„On krvácí?" otočila se MJ na nehybné tělo Petera. „To není možné, je mrtvý tudíž mu nemůže téct krev" objasnil doktor. Načež se dívka vytrhla ze sevření muže a doběhla k tělu chlapce. Z jeho pravé ruky tekla krev. Kapala na zem a ani jeden z doktorů a sester tomu nevěnoval pozornost, tak jako Stark.

„Slečno, bráníte nám v odjezdu" poklepe ji na rameno jeden z ošetřovatelů, který by rád odvezl mrtvé tělo jejího přítele do márnice. „Ale což vy to nevidíte?" ukáže na kaluž krve. „Promiňte, ale vidím jen vodu, kterou musel někdo vylít" jeho starostlivý obličej naznačoval, že mluví pravdu. „Ale vždyť tam je krev, teče Peterovi po ruce. Z pravé ruky" snažila se marně přesvědšit ostatní. „Je mi to líto, ale žádná krev mu neteče" vyhnul se ji a už mířil k výtahu. „Jsi jen unavená, vyděšená a přepracovaná" táhl ji pryč Tony. Na svých prstech, které namočila do Peterovi krve, měla od ni. Červené a mokré od krve.

„Tony opravdu krvácel, není to mým stavem, že jsem z toho v šoku, on opravdu...." přerušil ji. „Posaď se sem, přinesu ti vodu a nějaké prášky na uklidnění" řekl Tony a odešel kamsi. Naprosto ji ignoroval. Nemohla tam vydržet. Doběhla rychle k výtahu. Boty ji bušili a bubnovali o podlahu prázdné nemocniční chodby.

Zmáčknula čudlík od výtahu. Kolem obvodu kruhového tlačítka se rozsvítila modrá záře. Dveře se otevřeli a ona do toho malého prostoru nastoupila. Sjela prstem po různých talčítkách až nad jedním se zastavila. Tlačítko „Pitevna" zmáčknula a výtah se rozjel dolů.

Cestou dolů ťukala prsty o stěnu výtahu a přemýšlela. „Zdá se mi to?" Nebo nezdá se mi to?" váhala.

Peter tak tolik chtěl si sáhnout na hlavu a utlumit hučící vlak v jeho mysli či hlavě. Cítil jak mu po pravé ruce teče krev. Cítil ten sálající pulz a kapající kapky krve slyšel, jak dopadají na zem. Nemohl se hnout.

Vystoupila a došla ke dveřím. Ty otevřela a vstoupila dál. Peterovo tělo leželo stále na pojízdném lehátku. Znova se ozval oznamující hals výtahu. Tentokrát se ve dveřích objevil Tony společně s doktorem. „Sem nesmíte slečno" okřikl ji doktor. MJ se pevně chytila pojízdného lehátka a nechtěla se ho pustit. Ucítila však cosi. Nepříjemný pocit, že ji něco stéká po ruce. Když se tam podívala, uviděla krev. Ta teď pro změnu stékala i z levé Peterovi ruky.

A pak........

Otevřel oči. Obě ruce položil na své temeno hlavy a projel s prsty skrz jeho vlasy. „Co se stalo?" zeptal se. Všichni tři tam stály s vykulenýma očima, když právě teď viděl doktor poprvé v životě oživnout mrtvého člověka. Z Petera však nebyl zombie, jak by jsi mohl někdo pomyslet. Byl normální, jako ti tři v místnosti....

Menší děsivá, ani nevím jak nazvat ten děj tý kapitoly. Ale tak končí to nějak tak dobře.

Mne to tak baví psát tuhle knihu. Zvlášť, když je tohle už osmdesátá kapitola. Jsem ráda a moc vám děkuji, že jste s se mnou vydrželi tak daleko a snad i vydržíte.

Za pomoc s názvem děkuji moji úžasné kamarádce jenmojeStory se kterou jsem založila společný účet, kam budeme psát naše sesmolené příběhy (účet: storyofJuliVer)

Tak zatím papa, uvidíme se u další kapči😘