O měsíc později:

Dívá se z okna na město, to město co zachránil, už několikrát, ale teď... Ucítí její dotyk na rameni. „Stark se o to postará“ strhne ho do sedu na postel. Jen zabručí a jen tak sedí. Mj si odkašle, zavře dveře a sedne si k němu, pohladí ho po rameni a vtiskne polibek na tvář. „Vím, jak těžké to musí být pro tebe, nedělat co jsi dělal, ale...“ snaží se znít optimisticky. „Můžeš dělat jiné věci, být normální jako před tím“ usměje se na něj. „MJ já vím, ale teď... Chtěl bych být na chvíli osamotě“ jen přikývne a odejde.

„Jak mu je?“ May stála ve dveřích a starostlivě nahlížela do Peterova pokoje. „Nevypadá, že by se s tím už nějak smířil, dej mu čas May“ položí ji ruku na rameno a dojde s ní do obýváku kde jsou puštěné zprávy.

Kouká smutně z okna, jen tak stojí u postele, chodit mu dělalo problém. I přesto, pomohl nohou, bolest co se mu rozlila po těle byla nesnesitelná, ale on šel dál, teda snažil se o to. Chytil se parapetu a jako vždy spadl na nohy. Silou paží se vytáhl na nohy u okna a sledoval venek. Po tváři mu steklo pár slz, než se jeho pohled přesměroval na skříň.

Nějakým způsobem se k ní dobelhal a otevřel ji... Vyndal ten oblek co měl kdysi na sobě a vzteky ho hodil na stůl, kam si bezvládně sedl na židli. Díval se na vynálezy, rozpracované věci, školní učebnice, spreje, barvy a pak na ten oblek. Chvíli jen tak koukal než ho popadl vztek. Vzal černý sprej a postříkal celý oblek, jeho znak pavouka nabarvil na bílou barvu, pavoučí hlava byla jako lebka. Jeho metače upravil a z šuplíku vzal černou látku, kterou kdysi kdy tu byl udělal z nudy, tu si vrazil a pustil do nohy, látka se rozlila v jeho krevním oběhu. Oblékl na sebe oblek a usmál se když se v pohodě prošel po pokoji....

Jsem zpět, včera jsem měla problém s Wattem a před tím mne nic moc nenapadalo, ale teď mne máte zpět uvidíme kam se dál posunem 😉😏😁😇😝💖💕❤🙈