papírů.

,,V pořádku, nic se nestalo," odvětil mile a věnoval mi plachý úsměv. Když jsem jeho postavu jen tak zběžně prolétla pohledem, utkvěl mi zrak na jmenovce, kterou měl připíchnutou zepředu na tričku. Z pusy mi vypadlo překvapené:

,,Hollister?"

,,Jistě, mohu vám být nějak nápomocen ,drahá slečno nešikovná?" zatrylkoval a já v tu chvíli úplně cítila, jak rudnu. Bezvadnej trapas tohleto, nevím, proč mi to dřív nedošlo, jistě, že to bude jeden z organizátorů ale to příjmení, merde, tak povědomé.

,,Eeeh ne, jen mi vaše příjmení přišlo povědomé, drahý pane, můj kamarád má čirou náhodou úplně stejné," zamumlala jsem nezřetelně a chtěla jsem se vypařit, než se stane ještě nějaký další trapas.

,,Ach taak," protáhl se a pak se energicky podíval na hodinky.

,,No mám zrovna teď chvíli volno, tak co kdybyste mi o tom svém kamarádovi s totožným příjmením popovídala u hrnku kávy, spanilá slečno?" zrovna v tuhle chvíli mi totálně připomínal Guse, když se pokoušel sbalit Hazel Grace.

,,No víš...zaprvé to já bych tě asi někde měla pozvat jako omluvu za tu nehodu a za druhé ...nezní to trochu bláznivě? Vždyť se vůbec neznáme," vypáčila jsem ze sebe s rozpaky a ksichtem tak zrudlým, že bych klidně mohla být jako vnitřek melounu.

,,Já rád dělám bláznivé věci, no a jak jinak se s někým seznámit než ho někam pozvat?" mrknul na mě. Vím, že tohle se naprosto totálně nelíbilo racionální části mého mozku, ale cosi jiného mi našeptávalo, ať to zkusím.

,,Tak dobře, pane bláznivko, přemluvil jste mě," rozpačitě jsem se usmála. Pak jsem ještě napsala textovku Davidovi, abych jim sdělila, že se zdržím. Byla jsem v tom až po uši.

***

O DVA DNY POZDĚJI

,,No, a tak nějak se tenhle průšvih či trapas či roztomilé setkání - říkej si tomu, jak chceš, s Willem Hollisterem odehrálo. Mohla bych mluvit o tom, jak se mi ten kelímek podařilo pomalu vylít, když jsem zjistila, že opravdu má něco společného se Simonem, a sice, že je to jeho bratr."

,,A pak? Co se dělo pak?" vyzvídala vzrušeně Mia.

,,No povídali jsme si. On studuje na jedný univerzitě, kam bych chtěla jít víš? Pak začal zvonit mobil, bo mě sháněla banda. Byla jsem tam s lidma ze třídy no, a tak jsem musela dojít za nima, bo nám jel vlak," opáčila jsem a snažila se působit, jakože mě to nijak nevzrušuje. Byla sobota dva dny po Gaudeamu a ta vzpomínka na to byla stále příliš živá.

,,A jeho mladší bratr mu dělá dohazovačku?"

,,Ne, to ne," zavrtěla jsem rezolutně hlavou.

,,Simon za mě musel ten den vzít směnu, takže se o tom asi zmínil doma. I když, on asi v tu dobu stejně nebyl doma, jestli studuje tak daleko. Tak to skutečně byla jen náhoda," protáhla jsem se a pak si sedla na žíněnku do tureckého sedu.

,,Pěkně děkuju za takovéhle náhody, a jaké to rande bylo?" rozesmála se Mia a já vyvrátila oči vsloup.

,,To nebylo rande! Viděla jsem ho tak podru-poprvý v životě," odsekla jsem a praštila ji do ramena.

,,Dámy, nerad vás ruším ve vaší plkací konverzaci, ale tady se musí makat," ozvalo se za námi, a kde se vzal, tu se vzal Ricko s nepěkným úšklebkem na tváři. Já se vmžiku postavila na nohy.

,,To nebyly žádný holčičí plky," ohradím se vzdorovitě, copak jsem nějaká slepice?

,,Jasný a Měsíc je plesnivý sýr. Slova jako rande a kluci patří do holčičích plků. Mio, ty se běž věnovat něčemu užitečnějšímu, prosím, a na tebe, T., čeká ring doufám, že ses dost procvičila," udílí nám pokyny pan důležitý.

,,Pak to dořešíme," mávne na mě Mia a vydá se někam pryč, zřejmě z Rickova dosahu. Ten mě pobídne k jednomu ze čtvercových ringů. Vezmu si odložené rukavice z lavičky a natáhnu si je.

,,O příštím víkendu tu bude taký malý zimní zápas a rozhodně na něj máme spoustu skvělých adeptů," zamne si spokojeně ruce.

,,Já ale nechci soutěžit," namítnu plaše, což pochopitelně neslyšel.

,,Snad nemáš nějaký blok, to si piš, že budeš. Všichni budou," objevil se Jay, toho jsem sakra dlouho neviděla. Nevypadal nijak v dobré náladě.

,,Nemám žádný blok, prostě jen nechci soutěžit," namítnu trochu víc vzdorovitě, ale málo platné.

,,Hele, je jedno, jestli postoupíš, prostě potřebujeme jen lidi do počtu a bodka," dokončí svůj rádoby proslov, přičemž tak těsně u mě až je mi to nepříjemný a automaticky ustoupím.

,,A tu máme další blok," zamumlá ještě ke mně, načež se na něj zaškaredím. Pak si nandám rukavice a vyhoupnu se přes hrazení do ringu. Andrew se nervózně ošije, teda nevím, jestli je to nervózně nebo jestli je to ten jeho tik.

,,Nazdárek, tak co? Máš chuť dát mi do zubů?" pozdravím ho, jako by se nechumelilo.

,,Ahoj, T," odvětí, ale zároveň zaujme základní postoj, neutrální.

Začali jsme v klidu, pozorovali se navzájem. Spíš to vypadalo jako tanec.

,,Sakra," ujede mi, když Andrew uhne hlavou, kedže som mu trafila snad len rameno.

,,To chce klid a nohy v teple," ucedí mezi zuby Andrew, když se mi vyhne. Byl jako z gumy, hned sem, hned tam, hlava mi z něho běhala kolem. Vždycky si vyhlídl moment mojí nejistoty a vtom udeřil.

,,Ty vole, T! Snaž se trochu! Vrať se myšlenkami na Zem," vyjel po Jay, když to viděl. Nojo, tomu se to mluví. Nevím, čím ta moje roztěkanost byla způsobena, možná když se mu podařilo vykolejit mě ještě před vstupem do ringu.

Znovu jsem se začala soustředit a najednou to šlo. Teď! Moje rána šla přímo. Namířená na jeho zvednutou levačku. Ouha, trefila jsem se do spánku. To fakt netuším, jak se mi to povedlo. Andrew se zapotácel, a pak zvedl ruce v obranném gestu.

,,Stop," dostal ze sebe a já se ihned začala omlouvat.

,,Pěkný, pěkný, na ten zápas půjdete oba," zamnul si ruce Jay a odešel bůhvíkam. 

____________________________________________________________________________
Zdravíčko
Myslím, že klišé v první části kapitoly zcela odpovídá tomu jak můj mozek umí být vynalézavý. Říkám si, že je to jen dobře, že je to celé smyšlené.
I když jako kdyby takový kluk jako Will existoval, asi by to bylo fajn.

Andy ❤