Probouzel se připoutaný k lůžku. Udivovala ho, že stále ještě žije. „Byl jsi opravdu slabý. Pochopil jsme, že tě nemůžu obrátit na druhou stranu. Na tu mou. Proto mám jiný plán. Budeš sledovat jak Queens padne“  Octavius se konečně otočil k Peterovi od monitorů. „Možná ztrácím lidi, ale to já jsem opravdu oříšek“ začal se smát. „Octaviusi, ne!!“ byl stále pod prášky, tak aby vypustil něco srozumitelného a zastavil ho. „Ty prášky tě zbrzdí. Ale chápu, budeš mne chtít dostat“ Peter mlčky sledoval Otta pohybující se v místnosti, díky jeho železným chapadlům.

Vzal cosi ze stolu a odešel. Peter se snažil vymanit poutům, která ho držela připoutaná k lůžku. Nebojoval však s jedinou věcí. Vypořádával se s myšlenkami, vzpomínkami, i strachem. Bojoval sám se sebou a Otto to věděl. Jedna strana se mu povedla přetrhnout vymanil se z otěží, ale prášky nepřestávali působit.

Pomalu, kulhavě se plazil, opírající o zeď a vše možné. Plazil se podél zdi až k východu. Jeho vzpomínky se mlžily, stále byli v mlze zapomnění, kterou drželi prášky v jeho krevním oběhu.

„MJ? Ned? May? Tony? Happy?“ chytil se za hlavu. „Kdo to jsou?“ ptal se stále v jeho cestě. „Ned.....“ jedna vzpomínka se vrátila. Na to jak spolu stavěli různé lodě z lega, ty jejich dobrodružství. „Je můj kamarád“ pousmál se. „MJ?...“ nad jejím jménem si trápil hlavu. „May je moje teta“ úsměv se mu rozšířil. „Happy šéf ochranky, chodí s mou tetou a je můj přítel...“ chytil se za spánky. „Tony je Ironman. Dal mi šanci, přítel, otec kterého jsem ztratil“ více mu rostl úsměv, zbývala jen jedna osoba. „Ona.... MJ....“ zavřel oči. Padl k zemi. Už nemohl dál, prášky ho drželi v pasti, v jeho vlastní pasti myšlenek.

„Mám to, je moje holka, ta co je jako já“ usmál se. Konečně porazil  svou tápající stranu o něm samotném. „A já jsem Peter Parker. Spiderman, hrdina co brání Queen do základů a nenechá ho padnout spolu se světem.“

Převlékl se. Stále měl u sebe náramky s oblekem. Před tím použil svůj starý normální. Protáhl se, než vystřelil první pavučinu.

Přihoupl se doprostřed náměstí, Octobus lezl na střechu paneláku. Něco měl v plánu, ano zníčit Queens, ale způsob jak to provádí. „Tony?“ vykřikl, když si všiml jeho přítele, náhradního otce ležícího na zemi ulice. U něj klečela dívka. „MJ?“ zašeptal jen jak se na něj dívka zvedla pohled. „Petere, ty žiješ?“ usmála se mezi slzami. „Ano, ale....“ vpadla mu do náruče. „Málem nás zabil. Tedy né, že bychom si tím nepomohli, ale chce tebe. Jdu s tebou“ řekla jednohlasně. „Ne MJ, je to můj boj. Ty zůstaň tady a pomoz lidem, tak jako Tonymu“ Mj kývla hlavou na souhlas.

Po schodech se vydal na střech paneláku. „Konečně jsi tu, aby jsi viděl, jak Queens pro dnešek padne. Zítra celý New York. A pak svět“ začal se smát. „Ne to ne“ drtil své ruce v pěstích....

Po x letech další. A ano stále žiju😅. Doufám, že se tato kapitola líbila a budou se líbit i další jako ty předchozí.