Nevinná a Silná

Když se s ní Regulus rozloučil, Frank vycházel z kupé, což znamenalo jen jednu věc – dívky se převlékaly. Proto k nim Tianna v rychlosti zajela, aby se také převlékla. Zčásti to bylo také kvůli tomu, aby se vyhnula podezíravému pohledu jejího bratra.

Nemůžeme se divit, že to Frankovi připadalo zvláštní. Jeho sestra se nikdy s žádným klukem kromě Franka a Floreana nebavila. Styděla se.

Tianna namísto toho, aby přemýšlela, co se honí ve Frankově hlavě, tak se v rychlosti převlékla a vylezla z kupé. Ve stejnou chvíli Elara vyjekla a chytila se za ruku. Všichni se na ní podívali, přičemž Elara se zamračila.

„Luna mě štípla!“ obvinila svoji kamarádka a mnula si ruku. Když ji pak ale sundala, žádný červený flek tam neměla.

„Já nic neudělala! K čemu by mi asi bylo to, abych tě štípla?“ nikdo z nich nechápal, co se Elaře stalo, než se ozvala Alice.

„Regula. Někdo štípnul Regula, že?“ zeptala se Elary, která přikývla, hned na to však pokrčila rameny.

„Dokážeme vycítit náladu toho druhého,“ vysvětlila. „Občas, když se třeba bouchnu o roh stolu, Regula to bolí taky. Tohle prokletí dvojčat je hrozný.“ Alice se usmála, cítila se jako detektiv. „Jak si to vlastně věděla?“

„Dvojčata Prewettovi se kvůli tomu neustále hádala. To bylo pořád samé „Neštípej mě, nech mě na pokoji“ a tak… Proto mě napadlo, že by možná Regulus a Elara měli stejné spojení,“ Alice na konci jejího monologu pokrčila rameny a úsměv na své tváři zvětšila. Pro většinu jejich spolužáků to byla novinka – Tianna o tom nikdy neslyšela, dokonce ani Frank, či Luna. Tianna se jenom pousmála a rozhlédla se po chodbě. Jenom na Rega mávla, přičemž Regulus pozdrav trochu pomaleji oplatil. Pak se však otočil a chytil Averyho, který ho objímal kolem ramen.

„Brácha se vytahoval?“ zeptala se zrzka a lehce si prohrábla dlouhé vlasy. S Regulem si nebyli vůbec podobní. Kdyby si měla tipnout, kdo Elara je, tipla by jí spíše jako dvojče Lily Evansové.

„Kupodivu ne… nemohl by si z něj Sirius vzít příklad?“ zasmály se a společně vyrazily za ostatními. Teprve až venku se nadechly čerstvého vzduchu, který se místil s výpary z lokomotivy. Hagrid svolával prvňáky, ale to naštěstí ani jeden z nich nebyl, takže se v klidu vydali směrem ke kočárům. Luna šla před kočáry a pohladila testrály. Už dávno se smířila s tím, že je ostatní nevidí, ale byla ráda, že jí aspoň věří. Ostatní si mezitím sedli do kočáru a doufali, že Luna brzy přijde a oni budou moct odjet. Do kočáru za nimi se usadili Zmijozelové, což samozřejmě znamenalo, že se tam posadil i Regulus. Barty se podíval, kam jeho kamarád kouká a když si všiml kočáru, který byl složen ze studentů z různých kolejí, jediné, co zvládl udělat, bylo zamávat. Elara mu mávnutí opětovala, ale v tu chvíli k nim ještě přiběhl Florean, naskočil na kočár i přesto, že už se tam nevešel a posadil se na zem.

„Myslíš, že je dobrý nápad, abys jel s námi takhle?“ zeptala se ho Alice a do svého bratra čutla nohou. Florean potichu něco zamrmlal, ale to už se kočár rozjel a naše skupinka čekala, až konečně uvidí všechny ty krásné věže, které zářily do dálky.

„Bradavice jsou stejně můj druhý domov,“ usmála se Elara a všichni s ní museli souhlasit. Neexistovalo místo, kromě jejich domovů, které by jim navozovalo takovou atmosféru, jako Bradavický hrad. Možná ještě zmrzlinářství U Fortescuea, kde se scházeli každé léto, to mělo také své jedinečné kouzlo, které Tianna, ani její kamarádi nedokázali popsat.

„Konečně… z toho kočáru mě vždycky bolí záda,“ postěžovala si Luna a seskočila z kočáru na zem. Tianna se ohlédla – Zmijozelové byli jen pár metrů za nimi a Avery už seskakoval z kočáru.

