V některých průřezech svítilo bílé světlo jako polární záře. Ta postupovala různě klikatě po nekončící černé nicotě.

„Ale proč? Proč to dělal, když ví, že umím to co on“ špitla po místnosti MJ. Možná by ji i Peter viděl, kdyby se více naklonil k bílému světlu. „Jen tě chrání, sám někdy padal a potřeboval pomoct. Tu kterou si obstaral pár metrů nad zemí, tudíž i smrtí“ klidným hlasem ji odpověděl Tony. „I tak....“ stále nechtěla uvěřit, že je mrtvý jen kvůli ní. „Nechal se zabít kvůli mně. A co já teď? Jsem na dně a nevím co by přesně chtěl a vím, že....“ do pokoje vešel doktor. „Nerad ruším, ale musíme ho už odvést“ jeho hrubší tón hlasu se mírně ozýval ozvěnou v nemocničním pokoji. „Jen jeďte, my stejně už půjdeme“ chytil MJ kolem ramen tak, aby se mu nevysmekla a skoro ji až tlačil pryč z pokoje.

MJ se pustila rámu postele a nechala se skoro až vytlačit pryč.

Tikot hodin v Peterově hlavě ustal. Naprosto ho přestala třeštit. Teď svítilo světlo i pod ním. Zvedl se a pomalými opatrnými krůčky zamířil k temnějšímu koutu nicoty. Otočil se, uslyšel totiž něčí smích. Ženský. Pak drápy. Jen jeden ho škrábl do boku. Jeho zasyčení bolesti. A pak už jen pád. Snažící se opravit v pádu metače pavučin. Jedna rána do hlavy o trubku, pak ceduli a nakonec o zem. Jeho boj o život, snažící se dýchat MJ, která když si ho všimla se zhoupla k němu. Dýchal, věděl to, ale pak se ocitnul tady. V tom zapomnění své vlastní mysli.

Vzpomněl si na rodiče jak mu otec říkával, že vynalezli něco nové, něco úžasného a přitom nebezpečného. Látku, která člověka zachrání před smrtí, ale sám zemře. Niv si nebude pamatovat. Objeví se v základním stavu nicoty. Kdy je tam pouze bludiště stále opakující se jedna z oblasti. Tehdy až si člověk vzpomene se mu začne vše vracet, do doby kdy začala látka působit....

Ale co se dál děje mu už neřekli. Pokusy se brzy dali do tajných složek a neúspěšné pokusy se zavřely.

Podlaha pod ním praskla. Řítil se dolů, nejdřív proletěl sklem a potom padal, kdy ho zachytávali pavučiny, které se pod ním protrhli.

Jsem tedy zpátky. Už s míně dramatickou kapitolou😅 bez „Napjetí stoupá“

Tak snad se líbí💋