Další den školy, který Petera děsil, už kvůli Flashovi a Nedovi. Ale také to co se stalo. Bodalo ho u srdce, když si vzpomněl na MJin křik, ten silný dopad a pak Stark co ho chytil. Opět se zastavil. Vždyť ho Stark chytil, aby za ní neskočil, nedovolil mu to, uklidňoval ho, říkal jak má teď jeho, že to bude dobré, ale druhý den se vše změnilo, to Peterovi nehrálo.

Sice ležel v posteli a snažil se svůj mozek přimět k tomu, aby konečně vypnul, ale ono ne a ne. Když už zavřel oči, viděl tu situaci na jedné ze střech v ten hrozný den.

Mohl se otočit na další bok, ale nepomáhalo mu to, nedokázal na to přestat myslet. Proto se zvedl a došel k psacímu stolku. Vzal kus papíru, propisku a začal si cosi psát. Byly to vzpomínky, co si pamatoval na celý ten den. Jak mu Stark dal ty brýle a pak ten boj, MJin pád a kus toho co mu říkal Stark. „Jak je možné, že si nic nepamatuji? Proč je vše pak husto hustá mlha, přes kterou nejde vidět a nejde ji přetrhnout“ uhodil do stolu.

Omylem k tomu shodil skleničku, která se roztříštila na zemi. Peter se sehl, ale o nepozorovatelný kus střepu se nešikovně řízl. Držel si ránu, aby mu neubývala krev a rychle došel do koupelny.

Když si podával poslední obvaz, zarazil se. Do spánků mu někdo ťukal, jako datel do stromu. Měl pocit, že začne řvát, kolikrát to už říkala, ale nedělal? Několikrát. Zadíval se do zrcadla. Spatřil ji. Viděl její odraz, jak mu ošetřuje rány, ten moment, tehdy mu je opravdu ošetřovala, jiné a mnohem víc, než říznutí o sklo.

Jeho kostra, se měla každičkou chvilkou rozpadnout v prach, aspoň si tak připadal, když necítil ani jediné místo na jeho těle, ale pořád se mu klepala kolena s celým tělem.

A další je tady, snad se líbí. Používám pár scén z Far from home, to přiznávám, ale nechci to brát úplně stejně 😅😘. Je to jen inspirace a navíc je furt v Queensu xd....