Láska je občas kříž, ale drží nás při životě... Tedy, jak v jakých případech, někdy se pro nás stává nůž v hrudi nebo jed, na který nechceme ani pomyslet. Smrt i život lásku proplétají a i když chceme něco změnit, nepůjde to. Naše životy, i naši lásku vede náš marný osud. Cesta života je jako vězení, neuhnout z cesty, o tom jak dopadnete rozhodují jiní a jestliže, někdy vyjdete z dané dráhy vaší rovné, občas klikaté cestičky... Nemine vás trest. Ztráta a smrt. Jedno a to samé? Občas si říkáte, jak je to možné, proč zrovna onen člověk. Nejste to vy co udělal chybu, ale váš osud co vám předepsal vaši budoucnost.

Peter nad tímhle tím seděl hodiny, přemýšlel a věděl, že ať se rozhodne jakkoliv, nebude to jeho rozhodnutí, ale osudu. Měl tak dobrý plán, který se teď hroutil... Tedy pro něj a on by nebyl schopný ho dodržet. Teď chtěl tohoe všechno jednou ukončit. Jenže nebyl jediný kdo něco chtěl změnit.

Ani Davida, už nebavila tahle hra, sice rád viděl ztrápeného a zlomeného Petera, ale nebyl to ten trest oněmž celou dobu snil. Seděl na své židli v bunkru, co patřil Octaviusovi ačekal až všichni dorazí. MJ u něj byla, a její strach se zvyšoval. Z jedné strany měla strach aby ji neodhalil a druhý, co David vymyslel. Seděl v křesle a MJ vedle něj, byla trochu nervózní ale hrála sebejistou a jeho loutku.

Narozdíl od toho, Peter pochodoval po pokoji v obleku s rozhodnutím, se vydat za Davidem a ukončit to. Měl toho dost a tak po několikáté úvaze co by se mohlo stát, vyskočil oknem.

Houpe si to k základně, mezitím Ned nachází prázdný pokoj, MJ skrývá svůj strach co ji čeká. Lidé se začnou hrnout a David jen mluví o Peterovim konci. „Teď ho zníčíme“ uhodí do stolu a vstane ze židle. MJ se jen usmívá a nedává znát jak je naštvaná a vystrašená o Petera....

Vítám vás zpátky... Očekávejte asi tak druhou nebo u třetí kapitolu zítra 😱😅😘