Probrala se, bylo ráno. Hlava se jí pořád mírně motala.

„MJ“ mávl na ni. Jen se usmála. Chtěla k němu jít, ale místo toho spadla. Chytila se za hruď. Peter neváhal a přiběhl k ní. „Co se děje..... MJ!!“ křičel. Přestával vnímat. Hned ji vzal di náruče. Jeho oblek se na něm seskládal a on s ní v náruči se houpal ke Stark Toweru.

Rychle vpadl dovnitř. Celý zoufalý ji položil na lehátko. Tony naštvaně zaklepal. „Co to má být?“ zeptal se. „MJ, něco se děje“ poodstoupil od lehátka.

Oba začali něco dělat. Peter byl na nervy. Pořád přemítal co by to mohlo být. Tiny to zdával, prostě nic. Až si nakonec Peter něčeho všiml.

Malý boďanec, jak od injekce na krku, kde měla žílu. Opatrně nabral vzorek a přenesl pod mikroskop. To co viděl nebylo, přesně to co chtěl.

Podobná látka co nesl pavouk, který ho kousl. Díky němu získal tyhle schopnosti. Ale Oktavius byl vyhozen jen se skoro známým výsledkem. Tudíž musel znát tu kombinaci. Nebylo to, ale tak spolehlivé.

Takhle se Peter nechoval. Byla to látka, která měla propojit lidské a pavoučí smysly. Jenže tohle chování bylo neobvyklé. U Petera se neprojevilo.

Tony přebral práci a snažil se na něco přijít. Peter ze zoufalosti a strachu usnul.

Každičký pokus vymyslet lék, protilátku, byl marný. Její stav se měnil. Zhorsoval se každpu hodinou. Peter se probral. Venku byla tma.

Lampy svítily a ozařovaly tal chodníky a silnice.

„Jak jí je“ zvedl se z gauče“ „Nic moc, jen se zhoršuje“ povzdechl si Stark. „Takhle se to u tebe neprojevovalo, že?“ zeptal se. „Ne. Otto musel vědět, že ta látka není dokončená a není ani dokonalá. Jen málo kdo přežije. Četl jsem záznamy, ze složek mých rodičů....“ odmlčel se. „Ani jeden pokus neuspěl. A já byl první, jedině já ze všech těch pokusných myší, jsem přežil. Ale nemuselo se to opakovat. A teď? Chce mi ji vzít, ví, že toho zešílím. Chce mne zevnitř zníčit. A vychází mu to, Flashe si jaksi přebral na svou stranu, ale choval se jinak“ sklopil pohled. „Vymyslel jste nějaký protilék, látku, která by to pozastavila?“ zeptal se.

V očích se mu leskla naděje. „Ne Pezere. Je mi to moc líto. Ale je až moc pozdě. Umírá, může každičkou sekundou zemřít“ i on sklopil pohled ke špičkám svých bot.

Ze zdola se ozval pískot. Přístroj na měření tepu a tlukotu srdce, ukazoval to co ani jeden nechtěli vidět. Bylo pozdě.

Tony se ji hned spolu s Peterem snažili resucitovat a vrátit k životu.

...

Pokračování příště, no prostě jsem to musel vydat dnes. Slibuju, že to bude takové zvláštní, ještě v příští kapitole, ale nemá to teď končit. To mějte na paměti. Užijte si zítřek.

Možná vydám i dnes tu další kapitolu....