Tony se blížil ke Stark Toweru. V duchu odpočítával minuty. Přistál na podlaze u Petera. Oblek se mu otevřel a on vystoupil. Hned si klekl k němu a začal mu jaksi pomáhat. Peterovo tělo se kvůli záchvatu třáslo. „Petere notak, prosím“ povzbuzoval ho Stark. Přitom jen doufal v zázrak.

Když ho stabilizoval, připojil Petera na různé přístroje. Zase seděl u jeho lůžka. Vyčítal si, že zde nezůstal. Díval se na Petera, který byl připojený na různé přístroje. Vše zatím bylo v pořádku. Než se ozval Steve.

„Tony ten padouch jde po tobě. Emmm... Utekl nám a míří za tebou, tak jako my“ řekl do vysílačky. „Cože?“ vykřikl Stark. „Friday, zabezpeči okolí a hlavně tento pokoj“ poručil umělé inteligenci. „Jak si přejete pane“ odpověděla mu. „Petere drž se“ hlesl než odešel pro svůj oblek. Vzal si ho na sebe a čekal. Čekal venku až uvidí padoucha. Ticho prolomoval hluk z ulice.

Stále nic. To začalo být podezřelí.

Peter se probral. Začal kašlat, aby se zhluboka nadechl. Odpojil se od všech přístrojů a přešel blíž k oknu. Lokty se opřel o sklo. Měl na sobě Tričkko s krátkým rukávem a tepláky. Jeho bosá chodidla se dotýkala studené dřevěné podlahy.

Oči měl zavřené a střebával co se stalo. Otevřel dveře a vešel do kuchyně. Nalil si do skleničky obyčejnou vodu a vrátil se zpět do pokoje. Bylo kolem jedenácti, deseti hodin večer. Tma byla velká, ale rušilo ji světlo z města. Pomalu přiložil okraj skleničky ke svým ústům a napil se. Postavil ji na stůl. Znova stál u okna.

Pohled ze zhora na osvětlené město mu dělal dobře. Svůj pohled přesměroval na horizont, který skoro až hypnotizoval. Nevěděl proč, ale měl zase ten svůj pavoučí instinkt. Přimhouřil oči, aby něco viděl.

To co však viděl, nechtěl nikdy zahlídnout. Přímo na něj se řítila raketa. Dost velká. Na poslední chvíli uskočil. Když raketa udělala díru do domu, Stark se zhrozil.

„Peter“ hlesl, jen jak uslyšel těžký náraz. Vyletěl do vzduchu, ale zastavil ho hlas. „Ale kampak? Pomoct tomu klukovi? Něco za něco“ ozval se padouch. „Co chceš?“ byl zoufalý. Peter tam možná umíral a on mu nemohl pomoct. „Smrt. Něčí smrt“ hlesl do větru a zmizel.

Peter ležel zasypaný pod kusy stropu. Snažil se s něčím pohnout, co to jen šlo. Odházel spoustu kusů, ale strop, který ještě držel, začal praskat a bylo jasný, že se dlouho neudrží. Peter, který ležel na zemi. Nebylo mu moc dobře a byl až moc unavený se zvednout. Když Stark dorazil do obrovské díry a stoupl na zem. Strop se definentně zbořil. Spadl na Petera.

„Pane Starku, prosím pomozte mi“ křikl zadišeným hlasem kluj, co ležel zraněný pod kusy zříceného stropu. „Petere, vydrž, prosím“ po tvářích se mu kutáleli slzy.

Začal zvedat různé kusy. Jak velké i malé. Konečně byli všechny pryč z Peterova těla. Ten však vypadal jak mrtvý. Jakoby nedýchal, nežil. Hend ho Stark odnesl pryč. Zoufalý, ho položil na lůžko v bezpečném patře a napojil na přístroje. Ty však hlásili klukovu smrt. Nebylo mu srdce, ikdyž zkoušel všechny metody. Neměl puls. Byl prostě mrtvý a to kvůli Starkovi.

Jedním přístrojem ho držel tak tak na živu. Takových patnáct procent z toho, že by začal žít.

Tuto kapitolu chci věnovat _hollandka_ a Sara18999

Užijte si kapitolu😘