NÁDRAŽÍ, ANEB ZAČÁTEK PŘÍBĚHU

Začátek školního roku 1975 byl pro mnohé znakem nového utrpení – pro některé to však byla nová příležitost, jak si najít přátele, přítele či jen zlepšit své známky, aby postoupili do dalšího ročníku. Pro některé to byl jen další rok plný učení a zmatků.

Někteří šli do školy naposledy, jiní zase poprvé, někoho čekala NKÚ a jiné zase jen obyčejné zkoušky na konci roku.

Děti na nádraží se nechtěly odtrhnout od svých rodičů, celý rok je přeci neuvidí. Naproti tomu ty starší své rodiče jen objali, vlepili jim pusu na tvář a utíkali ke svým kamarádům. Tianna i Frank své rodiče v rychlosti objali a utíkali za svými kamarády. Luna, Florean, Alice i Elara stály na nádraží a čekaly na to, až k nim jejich kamarádi přijdou. U Elary stáli dva chlapci, dlouhé vlasy jim padaly do obličeje a oba se smáli. Elara oba chlapce objala, i přesto bylo vidět, že mladšího objímala déle, bylo to její dvojče. Chlapci následně mávli i ostatním a každý se vydal jiným směrem – starší Sirius se vydal za svými kamarády Jamesem, Remem a Peterem, kdežto mladší Regulus došel k Severovi a oba nastoupili do lokomotivy, aby si zabrali kupé pro sebe.

„Konečně,“ prohodila Luna otráveně, když Longbottomovi došli až k nim. I přesto je však obejmula, stejně tak Elara i Alice. Frank se s nimi o chvíli později rozloučil a vydal se směrem, kterým se před tím vydal Elařin starší bratr. Skupinka se namísto toho vydala do vlaku, najít své kupé a vyprávět si o tom, jaké to o prázdninách bylo.

Elara vyprávěla o hádkách, které jako každý rok sužovaly jejich rodinu a kazily tu rodinnou pohodu, kterou chtěla tento rok vybudovat. Regulus se čím dál častěji choval povýšeně, ovšem to bylo jen před rodiči. S Elarou se dál bavil, jako by to byla jeho kamarádka – věděl, že jí může říct naprosto všechno a se vším se jí může svěřit. Namísto toho Sirius se čím dál častěji plížil z domu. Byl pryč celý den, klidně i celou noc, když zrovna neseděl v okně a nekouřil.

Luna jim taky osvětlila situaci, která se děla u nich doma. Ona a Dorcas byly jediné dvě kouzelnice z jejich rodiny – možná proto byl na ní Regulus takový, jaký byl, byla mudlorozená. Dorcas se vždy snažila najít v každém něco dobrého a dlouho jí trvalo pochopit, že v některých lidech nic dobrého zkrátka není. Dorcas a Luna jely tento rok se svojí rodinou k moři na ostrov Wales, kde nikdo z našich hrdinů ještě nebyl, takže chtěli okamžitě vědět detaily o tom, jaké to tam bylo.

Alice a Florean vyprávěli o zmrzlinářství, které vlastnil jejich otec. Byl to jeden z nejoblíbenějších obchůdků na Příčné, nebylo divu, že se jim dveře pomalu ani nezavřely. Florean byl ten ‚starší‘, ten, který měl po svém otci obchod převzít a Alice byla připravená mu pomáhat. Fortescueovi sice nebyli na žádné dovolené, pro ně byl největší Relax pracovat u nich v obchodě a starat se o něj, aby vzkvétal.

Když přišla řada na Tiannu, aby jim pověděla, jak se oni měli o prázdninách, dveře se otevřely a dovnitř nakoukli Poberti. Všichni zmlkli a sledovali je, jak se chvíli strkají ve dveřích, než před sebe konečně postrčili Rema, který měl říct to, proč sem vlastně přišli.

„No, jen jsme se chtěli zeptat, jestli jste někde neviděli holky. Jako myslíme Lily, Dorcas, Marlene a Mary,“ Remus se usmál, aby působil důvěryhodným dojmem, ale dívky a Florean je prokoukli. Všichni proto synchronizovaně zavrtěli hlavami i přesto, že věděli, kde ony zmiňované dívky jsou. Když Poberti opustili kupé, Luna si odfrkla.

