Byl to dobrý měsíc co Peter zmizel. MJ se schovávala před Davidem u Petera v pokoji. Už ani nedoufala. Peter se ztrácel a snažil se přijít na plán. Měl tu klid. Ale jeho mysl pořád bloudila k Mj a on nedokázal dovolit, aby ji tam nechal. Tu co miluje. Prostě nemohl. Níčilo ho to, ale pokud tady měl být jeho vnitřní boj s myslí, už vyhrával.

Byl čas udělat další krok, ten nejtěžší. Vzal telefon a zavolal May. „To je dost že se taky ozveš, není na tom psychicky dobře a ty ji tady necháš, o mně nemluvně" zamračí se, ale taky ji spadne kámen ze srdce, že je v pořádku a žije. „Musím s ní mluvit, prosím May, je to důležité, nechci ji ublížit" ujistí ji. Slyší jak to chrastí, nakonec uslyší MJin povzdech. „Co si o sobě myslíš?" křikne s pláčem. „Nechat mne tu a..." „Potřeboval jsem si pročistit hlavu, ale pak jsem uviděl hodiny, vzpomněl jsem si na tu naši oříhodu a.. Prostě jsem tady nemohl zůstat, mám plán, ale..." „Ne, tohle prostě nejde Petere! Je konec, takhle to bude lpeší, ani jeden se nebude trápit" hodlá vypnout hovor.

*že by konec?*

*napínám dost dobře, co? 😆*

*tak jo dost těch her*

„MJ počkej, miluju tě, vrátím se. Dneska nasednu do letadla a letím zpět" snaží si neomlátit halvu o stůl oroč tohle dělal, proč odlétal. Zastaví se a poslouchá ho. „Opravdu se vrátíš?" snaží se znít normálně. „Ano, miluju tě a to je to hlavní" usměje se. „Dobře...." zastaví se, když si Peter odkašle. „Mohly bychom být spojenci. Musíme porazit Davida, což je i můj bratr, pak ti to vysvětlím. Ale potřebuju, bay jsi opět hrála jeho holku" poslední slovo špitne. „Dobrá, dělám to jen kvůli tomu, že ti věřím. Ale jsem pořád tvoje a to není otázka" už se začne trochu usmívat a poslouchá Peterův plán. „Takže spojenci?" usměje se. „I víc" řekne a ukončí ji hovor....

Tak jo, kdo by věřil že jsme u žv polovině? Tohle je již 50 kapitola 😍😱😭 uvidíme se u další 😘