„Chlapče.....“ začala žena. „Život není peříčko, pokud ji miluješ jdi za ní“ usmála se a položila mu ruku na rameno. „To není tak jednoduché, to co jsem udělal, můžu klidně udělat znova, ale nechci. Nedokážu to ovládat“ podíval se na své ruce. Na sobě měl normální oblečení. „Pak musíš vědět co je pro ni a pro vás to nejlepší“ zvedla se a s pomocí berle odešla.

Peter ještě chvíli seděl než si dokázal připustit pravdu. Musel jít, však nedokázal nic opustit. Jeho svěšená halva pozorovala chodník. Připadal mu tak studený, bezcitný.

„Možná jsi to přehnala“ řekl Ned. „Ne, vždyť věděl co dělá“ bouchla do umyvadla. „To ale neřekl. Jen si to pamatoval. Sama jsi viděla jeho oči“ pohladil ji po zádech. „Myslíš si že se trápí?“ zeptala se. „Trápí se? To nevím, musela by ses ho na to zeptat. Ale za mne určitě, pokud to je máš opravdový Peter“ místností se rozlehla větší rána, jak MJ více uhodila pěstí do umyvadla. „Co jsem to jen udělala“ setřela si slzy.

Potuloval se ulicí. Začal omírně pršet a Peter se choulil v jedné bundě co měl na sobě. Mířil dál od domova, od všech. Vyhýbal se jim. Připadal si bezcenný, ztracený, samotný, opuštěný, roztrhaný na kusy.

MJ se vytratila do Peterova pokoje. Oknem vylezla ven a znova běžela do parku
Nikde však Peter nebyl. Strach ji dotával a ona neměla nervy se stresovat. Proto po několikáté zprávě s evrátila zpět. Znaveně se svalila do Peterovi postele. Nadechal se jeho vůmě. Z jeho akříně si vzala oblečení (košily) lehla sis ní do postele a pro lepší spánek čichala jeho vůni.

Kluk se potuloval až došel před hotel. Objednal si jeden pokoj na pár dní. Měl aspoň čas přemýšlet. Zabouchl za svými zády dveře. Cítil se tak prázdně. V hlavě s emu rozléhala věta, kterou slyšel od dívky.  „Nech mne být“ slyšel i hlas ženy. „Musíš vědět co je pro ni pro vás lepší“

Chytil se za hlavu. Jeho dlaně více a více tiskl ke spánkům. Snažil se je roztdrtit, ale nedokázal to. Věděl, že tímhle by vše pouze zhoršil. Nikdo by nebyl šťastný. Unaveně si lehl do postele a začal přemýšlet. Jeho myšlenky zabloudili k dobám, kdy byl šťastný s MJ. S úsměvem usínal, tak jako MJ.

Tak tu máme další. Nebohte bude další dnes. Mírně to měním, kapitoly v konceotech. V názvech a příběhy jak je hned píšu. Rozhodla jsme s ejít mírně smutnou, ne vůbec šťastnou cestou formátu k tomu, abych oak mohla dát zase takové happy end kapitoly.😅

No nic, snad se líbí. Taky jsem to psala celou jednu hodinu (od 0:00-1:00)