„Za tohle chci od holek cenu… nejlépe Nobelovku,“ prohodila jen tak mimochodem Luna a až po chvíli ji došlo, že její přátelé neví, co to Nobelovka vlastě je. Proto se dala do vysvětlování i přesto, že Elara to i po deseti minutách moc nechápala. Oni dostávají cenu za to, že něco vynaleznou? Dál se to ale neřešilo a tak Elara dál nevěděla, co se děje v mudlovské společnosti.

„Ti mudlové jsou zvláštní,“ zamumlal po chvíli Florean, než se zvedl a odešel z kupé. Dívky ho pozorovaly, on se však ani neotočil. Všechny pohledy se tedy stočily na Alice, která měla všechno vysvětlit, ani ona však nevěděla, kam Florean šel. V kupé zavládlo ticho. Tedy do té doby, dokud se dveře kupé znovu neotevřely a dovnitř nestrčil hlavu Frank.

„Tady je den otevřených dveří, nebo co jako?! Sedni, zavři dveře a zůstaň tady, nebo zmiz prostě!“ zavrčela Luna, přičemž se na ni všichni překvapeně podívali. Všichni věděli, že Luna neoplývá velkou trpělivostí, ale všechny zarazilo, že je až tak agresivní. Frank jen zvedl ruce nahoru v obranném gestu a posadil se mezi Tiannu a Alice.

„Nemusíš být hned nervní. Chtěl jsem jít k vám tak, jako každý rok. Jestli mě tady nechceš, klidně odejdu,“ začal Frank, ale Luna ho přerušila zvednutím ruky.

„Nikdo už ty dveře neotevře, pokud to nebude Frank, který pak odejde, když se budeme převlíkat. Ty dveře zůstanou zavřený a jestli někdo potřebujete čůrat, tak jděte teď! Dělá to průvan, takže se protáhněte jen škvírkou a rychle za sebou zavřete!“ v půlce monologu už Luna, ani ostatní obyvatelé kupé nemohli smíchy vydržet.

„Věděla jsem, že jsi rázná, ale že nás nepustíš ani čůrat, tak to je největší trest, jaký jsi nám mohla dát,“ zasmála se Alice a ostatní s ní. Netrvalo dlouho a Elara začala vyzvídat, kde Frank byl – a o chvíli později už jim Frank vypravoval, jak Poberti hledali dívky a když je našli, našli je v kupé právě s Frankem, který zrovna s Lily hrál šachy. Kupé vybuchovalo hlasitým smíchem a lidé, co procházeli kolem něj, vypadali překvapení z toho, co se tam děje.

Elara s Lunou se ujaly vyprávění, protože ty měly vždycky co nabídnout a byla to dvojka, že druhou takovou byste pohledali.
Všichni byli tak zamyšlení a ponoření v Elařině a Lunině vyprávění, že si nikdo nevšiml černovlasého kluka, který stál na chodbě a sledoval krajinu, která se míhala za oknem.

„Luno, otevřu dveře, jen se protáhnu ven, jo?“ Luna byla tak zabraná do příběhu, že si Tiannina zmizení ani nevšimla. Nevšiml si toho ani chlapec, jenž stál u okna – na toho ho upozornilo až zaklapnutí dveří. Rychle otočil hlavu směrem, odkud zabouchnutí dveří vycházelo. Usmál se a udělal vedle sebe před oknem místo.

„Proč se s nimi nebavíš a ztrácíš čas se mnou?“ zeptal se Regulus a koutkem oka se na svou novou společnici při této chvíli podíval. Z kupé se ozvala další salva smíchu a Tianna se uchechtla.

„No, to víš, raději jsem v ústraní. Nevím, jestli jsme se někdy představili, nebo jestli jsme spolu mluvili pouze přes Elaru. Tianna Longbottomová,“ dívka se usmívala, zatímco Regulus se lehce zamračil, jak se snažil si vzpomenout, jestli spolu mluvili. Po chvíli to ale vzdal a lehký úsměv jí oplatil.

„Regulus Black.“

Regulus se nesnažil zaujmout Tiannu nesmyslnými báchorkami, jako se Potter snažil zaujmout Evansovou. Regulus vyprávěl různé vtipy, kterými se snažil zakrýt rozpaky, jenž v něm vyvolala dívka, stojící vedle něj. Nikdy nebyl dobrým baličem, nikdy nevynikal v tom, aby oslovoval slečny. Avšak Tianně to nevadilo. Ona sama dnes poprvé oslovila chlapce, který nebyl Frank nebo Florean. A musela uznat, že Regulus vyprávěl opravdu poutavě a možná ještě lépe než Elara a Luna.