Nesmíš jít
Ležel, bez možnosti pohybu a přesto vzdoroval. Někdy chtěl vystřelit do sedu, jindy se sebou cukal.
V hlavě se mu ozývali hlasy. Tak známý a přesto daleko za chranicemi jeho vzpomínek.
„Polož to, s tím se nehraje, slyšíš?“ zasmál se tak známý ženský hlas. „Jen ho nech, je vidět, že z něj bude vědec“ další známý, tentokrát mužský hlas. „S tím se, ale nehraje, až budeš starší“ něco mu brala z ruky.
Jeho oči se prudce otevřely. Ale pod únavou a silného, prudkého světla z lampy nad ním, je zase zavřel. Cítil jak zase přestává cítit svoje tělo a směřuje někam, tak daleko do jeho vzpomínek, až se divil. Hill mezitím čekal, až z Petera vyprchá látka.
„Děkuji, že ho pohlídáte. Nesmí být dnes v Parker Tower, máme kontrolu a Peter je moc malý a...“ ženský hlas zastavila něčí ruka. „Zamálo, my rádi budeme Petera hlídat“ usmála se May a už si brala malého Petera do své náruče. "Máma" vzpomněl si v mysli Peter.
Začal sebou cukat, ale jak byl svázaný, provazy mu to nedovolily. Svůj boj vzdal.
„Emm... Promiňte, ale nejste vy May Parkerová a Ben Parker?“ zastavila je v chůzi jaká si žena. „Ano co se děje?“ promluvil Ben. „No, jde o Petera. Říká, že jste jeho příbuzní“ zaváhá žena. „A vy jste kdo?“ vloží se do rozhovoru May. „Jsem z....“ její větu přerušil křik. „Tetooooo.... Strýčkuuuuu.....“ vyběhne z černého auta malý Peter. Tváře zaschlé o d slz a oči rudé, ale stále si drží úsměv na tváři, ikdyž by chtěl mít smutný výraz. „Co se stalo?“ zeptá se May. „Jsem ze sociálky“ dopoví žena, výraz kamený až nepřátelský. „Co se stalo?“ vezme do náruče Petera Ben. „Mámu a tátu..... On je zabil“ vysouká ze sebe Peter. „Ano je to tak. Parkrovi zabil známý Kris Hill. Pracoval u nich v laboratoři, podle Petera nechtěl žádné peníze, ale už nechce říct co po nich chtěl“ couvne žena.
„Petere co chtěl?“ podívá se do jeho očí May. „Ten project“ hlesne a už se schová v náruči obou.
Pomalu a jistě mizel ve vzpomínkách na své dětsví. Vypadalo to, že přestal dýchat. „Nesmíš jít, zkazíš celý můj plán“ lomcoval s jeho tělem. Peter byl uvězněm ve vzpomínkách, čím dál se dostával pod svou kůži, tím víc tam chtěl zůstat.
Tak.... Je to tady, další kapitola. No budu dělat ještě jeden trailer k této knize a možná i k druhé části seriálové knihy Crazy. Už jsem tak trochu začala psát další díl😅, ikdyž nemám ten první, ale znám konec u obou😅
Bạn đang đọc truyện trên: Truyen247.Pro