Jeho oči spatřili až příliš moc světla, než proudilo do jeho pokoje. I okolí bylo jiné. „Stávat mladej“ objevil se ve dveřích Stark. Byl unavený, to naznačovali kruhy pod očima i kafe, které pohltilo celou místnost, držící v bílém šálku a neustálé jeho zývaní. „Došel jsem ti pro věci, měl by jsi vyrazit, škola ti co nevidět bude začínat“ došoural se k židli, na kterou se potom posadil.

„Ale co tady dělám?“ nechápal. To co se dělo včera večer si moc nevybavoval. „Utekl jsi a potom, když jsi omdlel tak jsem tě vzal k sobě. May by pořád jen vyváděla, tak jsem toto usoudil za vhodné“ pokrčil rameny a znova se napil kávy. „Dobrá“ vyskočil jsme na nohy. „Počkej, mám pro tebe nové oblečení“ otevřel skříň a na postel mi hodil nové oblečení jak řekl.

Když jsem byl oblečený, tašku na zádech a běžel do školy, v hlavě jsem uvažoval o tom, co musím udělat. Musím to udělat, postavit se Flashovi. Nejsem jeho loutka, ani kus hadru.

Ale přesto tu bylo cosi, co mi v tom bránilo, rozmlouvalo. Měl jsem strach z celé té situace. Nedokázal jsem se rozhodnout. Jedna část to chtěla udělat, druhá ne. „Ahoj? To mi utíkáš?“ uslyším za sebou Neda. „Jistě, že ne kámo“ usměju se. Zastavím, otočím se k němu a uděláme ten náš pozdrav.

„Co se děje?“ zeptá se. On to nevěděl, ale já měl touhu mu to říct. „Hele, co ti teď řeknu, nikomu jinému nesmíš říct. „Já jsem Spuderman“ Ned se na chvilku zastavil. (Jelikož si nepamatuji, zda to Ned ví či ne tak se omlouvám, pokud ano)

„Jo já vím. MJ mi to řekla“ pokrčil rameny. „Mám pár otázek na tebe“ jak jinak, jsem to od něj mohl tušit. „Měl bych se postavit Flashovu, ale na druhou stranu mám strach“ nejistě přešlápnu. „Ale notak, ty to dáš, vždyť jsi Spiderman“ zatřepe se mnou. „Jo to ano, ale nenechat se i přesto od nej mlátil. Změna Nede, já mám z toho docela strach“ opřu se o skříňky.

Zazvonilo. Bylo mi jasné, že když to neudělám MJ bude na mne naštvaná. A další rány, modřiny May prostě nesnese. Byl čas zahodit své obavy a udělat změnu.

Další je tady, tak snad se líbí, zase příště papapa😘