„Blázen,“ konstatovala Elara, ale přesto se na něj usmála, když došel až k ní. Obejmula ho a pustila ho až ve chvíli, kdy k ní došel teprve druhák Barty, který se také dožadoval svého objetí, jež mu Elara mileráda věnovala. Avery se mezitím pozdravil se všemi, jen na Lunu hodil opovržlivý pohled a lehce od ní odstoupil. Luna to chápala, dokonce byla i stejného názoru – nenáviděla ho stejně, jako on nenáviděl ji. Namísto toho Tianně přišel roztomilý. Jeho hnědé vlasy mu jako každý den padaly do očí a Avery se je snažil marně odfouknout. Také ho obejmula. S ní se objímal nejdéle, měl ji moc rád i přesto, že nebyla ze Zmijozelu.

Regulus je zpovzdálí pozoroval a snažil se najít odpověď na hlodavou myšlenku, která už mu pár minut červeně blikala v hlavě. Nedokázal na ní odpovědět, proto jen přistoupil k Elaře a také jí obejmul. Když se podíval na Tiannu, zavrávoral, ale v rychlosti položil ruce na její pas, přičemž ona spojila ty svoje za jeho krkem. Regulus nevěděl, co má dělat dál, proto se lehce odtáhl. Na Tiannu se lehce pousmál a celá skupina se vydala směr hrad.

„Já se omlouvám, ale spoustu z vás neznám. Jmenuji se Barty Skrk, jak vy?“ zeptal se potichu brunet a porozhlédl se po kravatách, které měly jeho noví kamarádi na sobě. Elara měla jako každý (přesněji řečeno skoro každý) Black zelenou, stejnou jako Barty, Avery a Regulus. Namísto toho Alice a Florean měli kravatu červenou a Barty se lehce zamračil. Tianna měla kravatu žlutou, což Bartyho potěšilo, aspoň nebyla z Nebelvíru. Luně se na krku vyjímala kravata modrá.
Když se všichni představili, už byli před Velkou síní a vstupovali dovnitř. Regulus pohledem stále pronásledoval Tiannu. Viděl na ní naprosto perfektně, Mrzimorský stůl byl hned vedle Zmijozelského. Sledoval ji, jak si sedá, jak se otočila na Franka a lehce mu zamávala a pak se otočila zpátky ke svému stolu. V tutéž chvíli si všimla Regulova pohledu a trochu nechápavě nakrčila obočí. Jen se lehce pousmál, než se otočil k Averymu a v rychlosti přikývl na všechno, co mu jeho kamarád říkal, přestože neměl nejmenší ponětí, o čem to mluví. Jeho kamarád si nejspíše všiml, že ho vůbec neposlouchá, proto ignoroval fakt, že mu Regulus právě odsouhlasil to, že Tiannu miluje. Jen se uchechtl a věnoval se písni, kterou začal Moudrý klobouk zpívat.

Prvňáci, kteří přišli ve chvíli, kdy byl Regulus moc zahleděný do Mrzimorské dívky, se lehce klepali strachy. Brzy mělo přijít na řadu jejich jméno a oni doufali, že tentokrát je Moudrý klobouk zařadí do koleje, kam oni chtěli. Když Moudrý klobouk dozpíval a asi polovina dětí byla zařazena, brána se otevřela a dovnitř se nahrnuly čtyři postavy. Regulus si promnul oči a potichu zaskuhral. Jeho bratr se však jenom ušklíbl a společně se svými přáteli se šel posadit n místo. Jediný Remus se zarazil a sledoval profesorku McGonnagallovou s provinilým výrazem.

„Moc se omlouváme, ale… no, ujel nám kočár, takže jsme museli jít pěšky,“ po jeho monologu se v rychlosti posadil vedle Siria. Chvíli bylo ještě ticho, než McGonnagallová začala dál číst jména a Klobouk začal dál rozřazovat.

„Vítám vás všechny v novém školním roce. Rád bych vám připomněl pár věcí,“ Brumbál se odmlčel a prohlédl si celou místnost. Začal mluvit takové ty typické řeči na začátek roku – co nesmí, co smí, jak se mají chovat a tak. Regulus tyhle slova pouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven – každý rok byla stejná a on věděl, jak se má chovat, copak ho jeho rodiče nic nenaučili. Elara vedle něj si podepírala hlavu, aby neusnula, ovšem Regulus si stále prohlížel Mrzimorku, která bedlivě poslouchala každé Brumbálovo slovo. Byla až moc hodná a až moc dobrá pro tenhle svět. Regulus se pousmál. V hlavě mu vyskočila stejná myšlenka, jako u kočárů.

Je tak nevinná a silná, jak se zdá?