Hleděl ji do očí, zas to byl on, žádné černé oči, černý oblek jakoby se trhal na červený. Viděl v jejích očí bolest, strach, zlost. Chtěl by něco říct, ale oněměl. Jak ji jenom mohl ublížit Projelo Peterovi hlavou. Nedokázal se ji omluvit, či uhnout pohledem. Jen mu hleděla do očí a z jejích vlastních tekly slzy, když se jeho oči začli měnit do jeho starých něco ji napovídalo v zadu v hlavě, jemný a přes to ostrý hlas, co protrhával to ticho On už není, ztratila jso Petera, jen si s tebou hraje. Bohužel tento hlas byl i pravdivý, hrál si s ní s jejími city, ztratila jejího milvoaného Petera a tomuhle.... Nemohla věřit. Všikne si jejích slzy a palcem jí je setře, přičemž ji hladí po tváři. "Tak moc mne to mrzí" neslyšitelně zašeptá. "Omlouvám se, tohle jsem nechtěl" dá šeptá, ale její medový hlas se k němu přidá. "Ublížil si mi Parkere, to nejde změnit" spitne nazpět, ale jeho oči nabírají čím dál víc jejich původní barvu. "Tvoje oči" špitne a chvilku se do nich zahledí. "Jsou zase stejně, jako dřív" trochu se usměje.

Prochází školou. "Kde krucinál je? Nejdřív chce pomoct a pak se vyoaří pche" odfrkne si vlasy z obličeje a ostrými nehty přejíždí po zdi. "Hmmm kde seš jenom Parkere" hledá kde by tak mohl být. Otevře dveře do kumbálu a najde je natisklé na sobě. Peterovi oči zas pohltí černá barva a on MJ odstrčí, až spadne na zem. "Co jsi si myslela? Že se ti vrátí ta nula?" zasměje se "Pleteš se drahá, tohle je tvůj konec" přilepí MJ k zemi. "No konečně už jsem myslela, že tě očarovala" prskne a na ruce se jí vytasí drápy "jdem si pohrát" zasměje se společně s Peterem a jdou společně proti MJ. "Nemáš kam utéct MJ, je marný se snažit odlepit" zaculí se a odněkud vezme pálku. "Oh copak? Teprv ti došlo, že pomoct nepřidje? A naděje umřela? Konečně" přejede ji drapem na ukazováčku přes tvář. "Neplakej, vždyť nevidíš jak skvěle ho to posílilo, jak je lepší?"  Ukáže na Petera který zas vypadá jako padouch.