"Pete?" zeptala se do ticha šumu větru, otočil na ni hlavu, oči mu zhasli, nevypadali jako kdysi. Poznala, že něco není v pořádku. "Koukni, vím že je to těžké, al...." umlčel ji s pobavením kroutěním hlavy. "To nejde MJ, nemůžeš nic vědět, nic o tomhle nevíš!" klidným hlasem odpověděl, jenže ji držel pod krkem. Její nohy se nedotýkali země a ona pomalu rudla, jak se dusila. "Pete...." špitla, nemohla dál mluvit. "Ne! Žádný Pete, zvykni si, že ten starý Peter je pryč!" odhodí ji, seskočí ze střechy a odhoupe se pryč. Uvnitř šílí, právě svou milovanou skoro udusil, jenže sám byl ztracen v temnotě, jeho temnotě a ona jaksi nebyla cesta ven, ten druhý, ta jeho zlá stránka se chovala jinak. MJ se musela buď smířit s novým Peterem, nebo se bude tvrdohlavě snažit najít toho starého Petera.

Když se zvedla na nohy, dívala se jeho směrem, zatla ruce v pěst, vydala se za ním, a ani nevěděla co přesně dělá, něco v ní ji nutilo jít za Peterem. Lezla zrovna po stěně paneláku, na jehož střeše seděl. Ladně skočí za něj "Promluvme si Pete" zněla celkem v klidu. "Já tě poslouchám" rozhodí pobaveně rukama. "Co kdyby jsi mi řekl co se stalo?" snažila se znít mile. Peter se zamyslel "Můžeš to zkusit" pokrčí rameny. Povzdychne si, ruku mu položí na rameno "Povídej" špitne. "Mám pocit že by byl čas poznat mou druhou stránku, co je lepší, silnější a bez závazků lásky" vymaní se ji a zvedne se. "Tak druhou stránku? Toho Petera co jsem znala, asi už nepoznám, že?" sklesle svěsí hlavu a postaví se na římsu střechu.

"Tos uhádla" nevěnuje ji jediný pohled, ale uvnitř, jeho pravé já ji che obejmout, políbit, jenž je zesláblí, nedokáže nic. Podívá se na něj "Buď mne miluješ, nebo ti je to jedno a zabiješ mne, vyber si" kouká se mu do očí. Zaraženě stojí než nahodí úšklebek, po kterém jde až mráz po zádech....