Na ulice dopadali už několikáté vločky. Z předchozích dní se držel na ulicích sníh. Ač nerad se Peter odtrhával od práce, musel uznat, že odpočinek o svátcích je ten pravý. I Otto chystal dárek. Sice ho doručí později, ale určitě doručí. Jenže jak jinak by mohl s pomocí čipu, najít Flashe?

Jednoduše. Flash stál a pomáhal s velkým dárkem pro Peter alias Spider-mana. „Až to bude hotové.... Bude to dokonalé Venome" usmál se a ďábelsky se zasmál. „Nebude ani vědět co ho zabíjí" zasměje se téže Venom alias Flash Thompson, napadnutý vesmírným virem smíchaným s Peterovou krví.

Peter právě zacházel do jednoho obchodu. May ho poslala na nákup pár věcí, na dnešní večer. Když vycházel z jiného obchodu než by měl, v ruce svíral taštičku se třemi dárky. Jeden pro MJ další pro May a Pepper. Pro Tonyho, Neda a Happyho dávno měl už něco koupeného. Teď už jen zašel do normálních potravin a koupil daný rozpis surovin co měl napsané.

Vycházel s úsměvem na tváři. Vyhýbal se všem možným známým, kvůli dárkům.

Pořád přemýšlel, proč se musela MJ tak tolik leknout, když ho napadla pro ni přezdívks. Měla tak na spěch, rovnou se rozběhla dveřmi pryč, stačila letmo se rozloučit s May. sklopil pohled na své špičky a sledoval křupající sníh pod jeho nohama. Pořád tak zamšleně sledoval zem pod jeho nohama. Narazil do dveří. Protřepal hlavou a jednou volnou rukou si mnul čelo. Povzdechl si a vkročil dovnitř.

Tašky s nákupem položil ke kuchyňské lince a sám odešel do svého pokoje. Když otevřel dveře, všiml si dívky sedící na jeho postely.

Sledovala špičky svých bot a látku černé látky drtila ve svých drobných rukách. „Promiň, jestli jsem to přehnal“ opatrně přešel k ní. Posadil se a téže se zadíval na své boty. „Nepřehnal, to ne, já jen, že..... Byla by lepší jiná přezdívka než Scarlet MJ.....“ promluvila. Peter k ní uvedl pohled. „Napadlo mne...“ odmlčela se. Přisunupa se k němu blíž, ústa měka až u jeho ucha. Její teplý dech se dotýkal jeho kůže a zanechával po jeho těle mírnou husinu. „Třeba Spider-woman“ dodala a za krk ho stáhla k ní.hned spojila jejich rty,nacož při jednom zatáhnutí na ni Peter spadl, tudíž ležela pod ním. „Jaj si přeješ“ šeptl k jejímu krku kde ji mírně políbil.

Nakonef se odtáhl. Jeho zrak zapátral na hodiny. S nechutí vstal a i jí pomohl se zvednout na nohy. „Opravu to chceš?“ upřeně se ji zadíval do očí. „Opravdu“ pověsila se mu na krk. Letmo ho políbila....

Pak otevřela dveře a došla k May. „Pomůžu ti“ ozvala se do místnosti. Ze stolku vzala jednu další bílou zástěru, kterou si zavázala kolem pasu a za krkem. Přešla k lince a začala pomáhat May. „Měl by jsi nám taky pomoct“ pousmála se May na Petera, který se opíral o futra dveří. „A s čím teda?“ přešel blíž. Nacož ho obě šouply k plotně a samy se odebraly kolem něj.

„Auuu...“ upustila nůž na zem. Kapky její krve zůstalily na ostří nože. Prst si dala do pusy a snažila se zastavit krvácení. „Ukaž“ vzal její ruku Peter. „Pojď se mnou“ May dál pokračovala a nechala ty dva odejít do koupelny. Peter hned vytáhl lékarničku a MJinu ránu ošetřil. „Zvládla bych to i sama“ založila si ruce na hrudi. „Ale ode mne je to lepší ne?“ nadzvedl obočí. Mírně do něj strčila.

Bytem se rozezněl zvonek. Peter otevřel, poupravil si sako, než všechny pustil dál. May šla přivítat Happyho, MJ mezitím servírovala na stůl jídlo. Peter netrpělivě vyčkával na Neda. „Jen jak se po druhé rozezněl zvonek. Vystřelil na nohy. Otevřel dveře a pustil ho dovnitř.

Celý den probíhal úžasně. Smíchu a zábavy nechybělo. Večer, než každý odcházel. Předali si dárky, které budou stejně otevírat až zítra ráno. Peter chytil MJ za ruku. Odcházela, v ruce svírala taštičku, kterou ji Peter dal. „Pusť mne, nebo tu mám zůstat“ podivila se. Ostatní svou pozornost přesunuli na ty dva.

Peterovi oči, měl je otevřené, jeho tep sílil a on poznával něco co nechtěl. Jeho jedno zranění. Cítil bolest stoupající po jeho páteři až k mozku. Bránil se tomu všemu. „Ne, tohle ne. Nikdy...... Nechte mne....“ křičel v mysli. Ale nic. Tak dlouho se branil. Jeho stisk zesílil. MJ se snažila se mu vysmeknout ze stisku. Ostatní na něj mluvili „Pusť ji“ ale Peter nic. Až najednou. Uviděl černě. Pustil MJ a chytil se za hlavu. Spadl na zem. Jeho dech ustával a tep mírnil. MJ si k němu klekla.

Hi guys..... Prosím nevyšilujte. Dopadne to dopře. Doufám, tedy nemluvím o konci celé této knihy.

Přemýšlím, napadla mne jedna taková věc. Nevím jak a kolik stihnu vydat částí do 2. ledna. Proto to není zcela jisté. Ale přemýšlím, že bych vlastně mohla udělat druhý díl na tuto knihu. Ano, vím že jsem říkala, že už ho dělat nebudu, ale teď? No nevím zda se mé všechny plány s příběhem uskuteční. Proto to neberte moc vážně. Bude to jisté až 1. ledna. Jinak pro případ ji mám napsanou v návrhech. Myslím druhý díl.

Mám tedy otázečku. Myslíte, že by byl druhý díl (Stop Buling Me/Please 2) lepší. Myslím tím přehledný od thoto či bych se to měla pokusit naosat vše do této knihy?